pátek 24. ledna 2014

Napětí a zklidnění








Poté, co jsme se zbavili rebelů ze Seleka, tak se nyní potýkáme s antibalaka. Nemine den bez diskusí a setkání s lidmi a antibalaka, abychom se pokusili přivést je k uvažování nad situací a abychom udělali něco pro zastavení násilí, krádeží, zastrašování. Stát stále nefunguje a je obtížné udržet všechny v klidu. 
Jsem velmi znepokojen kvůli muslimům a M´Bororo, kteří museli opustit své domovy kvůli ohrožování ze strany antibalaka. Po mnoha rabováních ztratili téměř vše. Snažíme se je podporovat a povzbuzovat a budeme pokračovat v dalších dodávkách vody a rýže. Cesta k míru je dlouhá a obtížná. Často říkávám, že je jako novorozené dítě, které potřebuje mnoho pozornosti.

Sobota 18. ledna 2014
Poměrně klidný den. Setkání s MISCA, OCHA, HCR a s dalšími. Při setkání v 9:30: se radíme s muslimy, jestli chtějí odejít nebo zůstat a jestli jsou připraveni vzdát se svých zbraních...
V 16 hodin má proběhnout setkání s antibalaka... ale nekonalo se, protože antibalaka se nedostavili.
Kolem 21. hod slyšíme výstřely, někdo byl přistižen při rabování.
Neděle 19. ledna 2014
Kolem sedmé ráno jdu do arabské čtvrti, kde je asi tisíc uprchlíků-muslimů, abych jim přinesl vodu.
Vracím se pěšky, abych obhlédl situaci. Po mši jsem se zas vrátil do města k dalšímu jednání, a poté, co jsem zašel i na trh (který je konečně otevřený, po více než měsíci, kdy nefungoval) se vracím do arabské čtvrti. Zas kolem poledne jsem jim přivezl větší množství vody a několikrát to ještě opakuji.
Situace zůstává napjatá: mnoho antibalaka si dali na ruku pásku s označením, jako kdyby chtěli zůstat ve městě dlouho. Ale proč? Dochází také k únosům a znásilnění. Jsme velmi znepokojeni, protože je tu všude tolik zbraní a s největší pravděpodobností se antibalaka podařilo získat dokonce i kalašnikovy...
Pondělí 20. ledna 2014
Zmatený den. Hodně pohybu ve městě, mnoho antibalaka se vrátilo zpět do města se zbraní... dá ještě hodně práce, abychom je odzbrojili nebo jen je dostali mimo město. V dopoledních hodinách budeme mít další setkání, ale antibalaka se nemohou shodnout na jménech jejich zástupců a na počtu účastníků...
Nakonec jsme se shromáždili kolem 14. hod., posloucháme a připravujeme body, které mají být dodržovány, aby se do města vrátil mír...
Kolem 15. hod., kdy je jednání v plném proudu, přichází zpráva o zvolení ženy jako prezidentky Středoafrické republiky. Tato zpráva byla velmi vstřícně přijata.
Kolem 20:30 se ve městě dost střílí. Pravděpodobně MISCA střílela do vzduchu, aby zahnali zloděje a antibalaka.
Úterý 21. ledna 2014
Konečně jeden den bez větších problémů. Ráno došlo k obratu - dorazili kamerunští vojáci MISCA.
Bozoum přijímá návštěvy několika delegací OSN: OCHA, PAM, UNICEF, HCR, atd.
Ale mohli by být účinnější a akčnější.
V odpoledních hodinách jsme obdrželi zprávu o odchodu Seleka z Bouar. Problém je v tom, že se vydali na sever. A dorazili do Bocaranga, což je katastrofa!
Zde je svědectví misionářů z Bocaranga: naše misie v Bocaranga je v rukou Seleka, kteří odešli včera večer z Bouar a vydali se do Čadu. Střílí do všech stran těžkými zbraněmi. Z informací, které jsme obdrželi od P. Cipriano, víme to, že střílí, střílí, střílí jako blázni. Na stěnách kláštera jsou otvory po kulkách. Ukradli otcům a sestrám všechna auta a peníze, počítače, telefony, fotoaparáty... vše, co chtěli, sebrali. Bylo to hrozné. Jedna žena, která byla mezi uprchlíky, zemřela, stříleli do uprchlíků. Bratr Nestor je zraněn na rameni. Informovali mě, že vlna těchto zabijáků míří do Ndim a Ngaoundaye. Varovali jsme bratry, aby se na to připravili. V této chvíli Seleka v Ngaoundayue střílí.
Kolem 21. hod. se i tady v Bozoum ještě střílí. Pak se dozvíme, že se jednalo o střelbu MISCA, aby zastrašila antibalaka.
  
