Stavíme

Stavíme

Uplynulý týden byl ve znamení jakési směsi malárie, rebelů a stavění. Malárie čas od času přichází, někdy může být toto onemocnění i velmi závažné. V prosinci 2016 WHO (Světová zdravotnická organizace) uvedla: "Téměř polovina světové populace je ohrožena malárií, v roce 2015 bylo zaznamenáno asi 212 milionů pacientů s tímto onemocněním a 429 000 úmrtí na malárii. V celosvětovém měřítku má Subsaharská Afrika stále nepřiměřeně velký podíl na celkovém počtu nemocných. V roce 2015 bylo z celkových údajů ve světě zaznamenáno v této oblasti 90% nemocných malárií a 92% úmrtí v důsledku této nemoci." A tak se i misionářům stává, že jejich "inkulturace" probíhá i fyzicky, takže i oni čas od času onemocní malárii. Obvykle se zvládne léčba léky, ale někdy dojde i na injekce nebo infuze. Někdy to prostě chce víc trpělivosti.

V průběhu týdne jsem měl v plánu navštívit město Bocaranga, vzdálené od Bozoum 125 km, abych připravil projekt Charity, který se tam rozbíhá. Měl by pomoct lidem přestavět domky, opravit silnice a podpořit chov hospodářských zvířat. Několik desítek rebelů však v pondělí a úterý napadlo a obsadilo vesnice Tolle a Tataley a blízké okolí, je to 48 a 60 km od Bozoum. Takže jsem se musel této cesty se zklamáním vzdát. V pondělí ale snad už rebelové podepsali mírovou dohodu...

Mezitím pokračují stavební práce při stavbě dvou učeben naší školy sv. Augustina. Dnes jsme dokončili pokládání střešní krytiny. Postupujeme pomalu (neboli jak říkáme v sangu - yeke yeke), ale práce zvolna dokončujeme. Stavba je financovaná z velké části díky Velvyslanectví České republiky v Nigérii.

A na závěr smutná zpráva. Jak jsem psal 22. září, zavolali mě tehdy k nemocné dívce, kterou jsem se rozhodl pokřtít, protože Alphonsine byla vážně nemocná. Po dlouhém marném léčení včera odevzdala svou duši Bohu. Děkuji za to Bohu, protože ji jistě přivítal s velkou láskou a zahrnul milosrdenstvím.

Říjen

Říjen

Pro nás karmelitány je měsíc říjen velmi významný. Kromě toho, že je věnovaný Marii a růženci, začíná svátkem sv. Terezie z Lisieux a pokračuje 15. svátkem sv. Terezie z Avily. Tuto světici vzýváme jako Naši Matku, protože je to ona, která založila reformovaný Řád karmelitánů.

V Bozoum máme jeden ze tří kostelíků ve městě zasvěcený svaté Terezii, proto jsme věnovali několik dnů minulého týdne zamyšlení a přípravám slavení, které proběhlo v neděli. Byla to příležitost ke společné modlitbě a obrácení se k Terezii, jako průvodkyni naším křesťanským životem. 

V pondělí ráno jsem odjel do Bangui. Cesta je zas o něco horší. Ujet prvních 80 km mi trvalo tři hodiny. Práce na opravě silnice sice byly zahájeny už před měsícem a půl, ale nijak moc se nepostupuje: víceméně je opraveno prvních asi 10 km, ale bez zhutnění a bez použití materiálu ke zpevnění.

Svátek sv. Terezie připadá liturgicky na pondělí, v Bangui ho ten den slavíme s celou naší karmelitánskou komunitou. Svatá Terezie založila mnoho klášterů. Pokaždé, když otevírala nový klášter, byla šťastná, že nabídla Bohu dům, který bratři nebo sestry naplní modlitbou a bratrským životem.

Následující tři dny jsem trávil v Bangui, protože jsme měli diecézní setkání zástupců jednotlivých Charit. Zamýšleli jsme se nad tím, co děláme a jak dosáhnout cílů, které jsme si stanovili. Účastnili se biskupové, kněží, řeholníci, řeholnice i laici, všichni, kdo se rozhodli "dát Církvi své ruce a svá srdce", jak to pojmenoval Pavel VI.

Živé církevní společenství

Živé církevní společenství

Minulý čtvrtek a pátek proběhlo pastorační setkání, kterého se zúčastnili zástupci 12 farností diecéze v Bouar. Je to čas hovorů a reflexe, jíž se účastní kněží z farností, řeholníci i laici, kteří pracují v různých farnostech. Sešlo se asi osmdesát lidí: mladí kněží se setkali se „starými“ misionáři, seminaristé se středoafrickými kněžími. (Někteří působí v SAR už přes 50 let, ale stále se stejným nadšením). Společně s novým biskupem Mirkem Gucwou jsme se modlili, přemýšleli a diskutovali o způsobech, jak nově přinášet lidem dobrou zprávu o Ježíši. Část farností (6 z 12) žije ve stálé přítomnosti hrozeb ze strany různých ozbrojených skupin. Ale atmosféra vzájemného povzbuzení přináší odvahu, živelnou touhu překonávat strach, znovu obnovovat provoz škol a otevírat zdravotní centra a nemocnice, hlásat Krista a povzbuzovat ty, s nimiž žijeme.

