Pondělí
Chodívají ke mně do kanceláře někteří
zaměstnanci Charity. Jeden z nich měl uplynulou noc nepříjemnou
návštěvu: tři rebelové ze Seleka o půlnoci přišli k němu domů. Je to
dobrovolník, jeden z těch, kteří pomáhají s distribucí potravin ze
Světového potravinového fondu uprchlíkům. Očekávali, že u něho najdou potraviny, ale
on nic neměl. A pak jemu i jeho manželce vyhrožovali smrtí. Prý se vrátí v devět hodin a
řekli si mu, ať si přichystá 150 000 f CFA (cca 225 eur).
Telefonoval jsem na několik míst a pak se vydal přímo do doupěte
rebelů...
Setkávám se s "plukovníkem". Řekl jsem mu, co se stalo, a uvedl jsem i
jména autorů hrozeb. Říká, že neví, kdo to je... Navzdory tomu, že
jedním z těch dvou je slavný Goni, známý už s incidentu "s fackou"...
Chvíli jsme diskutovali, pak jsem odešel. Ten dobrovolník se nakonec
rozhodl uchýlit se mimo Bozoum, alespoň na
nějakou dobu...
Úterý
V 5.30 jsem odjel do Bangui. Vyjel jsem hodně
brzy, protože v
08:30 musím moderovat setkání s náboženskými vůdci v Bossemptele, v
městečku 90 km od Bozoum. Je nás asi patnáct katolíků i protestantů.
Muslimové nepřišli, ale rozhodli jsme se spolupracovat tak jako tak, a
pak se s nimi setkat a pohovořit později. Přemýšleli jsme společně, jako
věřící, o situaci a o problémech, kterými země prochází. Krize je
výsledkem chyb a omylů dlouhé cesty. A řešit je vyžaduje obrovské
odhodlání, obrácení cestou reflexe a odborné přípravy, která bude
dlouhá. Ale věřící se na něm chtějí podílet!
Asi v poledne jsem odjel směr Bangui. Počty bariér se stále zvyšují
(mezi Bozoum a Bangui je jich nyní 13), ale nesetkali jsme se s příliš
velkými problémy.
Středa až sobota
Ráno jsem běhal od
jedné schůzky k druhé. Začal jsem s UNICEF, která chce pomoci školám na
území Bossentele a Bozoum, kde jsou školy stále zavřené. Tak by se dalo umožnit
dalším 8 000 dětem chodit do školy! Potkal jsem spoustu lidí a přátel a
mnozí se prý obávají o své bezpečí (já taky!). Dokonce mě zdravil i majitel
jedné restaurace a pak mě pozval na oběd (Díky F.......!).
Pak následovala návštěva Světového potravinového programu a dalších organizací a
odpoledne jednání s Caritas. Představitelé devíti diecézí ve
Středoafrické republice se setkávají, aby jednali o tom, jak lépe
pracovat v této hrozné situaci. Celá země je vzhůru nohama! V městě Bossangoa
je stále asi 41.000 uprchlíků (z toho 34 000 přímo v katedrále). V Berberati
mrtvé již nepočítají. V jiné oblasti se rebelové rozhodli chodit od
vesnice k vesnici a nechávají zde prázdné pytle pro každého zemědělce, a
požadují po nich, aby je naplnily...
Formátoři pocházejí z různých Charit: Charita Afrika, Caritas
Internationalis a Caritas Anglie (CAFOD): Je hezké vidět církev v její
rozmanitosti a v její jednotě. Čtyři formátoři ze čtyř různých zemí:
Indie, Švýcarsko, Anglie a Kongo...
Charita je ve střední Africe jednou z mála organizací, která byla
vždy blízko lidem. Jako nikdy předtím, tak v poslední době cítíme jako
skutečně pravdivé slovo papeže, který říká, že charita je "pohlazení
Matky církve jejímu lidu."
Zasedání zakončil v sobotu ráno arcibiskup Bangui Dieudonné
Nzapalainga, který je také prezidentem Charity. Jeho činy, a to jak
uvnitř tak i vně země jsou opravdu prorocké!
Ve 13.00 konečně
odjíždím. Auto je přetíženo barvou, a vezu také 350 kuřat. Pípají po
celou dobu jízdy. Na 12. km... zase moment napětí: Ptají se mě na
cestovní
povolení, přešel jsem to, že ho mám. Říkají mi, že ho chtějí vidět, ale
odmítl jsem. Vysvětlil jsem jim, že jsem kněz a ke své práci potřebuji
cestovat a tak dále, pak se omlouvali a
nechali mě projet. Ještě se pak sice ozval jeden týpek u bariéry,
nechtěl mě pustit projet, ale po chvíli
mě i on nechal jet...
A konečně ve 20:00 večer jsem zase v Bozoum.
Žádné komentáře:
Okomentovat