Středa a čtvrtek 22. a 23. ledna 2013
V těchto dvou dnech se jen málo střílelo (méně než dvacet výstřelů). Že by to byl začátkem období klidu?
Pokračujeme v jednání, aby se zvýšilo porozumnění dané situace obyvatelstva a antibalaka.
Navštěvuji několikrát denně muslimy a M´bororo, kteří tu zůstali. Mnozí ztratili téměř vše kvůli drancování v posledních dnech. Je tu téměř 2 500 lidí, vystrašených, kteří jsou nuceni žít stísněně ve velmi náročných podmínkách. Každý den jim přináším pitnou vodu a ještě jsem jim dovezl také asi 250 kg rýže. Tu jsem koupil od farmářů (příděly z programu PAM byly během měsíce pryč...).
S lidmi z OCHA a UNHCR jezdím každý den na návštěvy vesnic vypálených rebely ze Seleka. Byli jsme v okolí Bossangoa, Paoua - Bocaranga a Bouar. Antibalaka se ale přece jen začínají pomalu vracet do svých vesnic a lidé, kteří uprchli do buše se vracejí do svých domovů, často vypálených (napočítali jsme nejméně 1 357 vypálených domů, což postihlo kolem 6 000 lidí).
V některých vesnicích začínají znovu otevírat školy, ale v Bozoum jsou otevřené zatím jen misijní školy. Další se snad přidají.

Pátek 24. ledna 2014
Klidná noc. Jsou tu ještě antibalaka, kteří si představují, že by měli odejít všichni muslimové...
Nicméně se s vytrvalostí budeme i nadále snažit povzbuzovat lidi a podnikat taková opatření, aby vše pomohlo ke zklidnění.
Kolem 08:30 jedu sedm kilometrů do Bata, kde je biblická škola pro pastory z Bratrské církve evangelické. Vezu jim 450 kg rýže: jakmile skupina žen zahlédla moje auto, tak začaly zpívat a tančit radostí!
Pokračuji v setkáních s antibalaka a nadále je vybízím, aby se vrátili domů a zůstali v klidu. Vzhledem k tomu, že Seleka je už mimo město, už nemá jejich přítomnost ve městě smysl... 
V okolí je mnoho vesnic vypálených Seleka. Je to více než 1300 domů, které budou muset být znovu vybudovány.
 




la riapertura del mercato
la reprise du marché


Il bambino ha 7 mesi!!!
l'enfant a 7 mois!!!

