Velikonoce 2012

Barvy, světlo, radost: to je slavení Velikonoc v Bozoum.

V sobotu, v předvečer slavnosti jsme se modlili a zpívali pro vzkříšeného Krista. Stovka dětí, mladých a dospělých přijala křest.

Dnes ráno, v neděli Vzkříšení, kdy sloužil hlavní nedělní mši svatou Otec Cyriaque, bylo pokřtěno dalších 15 dětí.

Byl to celý oceán Milostí!

Všichni křesťané znovu zakoušejí to, co zažila Marie Magdalská. Setkání, které mění život: setkání s jedinečným mužem, díky kterému můžeme prožít všechnu dobrotu a pravdu Boží. Ta nás osvobozuje od všeho zlého, nikoli nějakých povrchním, chvilkovým způsobem, ale způsobem radikálně osvobozujícím, uzdravuje nás a navrací nám naši hodnotu. Proto Marie Magdalská nazývá Ježíše "má naděje" - protože právě skrze něho se mohla znovu narodit. On jí dal novou budoucnost, dobrý život a osvobodil ji od zlého. "Ježíš, má naděje" znamená, že v Něm mohu najít všechny mé touhy: s Ním mohu doufat, že můj život bude dobrý, že bude naplněný, věčný, neboť je to sám Bůh, který se nám přiblížil svou lidskostí.

Krása světa

 Včera v sobotu a dnes na Květnou neděli jsme vykonali pouť pro mladé (a méně mladé…). Vyšli jsme včera ráno kolem osmé a do Betara, vesnice vzdálené 20 kilometrů od Bozoum, jsme dorazili kolem jedenácté (pod pěkně připalujícím sluníčkem). Kousek odsud jsou zbytky Marsaka – je to lokalita, kterou si francouzští misionáři vybrali v roce 1927 za své první sídlo (za dva roky poté se přestěhovali do Bozoum).

Pouti se účastnilo asi 250 mladých z Bozoum.

Cesta (a šli jsme rychlým krokem…) nás nejprve zavedla do Boyele, kde jsme si udělali malou přestávku, a když jsme se znovu vydali na cestu, tak jsme putování doprovodili modlitbou (písněmi a růžencem).

A když jsme se pomalu přiblížili k Betara, tak se k nám připojili místní křesťané, aby nás přivítali a doprovodili.

Příchod, ubytování (to znamenalo rohož na místo postele a kbelík jako sprcha…) a odpoledne zamyšlení o radosti, které měl připravené o. Cyriaque.

A pak… celá řada zpovědí!

Program na toto ráno, na Květnou neděli – budíček, snídaně, a pak velká mše pod širým nebem s palmami a květinami. A po obědě, téměř v poklusu (skutečně je na místě to tak říci: 20 kilometrů za dvě a půl hodiny…) dorážíme do Bozoum.

Je to pěkný okamžik; doufáme a modlíme se, aby všem pomohl pochopit krásu té skutečnosti, že jsme křesťané, tak jak to řekl dnes ráno papež v kázání:

„Vytoužený mesiáš je konečně zde. Ten, který je davem prohlašován za požehnaného a v kterém je,“ jak upozornil papež „požehnané celé lidstvo“. A toto je první velké poselství:

„Pozvání přijmout správný pohled na celé lidstvo, na všechny, kteří tvoří svět, na rozmanité kultury a společnosti. Pohled, který se věřící učí od Krista, je pohledem požehnání: je to pohled moudrý a láskyplný, schopný přijmout krásu světa a soucítit i s jeho křehkostí. V tomto pohledu se stává zřejmým i pohled samotného Boha na lidi, které on miluje a na stvoření, dílo jeho rukou.“