Další nový biskup

 

 

 

Další nový biskup

Tento blog jdu psát se zpožděním, internetové spojení z Bangassou je stále nespolehlivé. Důvodem je také to, že jsem chtěl přidat jednu významnou událost: svěcení nového středoafrického biskupa.

Včera večer jsem se vrátil z Kaga Bandoro. Je to malé město ve středu země, vzdálené 350 km od Bangui. Právě tam byl vysvěcen nový biskup. 

Ve čtvrtek jsem měl přistát v Bangui, ale let z Bangassou byl nejprve zrušen a poté přesunut na pátek. Tak jsem mohl z Bangui vyrazit do Kaga Bandoro až v sobotu ráno.

Silnice se zdála celkem dobrá. Asi padesáti kilometrů byla silnice sice vyasfaltovaná, nicméně plná četných a nebezpečných výmolů. Prvních 200 kilometrech byl asfalt, pak už jen hliněný povrch, ale celkem to byla dobře udržovaná silnice.

Do Kaga Bandoro přijíždíme kolem 15:30 a v okolí katedrály už panuje velké vzrušení. Příprava svěcení nového biskupa Victora Huga Carrillo Matarrana, misionáře řádu Comboniánů, už je v plném proudu. Narodil se v Kostarice, ale řadu let žije ve Středoafrické republice. Diecéze Kaga Bandoro mu byla svěřena po náhlé smrti biskupa, františkána Tadeusze Kouziho.

Postupně přijíždějí i ostatní biskupové. Při události, jako je tato, se celá biskupská konference shromažďuje kolem nového biskupa. Stejně to probíhalo před několika měsíci i se mnou.

Vše je dobře zorganizované, byť příjezd mnoha hostů (biskupů, kněží, přátel, příbuzných nového biskupa) je náročný a provází jej různé nepředvídané momenty.

Po večeři se my, biskupové, setkáváme s otcem Victorem Hugem a donem Mimmem, sekretářem nunciatury.

Neděle 17.11. je tím velkým dnem. Sám prožívám vše s velmi intenzivním dojetím. Ožívá ve mně vzpomínka na mé vlastní nedávné svěcení. Navíc znám otce Victora Huga déle než 25 let.

Liturgie se slaví venku, ve stínu velkých stromů. Prostor, kde probíhá bohoslužba, je zastíněný velkým stanem a další stany jsou k dispozici i ostatním přítomným.

Navzdory obrovskému množství přítomných (je tu 5 nebo 6 000 účastníků!) je liturgie dobře připravená a velmi krásná.

Na začátku se čte text buly, což je dopis papeže Františka, jímž jmenuje otce Victora Huga biskupem v Kaga Bandoro. Po přečtení Božího slova přednese kardinál Nzapalainga krásnou promluvu ve francouzštině a v sangu.

A pak začíná nejintenzivnější část oslavy. Kardinál položí několik otázek kandidátovi, který veřejně odpovídá a souhlasí s přijetím odpovědnosti. Potom si lehne na zem, zatímco se za něj celé shromáždění na přímluvu svatých modlí a vzývá Ducha svatého.

Pak na něj my, biskupové, v tichosti pokládáme ruce, kardinál čte modlitbu zasvěcení a nad hlavou svěcence je otevřeno evangelium.

V závěru, po pomazání posvátným olejem, následuje „nejviditelnější“ část obřadu: přijetí prstenu, což je symbol biskupova spojení s jeho diecézí, dál mitry a berly.

A nakonec je nový biskup doprovázen do „katedrály“. Ta je centrálním místem, ze kterého bude vyzařovat jeho poslání a posvěcuje Boží lid. Tam ho pak přicházejí pozdravit všichni kněží diecéze i zástupci farností: od této chvíle je novým biskupem v Kaga Bandoro!

Pokračuje mše s krásnými okamžiky, třeba když se přinášejí obětní dary (přivádí se dokonce i kráva!). Pak přijímání, požehnání nového biskupa, který prochází celým shromážděním, žehná a zdraví. Obřad končí kolem 12:30, trval čtyři hodiny, vše proběhlo s velkou intenzitou.

Samozřejmě následuje společný oběd, ani nevím pro kolik stovek hostů.

A hned po něm, zhruba kolem 14.hodiny, jsme vyrazili na cestu zpět. Do Bangui jsme přijeli ve 20. hodiny, už za tmy. Ale nad církví ve Středoafrické republice se po tomto krásném dni rozjasnilo hodně světla!

 

 

 

La chiesa di Sibut
L'eglise de Sibut

L'offertorio
L'offertoirr

 

Svatí, zemřelí a další témata

 

 

Svatí, zemřelí a další témata

První listopadové dny prožíváme ve znamení dvou krásných okamžiků: svátku Všech svatých a památky zesnulých.

