Život a smrt

Le clarisse accompagnano p.Toussaint con il canto
les Clarisses accompagnent avec le chant le p.Toussaint

Život a smrt

Náš spolubratr Toussaint Zoumalde, kapucínský řeholník, byl minulý týden zabit v kamerunském Ngaoundéré, pravděpodobně během loupežného přepadení. Znal jsem ho dobře: před několika lety žil a studoval v semináři v Bouar, který jsem 11 let vedl. Náhlá smrt nám vždy připomíná naši křehkost, ale na druhé straně také křehkou bezpečnost v této zemi. V pátek 23. března se v katedrále v Bouar scházíme při pohřebním obřadu, na místě, kde byl v roce 2002 vysvěcen. Kostel je plný, Toussaint pocházel z města Bouar a mnoho let pracoval pro Radio Siriri. Sešlo se nás tu spolu s biskupem asi 60 kněží, shromáždili jsme se u rakve a modlili se za našeho bratra.

Ve středu 27. března pozdravil v Římě papež František jednu řeholnici, misionářku, která prožila v Africe 60 let! Řekl jí: „Chci vyjádřit vděčnost Vám a všem misionářům, kněžím, řeholníkům a laikům, kteří rozséváte semeno Božího království ve všech částech světa. Vaše práce je vzácná, neboť "zapalujete" svůj život a svědectvím vašeho života zaséváte Boží slovo... A děláte to nenápadně, nehlučně, nepíše se o vás v novinách“.

Po pohřbu se zase vracím do Bozoum. Odpoledne jsme tu zažili malé tornádo: zvedl se velmi silný vítr, zvířil spoustu prachu a pak se spustil déšť. Je to silný zážitek, vidět projevy tak divoce rozpoutaných přírodních živlů! Díky Bohu nevznikly žádné velké škody, uletělo jen pár plechů, bylo zničeno několik slaměných střech, ale nedošlo naštěstí k obětem na životech.

V pondělí jsem odjel jen na otočku do Bangui a hned ve středu už jsem byl zpátky. V Bozoum na mě čekalo milé překvapení: ministr pro doly zastavil veškeré aktivity čínských firem, které těžily zlato v okolí Bozoum! Do tří dnů došlo k zákazu další těžby! Je to první malé vítězství a tak teď doufáme, že čínské firmy budou muset v budoucnu dodržovat pravidla a napravit škody, které způsobily. 

Uvidíme. Budeme dál situaci kontrolovat!

Il decreto del Ministero che blocca le attività inerarie delle ditte cinesi
Le décret du Ministère qui bloque les activités minières des entreprises chinoises

piccolo tornado in arrivo
petite tornade

il nostro Liceo, visto da uno degli alunni
notre Lycée, vu par un de nos élèves

Naděje nebo zoufalství?

Naděje nebo zoufalství?

Středoafrická republika pokračuje na své cestě vpřed. Ale kam směřuje? Jsou chvíle, kdy se takto ptám sám sebe. Na jednu stranu mi nechybí dobrá vůle vidět pozitivní malé krůčky, které umožňují mnoha lidem vymanit se z krize a dělat, co se dá: jsou tu rodiče, kteří se obětují, aby mohli posílat své děti do školy, rodiny, které se věnují mladým lidem, aby se navzdory všemu kolem mohli rozvíjet a zrát k dospělosti. Vidím úsměvy dětí, tance, slyším písně dospělých, které zní o nocích; vidím tu muže a ženy, kteří se starají o svá políčka a s důstojností pracují...

V sobotu 16. června jsem jel na pracovní setkání do Bocarangy, týkalo se projektu Caritas (jde o rekonstrukci domů, opravy silnic, spořitelny, minikredity...). Odpoledne jsem se šel pozdravit s budoucími katechety, kteří se zde se svými rodinami účastní vzdělávacího kurzu a připravují se na to, aby v budoucnu uměli dobře vést křesťanské komunity. Jsou zde už od prosince, kurz potrvá do května. Učí se tu rozumět božímu slovu, studují katechezi, teologii, svátosti, morálku, témata, týkající se rodin. Osvojují si ale i praktické dovednosti jako je šití nebo truhlařina. 

Cestou zpět se zastavím ve vesnici Tolle. V nově zrekonstruovaném kostele se nachází soška Pražského Jezulátka, která je patronem obce. Vedle silnice vidím Peulse, kočovné pastevce. Pomalu se vracejí sem do regionu, bohužel díky tomu, že je podporují rebelové z hnutí 3R, což je jedno z těch ozbrojených hnutí, se kterými vláda vyjednává. Bohužel se zdá, že jednání v Chartúmu, které se uskutečnilo minulý měsíc, moc konkrétní výsledky nepřineslo. Stát má sice novou vládu, ale to, že ve skutečnosti stejně na většině ministerstvech zůstali stejní lidé, vyvolalo rozhořčení mnoha povstaleckých hnutí. Takže v posledních týdnech dochází k tomu, že jedinou trasu, která umožňuje zásobování Středoafrické republiky zbožím, blokují v Zoukoumbo povstalci...

