Celkem poklidný čas (skoro)

Celkem poklidný čas (skoro)

S koncem školního roku přichází trochu klidnější období. Sice není moc dlouhé, ale přece!

V pátek dokončili studenti našeho gymnázia sv. Augustina maturitní zkoušku. Ze všech předmětů dělají písemnou zkoušku, k vyhodnocení se jejich práce posílají do Bangui. A přichází čas čekání na výsledky. 

Dnes jedu do nedaleké vesnice Bohoro (7 km), abych navštívil rýžoviště. V dubnu jsme tam zahájili rekonstrukci a vyčištění umělé vodní nádrže, která umožňuje zadržovat vodu v období sucha, což přináší možnost sklízet úrodu dvakrát za rok. Práce jsou dokončené, vodní rezervoár je plný vody a lidé připravují vysetí rýže pro novou hospodářskou sezónu.

V sobotu ráno se koná Valné shromáždění členů Caisse d'Epargne a Credit de Bozoum (spořitelny). Zahajujeme vyhodnocením uplynulého období a následuje prezentace vizí do budoucna. Tato aktivita je v této zemi zcela ojedinělá. Přináší pro lidi (mimo hlavní město) jedinou možnost spořit a ukládat si peníze.

V pondělí ráno jedu do Bouar a pak do Baora. Dnes se biskupové země vrací domů po svém setkání v Berberati. Baoro je na cestě a proto je na naší misii rádi přivítáme k společnému obědu. Je přítomen i kardinál Nzapalainga a s ním všichni biskupové Středoafrické republiky. 

Sdílíme radost ze společného setkání, ochotu a nadšení angažovat se pro církev a pro lidi, ale sdílíme také břemena a těžkosti této země. Mír je stále velmi křehký a na většině území vlastně spíš není. Vliv, přicházející z jiných zemí, je silný, ale zdá se, že velká část místních politiků se o veřejné blaho nestará, spíše naopak!

S odvahou pokračujeme dál!

la diga della risaia
le bassin du Centre Rizicole

Maturità 2018
BAC 2018

Assemblea Generale della Caisse d'éèargne et Crédit de Bozoum

i Vescovi del Centrafrica con la comunità di Baoro

Nový kněz, svátek sv. Antonína a konec školního roku - 2.díl

fra Christo, con i suoi genitori
le frère Christo, avec ses parents

Nový kněz, svátek sv. Antonína a konec školního roku - 2.díl

Minulý pátek ráno jsem společně s otci Davidem a Federicem odjel z Bozoum. Jeli jsme do Bouar, abychom se zúčastnili velké slavnosti. V sobotu 16. června se stal knězem mladý středoafrický karmelitán, bratr Christo Nganamodei. Do semináře vstoupil v roce 2000, po dlouhé cestě příprav přišel konečně tento nádherný den. Biskup Mons. Mirek Gucwa byl dojatý: bylo to jeho první kněžské svěcení!

V Bouar jsem se setkal s otcem Saveriem, naším provinciálním představeným a s otci Pavlem a Anastasiem, kteří přijeli zúčastnit se této mimořádné události až z Prahy. Přítomní jsou také naši mladí bratři a zástupci dalších komunit.

Slavnost se koná v krásném kostele kláštera St. Elia (Sv. Eliáše). Mše je doprovázena písněmi studentů ze semináře a účastní se veliké množství lidí (mnoho lidí stojí i kolem kostela). Po vzývání Ducha Svatého se biskup zeptal Fra Christa, jestl je připraven plnit kněžské závazky. Poté Fra Christo se na znamení odevzdání se kněžskému povolání položil na zem a my se kolem něj společně modlili k Bohu a prosili o přímluvy všech světců. Biskup pak vkládal své ruce (na hlavu svěcence) a v tomto gestu byl potom následován přítomnými kněžími: je to staré gesto, které vychází ze Skutků apoštolů. A bratr Christo se stává knězem!

Odpoledne se potřebuji okamžitě vrátit do Bozoum. V neděli 17. června slavíme svátek sv. Antonína, patrona jednoho ze tří kostelů ve městě.

V neděli odpoledne se plácek před kostelem zaplní více než 1200 dětmi, které navštěvují naše školy (mateřskou, základní, ale i kurzy pro vzdělávání starších dětí). Je to velká slavnost! Jsou tu rodiče dětí a všechny třídy jsou na scéně.

I letos můžeme dát nejlepším patnácti žákům z každé třídy speciální odměnu: malou sazenici ovocného stromku. Tento nápad praktikujeme každý rok. Předání rostliny je doprovázeno hrdostí dětí a jejich rodičů. Doma sazenici zasadí a strom, který z ní vyroste, jim bude připomínat školní úspěchy. A rostliny porostou dál...

P.Anastasio con Mgr Mirek

Festa della cappella St.Antoine

leggendo la pagella
lecture du bulletin des notes

Konec školního roku - 1. díl

Konec školního roku - 1. díl

Také ve Středoafrické republice je červen měsícem, kdy máme konec školního roku.

Krátce po návratu do Středoafrické republiky odjíždím s otcem Davidem Sollami (je odpovědný za podporu misií v Arenzanu, v Itálii) a Federikem Materazzi (je z Toskánska, často naše misie navštěvuje) na sever země. Po zastávce v Baoro pokračujeme do Bouar a poté, co jsme krátce navštívili spolubratry v st. Elie a v Yolé, vracíme se zpět do Bozoum, kam přijíždíme kolem 18:30, po absolvování asi 600 km na silnicích.

