pondělí 11. listopadu 2013

Proti proudu





Proti proudu
Život, obzvláště pak život křesťana, často bývá během proti proudu...
Tento týden se rebelové zdáli být poněkud nervózní, poněvadž tu nastoupili vojáci náležející k silám MISCA („Mezinárodní podpůrná mise pod vedením afrických zemí“, mnohonárodnostní síly ze zemí z oblasti střední Afriky), kteří začali držet noční hlídky. A rebelové? Ti se během několika dní začali vytrácet; odložili vojenské uniformy a oblékli si obyčejné košile a kalhoty jako má každý jiný, schovali své zbraně...
Ale násilí a zatýkání ještě nepřestalo. V úterý měli jednání, na němž si stěžovali, že P. Aurelio nahlašuje jejich zločiny... Však ono na ně dříve či později dojde!
Školy nadále fungují a počty žáků se z týdne na týden zvyšují. Čtyři měsíce po otevření čítají státní školy více než 8 500 žáků. Loni jich bylo na začátku školního roku 2012/13 na 9 100, což je skvělý výsledek, který jde nyní naprosto proti vývoji v této zemi!
V pátek jsem rozděloval školní pomůcky, jaká byla radost vyzařovala z tváří chlapců a dívek, když dostali  tabulku, sešit, pár propisek nebo tužku!
Připravujeme se nyní na uzavření Roku víry a chceme uvažovat o samotné podstatě našeho křesťanského života. A tak i tady znamená prožívání radosti a velikosti křtu, jít proti proudu a působit proti smyslu toho, jak se věci mají. Ale stojí to za to!

Název školy
14.–18. říjen
21.–25. říjen
4.–9. listopad
počet dívek
podíl dívek v procentech
Bakandjia
712
712
712


EPM 1 A
317
1 066
2 270
1.001
44 %
EPM 1 B
369
955
1 625
625
38 %
EPM 2
308
1 159
2 663
1 276
48 %
PLATEAU
99
290
993
422
42 %
ST MICHEL
103
266
933
396
42 %
MARTYRS
-  
15
80
25
31 %
Škola pro děti uprchlíků
-  
700
700


Celkem ve středisku Bozoum
     1 908
     5 163
  9 976
   3 745

z čehož ve státních školách
1196
3751
8564
3745
44 %






sobota 2. listopadu 2013

Církev, která přijímá





V těchto dnech dorazila do Bozoum mise OSN, aby tady prošetřovala porušování lidských práv. Od března, kdy se rebelové ze Seleka v Bozoum samozvaně ujali moci, dochází neustále k porušování práv: svévolné zatýkání, nelegální zadržování, mučení, ponižující a pokořující zacházení a zabíjení.
Mise OSN se setkala s oběťmi, a pak se setkala i s "katy", tedy s rebely, kteří všechno popřeli... a to přímo před celami, ve kterých bylo zadrženo několik lidí zatčených během návštěvy mise OSN...
Od minulé soboty 27. října nastala vážná krize v Bouar. Všechno začalo útokem několika set (ale přesný počet není znám) lidí, kteří se vzbouřili proti rebelům ze Seleka. Říká se jim anti-balaka. Není v tom asi nic politického, ale jedná se spíše o reakci zoufalých lidí, kterým vypálili domy, pozabíjeli přátele a rodinu, ukradli jim všechno možné, a zabraňují jim ve volném pohybu...
V sobotu ráno se anti-balaka snažili obsadit letiště a vojenský tábor, ale střetli se s rebely ze Seleka, a pak se vzdali.
Na střelbu reagovali obyvatelé v Bouar panikou a hledali útočiště v různých farnostech města: Fatima, St. Laurent (1400 osob) a v katedrále (více než 6000 lidí).
Naštěstí byli ve městě vojenské síly MISCA (Mnohonárodnostní vojenské síly ze střední Afriky), které kromě obrany proti rebelům ze Seleka, zajistily i bezpečnost všech uprchlíků.
Ve středu ráno jsem odjel do Bouar, 250 km vzdáleném, kam jsem dorazil kolem 15.30. Setkal jsem se s civilními orgány (včetně prefekta, který na počátku nepokojů odjel z města a až nyní se vrátil) i vojenské jednotky FOMAC, dále zástupce rebelů ze Seleka a několik zástupců obyvatel. Lidé byli velmi deprimováni nečinností státních orgánů v době krize, a celkovým klimatem napětí, které tu vzniklo: někteří mladí muslimové se vyzbrojili noži, protože se bojí útoků anti-balaka, a populace se cítí zcela bezmocná.
Po schůzkách jsem odešel do katedrály: bylo tam moře lidí! Bylo velice působivé vidět tolik lidí, žen, dětí, mládeže, dospělých... Všichni celkem klidní a každý něčím zaneprázdněn: někdo připravoval něco k jídlu, jiný myl děti, další si povídali. Ale všichni cítili silné obavy z návratu, který stále není bezpečný. K dispozici jsou tu vojenské síly FOMAC, z Gabonu, vojáci odvádějí skvělou práci. Jsou tu také dobrovolníci z farnosti, z Charity a z organizace Spravedlnost a mír, kteří zajišťují pořádek, bezpečnost a hygienu. Je tu i neúnavný polský otec Mirek, generální vikář. K dispozici má tým zdravotních sester, kteří spolu s lékařem zřídili malou nemocnici ve staré katedrále. Tam jsou sestry klarisky, které se modlí, a u nich, na jejich verandě, jedna žena porodila holčičku!
Asi v 18 hodin se počet lidí zvyšuje: někteří strávili den v okolí, ale dávají přednost tomu, strávit noc tady. Všechny farní sály jsou plné, stejně i verandy a Farní centrum. Katedrála se stává noclehárnou...
Ve čtvrtek ráno jsem odešel ke katedrále a ke kostelu St. Laurent, kde lidé, i přes výzvy, aby se vrátili do svých domovů, zůstávají, bojí opustit bezpečné místo jako je toto.
Kolem jedenácté se chystám na cestu zpět. V Baoro mi přestala fungovat spojka. Moji spolubratři mi půjčili své auto, Suzuki, které je 21 let staré!
Až do Bossemptele je všechno v pořádku. Pak, asi 50 km od Bozoum, motor vypne. Naštěstí projíždí jeden kamarád, který mi vyčistí filtr, a tak mohu jet dál. Ale pouze dalších 10 km. Zde se vše zopakovalo... Vyčistil jsem filtr a hadičky a auto se rozjelo, roztlačili ho dva pastevci, kteří šli zrovna kolem.
Zvládl jsem dojet do misie v Bozoum, ale auto nakonec zastavilo 50 metrů od brány! Ale to už jsem byl vlastně na místě.
Dnes je svátek Všech svatých. Stále před sebou vidím katedrálu v Bouar, kde ti, kteří jsou slabí a bezbranní našli útočiště a útěchu. Jsem hrdý na takovou Církev!
 