A místo toho, aby stát dbal na veřejné blaho, stará se, aby zajistit blaho těm, kteří jsou u moci. Před několika měsíci otevřela nedaleko Bozoum jedna čínská společnost nejméně 17 míst, kde těží zlato. Odklonili tok řeky Ouham a buldozery a mechanickými rypadly prohledávají dno. Pohled na katastrofu, kterou tu tím způsobili, je šílený: hory štěrku, místa zaplavená vodou, tok řeky v troskách, znečištěná voda... (používají velmi pravděpodobně k snadnějšímu hledání zlata rtuť).

Odhaduji, že je jen náklady na pohonné hmoty pro stroje přijdou denně nejméně na 30 tisíc eur. Denně! Kolik asi musí vydělávat, když můžou utrácet tolik peněz? Úřady tvrdí, že o ničem nevědí a zlato putuje každý týden do Kamerunu. A na hranicích (kupodivu!) žádná kontrola... Takže nic z toho se do státní kasy nedostane!

Naděje nebo zoufalství?

Peuls a Ngoutere

Tolle

cantieri dell'oro a Bozoum
les chaniters pour l'or à Bozoum

8. března 2019

8. března 2019

Stejně jako je tomu všude jinde na světě, také ve Středoafrické republice se stal 8. březen dnem, který se zaměřil na akce, v jejichž hledáčku je žena. 

Jan Pavel II. napsal: "Církev si přeje poděkovat Nejsvětější Trojici za „tajemství ženy“, - každé ženy - a za to, co je věčnou mírou její ženské důstojnosti, za „velká Boží díla“, která se v historii lidských generací naplnila na ní a jejím prostřednictvím. Vždyť konec konců, neuskutečnilo se v ní a jejím prostřednictvím to, co je největší v dějinách člověka na zemi: že se sám Bůh stal člověkem? 

Církev tedy vzdává díky za všechny ženy a za každou z nich: za matky, sestry, manželky; za ženy, zasvěcené Bohu v panenství; za ženy, věnující se mnoha a mnoha lidským bytostem, jež očekávají nezištnou lásku jiného člověka; za ženy, které bdí nad lidskou bytostí v rodině, jež je základním znamením lidského společenství; za ženy, které pracují v zaměstnání; za ženy, které nesou někdy velkou společenskou zodpovědnost; za ženy „dokonalé“ i za ženy „slabé“, za všechny: tak jak vyšly z Božího srdce, v celé kráse a bohatosti svého ženství, tak jak byly obejmuty jeho věčnou Láskou; tak jak jsou spolu s mužem poutnicemi na této zemi, která je v tomto čase „vlastí“ lidí a mění se leckdy v „slzavé údolí“; tak jak přijímají zároveň s mužem společnou odpovědnost za osudy lidstva, podle každodenních potřeb a podle konečného určení, které má lidská rodina v Bohu, v lůně nevýslovné Trojice. Církev děkuje za všechny projevy ženského „tvůrčího ducha“. které se vyskytly v průběhu dějin, mezi všemi lidmi a národy. Děkuje za všechna charizmata, která Duch svatý uštědřuje ženám v dějinách Božího lidu, za všechna vítězství, za něž vděčí jejich víře, naději a lásce: děkuje za všechny plody ženské svatosti."

Ve Středoafrické republice není život žen snadný. Je to často právě žena, kdo nese břemeno života, rodiny a budoucnosti. A toho, co chybí, je tolik. V naší škole sv. Augustina již několik let tento sváteční den se studentkami slavíme. Je to chvíle pro zamyšlení, (pro dívky i pro chlapce), pro sebevyjádření (tance, scénky, hry...), jsme vděčni za podporu učitelů a zejména za práci sestry Annity, zástupkyně ředitele.

Na druhé straně světa - v italském Cuneu - přišli s novou iniciativou: v květinářství (Roagna Garden) a v baru Baramò nabízejí prvosenky, jejichž zakoupením se přispívá pro naše letošní nejlepší studentky na stipendium pro příští školní rok. A 8. března si můžeme připomenout také Donaldovu maminku: má 10 dětí, z nichž 7 je už dospělých a nezávislých. Je to ona, kdo se stará o děti, které ještě potřebují její péči. A do doby, než budou i ty zbývající soběstačné, jim poskytuje zázemí domova. Když mi to říká, dojímá mě její velká láska a odvaha.

popel a Popelec

 

popel a Popelec

Na přelomu ledna a února tohoto roku se sešli zástupci ozbrojených skupin (v počtu 14!) se zástupci středoafrické vlády a mezinárodních společenství v Chartúmu (Súdán), aby uzavřeli (další!) dohodu. Během uplynulých pěti let bylo totiž podepsáno takových dohod nejméně osm, (byly okázale přijaty a následně okázale odmítnuty), a také u té poslední dohody hrozí, že se vydá stejnou cestou.