Tady v Bangassou, pár desítek metrů od katedrály, je krásný hřbitov, kde odpočívají někteří misionáři a kněží z Bangassou a také mnoho lidí. Ve stínu týkových stromů a sousedního lesa je tu krásný klid.

V těchto dnech jsou zde v Bangassou s námi Javier, bratr Mons. Aguirra, Pablo, jeho synovec a Alfredo, skvělý elektrikář.

Velmi se angažují v podpoře „Nadace Bangassou“, díky níž jsou již roky podporovány mnohé sociální diecézní projekty.

Jsou velmi přátelští, sami aktivně přicházejí s různými nápady (a taky přijeli s vynikající šunkou, jamon iberico!). Navštěvují misie i v blízkém okolí a některé školy. Máme tu „Domy naděje“, ve kterých žijí desítky starších lidí v ohrožení. Téměř všichni tito lidé byli totiž nespravedlivě obviněni z čarodějnictví. Dál tu je dílo „Maman Tongolo“ (Maminka Hnězda), což je místo poblíž katedrály, kde našlo útočiště více než 40 sirotků, dalších 350 jich žije ve městě. Před pár dny tu přijali Jypsie, jen pár týdnů starou holčičku, které zemřela maminka krátce po porodu.

Neděle 3. listopadu je dnem inaugurace nového kněze, jehož služba bude v katedrále. Kněz Honorè Zonona bude spolupracovat s biskupem, který mu bude svěřovat péči o věřící ve farnosti. Obřad je jednoduchý a krásný, kostel je plný věřících.

Následující dny jsem doprovázel španělské přátele a zejména elektrikáře, navštívili jsme několik misií a domů, abych zkontroloval solární systémy. Mnohé jsou mimo provoz a to bude vyžadovat spoustu práce a spoustu vybavení (baterie, kabely, měniče atd.). Snažíme se opravit, co se dá, ale když nějaká součástka chybí, nejbližší železářství je v Bangui, což je 750 km daleko a ani tam všechno není k dostání. Doprovázím je do Lanommè, do Nyakari, do nemocnice a do dvou farností v Bangassou a snažíme se vyřešit některé problémy.

Dnes byl naplánován jejich odlet z Bangassou a zítra měli pokračovat dál z Bangui, ale včera byl náhle let z Bangassou zrušen. Panika... hledáme způsob, jak je dostat do hlavního města. Nakonec se podařil odlet s MINUSCA.

Být tak daleko a izolovaný, to trochu zdejší život ztěžuje. Potřebujeme modlitby, solidaritu a také konkrétní pomoc od mnoha lidí. O to všechno není nouze a „Nadace Bangassou“ už léta pomáhá skutečně hodně.

Nastal čas jednat i v Itálii, vytvořit skupinu, sdružení nebo nadaci na podporu Bangassou a vytvářet příležitosti pro rozvoj, vzdělávání a zdraví. Jste i vy připraveni podat nám pomocnou ruku? Napište mi sem: p.aurelio.vescovo@gmail.com a pusťme se do toho!

Jypsie, accolta da Mons Aguirre e da Suor Yolande
Jypsie, accueillie par Mgr Aguirre et soeur Yolande

 

Il centro per gli orfani Maman Tongolo
Le centre des orphelins Maman Tongolo

 

 

 

L'albero jacki con i suoi frutti
L'arbre jacki et ses fruits

In piroga sul fiume Mbomou
Balade en pirogue sur le fleuve Mbomou

 

 

 

La partenza
Le départ

 

 

A po těch “krásných” silnicích teď do Bangui letadlem

 

 

 

A po těch “krásných” silnicích teď do Bangui letadlem

Dnes je Svátek všech svatých: krásná slavnost, která nám pomáhá nejen připomínat si všechny svaté, známé i neznámé, ale také si připomínat, kdo jsme a k čemu jsme povoláni. Chvalozpěv ve francouzštině obsahuje tato krásná slova: „Dnes si vesmír obléká své roucho slávy“.

Minulou středu jsem se vrátil ze Zemia a druhý den jsem odjel do Bangui. Letadlem. Silnice do Bangui jsou ve velmi, velmi špatném stavu a cesta by trvala několik dní.

V současné době zajišťuje v zemi leteckou službu OSN. Služba je vyhrazená pro humanitární pracovníky a je zpoplatněná. Zpáteční cesta Bangassou – Bangui je velmi drahá (stojí kolem 500 eur). Ale někdy je to jediný způsob, jak cestovat.