la scuola... a Badali 2
l'école... à Badali 2



sobota 18. ledna 2014

Velmi zmatený den










Sobotu 11. ledna 2014
Včera odjela Seleka a mnoho muslimských civilistů směrem na Bangui, ale anti-balaka (po té, co Seleka den předtím zapálila nejméně 700 domů... ) na ně zaútočila. Byli tam mrtví a zranění, tak jsem se rozhodl odjet se tam podívat. Ráno jsem navštívil imáma, abych mu předložil svůj záměr odjet tam spočítat mrtvé, pomoci raněným a vyhodnotir celkovou situaci.Odjel jsem kolem 14. hod. s pracovníky z Červeného kříže. Cesta byla nebezpečná, neustále se někde kolem nás objevovali přítomní bojovníci anti-balaka... A Bokongo (14 km od Bozoum) jsme viděli, že se Seleka zapálila 70 domů. O 20 km dál spálili most. A jeli jsme dál. Jenže zas jsme museli zastavit, protože se nám zlomila hnací hřídel... Přivolali jsme na pomoc našeho mechanika Josefa a do doby, než přijel, pokračovali jsme dalších 5km pěšky. Tady v obci Boyabane byly zabity 4 osoby: Seleka přijela převlečená do policejních uniforem, aby oklamala lidi. Řekla vesničanům, ať v klidu vyjdou, a když přišli, začali střílet a zabili je...Bylo tam zapáleno 220 domů a slyšeli jsme, že dál jsou i ​​jiné vesnice podél silnice (Bombalou, Boyala, Boyaram), kde také došlo zapálení dalších nejméně 600 domů. Takže celkově bylo kolem těchto silnic mezi 8. a 9. lednem Selekou (pod velením Policie a "generála" Rakis Adoum) spáleno více než 1300 domů a zabito nejméně tucet lidí. Toto udělat, v kontextu současného napětí s přítomností anti-balaka všude kolem, to je sebevražda!Na zpáteční cestě na misii (potom, co jsme opravili auto) jsem naložil tři zraněné. Později vyšlo najevo, že mnoha muslimským ženám a dětem po útoku na konvoj poskytli úkryt vesničané v okolí.
Neděle 12. ledna 2014
Přichází zpráva o tom, že bude vypraven konvoj nákladních automobilů pro muslimské civilisty, kteří se rozhodnout odejít z Bozoum a odjet do Čadu. Kolem 13. hod. mě kontaktovali vojáci z Misca z Paoua s žádostí, abych s nimi odjel vyhledat anti-balaka. Důvodem setkání mělo být jednání o tom, aby se zabránilo útokům na civilisty. Očekáváme, že při této příležitosti dojde také na odzbrojení Seleka. Toto řešení by uklidnilo situaci. Doufáme v to, že pak by se anti-balaka vzdala dalších útoků (a přesto, že došlo k onomu spálení přes 1300 domů), přece jen přijmout příměří, složí zbraně a vrátí se do svých vesnic... Kapitán operace Sangaris v Bossangoa je stejného názoru.Navštívil jsem kolem 15. hod. plukovníka Yahaya, který je zraněný a leží v posteli. Je velmi zesláblý, zranění se mu nehojí. Vysvětlil jsem mu plán odzbrojení rebelů a vojenský doprovod konvoje do Čadu nebo Bangui. Byla to rušná debata, ale na konci jsme to uzavřeli. Odcházeli jsme v naději, že se to podaří a mohly by být zachráněny životy mnoha M´bororo, muslimů a dalších civilistů v městě Bozoum. Pokud tento návrh nepřijmou, bude anti-balaka pokračovat v útocích...Po tomto setkání jsme se sešli se dvěma vůdci muslimské komunity a popsali jim celý průběh jednání.Zítra uvidíme.
Pondělí 13. leden 2014
Dnes byl připraven k odjezdu z města konvoj aut s civilisty. Doprovázet ho mělo vojsko z Misca (nadnárodní síly v Africe) a armáda z Čadu. Podle dohody měla odjet také po odzbrojení Seleka. Ve 13 hodin mě hnaly určité pochybnosti a radji jsem odjel zkontrolovat, zda jsou všichno skutečně připraveni k odjezdu. Ukázalo se, že Seleka má zůstat v městě a dohlížet na pořádek... Řekl jsem veliteli Misca, že nepřichází v úvahu, aby opustili město a nechali ho v rukou Seleka, jinak nastane katastrofa...Vrátili jsme se se zástupci z Misca zpátky do města a znovu začali diskutovat. Během toho se zlost mnoho muslimů obrátila proti mně namísto proti Seleka a začali mě ohrožovat a házet kameny na auto. Někteří přicházeli i se zbraněmi... (Ale někteří muslimové mě ale byli připraveni bránil...)Nakonec došlo k rozhodnutí, že Seleka město opustí a zůstane zde část vojáků z Misca, druhá část doprovodí konvoj.Zamířil jsem do čela konvoje a vydal se na cestu jako první. Jel jsem před kolonou až do vzdálenosti 20 km od Bozoum a cestou jsem se modlil, aby bojovníci z anti-balaka nezaútočili a nechali konvoj na pokoji odjet.
Konvoj se skládal z přibližně padesáti nákladních a osobních automobilů a stovky motocyklů...Kolem 15. hod., když jsem byl ještě ve městě, došlo i ke střelbě v davu lidí, který mě ohrožoval. Tím vznikla zpráva, že jsem byl zabit... Takže když jsem se živý kolem 18.15 vrátil na misii, kde bylo stále ještě ubytováno tisíce uprchlíků, vítali mě jako Mesiáše... Plakali, kladli oblečení na zem, do míst kudy jsem měl projet autem... něco, co si nemůžete představit...Když se mi podařilo situaci zklidnit, poděkovali jsme společně a pomodlili se Zdrávas Maria za ty, kteří museli odcestovat, ale konali dobro, i za ty, kteří nám ublížovali...
Úterku 14. ledna 2014
Klidná noc. První noc v Bozoum bez Seleka Bozoum. Dostali jsme zprávu, že celý konvoj dorazil bez komplikací do Čadu, v Paoua byli rebelové odzbrojeni vojáky z Misca. Zbývající vojáci z Misca dopoledne hlídali město, ale kolem 13. hod. odjeli a zůstali jsme bez ochrany. Nezbývá než doufat, že nenastanou problémy. Misca by se sem měla vrátit zítra.Kolem 8.30 ráno jsme vyrazili směrem k Bossangoa. Zas jsme viděli mnoho spálených domů, vinu na tom měly útoky Seleka v minulém týdnu. Nepotkali jsme tu anti-balaka, ale setkali se s lidmi, kteří tu našli útočiště v biblické škole Evangelické církve bratrské. Během malého setkání jsme jim sdělili odjezd Seleka a možnost vrátit se během 1 až 2 dnů zpět do města.Naložil jsem 240 kg rýže pro 750 uprchlíků.Poté, co jsme jeli chvíli směrem po silnici na Bangui, zastihli jsme dvě veliké skupiny anti-balaka, kterým jsme také oznámili odchod Seleka. Dohodli jsme si s nimi schůzku na středu odpoledne. Účastnit by se měli i vojáci z Misca a zástupci mediační výboru.V 16 hod jsem se vydal na cestu Bocaranga - Paoua, tu a tam jsem viděl anti-balaka. Diskutovali jsme, cílem těchto setkání bylo vysvětlit jim, že došlo už k odchodu Seleka, že se situace uklidnila a že se můžou vrátit do svých vesnic a složili zbraně...
Ve středu a ve čtvrtek 15. a 16. ledna 2014
Ve středu po zasedání mediační výboru s anti-balaka ze severní části Bozoum ve středu ráno přijela mise OCHA (Úřad pro koordinaci humanitární činnosti OSN) a UNHCR (Úřad nejvyššího komisaře OSN pro uprchlíky), s týmem novinářů BBC. V odpoledních hodinách jsme odjeli spolu směrem na Bangui na setkání s anti-balaka. Jeli jsme s Jerome, katechetou, kterého tři dny věznila Seleka a propustili ho minulý pátek. Dlouhá diskuse, během které jsme se snažili jako všude jinde, šířit zprávu o míru a vracet situaci do normálu.Ale zatím to bohužel není úplně relita: večer kolem 20. hod, jsem zahlédl mezi uprchlíky na misii ozbrojence z anti-balaka. Přinutil jsem je odevzdat zbraně... a důrazně jim řekl, že nesmí chodit do města ozbrojeni.Ve čtvrtek ráno v 6 hodin jsme slavili společnou mši s uprchlíky jako veliké díkůvzdání za ochranu. Hned po ní se pak všichni odebrali zpátky do svých domovů...Kolem 9. hod. jsem se vydal směrem na Bossangoa, ale při návratu jsem objevil ve městě ozbrojené bojovníky anti-balaka. Vyzvali jsme je k odchodu, ale s podporou pouhých 11 vojáků Misca to vůbec není snadné...!V odpoledních hodinách jsme viděli rabování a násilí ze strany anti-balaka, zaměřené především na muslimskou komunitu a na ty, kteří byli předtím nějak ve spojení se Seleka. Svolali jsme mimořádnou schůzi a na ní rozhodli, že musíme vyhlásit zákaz vycházení od 20h do 5h... Po schůzce jsem odjel navštívit muslimy, kteří měli veliký strach... snažil jsem se je uklidnit.Znovu jsem se vrátil pěšky mezi lidi a opakovaně ty se zbraněmi vyzýval, ať buď odejdou z města nebo odevzdají zbraně.Ještě jednou jsem odešel do města kolem 20. hod, situace se zdála klidná.Je zřejmé, že bezpodmíněčně potřebujeme vojenskou pomoc. Misca s 11 vojáky nemůže zajistit bezpečnost ve městě a zahájit odzbrojení (což je velmi naléhavé).
Pátek 17. ledna 2014
Velmi zmatený den. Dopoledne se zdálo, že situace je pod kontrolou. Misca byla posílena o 12 dalších vojáků a jeden obrněný vůz. Vytvořili dvě kontrolní stanoviště v centru města a na první pohled se zdá, že vše funguje. Lidé jsou kontrolováni a odzbrojováni. Ale armáda zabavovala také některé těžké zbraně anti-balaka, což vyvolalo jejich hněv. Situace se rychle vyhrocuje. Běhal jsem zleva doprava, domlouval a přemlouval k odevzdání zbraní. Kolem 10. hod se objevila velká skupina, která se pokoušela vstoupit do města. Po dlouhé diskusi se zdálo, že odejdou. Vracím se na misii, ale ta skupina si přesto našla cestu do města a zahájili střelbu na Misca... reakce byla rychlá, střelba do vzduchu...Ve 14.30 hod se vracím zjistit, jaká je situace, zdá se zas klidnější. Kolem 15.30 jsme uskutečnili setkání s anti-balaka. Setkání - zdá se, pomohlo. Vyjadřujeme znepokojení nad napjatou situaci, z rabování (minimálně 60 obchodů bylo vyrabovaných) a z násilností (nejméně pět zraněných, z toho jeden dost vážně).Poslouchali jsme jejich názory, pokoušeli se izolovat násilníky a zloděje a snažili se zapojit je do udržování pořádku.
Zítra odpoledne se budeme dál snažit, aby respektovali dodržování dohodnutého plánu, který směřuje k zastavení násilí a plenění. Není to jednoduché. Dnes v 21. hod. mi lidé zas vyprávěli o loupeži, sám jsem potkal 3 ozbrojené mládíky, donutil je odevzdat zbraně. To vše se děje navzdory zákazu vycházení a všem jednáním...