 
 
 

pondělí 28. října 2013

Vzestupy a pády








I tento týden tu máme neočekávané události a zprávy.
Státní školy v Bozoum jsou otevřené, končí druhý týden vyučování a žáků je 3753.
Je to nádherné číslo, které mluví samo za sebe! A vypovídá také o rodičích, kteří čelí strachu, o dětech, které mají radost z toho, že můžou chodit do školy, o učitelích, kteří se vracejí do práce, o přátelích a dobrodincích, kteří toto vše umožňují a podporují. Kromě této dobré zprávy je tu ještě jedna další: po formačním týdnu pro učitele jsme mohli rozšířit vyučování pro uprchlíky o dalších 700 dětí!
Dokonce i v Herba (vesnice, kde rebelové 20. září vypálili více než 200 domů) jsem našel úžasné překvapení. Když jsem tam byl minulý týden, panovala tam ještě rezignace a strach. Ale v pátek - právě, když jsem vystupoval z auta, slyšel jsem hlas dětí ve třídách! Rodiče posekali trávu a připravili školu a tři učitelé jsou plně zaměstnáni přípravami na začátek školního roku.
Tento víkend připravujeme třetí distribuci potravin z WFP (Světový potravinový fond) pro 8 500 uprchlíků.
A v pátek dorazila konečně mise OSN, aby zahájila vyšetřování porušování lidských práv (mučení, zabíjení a nezákonné zatýkání), což rebelové nadále dělají. Máme tak naději, že to pomůže prolomit zeď násilí.
Bohužel, v těchto dnech v Bouar došlo k útokům jakýchsi ozbrojených mužů, kteří mají už plné zuby násilí, krádeží a mučení ze strany rebelů. Čeho se obáváme je, že pak rebelové budou reagovat pomstou na obyvatelích, což obvykle dělají...
Pokusit se zastavit tuto situaci, která se vleče sedm měsíců, je možné i peticí připravenou některými přáteli k Mezinárodnímu trestnímu soudu, aby zahájil šetření mezi vládními autoritami ve Středoafrické republice. Pokud otevřete následující odkaz tak tam najdete stránku, kde se můžete přihlásit pouhým zadáním e-mailové adresy. Malé gesto, které může mít velké důsledky. Díky!

V české verzi je zmíněný text na www.siriri.org, pod článkem: "Podpořme otevřený dopis prokurátorce Mezinárodního trestního soudu (ICC)", i s možností otevřený dopis svým podpisem podpořit.









neděle 20. října 2013

Misionáři, školy, cesty...








