Z Itálie do Středoafrické republiky

Z Itálie do Středoafrické republiky

Konečně jsem se vrátil domů, do Bozoum. Ale začněme popořádku (v rozumné míře...). Dne 27. května jsem byl v Bocca di Magra, kde jsme s p. Robertem Navou slavili 25 let kněžství. Spolu s námi tam bylo nějakých dvacet otců z provincie a několik přátel.

V neděli 1. června jsem byl ve Fediu, kde jsem zamýšlel strávit den s rodinami několika bratranců. Ale... , k mému velkému překvapení, přijelo 10 automobilů, dodávka, caravan: byli to přátelé, kteří se přijeli z Paderna Dugnano, Bergame, Ferrare et Rovigo se s námi pozdravit a oslavovat.

Slavili jsme eucharistii, během které jsem ještě jednou poděkoval Bohu za dar kněžství (mnohem většího než je moje kapacita, dar, který je obnovován každý den!). Potom následoval oběd plný radosti. Potom odpoledne do blízkého kostela Madonna del Pino a potom všichni zpět domu.

V pondělí jsem se rozloučil se svou rodinou, s matkou, bratrem, sestrou, švagrem a švagrovou, synovcem a neteří. Ani pro ně není lehké vidět mě odjíždět..., ale i oni to obětují s velkodušností.

Odpoledne příjezd do Arenzana, a dokončování přípravy zavazadel (znovu a znovu něco přibalit, vyndat, zas vrátit..., ale nakonec je to hotovo).

V úterý ráno slavíme mši v 5 hodin ráno v chrámu Dítěte Ježíše v Arenzanu a odjíždíme na letiště. Let do Paříže startuje s téměř hodinovým zpožděním, ale naštěstí stíháme letadlo do Bangui, kam přilétáme v 16 hodin. Cestujeme společně, p. Davide Sollami, p. Giustino (náš nový představený, provinciál) a Eleonora Zucchi, dobrovolnice z Modene, která stráví v Bozoum 3 měsíce. V Paříži se připojujeme ke dvěma sestrám z Bozoum, sestře Grazianě a sestře Rosalii.

Přijíždíme na Karmel, našeho kláštera v Bangui, kde žije více než 6000 uprchlíků, po dobu asi šesti měsíců. Tyto dny se jejich počet zvýšil z důvodu útoku na sousední farnost Fatimu, kde byl zabit jeden kněz a nejméně patnáct lidí. Z kláštera odjíždíme ve středu ráno před šestou hodinou. Na trase dlouhé 400 kilometrů je tucet zátarasů postavených Anti-balakou, ale příliš nás neobtěžují (možná kvůli konvoji vojáků Misca, který nás doprovází).

Na misii v Bozoum dorážíme kolem oběda … vítáni lidmi a výkřiky radosti:« Père aga awe » (Otec se vrátil). A do práce!