Navzdory krizi, která trvá už pět a půl roku, se důvěra k Bohu a láska k lidem nezměnila. Naopak!

Brzy ráno jsem se vydal na cestu zpět do Bozoum, pršelo, což způsobuje to, že cesta je pak velice obtížně sjízdná. V pondělí brzy ráno vyrážím do Bocaranga. Je to sice jen 125 km, ale cesta trvá téměř 4 hodiny, stav cesty se zase zhoršil. V Bocaranga jsem v neděli 7. října, proběhne tu veliká slavnost kněžského svěcení dvou mladých Středoafričanů. Nazítří řešíme s Charitou jeden projekt, na kterém budeme spolupracovat s Charitou Spojených států (CRS). Měli by ve zdejším regionu pomoct lidem postavit domy, opravit obecní infrastrukturu a vybudovat farmy na chov drobného zvířectva. Je to region, který v loňském roce postihlo mnoho útoků ze strany rebelů, takže tu bylo mnoho mrtvých a tisíce lidí uprchlo. A další den jedu do Bouar. Také zde zahájíme jeden projekt, který pomůže 45 malým zdravotním centrům, aby mohli zkvalitnit svoji práci a hlavně zlepšit péči o děti z velmi vzdálených obcí.

Tak kéž jde práce od ruky!

Centro Oftalmologico in costruzione
le Centre Ophtalmologique en construction

Cattedrale di Bouar

Bocaranga

la chapelle de Tolle
la chiesetta a Tolle

la chiesetta di Boguera
la chapelle de Boguera

Sv. Michael a jiné události

San Michele e dintorni

La festa della Parrocchia di Bozoum è un momento particolare per la comunità cristiana e per la città.

Nel 1927 i missionari arrivarono a Bozoum, ed aprirono la Missione. Era tra le prime al di fuori della capitale, Bangui. I padri pensarono bene di affidare alla protezione di San Michele la comunità cristiana che stava per nascere. E nasce così la parrocchia di San Michele di Bozoum.

La festa liturgica è il 29 settembre (insieme agli arcangeli Gabriele e Raffaele). Qui a Bozoum, settembre è il mese della ripresa delle attività parrocchiali, dell’apertura delle scuole, dell’inizio del catechismo… E dunque la festa cade in un momento interessante per la parrocchia e per la città.

Lunedì 24 settembre ci raccogliamo con i catechisti, i consiglieri ed i responsabili dei vari movimenti della Parrocchia per una mattinata di riflessione e di preghiera. Il tema è la chiamata di ciascuno alla santità (come ci ha esortato Papa Francesco nella sua lettera “Gaudete et Exsultate”), e vuole essere il filo conduttore per la vita di ciascuno di noi.

Martedì pomeriggio incontro i catechisti, con i quali prepariamo l’anno catechistico: ogni anno più di 500 bambini, ragazzi, giovani ed adulti seguono i corsi che li introducono alla vita cristiana ed ai sacramenti.

Mercoledì pomeriggio invece è il momento dell’incontro con i consiglieri: in ogni quartiere la comunità cristiana sceglie alcune persone di fiducia, che hanno il compito di consigliare, aiutare, incoraggiare.  Sono i consiglieri che identificano chi è nel bisogno (spirituale o economico), i malati, gli anziani…

Giovedì iniziamo il triduo, tre giorni di riflessione e preghiera, in preparazione alla festa. Ho invitato p.Christo, un giovane centrafricano ordinato in giugno, che domenica celebrerà la sua Prima Messa a Bozoum.

Riesco anche a preparare (grazie a Paolo Silvestro) un numero del giornale di Bozoum, le Saint Michel. Eccolo qui: https://drive.google.com/open?id=0B8xHb5_hvSzRMDlHYVRUcHlUVThwRUtiZVludG5ueW5OVlNZ

E venerdì arrivano Evariste Constant e Benjamin: sono due attori della compagnia “Les Perroquets de Bangui” (i pappagalli di Bangui). Sono bravissimi, ed hanno appena vinto il primo premio, a livello dell’Africa francofona, di una trasmissione famosa per la promozione dei migliori talenti comici in Costa d’Avorio.

Sabato mattina fanno un piccolo spettacolo nel nostro Liceo, e poi lavorano in atelier con alcuni degli alunni più desiderosi di imparare. E già in serata, nello spettacolo che offrono sul sagrato della chiesa, gli alunni preparano una scenetta molto interessante, che mette in evidenza le difficolta delle donne nella vita coniugale in un villaggio.

Sabato pomeriggio si svolge una bella processione, che attraversa i quartieri più vicini, fino alla chiesa.

E domenica è il giorno della festa: alle 8.30 iniziamo la Messa, che termina poco prima delle 12. Sette bambini piccoli ricevono il Battesimo, e una quarantina di adulti della San Vincenzo promettono a Dio di aiutare i più poveri.

In pomeriggio ci sono i vari giochi, e una breve pioggia li disturba un po’. Allora un migliaio di persone si riversa in teatro, per l’ultimo spettacolo dei Perroquets.

Ridere fa bene, e vivere nella gioia è uno dei frutti dello Spirito, e uno dei segni della serietà del nostro credere.

I Perroquets de Bangui al Lycée st Augustin

 

I nuovi battezzati