V neděli ráno po mši mě zavolali, abych šel zaopatřit jednoho nemocného člověka, který bydlí ve čtvrti v blízkosti misie. Na cestě z misie dolů se setkávám s jednou maminkou, která mi představuje svá dvojčata, dcery Luisellu a Terezu: narodila se v roce 2013, během války, když jejich matka našla útočiště spolu s tisíci dalšími uprchlíky na naší misii. Děvčatům se daří dobře a jak vyrostla!

V neděli odpoledne probíhá v našem centru pro sirotky Arc en Ciel před ukončením školního roku závěrečná besídka: máme tu víc než 200 dětí, které rozdováděně tancují a zpívají při různých scénkách. Příští měsíce sirotci stráví u příbuzných, kteří se jich ujali a budou jim pomáhat při práci na políčkách a v zahradách. Ta jsou v období dešťů, které tu teď máme, pro zdejší obyvatele zdrojem obživy, místní lidé si v tomto období vypěstují většinu jídla pro celý rok.

V úterý probíhá pro chlapce a dívky druhého stupně základní školy a studenty střední školy sv. Augustina ukončení školního roku. Prvním krokem je pedagogická porada profesorů, při které hodnotíme každého studenta a rozhodujeme také o příp. pomoci (stipendiích) nebo o vyloučení...

Ve čtvrtek odpoledne předáváme studentům vysvědčení. Pro studenty je to významný okamžik. Mají za sebou dlouhé měsíce studia, práce a radosti, to vše je korunováno známkami a hodnocením učitelů.

Díky darům od přátel můžeme studentům s nejlepšími výsledky nabídnout i stipendia. Vybraní studenti pak za studium platit nemusí.

V letošním roce začala ještě jedna novinka: tzv. "růžová" stipendia. Dívky, které se umístily se svými výsledky mezi prvními šesti ve třídě, také obdrží stipendium. Pokrývá náklady za zápisné pro příští školní rok. Je to způsob, jak ještě více podpořit především dívky v jejich studijním úsilí. Pro dívky je tu život mnohem těžší (čeká je práce pro zajištění rodiny, odpovědnost za děti atd.) Snažíme se jim tedy pomoci, aby co nejlépe mohly využít čas, kdy jsou ve věku školního vzdělání.

 

danza
danse

Luiselle et Thérèse, née en 2013 pendant la guerre...

le borse di studio "rosa"
les bourses d'étude pour les meilleures élèves

Dar es Salaam

la cattedrale di Dar es Salaam

Dar es Salaam

Několik dní po návratu do Bozoum jsem opět na cestách.

V neděli 3. června jsem v naší farnosti slavil mši a mohl se zas po delší době setkat s "mými" lidmi. Návrat do Bozoum pro mne znamená i návrat ke krásným liturgickým oslavám, které jsou plné písní, tanců, ale i tichého naslouchání.

Druhý den dopoledne odjíždím do Bangui. Cesta (dlouhá 400 km) se neustále zhoršuje a cestování nyní trvá asi 7 hodin. V pondělí ráno odlétám do Tanzanie: 3 hodiny trvá let do Nairobi, kde přestupuji a pak přílétám kolem 21. hod. do hlavního města Dar es Salaam.

Tady se vítám s indickými sestrami z Kongregace Matky Karmelu. Jsou z prvního ženského řádu, který v roce 1800 v Indii založili sv. Cyriak Chavara a italský karmelitán Leopold Beccaro, pozdější zakladatel i kláštera v Arenzanu.

S indickými sestrami spolupracujeme ve Středoafrické republice od roku 1991 a moje návštěva zde u nich je projevem vděčnosti za všechnu práci, kterou sestry dělají v našem semináři v Yole, v blízkém dispensáři a ve školách.

Dalším důvodem mé přítomnosti zde v Tanzánii je to, že tři mladé dívky (z Tanzánie a z Keni) ve čtvrtek 7. června dokončily noviciát a skládají své první řeholní sliby: slibují Bohu žít v čistotě, chudobě a poslušnosti.

V 8 hodin ráno jsme v kapli komunity, kde je jejich rodiny doprovázejí na cestě k Bohu. Všechny tři jsou ustrojené jako nevěsty.

V 9.30 začíná slavení mše v blízké farnosti: je tam dvacet kněží, příbuzní a sestry z kongregace. Přijely sem z mnoha afrických klášterů, ve kterých pracují (Súdán, Střední Afrika, Tanzanie, Keňa, Jižní Afrika, Malawi). Po promluvě skládají tyto tři novicky sliby do rukou své generální představené. A pak přijímají hábit, který je u zasvěcených osob znamením nového života.

Liturgie trvá asi 3 hodiny, je provázena písněmi a tanci, to vše ve svahilštině, která je společným jazykem mnoho východoafrických zemí.

Následuje oběd, jednoduchý, ale pečlivě připravený a večer jsem pozván na oslavu, při které zástupci všech komunit Kongregace přinášejí nějaké jednoduché dary, sestry tancují nebo hrají různé scénky.

Je krásné vidět, jak ženy z různých zemí (z Indie i Afriky, Keni, Malawi, Súdánu, Tanzanie), z různých věkových skupin a z různých formací, umí žít s radostí ze svého zasvěcení. Svahilština se střídá s angličtinou a s jazykem malayalam (je to jazyk Keraly v Indii). A radost, která září na těchto tvářích je jedinečná, je to radost Vzkříšeného.