neděle 3. srpna 2014

Jdeme dál!












Jdeme dál!
V neděli 27. července byl střed města zatopen silnými nočními dešti. Šlo naštěstí o malé škody, ale některé čtvrti zůstaly odříznuty po několik hodin.
Je období dešťů a zatímco zemědělské práce nabírají na intenzitě, rytmus ostatních aktivit se poněkud zvolňuje.
Školy jsou o prázdninách zavřené, ale ještě zůstává vykonat několik zkoušek, jako například zkoušky na konci první fáze středních škol před začátkem lycea (Brevet des Collèges) a maturity.
V úterý a ve středu jsem se potkal se zástupci, odpovědnými za vzdělávání. Díky Bohu a díky pomoci mnohých osob, zejména z české neziskové organizace SIRIRI a MZV České republiky, všechny školy v Bozoum a celé oblasti pracovaly v mezích normálních možností a to v roce, který byl stěží normální. Spolu s řediteli připravujeme zahájení školního roku v půlce září. A díky pomoci vybrané během velikonočního půstu v moji domovské diecézi v italském Cuneu, můžeme pomoci chlapcům a dívkám na střední škole v Bozoum, a trochu podpořit vyučující.
Jedná se o malou kapku, ale obnova země vede přes výchovu a vzděláváni! Situace v zemi je stále křehká. V těchto dnech dochází ke střetům asi 300 km od Bozoum, v Batangafu, kde bylo nejméně dvacet mrtvých. I na silnicích si člověk všimne této křehkosti. Nezákonné bariéry, přetížená auta, která stále převážejí krávy na prodej v hlavním městě, čímž pokračují v destrukci chovu dobytka v zemi …
Jdeme dál… Velmi zvolna, ale jdeme!







pondělí 28. července 2014

Svatby, manifestace, příchody a maturitní zkoušky


Svatby, manifestace, příchody a maturitní zkoušky 
V neděli 20. července slavíme tři svatby. Tady ve Středoafrické republice je to bohužel vzácné, že se nevěsta a ženich vezmou před tím, než se vezmou... To jest: nejprve začnou spolu žít, založí rodinu a pokud jdou věci dobře, přijdou děti atd., a pak se po několika letech vezmou.
Takže v neděli tři páry přišly před oltář, aby oslavily své manželství. A také křest svých dětí. Rolande, čerstvá nevěsta, "vhodně" urychlila porod, když večer před svatebním dnem porodila Benedictu, která přišla právě včas, aby druhý den přijala křest!
V úterý je výjimečný den. Vzhledem k tomu, že napětí v posledních několika týdnech roste (mladý muž zabitý kamerunskou armádou, což je oddíl MISCA a voják zlynčovaný a zabitý lidmi), přemýšleli jsme o tom, že bychom připravili den modlitby a reflexe na vzniklou situaci. V úterý ráno jsme se sešli na krátkou společnou modlitbu a reflexi v baptistickém kostele, a to jak protestanti, tak katolíci, a někteří muslimové. A pak jsme zahájili mírový pochod hlavní třídou Bozoum. Nebyl nás velký počet (asi 400 lidí), ale jak říká Ježíš ve svých podobenstvích, jen málo kvasu stačí na prokvašení tří měřic mouky...
V úterý je výjimečný den i proto, že přijíždí do Bozoum otec Enrico Redaelli, který po několika letech práce mezi chlapci a mladými v semináři v Yole, zůstane nyní pracovat zde pro království nebeské, a to ve čtvrtích, a mezi poli a vesnicemi v okolí Bozoum. Vítej, a hodně štěstí!
V pátek ráno kolem páté jsem chtěl odjet do Bouar, ale prší, prší, prší, a tak přemýšlím o tom, že pojedu až další den. V sobotu, těsně před šestou, odjíždíme s našimi třeťáky ze střední školy, kteří jdou skládat zkoušku dospělosti. Je to historicky poprvé, kdy žáci naší školy svatého Augustina dospěli k tomuto cíli. Doufám, že to zvládnou!
Mezi sobotou 26.7. a nedělí 27.7. končí výuka ve školách uprchlíků. Na začátku školního roku tu bylo 750 dětí a na konci 350, protože mnozí se mohli vrátit do vesnic, z nichž uprchli. Mohli tu chodit do školy a dokončit šťastně školní rok, a to díky úsilí desítek učitelů a financování z České republiky a za podpory SIRIRI z Prahy.












