Po
velmi dlouhém blogu před dvěma týdny... jsem se musel trochu odmlčet.
Mimo jiné taky proto, že blesk zasáhl jedno místo nedaleko misie, spálil
router a další pomůcky, a my jsme byli bez internetu asi deset dní.
Mezitím
tu pokračujeme dál. Ve středu ve čtyři ráno jsem vyrazil do Bangui, a
to spolu s Hyppolite a jeho matkou. Hyppolite je šestnáctiletý chlapec,
který je ochrnutý a kterému se snažíme umožnit odjezd do Itálie, aby tam
mohl být účinně léčen.
Cesta
proběhla dobře, ale přes 12 (DVANÁCT!!) bariér, které rebelové
postavili na silnicích - průměr: jedna bariéra na každých 30 kilometrů!
Obvyklé divadlo... Na jedné z posledních bariér se mě ptali: "Kam
jedeš?"... A najednou jsem nesměl pokračovat dál do Bangui... Pak mi
řekli, že budu muset zaplatit 4 000 franků CFA (asi šest euro). Řekl
jsem jim, že nebudu nic platit. Poté to vzdali a bariéru otevřeli.
Přijel
jsem do Bangui, kde jsem měl dojem mírného zlepšení situace. Rebely z
Seleka nevidíte, jsou tu přítomní četníci a policie, a to jako řádné
jednotky... Ovšem situace není zdaleka klidná. I v těchto dnech zde
proběhly ještě útoky, loupeže, rabování a zabíjení. Často jsou v řece
nacházeny mrtvoly ...
Ve
čtvrtek ráno jsme zvládli fotografování, otisky prstů, záznam a podpis
kvůli Hyppolitovu pasu. Teoreticky by vše mělo být připraveno za dva
týdny ...
Na
misii v Bozoum jsou nyní dvě dívky Pina a Sarah, které
nám přinesly projevy solidarity a přátelství z Cassina Amata, z farnosti
v diecézi Miláno. Už roky podporují misii v Bozoum a jejich návštěva,
zejména v této době, je pro nás velkou posilou!
V
těchto dnech také začaly zkoušky ve škole. V sobotu proběhly na
základní škole: všichni naši žáci dokázali bez problémů projít. A
dokonce i státním školám se podařilo odvést slušnou práci.
Situace
je ale stále velmi křehká. Právě dnes jsem dostal hlášení o příchodu
tisícovky lidí, kteří utekli z vesnic na cestě k Bossanoga (mezi 70. a
100. kilometrem od Bozoum). Rebelové ze Seleka přijeli do jejich vesnic,
kde stříleli, kradli, brali rukojmí. Bylo zabito pět lidí, včetně pět
měsíců starého dítěte, které zemřelo kvůli nemožnosti ošetření ...
Dnes
jsem se s nimi setkal a zítra ráno se uvidíme s představiteli vesnic, a
pak se všemi těmi, kteří přišli ... a uvidíme, co dělat dál ...
V
těchto dnech přemýšlím o několika řádcích encykliky Lumen fidei: "To je
důvod, proč ti, kteří věří, nejsou nikdy sami: protože víra má tendenci
se šířit, pozvat ostatní ke své radosti. Kdo přijme víru zjistí, že
prostory jeho "já" se rozšíří a vznikají v něm nové vztahy, které
obohacují život." (39)
Žádné komentáře:
Okomentovat