Létání

Nairobi

Létání

Tak se zase hlásím, i když tentokrát s malým zpožděním! V posledních dnech jsem víc cestoval, proto jsem blog nemohl připravit v čase, kdy ho obvykle píšu. Jsem nyní v Antananarivo, hlavním městě Madagaskaru.

Dne 1. listopadu jsem opustil Bozoum, ale i když jsem měl cestou nějaké problémy se spojkou u mého auta, podařilo se mi dostat se do Bouar. Moji spolubratři mi půjčili jiné auto, takže jsem mohl pokračovat dál. Přenocoval jsem na naší misii v Baoro, odkud jsem vyrazil 2. listopadu ve čtyři hodiny nad ránem, abych dorazil do Bangui v 9 hodin dopoledne. Absolvoval jsem několik schůzek a odpoledne jsem odletěl z Bangui. Strávil jsem noc v Nairobi a v sobotu 3. listopadu jsem dorazil sem do Antananariva. Cestou jsem mohl z letadla pozorovat Kilimanjaro.

Účastním se zde setkání karmelitánských otců z frankofonní Afriky, zítra zahájíme naše týdenní rokování.

Zdejší země je velmi krásná, je zajímavé vidět rozmanité lidské tváře: typické orientální rysy se tu nádherně mísí s těmi africkými. Původní obyvatelé tohoto ostrova jsou velmi rozdílní: pocházejí z Indonésie, jižní a severní Afriky až po arabské země. Kromě otců karmelitánů - v jejichž farnosti sv. Michaela slavíme nedělní mši - jsou zde také karmelitánské sestry z Turína. Je to řád, ke kterému patří i sestry, s nimiž spolupracujeme také u nás v SAR (v Bossemptélé a v Baoro). Po nedělní mši si zavolám taxi (je to Citroën 2CV, který musí být nejméně 50 let starý a při startování je třeba ho roztlačit), ale do cíle jsem dojel. Vidím obrovskou práci, kterou zde sestry a bratři vytvořili: jsou zde zdravotní centra, školy - od mateřských po střední, vzdělávací centrum pro ženy, zubní a oční ordinace, kostel a noviciát. Každý den přichází 1500 chlapců a dívek a obklopuje je klidné, čisté a nádherné prostředí.

Kilimanjaro

Madagascar

Risaie
Rizières

Messa alla Parrocchia San Michele di Itaosy
Messe dans la Paroisse de St Michel, Itaosy

Macelleria
Bouchier

Antananarivo

Le scuole delle Suore Carmelitane di Torino a Antananarivo

Stavíme

Stavíme

Uplynulý týden byl ve znamení jakési směsi malárie, rebelů a stavění. Malárie čas od času přichází, někdy může být toto onemocnění i velmi závažné. V prosinci 2016 WHO (Světová zdravotnická organizace) uvedla: "Téměř polovina světové populace je ohrožena malárií, v roce 2015 bylo zaznamenáno asi 212 milionů pacientů s tímto onemocněním a 429 000 úmrtí na malárii. V celosvětovém měřítku má Subsaharská Afrika stále nepřiměřeně velký podíl na celkovém počtu nemocných. V roce 2015 bylo z celkových údajů ve světě zaznamenáno v této oblasti 90% nemocných malárií a 92% úmrtí v důsledku této nemoci." A tak se i misionářům stává, že jejich "inkulturace" probíhá i fyzicky, takže i oni čas od času onemocní malárii. Obvykle se zvládne léčba léky, ale někdy dojde i na injekce nebo infuze. Někdy to prostě chce víc trpělivosti.

V průběhu týdne jsem měl v plánu navštívit město Bocaranga, vzdálené od Bozoum 125 km, abych připravil projekt Charity, který se tam rozbíhá. Měl by pomoct lidem přestavět domky, opravit silnice a podpořit chov hospodářských zvířat. Několik desítek rebelů však v pondělí a úterý napadlo a obsadilo vesnice Tolle a Tataley a blízké okolí, je to 48 a 60 km od Bozoum. Takže jsem se musel této cesty se zklamáním vzdát. V pondělí ale snad už rebelové podepsali mírovou dohodu...

Mezitím pokračují stavební práce při stavbě dvou učeben naší školy sv. Augustina. Dnes jsme dokončili pokládání střešní krytiny. Postupujeme pomalu (neboli jak říkáme v sangu - yeke yeke), ale práce zvolna dokončujeme. Stavba je financovaná z velké části díky Velvyslanectví České republiky v Nigérii.