Let, pokud je přímý, trvá hodinu a dvacet minut. Letadlo však často zastavuje v dalších městech, aby optimalizovalo náklady a naložilo a vyložilo více cestujících a nákladu. Na cestě tam byl let přímý, ale při návratu se zastavil v Bambari a Bria a až poté přistál v Bangassou.

Čas strávený v Bangui bývá vždy krátký: pár nákupů, pár pochůzek, ale především mnoho pracovních schůzek a návštěv.

Mohl jsem ale i navštívit naše seminaristy z Bangassou, kteří po třetím ročníku (střední školy) musí ve studiu pokračovat v Bangui v interdiecézním semináři. Máme tam 33 mladých mužů, od středoškoláků po studenty propedeutiky a teologie.

V pondělí ráno jsem se vrátil do Bangassou a včera, 31. října, jsem mohl přivítat Mgr Aguirre, který se vrátil ze Španělska, v doprovodu svého bratra Javiera, jeho synovce Pabla a Alfreda, dobrovolníka elektrikáře.

A zas pokračujeme!

 

L'arrivo di Mons Aguirre a Bangassou
L'arrivée de Mgr Aguirre à Bangassou

Světový den misií 2024

 

 

Světový den misií 2024

Měsíc říjen je zasvěcený misiím. Celá církev si tím připomíná téma, které je společné všem, ve všech zeměpisných šířkách, tedy hlásání evangelia. Tedy těm, kteří ve všech zeměpisných šířkách a na nejrozmanitějších místech světa zvěstují krásu a radost z toho, že jsou křesťané. Předposlední říjnová neděle je věnována misiím a misionářům. Tak to se tu tedy snažíme pořádně oslavit!

V úterý ráno sloužím mši v katedrále zde v Bangassou. Kostel zaplní více než 1300 žáků základních škol, které přišly i s misionářkami, které školy vedou. Je tu spousta radosti, spousta hluku, je potěšení sledovat vysmáté tváře a doprovázet tuto mládež na její dobrodružné cestě za vzděláním.

Ihned poté odjíždíme do města Zemio, což je misie, nacházející se 300 km východně od Bangassou. Rozhodl jsem se odjet tam raději autem než letadlem. Vím, že to bude mnohem únavnější, ale umožní mi to lépe poznat tento region a sdílet potíže kněží a lidí, kteří žijí a pracují v oblasti kolem Zemia.

Stále máme období dešťů a cesta je hrozná. Za celou cestu tam a zpět jsme potkali jen tři motorky a tři kamiony... a jinak žádná auta. V jednu chvíli nám cestu zkřížila opice, která skákala z větve na větev.

Když jsem řekl svým kněžím, že tam hodlám jet autem, podpořili mě v tom. Cestu tím prý „požehnám“ a lidi to velmi povzbudí. Vyjíždíme v 10 hodin a po 150 km, v 16 hodin, jsme v Rafai, kde je františkánská misie.

Ve středu je cesta ještě obtížnější, brodíme se blátem, projíždíme výmoly a míjíme zřícené mosty. Nicméně dalších 150 km zvládáme celkem v pohodě a v 17 hodin jsme před městem, kde nás vítají skauti. Poklusem vedle auta nás doprovázejí poslední dva kilometry až ke kostelu v Zemiu. Tam se setkáváme s knězem Gervaisem, vikářem Crépinem a seminaristou Médardem. Je sice už tma, ale z příjezdu biskupa tu zavládla velká radost!

Na následující program sem přijeli lidé z širokého okolí, dokonce ze 130 km vzdálené Djemy. Čekají nás dny společných hovorů, katechismu, modliteb a pastorační práce. To vše předchází nedělnímu udělení biřmování 77 chlapcům a dívkám, což se uskuteční ve zcela zaplněném kostele.

Život v Zemiu je velmi těžký. Litr benzinu tu stojí více než 5 eur, pytel cementu 75 eur. Na obyvatele tu dopadá odlehlost regionu, od Bangui je to 1 050 km, silnice jsou naprosto zdevastované a válka tu všechny lidi těžce zasáhla. Přesto je na nich vidět, že navzdory tomu všemu hledí do budoucnosti s velkou vírou a odvahou.

Ve městě lze potkávat Středoafričany, kteří narukovali k ruské žoldnéřské společnosti Wagnerovců. Jsou to bývalí rebelové (a mnozí ne až tolik “bývalí”). Chovají se velmi arogantně a bez úcty k lidem... V sobotu večer jsme slyšeli hrozivé zvuky výstřelů, později jsme se dozvěděli, že to byli žoldáci, kteří „slavili“ návrat svých kamarádů.