pondělí 13. ledna 2014

Je-li první týden v roce takový...






Pondělí a úterý 6. a 7.1.2014 

Dva dny proběhly docela v klidu. Jdu dolů do města, abych pozdravil ímámy a zkontroloval čtvrti na severu, kde někteří M´bororo (pomocníci Seleka, někteŕí přešli k anti-antibalaka...) spálili domy, protože měli podezření, že v nich bydleli anti-balaka...
Čtvrti jsou prázdné... podivně prázdné. A lze vidět nejméně dvacet domů spálených po nedělním útoku.
Střety mezi anti-balaka a Seleka od 6. prosince zapříčinily nejméně sto mrtvých (potvrzených Červeným křížem).
V noci zemřelo zde na misii dvouleté dítě. Malárie?

Středa 8.1.2014

Musím někde sehnat 300 litrů nafty pro telefonní anténu Orange, kterou přivezli z Paoua.
V odpoledních hodinách - s touto záminkou - se jdu mimo město setkat s anti-balaka, kteří jsou stále četnější (minimálně 400 lidí, a to pouze na tomto místě...), a jsou stále více nervózní.
Představuji jim problém uzavřených škol (uzavřené jsou už po dobu jednoho měsíce) a potravin pro město (všechny týdenní trhy, kde lidé kupují výrobky, jsou uzavřeny). Ale refrén je vždy stejný: Požadujeme pouze, aby Seleka a muslimové složili zbraně, a aby Seleka odešla...
Ti lidé říkají, že pokud se to stane, nebudou dál válčit a vrátí se pokojně do svých vesnic...
Asi v 18:30 se začne střílet ve městě, ale nevíme, co se děje... Mnoho výstřelů z těžkých zbraní a výkřiky radosti (z řad muslimské populace). Dovídáme se pak, že nějaký generál Seleka přišel z Bangui posílit kontingent v Bozoum. Je tu mezi 6 a 10 auty a příslušným počtem rebelů...
No comment!