I nostri alunni di 3a liceo in viaggio verso l'esame di maturità
Nos élèves de Terminale en route vers l'examen du BAC


Padre Enrico (camicia a quadretti)
Père Enrico (avec la chemise à carreaux)

pondělí 21. července 2014

Další týden (ještě pořád) intenzivní!





Další týden (ještě pořád) intenzivní! 
V neděle 13. června jsme slavili svátost biřmování tady v Bozoum, a to pro více než 120 lidí. Bohužel, biskup vzhledem k věku a nemoci, nemohl přijet, a tak jsem byl pověřen udělením svátosti biřmování... 
Slavnostní mše, se zpěvem a tancem..., ale také intenzivní chvíle modlitby těchto chlapců a dívek, mladých i dospělých lidí, kteří obdrželi dar Ducha svatého. 

V těchto dnech organizujeme konec školního roku na státních školách, který mohl proběhnout díky finanční pomoci České republiky a UNICEF. Bylo možné zajistit výuku pro více než 15.000 dětí během školního roku. Dnes ráno jsem četl tato slova papeže Františka: "Velmi často se ptáme, s určitými obavami: "Jaký svět necháme našim dětem?" Možná by bylo lepší se zeptat: "Jaké děti dáme tomuto světu?". 

V úterý jsme oslavili svátek Panny Marie Karmelské, a to ve všech našich komunitách. Byl jsem na cestách (nejprve v Bouar, pak v Bangui, 1 140 km ...). 

V Bangui jsem měl možnost setkat se s uprchlíky, kteří žijí  v našem klášteře Karmel. Je jich tu více než 10.000, jsou tu od prosince 2013; tedy téměř osm měsíců života v nejistotě, ve stanech, v životních a hygienických podmínkách nesmírně obtížných... 

S nimi se snažíme přemýšlet o tom, jak by bylo možné uskutečnit návrat do jejich domovů. To je sen každého z nich, ale tvrdá realita ve čtvrtích, kde pořád panuje násilí a nebezpečí, stále přetrvává. Právě v těchto dnech byli dva lidé, kteří chtěli opravit své domovy, zabiti... Doufáme, že přijdou konkrétní opatření mezinárodních vojenských sil k zajištění klidu alespoň ve čtvrtích hlavního města. 

Cesta zpět do Bozoum je dlouhá a plná dobrodružství. U některých bariér jsou antibalaka, potkáváme kolonu dobře sto nákladních aut, která se vrací do Kamerunu, doprovázná francouzskou a rwandskou armádou. 

Ale 200 km od Bangui jsme nuceni zastavit: deště z rána zničily most: železná trubka, která odváděla vodu, byla odplavena asi o třicet metrů níže, zůstal tam jen hliněný můstek z jednoho břehu na druhý. Některá auta s velkým úsilím projíždí přejezdem, který vytvořili mladí lidé mimo původní silnici, ale to je objížďka nejméně 40 minut, a s velkým rizikem pádu. Po čtyřech hodinách čekání a zvažování možných řešení, jsem se rozhodl zkusit projet. 
Udělám kříž a s dech beroucím tempem jedu autem rychle přes most, který se skládá z vrstvy asi 3 cm asfaltu a třiceti centimetrů země... Křehký most, ale vydržel! 

