pátek 28. dubna 2017

Neděle v bílé a červené


 



Neděle v bílé a červené

V neděli 22. dubna slavíme Svátek milosrdenství. Od počátků církve byl nazýván "in albis" (v bílém), to ptoto, že tehdy věřící přijímali křest o Velikonoční noci a následující týden se účastnili liturgie v bílých křestních rouchách. V letošním roce u nás byli "bílí" smíchaní s "červenými": tuto neděli totiž přijalo svátost biřmování 115 dětí, mládeže a dospělých. Biřmování je potvrzení, že z moci Ducha svatého vstupují do plnosti křesťanského života. Přijel mezi nás generální vikář diecéze otec Mirek, v přeplněném kostele předsedal Eucharistii. Svěřujeme všechny naše "děti" v modlitbách a prosbách Bohu, s vděčností za silné a odvážné křesťany. 

Brzy odpoledne pak odjíždím do Bangui, protože druhý den letím do Nairobi a do Dar es Salaam v Tanzanii. Zde bude setkání s představenými indických sester Kongregace matky Karmelu, které s námi spolupracují v Bouar. Trávíme společným programem tři dny a objevujeme bohatství této kongregace, působící v Indii a v Africe ve státech Tanzánie, Keňa, Uganda a Jižní Afrika. V úterý se setkáváme s místním biskupem, využíváme této příležitosti k návštěvě katedrály. Je to stavba z konce 19. století, která vyniká mezi zdejšímu mrakodrapy, je to dílo německých benediktinů. 

Úterý je určeno vzdělávání mladých postulantů a noviců. Slavíme společně mši, při které velmi krásně zpívají: zde jsem nahrál dvě písničky: https://drive.google.com/open?id=0B8xHb5_hvSzRUk1acEQ0RmpjRTAhttps: //drive.google.com/open?id=0b8xhb5_hvszrrmzovdjksk5wrku

Po obědě jsem jim ukázat nějaké fotografie ze Středoafrické republiky, mluvil o našem poslání a práci tamní církve. Ve čtvrtek, než se vydáme na další cestu, si dopřáváme trochu odpočinku, jedeme si prohlédnout město a zajdeme i k moři. A dnes večer ve 23.10 odlétám do Itálie, abych se připojil ke svým spolubratrům, se kterými v úterý 2. května zahájíme provinční kapitulu. Budeme vybírat nové představené na období dalších tří let a zamyslíme si nad cestou, po které my bosí karmelitáni putujeme.














sobota 22. dubna 2017

Velikonoce 2017





Velikonoce 2017
Bílá sobota je zvláštní den, který mám opravdu rád: očekávání vzkříšení, plné bolesti Velkého pátku a plné naděje vzkříšeného Krista.
V sobotu ráno poprvé prší. Ale tentokrát je to vážné! Prší bez oddechu od 6 do 11, a bozoumská rovina je ve své dolní části zaplavena.
V odpoledních hodinách se připravujeme na velkou Vigílii, která začne v 18.30 (a končí ve 22.15!). Je tu mnoho lidí a mnoho očekávání kvůli křtům. Začneme požehnáním ohně, a pak vstupujeme do kostela, ve kterém je tma, vepředu paškál. A je to právě tato chvíle, kdy exploduje zpěv starobylého hymnu Exultet, který oznamuje vzkříšení Ježíše.

Po biblických čteních přichází velký okamžik křtů: je jich více než sto, včetně dětí, mládeže a dospělých! Je to velké požehnání pro církev a pro celý svět! Mnozí přijímají křest s dojetím, jiní více v usebrání, ale pro všechny, pro celou komunitu je to skutečný čas oslav. Když vchází do kostela v bílých šatech, tak celý sbor zpívá: „I so kwe, Nzapa a sukula i awe, i yu Christ tongana Gbya ti i awe” (vy všichni, omytí ve křtu, jste také oblékli Krista, vašeho Pána). Po mši jdou všichni domů, když sestoupí do města, jsou slyšet zpěvy, které se pomalu všude kolem rozeznívají. Pomalu se zpěvem město naplňuje, vydrží to celou noc a celý den Velikonoc.

