pondělí 25. března 2013

Květná neděle 2013

Dny utrpení... pro Středoafrickou republiku!
Aktivita rebelů začala vzrůstat v prosinci (2012), přišla o Vánocích až na předměstí Bangui. Pozastavila se na začátku ledna, po sérii několika pokusů o dohody mezi rebely a vládou. Podepsané byly v Libreville (Gabon). Vláda národní jednoty byla ustanovena... navzdory všem potížím (více ministrů na jednom postu... který obsadila opozice nebo rebelové...).
Před deseti dny rebelové “zajali” pět ministrů (náleželi k hnutí rebelů...) a předložili ultimátum... Čas uplynul, navzdory několika slabým ústupkům ze strany prezidenta, rebelové zahájili útok (i když, abych byl upřímný... nikdy nepřestali vést boj).

Ve čtvrtek obsadili Bouka a Batangafo, v pátek Bossangoa, rodné město prezidenta...
V pátek ráno jsme byli svědky odjezdu z města (Bozoum) vojáků a ozbrojených sil, taktéž státních funkcionářů... a mnoha obyvatel. Udělali jsme několik opatření: odpoledne jsme odvezli 2 auta do Bouaru vzdáleného 250 km, z misie odjeli dva italští dobrovolníci a dvě sestry. K nim se přidalo mnoho lidí, kteří chtěli utéct z města.

V sobotu kolem 13:00, když jsme pili kávu, jsme slyšeli mnoho výstřelů. Představte si ten strach! Začali jsme se připravovat na nejhorší (příchod rebelů, násilí a zastrašování, krádeže aut, peněz, atd.) Později jsme se dozvěděli, že to stříleli vojáci, kteří chtěli ukrást motorky. Aby mohli uprchnout, stříleli, lidi jim je museli dát...

Dnes ráno, na Květnou neděli, jsme se sešli, abychom oslavili mši svatou. V průvodu bylo jen málo lidí... a myslel jsem, že na mši jich nebude o mnoho více. Navzdory tomu však byl při evangeliu kostel plný!

Četlo se evangelium, jak Ježíš trpěl a zemřel pro nás... tady a teď, v situaci násilí a zmatku, to bylo velmi dojemné. Po příjímání zpíval sbor píseň “Aye so kwe Gbya a sala, e gonda Gbya, e gonda Gbya”, což znamená “za vše, co Pán činí, chvalme Pána!” A lidé zpívali s nadšením, mávajíce palmovými listy...

A skutečně, tento čas může být ještě časem milosti pro růst ve víře, v lásce (i s přijetím těch, kteří museli utéct...) a v naději.

A samotný Kříž, ještě jednou, to je jediná naděje, ne násilí a nenávist...

Rebelové obsadili Bangui... mají město v moci. Je to něco, co se zase vrací... ale pro Středoafrickou republiku... se zdá, že je to stále totéž: státní převraty, násilí, rabování...