Díky Bohu, že jsme pro tentokrát šťastně projeli!













neděle 13. července 2014

Válka a mír, mír a válka…











Válka a mír, mír a válka…
Život v Bozoum pokračuje za střídání naděje a starostí. Stejně jako všude jinde v SAR…
Tento týden se zdejší biskupové shromáždili, aby připravili poselství, ve kterém odsoudili násilí, jedno jakého původu, jestli zaviněného Selekou, Antibalakou nebo někým jiným… Problémy jsou obrovské, ale je zcela nezbytné něco dělat! Vybízejí nás, abychom neztráceli naději a důvěru a "abychom dnes svědčili o boží lásce" (pro ty, kteří se chtějí s obsahem seznámit, zde je originální francouzský text : http://fr.radiovaticana.va/fr2/Articolo.asp?c=810400 ) 

Zde v Bozoum uzavíráme v těchto dnech školní rok. Rok plný rizik, ale přesto: tisíce dětí mohlo chodit do školy! Jednak v našich misijních školách, státních školách ve městě a v šedesáti dalších školách naší oblasti, mělo 15 000 žáků základních škol možnost chodit do školy, díky dvěma projektům, jedním financovaným Českou republikou (který zprostředkovala obecně prospěšná společnost SIRIRI) a druhým od UNICEFu. V jedné z našich misijních škol - v lyceu sv. Augustin - navíc působil v tomto rizikovém školním roce mladý český dobrovolník Vojtěch Bílý. 

V neděli 6. července jsme měli akci spolu s dívkami a ženami z Centra pro podporu žen KANA (projekt podporovaný českou SIRIRI), které prezentovaly (a prodávaly) práce posledních měsíců: oblečení, dětské komplety, koláče, atd.

V úterý 8. července  jsme měli poradu profesorského sboru lycea sv. Augustina, a ve čtvrtek jsme předávali vysvědčení.

V pátek byla velká oslava pro 780 dětí z mateřské a základní školy, pro jejich bratry, sestry, přátele a rodiče. Učitelé předávali vysvědčení a malé odměny pro nejlepší žáky z každé třídy. I tento rok jsme díky jednomu společenství z italského Cunea mohli financovat tyto odměny a rozdat kolem 300 sazenic ovocných stromů, které, dá-li Bůh, začnou za několik let rodit…

Nicméně minulý týden byly i problémy. V Bambari, městě dost vzdáleném od nás, nějací lidé ze Seleky zaútočili na katedrálu, kde se ukrývaly tisíce osob a zabili 20 – 30 osob. Také zde v Bozoum byla situace velmi napjatá.

V úterý odpoledne kamerunští vojáci z Misca (Africká unie) v průběhu jedné patroly zabili mladého muže, který hrál karty. Lidé se rozhořčili a odnesli mrtvé tělo k vojenské základně. Vojáci stříleli do vzduchu, aby rozezlený dav rozehnali. Při jejich návratu zpět do města jsem se s nimi setkal a snažil se je uklidnit. Ale ve stejnou dobu se jeden kamerunský voják objevil ve městě, byl zlynčován a zabit.

Večer kolem 10. hodiny bylo slyšet hodně střelby. Byli to vojáci Misca, kteří si přišli pro tělo svého kamaráda, které bylo hozené do studny a zasypáno kamením a cihlami…

Ve středu dopoledne jsem svolali naléhavou schůzku, kde jsme se snažili pochopit, co se stalo, a šli jsme navštívit rodinu zabitého muže. Společně jsme se modlili, a také jsme se modlili za zabitého vojáka a vyzvali jsme všechny, aby zachovali klid…

Napětí pomalu povoluje, ale ne zcela. Minulou noc jedna rodina, ohrožovaná Antibalakou, musela opustit svůj domek a strávit noc zde na misii.

