Dnes, po dvou měsících práce jsme otevřeli novou spořitelnu
(kampeličku) v Ngaoundaye, 200 km severně od Bozoum, na hranicích s Kamerunem
a Čadem.
V roce 1992 přiváží doktorka Ioné (mýtická postava těchto končin:
Italka, která je ve Středoafrické republice od roku 1970) do Bangui
peníze zemědělců z Ngaundaye, aby je vyměnila. Lidé si často schovávají
peníze v domě… a myši, termiti nebo požáry je ničí. Centrální banka je
pak odmítá vyměnit. Spolu s dalšími lidmi dr. Ioné přemýšlí, jak ochránit jejich úspory. Dotazují se
těch, kteří otevřeli Credits Mutuels, ale tito lidé nechtějí pracovat mimo hlavní
město nebo velká města…
A tak je napadne otevřít malou banku, Credit Mutuels
Villageois v Ngaundaye.
Pomalu ale jistě spořitelna roste a může půjčovat malé
částky. V lednu 2012 měla kolem 22 500 Euro od 160 členů.
Nyní, když je finančně podpořena Evropskou unií a jednou
dánskou neziskovou organizací (DRC), bylo možné postavit novou spořitelnu v Ngaoundaye,
která je pokračováním a rozšířením té předchozí. To vše v souvislosti s rozvojem
spořitelny v Bozoum, která má v současnosti sídlo v Bozoum a
čtyři pobočky (Bozoum, Ndim, Koui a Ngaundaye).
Proč vůbec otvírat nějakou spořitelnu?
Dnes ráno jsem o tom přemýšlel… A napadlo mě podobenství o
hřivnách: hospodář musí odjet a po dobu své nepřítomnosti svěří svým služebníkům nějakou částku peněz; každému dá
podle jeho schopností. Když se vrátí, zjistí, že jeden svěřený obnos
zhodnotil o 100%, ale také tu
je jiný, který svěřené peníze ukryl tak, že je zakopal do země… Hospodář ho napomíná a ptá se ho, proč peníze
neuložil do banky…? alespoň by si teď mohl vybrat úroky.
Peníze jsou
prostředek, který může způsobit mnoho zlého, ale také může přinést mnoho dobrého. Může
každému umožnit žít důstojně a mít zajištění jak pro sebe, tak pro svou rodinu.
Peníze můžou být
použité pouze pro nás samotné egoistickým způsobem, a tak mohou přinést chlad
a smutek a nebo můžou být darovány, a tak přinesou teplo a radost…
Žádné komentáře:
Okomentovat