Nezdá se to, ale týden jako by snad ani neměl jen sedm dní, vypadá to, že jich má mnohem víc!
V pondělí dopoledne jsme se vydali společně s Vojtěchem (dobrovolníkem z neziskové organizace SIRIRI z České republiky, jejíž ministerstvo zahraničních věcí nám pomohlo se znovuzprovozněním škol) do města, abychom zkontrolovali, zda jsou místní státní školy skutečně otevřené. A byli jsme mile překvapeni, když jsme viděli, že učitelé jsou tam, kde mají být, připraveni přivítat své žáky. A na konci prvního školního týdne byl počet zapsaných žáků na úctyhodném čísle 1 196.
Rodiče se ve všech školách vrhli do úklidu a vyčistění i okolí škol. V jedné škole uspořádali rodiče u příležitosti zahájení nového školního roku setkání, na němž vybaveni televizorem, zesilovačem a reproduktory napájenými z elektrického agregátu, bavili děti několik hodin programem, jehož součástí bylo promítání videa a filmů a pouštění hudby. Byla to zkrátka velká sláva!
Mezi dospělými z řad vysídlených rodin jsme uspořádali výběrové řízení, z něhož vzešlo osm učitelů, kteří v těchto dnech procházejí intenzivním školením.
Úterní budík mi zazvonil ve čtyři ráno. Po mši (toho dne se slavil karmelitánský svátek svaté Terezie z Avily, naší zakladatelky) jsem odjel přes Bossentele a Baoro do Bouaru, kam jsem dorazil v půl desáté. Cestou jsem potkal vojáky z mnohonárodních sil ve Středoafrické republice (FOMAC), kteří mířili do Bouaru, kde mají zaujmout své pozice. Během několika týdnů by jich tam mělo dorazit na pět set. Můžeme jen doufat, že budou působit ve prospěch obnovy míru a bezpečnosti! Na cestách, které jsem tento týden vykonal (600 km), jsem bez obtíží projel 14 zátarasy, obsazenými rebely..
V úterý a ve středu jsem se zúčastnil diecézního pastoračního setkání: kolem biskupa se tu shromaždili desítky laiků, řádových sester a kněží, kteří působí ve farnostech této diecéze. Jsme tu všichni, zástupci všech farností. Vzájemně jsme si dodávali odvahu, abychom nehledě na problémy této doby s radostí a energicky sloužili Božímu lidu, který nám byl svěřen. Ve středu večer naše setkání uzavřela eucharistická slavnost, při níž jsme si s vděčností a láskou připomněli dva zesnulé dobrovolníky, Giorgia Grandicelliho a Antonia Savietta.
Ve čtvrtek ráno jsem pokračoval podle svého dalšího programu. V 10 hodin jsme přijeli do Bohongu, do vesnice, v níž rebelové vypálili přes 1500 domů. Za námi jely tři nákladní vozy nevládní organizace ACF (Organizace pro boj proti hladu), které vezly deky, moskytiéry, kuchyňské a hygienické potřeby pro těch 3 350 rodin, jejichž domy byly vypáleny...
Sešli jsme se s místním imámem a dalšími zbývajícími místními představiteli včetně rebelů. Atmosféra je ve srovnání se situací před několika týdny o poznání klidnější. Příděly by měly celé vesnici do jisté míry vrá !@#$%^&* odvahu a naději. Pokud to půjde, pomůžeme i jim při opětovném otvírání škol.
Odpoledne jsem se vrátil do Bocarangy, kam jsem přijel navečer. V pátek jsem pokračoval dál. Nyní, v období dešťů, jsou cesty mnohem horší než jindy. V jednom místě uvízlo naše auto v bahně. Nevyjelo ani s náhonem na všechna čtyři kola. Ven nám pomohli mladí muži, kteří se zabořili do bahna až po kolena. Trvalo jim to dvě hodiny, než nás vyprostili!
Zastavil jsem se ve vesnici Herba, v níž bylo vypáleno 222 domů. Setkal jsem se tam s ředitelem školy a přesvědčil ho, aby i on školu znovu otevřel. Lidé tu ještě mají velký strach, ale nepřestáváme doufat ve zlepšení. Do auta jsem naložil mladíka, zraněného kulkou rebelů a odvezl ho do nemocnice v Bozoum. Jeho stav byl velmi špatný, střela mu totiž pravděpodobně zlomila hlavici kyčelního kloubu... Ale v Bozoum není možné ani pořídit rentgenový snímek! Uvidíme, jestli se nám ho podaří dostat ještě do jiné nemocnice.
 