Kéž Panna z Karmelu všechny chrání!











pondělí 30. června 2014

Balón, děti a křty







Balón, děti a křty 
V pondělí jsem začal cestu zpět do Afriky a v úterý jsem dorazil do Bangui. Letěli jsme nad nejvíce zdevastovanou oblastí hlavního města s hrozným výhledem na stovky a stovky zničených domů. 
Protože (NE)jsem velký fotbalový fanoušek, tak jsem - v úterý po návratu do Bangui - překvapený, když vidím ceduli oznamující zápas Světového poháru, který bude promítán v uprchlickém táboře na Karmelu. Mezi stany, které dávají křehké a nejisté útočiště asi šesti tisícům lidí, někdo nainstaloval satelitní anténu, televizor a generátor, a vše je zorganizováno tak, aby byl umožněn televizní přenos... 
Ve středu jsem pořád ještě v Bangui, a tak jdu do města, abych se setkal s některými lidmi. Doprovází mě Maurizio Dischino a Carlo Petruzziello, novinář a kameraman TV 2000, kteří jsou tu na týdenním pobytu. Ve škole, kterou otevřeli Přátelé Středoafrické republiky, nacházím Moniku, italskou dobrovolnici a sestry z Madagaskaru, které mě požádaly, abych požehnal sochu Dítěte Ježíše. Ta je obklopena několika sty dětí, kterým jsem vysvětlil význam této sochy, a pak jsme se společně modlili za všechny děti a za mír ve Středoafrické republice. 
Cesta z Bangui do Bozoum je vždy dobrodružství! Na cestě narazíme na devět bariér antibalaka, sedm bariér řádné armády, dále na vojenské kolony a na konvoj asi čtyř set kamionů, které jedou s doprovodem dolů do hlavního města... 
V Bozoum navštívím spolupracující iniciativy, pak celé město, a to společně s Mauriziem a Carlem z TV 2000 (která v těchto dnech bude ve zprávách v 18:30 vysílat jejich reportáže ze Středoafrické republiky). Po návratu ze čtvrtí Bozoum jsem ohromen tím, jak moc jsou zničené! 
A dnes, v neděli 29. červena, máme velký svátek: sto patnáct křtů, dvanáct prvních svatých přijímání a jedna svatba. Kostel žije modlitbami, barvami, písněmi a tanci... 
Navzdory všemu!





