V posledních týdnech provedli nějaké akce, při nichž dokonce zabili lidi, kteří se jim zdáli nebezpeční. To vneslo zase velké napětí do zdejší oblasti. Když míjíme vesnice podél silnice, dozvídám se, že na konci července je obývalo více než tisíc nomádů z kočovných kmenů Fulanů, ale nyní jsou zcela opuštěné...

Od čtvrtka do úterý se setkávám s těmi, kteří se připravují na přijetí biřmování, jsou velmi soustředění a dobře připravení. Je to výsledek dobré práce katechetů a zdejších komunit. Pozdravím se také s muslimským imámem, který mi popisuje těžkou situaci, ve které zde žijí.

Neděle je dnem biřmování, slavnost je velmi krásná. V závěru mše přinášejí farníci a zástupci různých místních sdružení biskupovi roztodivné dary, včetně kopí a ručně tkaného lehátka pro můj odpočinek. Obávám se ale, že ačkoli je konstrukce ze dřeva, než ho použiji, tak asi zrezaví!

Také zde vidím školy, základní a střední, které spravují misionáři. Je tu spousta práce, kterou je potřeba udělat a financovat. Vymalovat interiér kostela a tříd, natřít podlahy, opravit dveře učeben, pomoct uprchlíkům... Prozřetelnost je ale mocná a my spolu s ní dokážeme mnohé!

V pondělí odpoledne odjíždíme o dalších 20 km dál směrem na Tambouru, abychom se setkali s vesničany, žijícími podél této silnice a pomodlili se s nimi.

V úterý ráno po mnoha setkáních s farními radami odjíždíme v 9 hodin s nadějí, že dorazíme v pořádku do 150 km vzdáleného Rafai.

Přijíždíme k trajektu Dembia, překračujeme řeku a pokračujeme dál. Ale krátce poté do bahna zapadne náklaďák a zablokuje nám cestu. Zkoušíme objížďku, ale i my se zapadneme do bahna, ve kterém pak naše auto trčelo od 14:30 až do 21:30!

A samozřejmě začíná pršet! Pozitivní je, že během deště nás komáři a různý hmyz nechají aspoň hodinu na pokoji...

Demontujeme, zvedáme, kopeme, podkládáme dřevo pod kola, znovu vše opakujeme, znovu rozebereme, znovu kopeme, znovu vkládáme dřevo pod kola, zas a znovu…! Nakonec nám trvalo více než sedm hodin, než jsme zdolali asi dvacet metrů!

A půl hodiny po půlnoci přijíždíme do Rafai. Více než 15 hodin jsme potřebovali na ujetí 150 kilometrů. Snažím se setřít si bláto z nohou a rukou a rovnou usínám.

V 6 hodin slavím mši s bratrem Normanem, polským františkánem. Kolem 7. hodiny vyrážíme na další úsek, posledních 150 kilometrů. A konečně ve 14:30 přijíždíme do Bangassou!

Jsme zdraví a šťastní! Jak krásný je misionářský život!

Il fiume a Rafai
Le fleuve à Rafai

Foglie di manioca per il pranzo
Feuilles de manioc pour le repas

Scuola elementare, Zemio
Ecole élémentaire, Zemio

Tamboura

Villaggi abbandonati, vicino a Dembia
Un village abandonné par les Peuls, près de Dembia

Návrat zpět

 

 

 

Návrat zpět

Jsem na letišti v Addis Abebě a čekám na letadlo do Bangui ve Středoafrické republice.

Z mého rodného Cunea jsem vyrazil včera ráno po mši svaté. Tu jsem slavil společně se staršími kněžími diecéze. Pak jsem odjel vlakem a přijel včera odpoledne do Říma. Po šesti hodinovém nočním letu bych měl další den kolem 12. hod. dorazit do Bangui. A zítra, pokud vše půjde dobře, odjedu do Bangassou.

Vracím se do Bangassou po téměř měsíci stráveném v Itálii. Nejprve jsem se účastnil setkání biskupů, poté to byla různá setkání mezi Cuneem, Arenzanem a Milánem.

Zážitky a příležitosti, kdy jsem se mohl setkávat s mnoha lidmi a mluvit s nimi o Středoafrické republice a Bangassou, o nadějích a snech, které Afrika má, to si uchovám jako velký poklad. Všechna setkání provázel velký zájem o toto téma, vnímavost a citlivost posluchačů.

V dnešním světě, plném napětí a s tak malými nadějemi, jsou misie jedním z nejkrásnějších míst, do kterých se vtěluje boží Láska a kde rozkvétá poušť.

A pokud se bude dařit poušti, bude se dařit i zbytku světa!

Cuneo, Cuore Immacolato

Roma, Colosseo

Addis Abeba