Čtvrtek 9.01.2014

Noc bez střelby
Ráno jdu do nemocnice, a zatímco jsem tam, tak skupina padesáti M´bororo vyzbrojených mačetami, luky a dokonce i 3 nebo 4 kalašnikovy přecházejí přes nádvoří.
Jdou směrem na Ouhgam, což je řeka, kam Seleka dorazili o den dříve, aby vyčistili cestu a vyhnali anti-balaka.
Slyšíme spoustu výstřelů, a to navzdory vzdálenosti a kolem poledne stoupá silný kouř tímto směrem - Seleka pravděpodobně vypálila jednu nebo více vesnic...
V 17:30 dorazili na misii tito noví rebelové ze Seleka. Je s nimi jakýsi policejni šéf a další rebelové ze Seleka (někteří jsou Středoafričani, další z Čadu). Setkáváme se s ním a s jeho muži a mnoho uprchlíků se zúčastnilo tohoto setkání.
Chce, aby se lidé vrátili do města. Vyslechli jsme ho, pak si beru slovo. Řekl jsem mu, že 3000 lidí, kteří se uchýlili do misie jsou už unaveni, po více než měsíci. Podle mě by mohli také misii okamžitě opustit, ale je potřeba zajistit bezpečnost. Lidé jsou vystaveni vojenským akcím Seleka a jejich pomstě, mají strach ze zbraní distribuovaných muslimům a M´bororo...
Jeden muž a jedna žena si berou slovo a vyjadřují své obavy a mají strach z návratu, protože jsou vystaveni útokům Seleka...
Po výměně názorů jsme se rozhodli znovu se setkat zítra ráno, protože museli odejít ...
Ale podařilo se nám tedy spolu jednat! Ale také jsem rozhněval jednoho člena Seleka, který ohrožoval lidi s kulometem, aby je udržel ve větší vzdálenosti. Řekl jsem mu, aby přestal, protože v prostoru misie nepřipustím takové postoje... Křivě se pak na na mě díval během celého setkání!
Ale kolik jich zůstane? A pokud odejdou, vrátí se anti-balaka zpět?
A konečně... lidé už ničemu nevěří a nechtějí jít domů, pokud tam je Seleka...

Pátek 10.01-2014

V 7h 30: Jsme připraveni na setkání... ale po hodině ještě nepřišel nikdo, a tak jsme odešli pryč. Kolem 09:00 dorazí imámové a Seleka, a tak začíná jednání. Vedoucí mise - "generál" policie (!) Adoum Rakis říká, že on přišel kvůli míru, který má být pro všechny, že vláda je velmi znepokojena situací Bozoum a že lidé by měli jít domů bla bla bla bla .
Lidé také mluví a ptají se ho, kdo může dát záruky, že lidé nebudou ohrožováni Selekou i po jeho odchodu? Ptají se, proč nejsou odzbrojeni i muslimové a M´bororo, kteří mají zbraně. "Generál" říká, že už mají na seznamu dva civilisty, kteří mají kalašnikovy (my máme také jeden seznam, na kterém je ovšem nejméně 55 lidí!).
Připomínám přátelům z řad muslimů a M´bororo a také Seleka, že problém není anti-balaka ale Seleka: pokud Seleka odejde, anti-balaka pravděpodobně složí zbraně a vrátí se do svých vesnic.
Trváme na tom, že se násilí skutečně dělo; ti ze Seleka odjíždějí pro Ngaina Jeromeho, katechetu, kterého zatkli ve středu a obvinili ho z toho, že patří k anti-balaka, chtěli ho mučit a pak zabít... Pustili ho jako humanitární gesto... (a bohužel se zdá, že rebelové Seleka se ve vesnicích objevili se znakem afrických mnohonárodních sil, FOMAC, a tak ještě více zmátli lidi...).
Po dlouhém jednání přišla zpráva o rezignaci prezidenta a premiéra Michel Djotodjia. Lidé jsou opatrní, ale také se trochu radují...
Odjel jsem v 15 hodin s lidmi z Červeného kříže, abych se podíval na vesnice u výjezdu směrem z Bozoum na Bocaranga a Paoua, kde se bojovalo včera. Boje naštěstí nezpůsobily mnoha úmrtí, ale Seleka se pomstili tím, že spálili 440 domů (z celkového počtu 520) ve vesnicích Pont Ouham, Doussa, Camp 5 a Boyele... Jak je smutné vidět spálené domy a zničenou úrodu...
Neuvěřitelná věc: v Boyele katecheta uzavřel svůj dům na visací zámkem a růženec... Seleka neměla odvahu vypálit dům nebo mu vylomit dveře...
Zítra, pokud vše půjde dobře, pojedu zkontrolovat vesnice vypálené Seleka na cestě do Bangui.