pondělí 23. června 2014

Na cestě po Evropě







Na cestě po Evropě
Od neděle jsem na cestách. Odjel jsem v neděli po mši a přijel jsem do Bangui večer. V pondělí ráno jsem odletěl směrem do Doualy (Kamerun). Večer jsem odletěl do Paříže a kolem půl jedné jsem dorazil do Osla v Norsku.
Zde každoročně organizuje Centrum pro humanitární dialog fórum, na které se sjedou zprostředkovatelé : asi sto osob ze všech koutů světa, kteří se snaží nalézt mírové řešení konfliktů, které sužují národy. Je ohromující vidět, jak svět směřuje, zdá se, k sebedestrukci, ale je také dobře vidět, jak svět pracuje, často v tichosti, pro nalezení a budování míru.
Během dvou dnů jsme pracovali ve skupinách na tématických setkáních. Mezi námi byli také vysoce postavení lidé : Kofi Annan, Jimmy Carter…
Ve čtvrtek přichází na řadu Středoafrická republika. Sedím po boku paní prezidentky Catherine Samba Panza a snažíme se vylíčit situaci. Já hodně mluvím o zkušenosti z Bozoum.
Ve středu jsem opět na cestě a před obědem dorážím do Ženevy. Zde se setkávám s Florianen Politem z Caritas Internationalis, Albertem Hengelaarem z l’Alliance Evangélique Mondiale, Fabiem z Communauté Jean XXIII, Béatricí z organizace Cordaid, a s biskupem z Bossangoy, SAR.
Odpoledne představujeme ve velkém sále Organizace spojených národů Sředoafrickou republiku velmi pozornému publiku. S námi je tam také apoštolský nuncius, expert pro lidská práva v SAR jmenovaný OSN, Keita Bocoum, a M. Slimane Chikh, stálý pozorovatel z Organizace pro spolupráci s islámem.
Zde je můj příspěvek :
Excelence, dámy a pánové,
především mi dovolte poděkovat všem, kteří mi umožnili zúčastnit se tohoto prestižního setkání. Zvláště Caritas Internationalis, l’Alliance Evangélique Mondiale a Stálé misi Svatého stolce.
Jsem přesvědčen, že naším posláním je nejen upřít naši pozornost tam, kde se vynoří konflikty, ale také udělat vše, co je v našich silách, abychom zastavili válčící strany. Jinak se zranění ve společnostech mohou rozšířit a znetvořit celé země, ty potom mohou upadnout do násilí a nenávisti, s nebezpečím, že se rozšíří do sousedních zemí a celého regionu. A toto je právě případ Středoafrické republiky.
Jsem pouze prostý kněz, a jako takový, se cítím hluboce zasažený, protože jde o lidi, kteří trpí. Poslední roky mě vrhly do popředí scény a musel jsem vícekrát vyjednávat s ozbrojenými lidmi, lupiči a rebely.
Minulé měsíce jsem pochopil surové soukolí etnických a komunitních konfliktů. Tato situace, která nutí prchat místní obyvatelstvo, která rozsévá hrůzu, a to s takovou rychlostí, že mezinárodní společenství, i když reaguje rychle a důrazně, přichází pozdě. Příliš pozdě, aby pomohlo neozbrojenému obyvatelstvu. Stává se, že mezinárodní společenství přichází až stabilizovat faktický stav, který byl způsobem různými skupinami rebelů.
Dovolte mi nyní načrtnout v několika slovech to, co se děje v SAR. Země bohatá přírodními i lidskými zdroji, nicméně jedna z nejchudších na světě. Země, ve které představitelé občanské moci, armády a policie utečou pokaždé, když se zvyšuje napětí. Země, jejíž společenská tkáň byla zpřetrhána posledním konfliktem způsobeným nejprve invazí a následně reakcí na tuto invazi, ve které došlo k rozbití soužití mezi muslimy a ostatními, které až do příchodu Seleky nepředstavovalo žádný problém. Země, ve které stovky tisíc lidí byly donuceny opustit svá bydliště a kteří ze strachu z neustálých loupeží a násilí ozbrojenců nemohou nalézt cestu zpátky.
Tohle všechno má nesmírné důsledky na místní hospodářství. Rozšiřuje se malárie, AIDS, podvýživa, děti jsou bez škol, fenomén dětských vojáků, znásilňování atd. A tomuto krutému konfliktu v zapomenutém koutu Afriky trvalo dlouho, než přitáhl pozornost mezinárodního společenství.
