Předevčírem jsem se vrátil z obvyklých 750 kilometrů
příšerného cestování… Na skok jsem byl v Bouaru, abych začal s přípravami
na veletrh, který se zde uskuteční 18. a 19. února, a pak jsem pokračoval
vzhůru na sever, kde bylo třeba překontrolovat výstavbu tří malých spořitelen v Koui,
Bocaranga a Ngaundaye.
Když jsem se vrátil do Bozoum, tak mě otec Norberto řekl, že
někdo přinesl dva pytle rýže a pěkného kohouta jako dárek pro mě.
Dal mi také dopis, ve kterém stálo poděkování odpovědného
pracovníka jednoho družstva pěstitelů rýže za to, že se naučil kultivovat rýži,
což mu umožnilo tak vysokou sklizeň. A to byl tedy ten důvod, proč jsem dostal
dárek.
Přiznávám, že se mě dárek i dopis v dobrém slova smyslu
dotkly. Víc než dva centy neloupané rýže stojí kolem 75 Euro, což jsou dva
měsíční platy.
Dva roky se snažíme zavést nový způsob pěstování rýže, který
byl vymyšlen na Madagaskaru jedním francouzským jezuitou a na který mě
upozornil jeden zemědělec z Dronera (Itálie) … (svět je malý…).
Letos jsme
zase začali s osvětou (formací) a začínáme mít první výsledky! Na
některých místech sklidili rekordní úrodu, např.: v Bocaranga zvládli
vyprodukovat jedenáct tun z jednoho hektaru (v Itálii je průměrná úroda z hektaru
5,6 tuny a zde bývá průměr dvě tuny…)
Je pěkné slyšet „děkuji“!
Nestává se to často…, ale je to pěkné. A mimochodem se to neděje příliš často
ani v Itálii nebo jinde ve světě, ani v rodině neslyšíš vždy „děkuji“…
Před několika lety jsem jel slavit mši do Bangarem, vesnice vzdálené 70
kilometrů od Bouar (dvě hodiny autem, lodí přes řeku a ještě půl hodinky pěšky…).
Byl jsem tam s otcem Carlem, který v této oblasti pracoval před
dvaceti lety a kromě jiného postavil základy kaple. Na konci mše vystoupil
jeden starý muž s kohoutem v ruce a řekl: „Otče Carlo, před dvaceti
lety jsi mě vzal do Bouar (70 km), protože jsem měl uskřinutou kýlu. Operovali
mě a přežil jsem. Od té doby jsme se neviděli a já jsem ti nemohl nic dát, ani
poděkovat. Tady je mé poděkování“.
Kdybychom byli prostě a jednoduše víc vděční Bohu a lidem …
byli bychom šťastnější a klidnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat