 |
| la strada tra Bozoum e Bocaranga |
|
Promiňte mi moje odmlčení! Kromě lenosti… jsem nic nepsal mimo jiné i proto, že jsem
byl na cestách… Minulý týden jsem byl v Bouaru (vzdáleného 250km), kde jsme se
setkali s odpovědnými činiteli Charity z některých místních
farností. Charitu výstižně popisují slova papeže Pavla VI.: „Charita jsou ruce, kterými
jedná srdce církve.“ Občas se stává, že se Charita směšuje s jinými organizacemi,
protože se často angažuje v mnoha důležitých a potřebných projektech. Ale Charita
je především úsilím všech křesťanů svědčit o lásce a vyzařovat lásku, kterou
jsme dostali od Boha. Proto je tak důležitý farní rozměr Charity, kde se s pozorností,
nasloucháním a pracovitostí pomáhá těm, kdo to potřebují.
Tento týden jsem se ve středu kolem půl druhé vypravil na
sever. Cesty jsou skutečně špatné, zvláště v tomto období dešťů… Do 205 km vzdáleného Ngaoundaye
jsem dorazil kolem půl sedmé. Smyslem této cesty bylo setkat se s družstevníky, s
muži a ženami, kteří pracují v různých oborech (zemědělství, obchod,
výroba mýdel nebo potravin) a vysvětlit jim význam spoření a úvěrů. Tady v Bozoum
máme spořitelnu a rádi bychom otevřeli další tři pobočky: v Ngaoundaye, v Ndim
a v Koui.
Ve čtvrtek ráno proběhlo setkání v Ngaoundaye a kolem
jedenácté jsem už byl na odjezdu do Ndim. Zde jsme se potkali s paní starostkou
a s několika odpovědnými činiteli a kolem třetí odpoledne jsme se vydali do
Bocaranga. Zde jsem přespal v Mission Catholique a včera, tj. v pátek,
jsem v půl sedmé vyjel směr Koui, kam jsme dorazili kolem osmé (40 km silnice za hodinu a půl…
a můžu vás ujistit, že kvůli dopravní zácpě to nebylo!!!). Zde jsme se setkali se sultánem!!!
Ten nám ukázal pozemky, které by rád dal k dispozici pro stavbu spořitelny.
Pak jsme se setkali s muži a ženami z Koui. Je to zajímavá oblast, kde
svého času byl statek, který produkoval mléko, a mlékárna, která denně
zpracovala 2000 litrů
mléka! Zdá se to jako sci-fi a při tom se jedná o záležitost starou 40 let…
V jedenáct odjíždíme do Bocaranga, a pak se vracím do
Bozoum, úplně přesně, abych stihl pěknou přeháňku… Po cestě si se zálibou
prohlížím školy, které se pomalu a jako by stydlivě začínají zase otevírat… a
to s měsíčním zpožděním… zastavím se, abych si jednu prohlédl. Tvoří ji
tři chýše, z nichž jedna je přikrytá plachtou… ale děti tam jsou a čekají až
učitel začne hodinu.
.
| |||||||
Žádné komentáře:
Okomentovat