Během cest těchto uplynulých dnů jsem se – kromě snahy překonat zátarasy rebelů, aniž by znovu došlo ke střílení – si pouštím hudbu. Poslouchal jsem Beethovena, Rossiniho a další; a mezi nimi také Jovanottiho. Jedna jeho píseň mě velmi zaujala. Věnoval ji své ženě, ale já ji poslouchal tak trochu jako modlitbu. A zvláště u vědomí, že prožíváme měsíc misií, je tahle píseň ještě pravdivější:

Tobě, jen tobě,
jaká prostě jsi, kterás podstatou mých dní.
Tobě, jen tobě,
lásce mého žití, lásce mého bytí.
Tobě, jen tobě,
která bereš můj život do dlaní, která můj život rozzáří.
Tobě, jen tobě,
tys mě naučila snít, a žít svůj život, žít.
Tobě, jen tobě,
která jsi tím nejlepším, co můj život zakouší.
Tobě, jen tobě,
mé jediné lásce.
Tebe, kdybych tě neměl...
tebe, která vede můj šťastný život ke smrti, která mění bolest v nezměrné potěšení,
tebe, která bereš můj život do dlaní, která můj život rozzáří...























pondělí 14. října 2013

otevření školy v Bozoum

zvláštní vydání v České republice:
dnes, 14. října, otevření školy v Bozoum, pro uprchlíky a pro všechny!
díky České republice, a pro všechny z vás!
(Automatický překlad z Google ..., omlouvám se!)





link  video
https://www.dropbox.com/s/sgjgfx3n2dhtvac/ouverture%20Bozoum3.MP4


a


https://www.dropbox.com/s/j3tchrxa4ib55pn/ouverture%20Bozoum1.MP4








Řeči a fakta



Řeči a fakta
V těchto dnech se trochu víc mluvilo o Středoafrické republice. Na půdě OSN proběhla diskuse před Valnou hromadou, a v těchto dnech Rada bezpečnosti OSN jednomyslně přijala rezoluci, která umožní zásah ze strany mnohonárodních sil a pak možná dorazí i Modré přilby. Všechno to sice nějakou dobu ještě potrvá, ale něco se konečně děje...
Situace se ale zatím stále zhoršuje: v těchto dnech došlo ke střetům v obci Garga, která se nachází asi 150 km od Bozoum. V tomto středisku jsou zlaté doly a rebelové ze Seleka jsou tu přítomní již několik měsíců a jejich násilné činy, krádeže a rabování jsou tam na denním pořádku. Někteří občané - vyčerpaní z tohoto dlouhé útlaku - reagovali tím, že zabili několik muslimů a některé z rebelů. Reakce rebelů byla okamžitá: zabili desítky lidí...
V mnoha oblastech Středoafrické republiky napětí stoupá, stejně jako reakce na tento pekelný kolotoč nekončícího násilí ze strany rebelů. A napětí mezi muslimy a křesťany se zvyšuje.
Tento týden bylo oznámeno, že podle nové vyhlášky je stanoveno zřízení vojenských velitelů ve dvanácti prefekturách. Mohlo by se to sice jevit jako důležité a prospěšné rozhodnutí, možná ale spíše znamená nový problém: ze 24 velitelů (jeden velitel a jeho zástupce na dvanáct prefektur) je jen osm vojáků, a pouze v prefektuře Mbomou je velitelem voják. V ostatních sedmi případech jsou vojáci zástupci velitelů z hnutí Seleka... Je těžko uvěřitelné, že bude profesionální voják poslouchat "civila"... Kromě toho: z 24 velitelů a jejich zástupců je křesťanů pouze šest, a možná ani ne všech šest jsou křesťané... Všichni ostatní jsou Arabové. Problémem ale není islám, ale to, že se tito lidé (většinou pocházející z Čadu a Súdánu ) dopustili příliš dlouhého seznamu zločinů...
V pátek jsem byl v Herba, ve vesnici, kde povstalci zabili dva lidi, zranili další dva a vypálili více než dvě stě domů, a to po hádce mezi rebely a jedním mladým mužem z vesnice.
Vypálené domy bez střech rozmáčí déšť... Než rebelové s vypalováním domů začali, procházeli dům od domu, aby je vykrádali. Ukradli také dvě motorky a zapálili jedno auto. Vydrancovali také malou ošetřovnu. Mnozí obyvatelé žijí ukrytí, a jakmile uslyší zvuk motocyklu nebo automobilu, tak utíkají pryč. Žijeme v naději, že se už brzy snad něco stane!
Ale máme tu i dobré zprávy! V těchto dnech připravujeme znovuotevření veřejných škol, přinejmenším ve městě Bozoum, a to tím, že podporujeme učitele (stát je neplatí už déle než tři měsíce). Takže asi 6 000 dětí se vrátí do školy, a to díky grantu z České republiky. Před tváří rebelů!