Ale to, co se stalo, bylo předvidatelné. Někteří viděli, předvídali a jednali ve snaze čelit této krizi. Jde zvláště o náboženské vůdce, kteří od prosince 2012 situaci pochopili a začali pracovat na tom, aby nedošlo k válce. Katolíci, protestanti a muslimové vytvořili mezináboženskou platformu, reflektovali situaci a křižovali zemí, odsuzovali násilí a poukazovali na rizika, která to vše zahrnovalo.
Zkušenost této platformy se rozšířila do některých částí země. V mnoha místech se křesťané a muslimové začali setkávat, bdít a pracovat proto, aby muži a ženy země začali společně budovat mír. Tyto místní platformy byly někde spontánní (Bossemptele, Bozoum), jinde více organizované a strukturované (Bouar, Bocaranga…).
Není náhodou, že tisíce muslimů našly útočiště na katolických misiích (např. Carnot, Baoro, Boali, Yaloke, Bangui…).
V rámci krize Středoafrické republiky v letech 2013 a 2014, Bozoum představuje zvláštní případ, protože ukazuje jak čelit konfliktu, ve kterém jsou zahrnuty všechny strany (Seleka, Anti-balaka, civilní společnost: křesťané a muslimové) způsobem komunikace a uchopením odpovědnosti za problémy.
Krize, která vypukla už v březnu 2013 s příchodem rebelů Seleka (jedna z koalic rebelů pocházející z velké části z Čadu, ze Sudánu a ze severu SAR), se zhoršila v Bozoum po srážkách mezi Selekou a Anti-balakou 6. prosince 2013 a způsobila útěk lidí do buše a na katolickou misii, kde žilo po dobu jednoho a půl měsíce 4 – 6 tisíc lidí. Této krizi čelily s odvahou některé elementy občanské společnosti: katolický kněz, protestanský pastor, dva muslimští imámové, sekretář prefektury, zaměstnanci školského resortu, mladí, ženy – krátce muži a ženy dobré vůle.
Přístup, orientovaný na pravdivost a na jasné přidělení odpovědností, umožnil na začátku zmírnit násilí páchané Selekou a následně – od prosince – přispěl k odchodu Seleky.
Naneštěstí, tento přístup nemohl odvrátit odchod civilního muslimského obyvatelstva; nicméně umožnil omezit ztráty: jestliže během prvních útoků Anti-balaky Seleka zabila více než 130 osob – většinou civilních obyvatel – a vypálila 1400 domů, po odchodu Seleky došlo pouze ke dvěma úmrtím, z nichž jeden byl muslim.
Angažování civilní společnosti je jedním z pozitiv této zkušenosti
Selhání státu je výrazné všude, a zvláště mimo hlavní město: prefekt pro Bozoum chybí od 8. prosince a od své nominace před jedním rokem nezůstal na místě více než tři týdny… Prakticky neexistuje četnictvo a policie, a obecně autorita funkcionářů a sil zajišťujících veřejný pořádek je nulová po jejich pravidelném útěku pokaždé, když se objeví zvěsti o hrozbách …
Krok za krokem jsou vytvářené malé skupiny, tzv. Výbor pro zprostředkování. Jde o ženy a muže dobré vůle, kteří sebrali odvahu pokusit se o zprostředkování. Schůzky se Selekou, Anti-balakou, s obyvatelstvem … Při tomto přístupu, který se datuje od prosince 2013, v souvislosti s odchodem Seleky, hrají důležitou roli každodenní schůzky: každý den v osm hodin Výbor zasedá za přítomnosti vojáků z MISCA, aby analyzoval bezpečnostní situaci a dělal rozhodnutí. Na tyto schůze nejsou zástupci Anti-balaky – přes jejich přítomnost ve městě – pravidelně zváni, aby jim nebyla dána oficiální role. Jsou ale často zváni, když chtějí položit otázky. Tento výbor zřídil telefonní číslo pro hlášení násilí a Radu moudrých pro řešení problémů, které z důvodu absence soudu a personálu by mohly být řešeny ozbrojenými skupinami.
Věřím, že jeden z faktorů, které umožnily určitý úspěch, je reálná autorita založená na důvěře a odvaze, kterou členové Výboru osvědčili. Muži a ženy, kteří riskovali (osobně jsem byl políčkován, byly na mě házeny kameny a stříleno z kalašnikova) a kteří mají vyjasněné cíle svých akcí, to jest Mír, ale kteří mají zároveň vědomí své důstojnosti a limitů a mezí, které nechtějí překročit: lidské důstojnosti a respektu pro každou lidskou osobu. Rád kladu důraz na roli žen: měly více odvahy než muži !
