Relativně klidný týden...
V
Bangui, hlavním městě, začalo odzbrojování rebelů. Kteří jako mávnutím
kouzelného proutku zmizeli z ulic... Odzbrojování je prováděno celkem
důkladně, ale kdo zabrání rebelům, aby se schovali? Panuje strach, že
až skončí bouře kolem odzbrojování, rebelové se znovu objeví se
svými zbraněmi, které si ukryli, a budou pokračovat se svým ra-ta-ta,
...střelbou, násilím a rabováním...
V
pátek jsem jel do Ndim, 165 km od Bozoum. Když jsem projížděl
Bacarangou, sledovala nás motorka se třemi rebely, předjeli nás a
troubili klaksonem, dívali se na nás, a pak jeli dál... asi si mysleli,
že jsme někdo jiný? Při výjezdu z Bocarangy nás čekala závora. Zastavuji
a oni mi říkají ať počkám, že přijde někdo z Bocarangy. Ptám se, kdo má
být tento někdo... ale oni že to neví!?!?!? Přišel další z rebelů a
nevrle mi řekl, že musím počkat a že musím respektovat “právo”. Ptám se:
“Jaké právo? Jediné právo, které máš, je právo tvé zbraně, kterou máš v
ruce, a žádné jiné...” Naštval se! Zeptal se mě: “Tak proč jsi
zastavil?” Odpovídám: “Protože jsi na zem položil závoru a já nemohu
projet...” Nakonec už byl z toho unavený a nechal mě projet...
Mám
dojem, že tak 3-4 andělé strážní, kteří mě provázejí (mám přátele,
kteří mi propůjčují i ty své...), to sledují s šedivými a naježenými
vlasy..., a když večer dorazím domů, cítím ohromnou úlevu!!!
Přijel
jsem do Ndim, potkal se s chlapci a dívkami z našich středních škol a
gymnázia. Mnozí z nich jsou ze základních škol v Ndim a v Bossentele, a
teď jsou doma na prázdninách. Proběhlo setkání s rodiči a studenty,
abychom se bavili a rozhodli ohledně začátku školního roku. Tento rok
chystáme jednu novinku: budujeme centrum s ubytovnou, kuchyní a
sociálním zařízením přímo pro ně. A navzdory válce... práce pokračují!
Bude tam i nádrž na dešťovou vodu, na zalévání zahrady...
Po
setkání se studenty a jejich rodinami jsem měl další setkání s
personálem ze spořitelen. Kromě té v Bozoum máme ještě další 4 pobočky:
jednu v Bozoum, a další tři v Koui, Ngaundaye a Ndim. V tomto období je
jejich činnost pozastavena... i když pomalinku a diskrétně opět
začínáme. Přijel jsem do Ndim také proto, abych řešil problém s
pokladnou v Ndim, která byla vyloupena rebely v březnu... Díky štědrosti
přátel z Itálie, z Prahy a z dalších míst se nám podařilo znovu
sesbírat vklady lidí z Ndim, chceme jim je vrá !@#$%^&* a nějaký čas teď tyto
aktivity vést trochu jinak...
Večer se vracím do Bozoum: cesta byla ok, nepršelo, ale cesty a mosty jsou ve stále horším stavu...
Ale
pojďme dál. V těchto dnech se mi dostala do rukou věta Johanky z Arku.
Soudci se ji snažili chytit do léčky, ale tato sedmnáctiletá dívka měla v
sobě jednoduchost a sílu Pravdy. Ptali se jí, proč se pouštěla do boje,
když věří v Boha. Copak Bůh by nemohl vyhrát válku svou
vlastní silou? Johanka odpovídá: “Je třeba bojovat, aby Bůh mohl
zvítězit.” To je dokonalá věta. Lidská práce je podmínkou Boží pomoci!
Doufáme
a modlíme se, aby Středoafrická republika opět povstala! Tady se často
říká: “Nzapa a yeke” (Bůh je tu). To je pravda, ale nemůžeme zůstat s
rukama v klíně a čekat, že On udělá to, co máme dělat my...
Mimochodem... kdo chce pomoci Středoafrické republice, může to udělat podpisem této petice":
Ať nám Bůh pomáhá! Ale přiložme ruku k dílu!
Žádné komentáře:
Okomentovat