Dohoda v Chartúm je dobrou ukázkou současné situace a problémů, které vedly Středoafrickou republiku do aktuální katastrofy: korupce, centralizace moci a neschopnost spravovat věci veřejné... Naplňovat tyto dohody, které jsou často rozsáhlé (a často velmi zmatené), bylo vždy hned od začátku problematické.

Součástí dohody, kterou uzavřela vládu se zástupci ozbrojených skupin (proč ????), je nově jmenovaná vláda, jejíž složení bylo v neděli zveřejněno. Dvacet jeden ministr z celkových nově jmenovaných třiceti šesti ministrů bylo znovu potvrzeno ve funkcích (co to tedy je „nová vláda“?!) Takže ozbrojené skupiny se cítí zastoupeny nedostatečně.

Hned v neděli zástupci některých skupin od dohody odstoupily a další to udělali vzápětí. Žádají více míst ve vládě a nový seznam ministrů. A někteří rebelové to pojali po svém, využívají nepřehlednou situaci, aby získaly větší vliv nad dalším územím (jako třeba zde na severu našeho regionu v Bocaranga, Ndim, Koui, Ngaundaye, tedy všude tam, kde dochází k zabíjení a blokování přístupu humanitárním organizacím). Na jiném místě, jako například v Baboua, což je město poblíž hranic s Kamerunem, zablokovala povstalecká skupina FDPC (Demokratická fronta středoafrického lidu) silnici a zajala několik lidí, kteří cestovali místním minibusem (mezi nimi byl i Fabrice, bývalý student naší školy sv. Augustina, který nyní studuje na Univerzitě v Bertoua v Kamerunu). Byli zajati a odvezeni do buše, vzali jim oblečení a až po třech dnech, díky zásahu modrých přileb Minusca byli osvobozeni... Zde popisuje Fabrice co zažil:

„Ve snaze ušetřit čas jsem chtěl využít jediný spoj, který by mi umožnil dorazit do Garoua Boulaï (na hranice s Kamerunem) ještě večer. Jenže jsme měli smůlu, protože když jsme přijeli do vesnice Zoukombo, náš minibus zastavili rebelové z frakce FDPC. Přepadením chtěli vyjádřit svůj vztek z nově jmenované vlády, včetně nově jmenovaného premiéra. Ohrožovali cestující, pak nás o všechno, včetně oblečení, okradli a požadovali od nás peníze, konkrétně žádali asi deset milionů CFA, což je asi 15.000 eur. Drželi nás všechny (25 lidí) v zajetí po dobu 2 dny a 2 nocí ve velmi nepříjemných podmínkách! Sice vůči nám nebyli nějak brutální, ale když se jeden obchodník dožadoval, aby mu vrátili peníze, které mu neoprávněně sebrali (3 000 000 CFA), byl následně odveden mimo naši skupinu a už ho pak nikdo neviděl... Třetí den ráno jsme byli díky zásahu vojáků z Minusca a místních zástupců z Baboua konečně osvobozeni. "

Uvidíme, co se bude dít dál...

Jinak jsme - stejně jako všichni katolíci na celém světě - také my vstoupili ve středu do čtyřicet dnů trvajícího postního období, během něhož se budeme připravovat na Velikonoce. Je to také čas určený pro přípravu katechumenů, což jsou žadatelé o křest, který by měli přijmout o Velikonocích. Tento čas je požehnaný a jsme šťastní, protože každý rok se chystá přijmout milost křtu mnoho chlapců, dívek a dospělých. Je to čas odhodlání, zrozený z jistoty a radosti z toho, že poznáváme, jak jsme Bohem jedinečným a nekonečným způsobem milovaní.

Na Popeleční středu se vydáváme na kopec poblíž města (trochu přehnaně nazývaný „hora" Binon), kde slavíme Eucharistii a k žehnání používáme popel (jako symbol a znamení obrácení se). Mnozí pak zůstali na hoře v modlitbě a ztišení po celý den. A ve čtvrtek se vracíme do školy, kde zahajujeme „kulturní týden“, dny naplněné pestrým programem s různými soutěžemi a scénkami, písněmi a tancem, který je určen našim studentům ze školy sv. Augustina.

A posílám přání všeho dobrého všem ženám k jejich svátku!

Lavori sul tetto della Chiesa di Bozoum
POse des toles sur l'église de Bozoum

La vecchia scuola di Dayanga
la vieille école de Dayanga

Cappella e nuova scuola (in costruzione) a Dayanga
La chapelle et la nouvelle école (en construction) à Dayanga

Salita al Monte Binon
Montée au Mont Binon

 

Attività culturali al St Augustin
Journées culturelles à St Augustin