neděle 5. ledna 2014

Měsíc “ve znamení uprchlíků“








Jeden celý měsíc. Již od 6. prosince nalézá 3000 uprchlíků útočiště na naší misii v Bozoum.
Čas běží a všechny zdejší aktivity se musí podrobit několika změnám: škola, stravování... život sám!
Lidé se snaží přizpůsobit i přes to, že strach je všudypřítomný (zvláště pak, když se výstřely ozývají nebezpečně blízko misie...) a že je zde cítit velké napjetí. Ale stále jdeme dál, především díky sympatiím a modlitbám mnoha a mnoha lidí! Děkujeme moc!
Úterý 31. prosince
Od časného rána se všude ve městě střílí. Střelba utichá až tak kolem 13. hodiny odpoledne.
Rebelové z hnutí Seleka se pokusili napadnout příslušníky anti-balaka, kteří se utábořili ve vesnici Bata, vzdálené 7 km od Bozoum ve směru na Bossangoa. Dříve však, než Seleka do vesnice dorazila, anti-balaka se rozprchli a Seleka tak svého nepřítele nenašla. Ve zlosti Seleka již poněkolikáté vesnici vykradla (ukradli motorky, rohože atd.) a zastřelili 4 obyvatele vesnice (všichni civilisti, z toho jedna žena). V momentě, když se Seleka vracela do Bozoum, začala střílet do vzduchu a jiná skupina anti-balaka, která se nacházela na druhém konci města, se pokusila zaútočit. Vážné na tom všem bylo to, že anti-balaka dokonce vtrhli do nemocnice a vyhrožovali personálu, protože doufali, že v areálu nemocnice najdou zraněné rebely, aby je mohli dorazit. Seleka pak vzápětí přijela a začalo se střílet přímo v areálu nemocnice...
Tři důležité věci, které je třeba si uvědomit:
·         Pokus Seleky o útok na anti-balaka během něhož byli zavražděni 4 civilisté jen o to více vyprovokoval anti-balaka, což je teď činí o to více nebezpečnými a o to více bezohlednými vůči civilnímu obyvatelstvu v Bozoum, zvláště pak vůči muslimům a příslušníkům domorodého kmene Mbororo.

·         “Plukovník“  Seleky Yahaya byl zraněn. Jedná se o jednoho z mála, se kterým se dá diskutovat a kterému alespoň trochu záleží na osudu obyvatel Bozoum.

·         Nemocniční personál nemůže za těchto podmínek dále pracovat a zůstávat v areálu nemocnice. Co budeme dělat????

Středa 1. ledna 2014

Den proběhl v celku klidně. Uprchlíci zde na misii (již přes 3000 osob) si popřáli šťastný nový rok, ale bez většího přesvědčení...

Čtvrtek 2. ledna

Okolo 10 hodiny dopoledne jsme zaslechli několik výstřelů: Seleka zabila jednoho mladíka ve městě, údajně kvůli špionáži.

Pátek a sobota 3. a 4. ledna

Dva velmi překvapivě klidné dny...

V sobotu odpoledne jsem spolu s lidmi z Červeného kříže, s jednou zdravotní sestrou z nemocnice (které 31. prosince vyhrožovali anti-balaka), s pastorem a učitelem jeli za anti-balaka.
Ve vesnici jich bylo hodně. Všichni vypadali celkem nervózně (zdá se, že jeden z jejich velitelů byl zabit během útoku toho 31.12.). Trochu nám nadávali, ale ne moc... Tentokrát nás nechali si sednout... a my jsme jim pak vysvětlili důvody našeho příchodu. Velmi důrazně jsme odsoudili právě ty anti-balaka, kteří během útoku  31. prosince vtrhli do nemocnice a začali vyhrožovat personálu a prohledávat budovy nemocnice.

Velitel anti-balaka s námi souhlasil, ale někteří anti-balaka byli příliš rozrušení a začali si vymýšlet absurdní obvinění...

Po hodinové diskuzi jsme odjeli. Doufám, že během příští útoku zůstane nemocnice nedotčena.

Neděle 5. ledna

Den začal celkem zostra kvůli střelbě mezi 6h 30 a 8h. Pak nastal klid... Provizorní!