Tato zprostředkovatelská práce rovněž umožnila znovu otevřít všechny školy v okruhu sedmdesáti kilometrů (asi 100 škol a 8000 žáků přítomných v březnu) a distribuci semen díky podpoře nevládních organizací.
Role ozbrojených sil Africké unie a MISCA byla zároveň kladná i záporná. Kladná, když naslouchaly a spolupracovaly ve zprostředkovatelském přístupu. Záporná, když nespolupracovaly a nechávaly obyvatelstvo samotné a bez ochrany (osobně jsem musel pohrozit, když chtěly opustit město, aniž by se staraly, jak město po jejich odjezdu ohrozí reakce Seleky, že jim zablokuji na mostě cestu svým autem, aby nemohly odjet …).
Role státu je stále velmi slabá. Stát musí čelit hluboké krizi, která se datuje dlouho do minulosti: země, která nikdy nepostavila ani jedinou školu z vlastních zdrojů, musí ještě ujít dlouhou cestu.
Tato krize nezačala až v prosinci 2012: je výsledkem chyb a problémů, které nebyly nikdy řešeny. Pokud chceme, aby se SAR vzchopila, je nutná hluboká reflexe a skutečné změny týkající se demokracie, korupce, vzdělávání, spravedlnosti …
Role mezinárodního společenství je podstatná. Této chudé zemi s malým obyvatelstvem a velkým nerostným bohatstvím hrozí, že se stane kořistí sousedních zemí a nedávná prudká změna může způsobit, že se stane křižovatkou fundamentalizmu a terorizmu: Boko Haram a al-Qaeda jsou stále blíže… Pokud se v OSN rozhodne o intervenci v dubnu a je naplánovaná až na září, zdá se nám to příliš zdlouhavé! Děkujeme mezinárodnímu společenství, děkujeme Africké Unii, děkujeme Evropské Unii, děkujeme Francii, ale je třeba vše realizovat rychleji a lépe a musí toho být uskutečněno více !
Až do současnosti se mezinárodnímu společenství nepodařilo určité věci změnit: žádné skutečné odzbrojení nenastalo a rozdělení země se může stát skutečností. Podle mého skromného názoru, je potřeba více naslouchat: nejen na nejvyšší úrovni (prezidenti, vlády, atd.), ale ZVLÁŠTĚ těm, kteří se angažují konkrétně v terénu: hrstce mužů a žen se podařilo zabránit úplnému zničení města Buzoum. Jiní, jako arcibiskup z Bangui, Dieudonné Nzapalainga, imám Kobine Layama a pastor Guerékoyamé spolu s platformou náboženských vůdců brázdili od prosince 2012 zemi, aby přispěli svým dílem. Možná by bylo zajímavé si je poslechnout a podpořit jejich práci…!
Nemělo by se zapomenout na roli médií a internetu zvláště, které představují mimořádný nástroj pro informování a posílání zpráv. Pomocí mailů, blogu a sociálních sítí jsme utkali cenné vazby, které mohou změnit věci.
Místo závěru mi dovolte sdílet to, co cítím.
Často si kladu otázku, čeho je nám nejvíce zapotřebí.
Jsou to peníze? Ne, i když jsou tak důležité, viděno nesčetnými potřebami obyvatelstva a pro zajištění humanitární pomoci.
Je to více vojenské síly? Možná. Může to pomoci zajistit bezpečnost země, ale jde jenom o dočasné řešení.
To, co je nejvíce potřeba, je podle mého názoru, obnova srdcí: tedy školy, vzdělávání, informace.
Také potřebujeme know-how. Existují lidi dobré vůle. Ale ta vždy nestačí! Potřebujeme se poučit ze zkušenosti druhých, abychom se inspirovali tím, co fungovalo a co bylo úspěšné. Potřebujeme rozumět tomu, co přivedlo země na okraj propastí, chápat a přiznávat chyby minulosti, ale také analyzovat situaci, abychom byli schopni objevit a vytvářet budoucnost v míru.
Protože budoucí mír je možný. Toto místo, OSN, bylo zrozeno, protože muži a ženy po druhé světové válce pochopili, že « je potřeba více odvahy pro mír než pro vedení války » a udělali nemožné pro uskutečnění snů o Míru.
S naším úsilím, s podporou žen a mužů dobré vůle, se sílou Boha, můžeme uspět.
Děkuji za vaši pozornost.

La Cathédrale de Oslo




Le débat sur la Centrafrique, avec Mme la Présidente



A Genève

A Genève