Druhý den ráno se všichni scházíme na slavnostní mši v 8:30. Přišli všichni nově pokřtění, jsou překrásní, zářící. Po mši odcházejí domů, doprovázeni přáteli, rodinou a také sborovými zpěváky z jejich čtvrti města. Je to svátek barev, zvuků a radosti. Radost, která pokračuje v průběhu celého týdne, celého velikonočního oktávu. Během tohoto týdne pokřtění přicházejí na mši každé ráno v 6 hodin, hrdí na své bílé šaty, ale ještě pyšnější na novou důstojnost Božích dětí!

Inondazione a Bozoum
l'inondation de Bozoum, la veille de Paques









Panorama della piazza della chiesa dopo la Messa Pasquale
Panoramique de la place de l'église, après la Messe de Paques






sobota 15. dubna 2017

Velikonoce a věci kolem nás


Velikonoce a věci kolem nás

Zatímco v Evropě a dalších zemích na severní polokouli čas Velikonoc často přichází v čase příchodu jara, tady ve Středoafrické republice během Svatého týdne často přicházejí první kapky deště. Po několika měsících úmorného sucha bez dešťů - naposledy zapršelo v listopadu - konečně (konečně!) prší. Nejdřív se objevuje silný vítr, hromy, blesky a pak voda!

Už po pár dnech se krajina začíná měnit: ze suché a vyprahlé země všude kolem, náhle zem, na které je tráva, která rychle roste, celá krajina zezelená. Je to podivuhodná proměna, kdy trocha vody vytvoří tolik krásy! Kromě trávy a květin, které rozkvetou... se objevují i termiti! Tento hmyz vylézá (v milionech) z pozemních děr a pak se děti (i dospělí) vydávají na lov: se sítem a trochou vody (aby termitům navlhčili křídla a snáze je chytali). Pak je sbírají a následně snědí. Je to potrava velice bohatá na proteiny!

V těchto dnech Svatého týdne si připomínáme umučení, smrt a vzkříšení Ježíše a naše oči se obrací k tomu, co nám liturgie staví před oči. Květnou neděli jsme zahájili slavnostním průvodem: trochu zmatku a hodně radosti: není tak těžké si představit, jak to asi probíhalo před 2000 lety v Jeruzalémě, když byl vítán Ježíš. Děti i dospělí, kteří se připravují k přijetí eucharistie, přijali v pondělí svátost smíření. Je to příležitost představit tuto krásnou svátost Božího odpuštění také katechumenů, kteří v sobotu večer přijmou křest. S nimi jsme v úterý odpoledne strávili nějaký čas v modlitbě a ztišení, což pomáhá k přijetí tak velkého daru, který obdrží.

Ve středu ráno vyjíždím do Bouar, tentokrát delší cestou přes Bossemptele a Baoro. Ve večerních hodinách stojím spolu s třiceti kněžími diecéze Bouar v kapli klarisek, kde se společně modlíme nešpory. Je to zvláštní příležitost, protože zítra ráno, kdy je Zelený čtvrtek, budeme slavit mši spojenou se svěcením olejů. Při ní biskup světí oleje (olej k pomazání nemocných, olej katechumenů a křižmo) a kněží obnovují své sliby. Náš biskup je stále ještě v Itálii kvůli zdravotním problémům a věku a tak obřadu předsedá biskup z Berbérati. Je povzbudivé vidět kněze, kteří v této zemi žijí a pracují po mnoho let (někteří již téměř 60 let !!!!), s prostotou a s radosti! Bezprostředně po této mši ve čtvrtek ráno odjíždím do Bozoum, kam dorazím okolo 14. hod. V 16. hod už začínáme slavnost, při které si připomínáme Poslední večeři, kdy Ježíš „ustanovil“ Eucharistii a umyl nohy apoštolům. Následuje velký Velký pátek, při kterém slavíme utrpení a smrti Ježíše.