A na závěr smutná zpráva. Jak jsem psal 22. září, zavolali mě tehdy k nemocné dívce, kterou jsem se rozhodl pokřtít, protože Alphonsine byla vážně nemocná. Po dlouhém marném léčení včera odevzdala svou duši Bohu. Děkuji za to Bohu, protože ji jistě přivítal s velkou láskou a zahrnul milosrdenstvím.

Říjen

Říjen

Pro nás karmelitány je měsíc říjen velmi významný. Kromě toho, že je věnovaný Marii a růženci, začíná svátkem sv. Terezie z Lisieux a pokračuje 15. svátkem sv. Terezie z Avily. Tuto světici vzýváme jako Naši Matku, protože je to ona, která založila reformovaný Řád karmelitánů.

V Bozoum máme jeden ze tří kostelíků ve městě zasvěcený svaté Terezii, proto jsme věnovali několik dnů minulého týdne zamyšlení a přípravám slavení, které proběhlo v neděli. Byla to příležitost ke společné modlitbě a obrácení se k Terezii, jako průvodkyni naším křesťanským životem. 

V pondělí ráno jsem odjel do Bangui. Cesta je zas o něco horší. Ujet prvních 80 km mi trvalo tři hodiny. Práce na opravě silnice sice byly zahájeny už před měsícem a půl, ale nijak moc se nepostupuje: víceméně je opraveno prvních asi 10 km, ale bez zhutnění a bez použití materiálu ke zpevnění.

Svátek sv. Terezie připadá liturgicky na pondělí, v Bangui ho ten den slavíme s celou naší karmelitánskou komunitou. Svatá Terezie založila mnoho klášterů. Pokaždé, když otevírala nový klášter, byla šťastná, že nabídla Bohu dům, který bratři nebo sestry naplní modlitbou a bratrským životem.

Následující tři dny jsem trávil v Bangui, protože jsme měli diecézní setkání zástupců jednotlivých Charit. Zamýšleli jsme se nad tím, co děláme a jak dosáhnout cílů, které jsme si stanovili. Účastnili se biskupové, kněží, řeholníci, řeholnice i laici, všichni, kdo se rozhodli "dát Církvi své ruce a svá srdce", jak to pojmenoval Pavel VI.

Živé církevní společenství

Živé církevní společenství

Minulý čtvrtek a pátek proběhlo pastorační setkání, kterého se zúčastnili zástupci 12 farností diecéze v Bouar. Je to čas hovorů a reflexe, jíž se účastní kněží z farností, řeholníci i laici, kteří pracují v různých farnostech. Sešlo se asi osmdesát lidí: mladí kněží se setkali se „starými“ misionáři, seminaristé se středoafrickými kněžími. (Někteří působí v SAR už přes 50 let, ale stále se stejným nadšením). Společně s novým biskupem Mirkem Gucwou jsme se modlili, přemýšleli a diskutovali o způsobech, jak nově přinášet lidem dobrou zprávu o Ježíši. Část farností (6 z 12) žije ve stálé přítomnosti hrozeb ze strany různých ozbrojených skupin. Ale atmosféra vzájemného povzbuzení přináší odvahu, živelnou touhu překonávat strach, znovu obnovovat provoz škol a otevírat zdravotní centra a nemocnice, hlásat Krista a povzbuzovat ty, s nimiž žijeme.

Navzdory krizi, která trvá už pět a půl roku, se důvěra k Bohu a láska k lidem nezměnila. Naopak!

Brzy ráno jsem se vydal na cestu zpět do Bozoum, pršelo, což způsobuje to, že cesta je pak velice obtížně sjízdná. V pondělí brzy ráno vyrážím do Bocaranga. Je to sice jen 125 km, ale cesta trvá téměř 4 hodiny, stav cesty se zase zhoršil. V Bocaranga jsem v neděli 7. října, proběhne tu veliká slavnost kněžského svěcení dvou mladých Středoafričanů. Nazítří řešíme s Charitou jeden projekt, na kterém budeme spolupracovat s Charitou Spojených států (CRS). Měli by ve zdejším regionu pomoct lidem postavit domy, opravit obecní infrastrukturu a vybudovat farmy na chov drobného zvířectva. Je to region, který v loňském roce postihlo mnoho útoků ze strany rebelů, takže tu bylo mnoho mrtvých a tisíce lidí uprchlo. A další den jedu do Bouar. Také zde zahájíme jeden projekt, který pomůže 45 malým zdravotním centrům, aby mohli zkvalitnit svoji práci a hlavně zlepšit péči o děti z velmi vzdálených obcí.

Tak kéž jde práce od ruky!

Centro Oftalmologico in costruzione
le Centre Ophtalmologique en construction

Cattedrale di Bouar

Bocaranga

la chapelle de Tolle
la chiesetta a Tolle

la chiesetta di Boguera
la chapelle de Boguera