Tyto svaté dny nám pomáhají upamatovat se na mimořádnou lásku Boha k nám. Zítra večer na Bílou sobotu budeme zpívat: „jak je nesmírná tvá láska k nám: abys vykoupil otroka, obětoval jsi svého Syna!“. Je pravda, že se tu bohužel až příliš často setkáváme se smrtí, nemocemi, s bolestí a trápením. A přesto tady ve Střední Africe ne méně než kdekoliv jinde. Věříme, že díky Bohu a skrze smrt a vzkříšení Ježíše máme naděje. I přes to všechno zlé kolem nás!
Radostné Velikonoce!

domenica delle Palme
dimanche des Rameaux


a caccia di termiti
à la chasse des termites






le rondini
les hirondelles

Marta, infermiera e ostetrica, prepara le croci per i Battesimi
Marta, infirmière et sage-femme, prepare les croix pour les Baptèmes




neděle 9. dubna 2017

Klidný týden... nebo ne?





Klidný týden... nebo ne?
Myslel jsem (doufal, snil), že po velkém cestování v minulých týdnech mám před sebou trochu klidnější týden v Bozoum. Ale ve středu ráno jsem se musel znovu vydat do Bouar. Naštěstí už využíváme přímou cestu, která nám ušetří čas. (Jsou to teď jen dvě hodiny jízdy místo pěti a 105 km namísto 250). Na zpáteční cestě mě čekalo milé překvapení! Souvisí s tím, že v těchto dnech několikrát silně pršelo (dokonce tolik, že se zhroutilo několik domů v Bouar, naštěstí bez obětí) a tak příroda rozkvétá: tráva se zazelenala a hmyz se probouzí k životu. To překvapeni bylo, že jsem na cestě potkal různé ptáky jak hodují (vídáme tu sokoly a jestřáby), ale pak jsem zahlédl desítky ptáků nějakého druhu, který jsem nikdy před tím neviděl. Později jsem zjistil, že jsou to čápi z Abdim, černí a bílí, velmi elegantní.

Včera, v pátek jsme zahájili pouť mladých lidí: zúčastnilo se jí asi 500 chlapců a děvčat! Po několika dnech přípravy a vnitřního ztišení vyrážíme: během první části cesty absolvujeme za dva dny chůze 49 km od Bozoum, až do vesnice Taley. Začali jsme nejdřív  modlitbou v kostele, a pak jsme vyrazili. Je velmi (skutečně velmi!) horko. Ale jdeme! Po pěti kilometrech se zastavujeme, abychom sjednotili skupinu a začneme se modlit růženec, křížovou cestu a zpíváme... Po třech hodinách chůze (asi 18 km) přicházíme do vesnice Betara, kde je jedna naše škola, malá kaple a studna. Zde poutníci tráví noc. Vracím se do Bozoum. V sobotu vstávám ve 4 hod, abych nakoupil chléb a asi v 5 hod jsem zpět v Betara. Tady jsou už všichni vzhůru a kuchaři se starají o distribuci snídaně (káva nebo čaj a chléb).

V 6 hod opět vyrážíme. První hodinu trávíme v modlitbě, modlíme se růženec a zpíváme písně, a pak pokračujeme dál. Slunce pálí... dnes zvláště silně (odhaduji, že jsme na 38°), to nás nutí k několika zastávkám. Asi deset kilometrů před příchodem do cíle nám farníci uspořádali malé přivítání a jak tak pokračujeme v pouti, připojují se k nám další a další vesničané. Jiní nás jen pozorují, nabízejí nám vodu a bedlivě sledují své mangovníky, bojí se totiž nájezdu na ně... Ve 12.30 konečně vstupujeme do Taley. Jsme všichni velmi unavení, ale odpoledne je slibné - bude koupání, oběd, slavení mše, zpovědi a nesmí chybět zápas ve fotbale a tanec... 
Život je prostě dlouhá pouť!


il muro crollato alla Yolé
le mur écroulé à la Yolé

la Cicogna di Abdim
la cigogne d'Abdim

Via Crucis: la morte di Gesù
Le chemin de Croix: la mort de Jésus

Arrivo a Betara
L'arrivée à Betara

Gauthier


preparativi per la notte a Betara



Sabato, una pausa sulla strada
Samedi, une pause sur la route

l'accoglienza dei cristiani sulla strada
l'accueil des chrétiens sur la route


enfin à Taley


arrivato...
arrivé...