sobota 23. listopadu 2013

Víra, naděje a... škola


Jsme na konci listopadu. Středoafrická republika začala ve světě vyvolávat trochu pozornosti, a konečně i trochu obav. Osm měsíců po převratu je situace stále velmi napjatá. Akty násilí, zabíjení, mučení a drancování pokračují a uprchlíků se již nemůžete ani dopočítat.
Zatímco čekáme na rozhodnutí OSN, Africké unie a Francie o vojenské intervenci v zemi, je všude nepřehlédnutelná spousta napětí a hodně strachu.
Rebelové ze Seleka zde v Bozoum pokračují se svými hrozbami a násilnými akcemi. V pondělí ráno došlo k zatčení osoby, kterou zadržovali a mučili po dobu dvou týdnů: má třetí stupeň popálenin na obličeji, hrudníku a ramenech...
Ve středu ráno jsme slyšeli několik výstřelů. Pak jsem se dozvěděli, že rebelové stříleli v přeplněné čtvrti na chlapce, který byl vinen pouze tím, že chránil svou babičku a postavil se nějakému prodejci, který ji chtěl zbít a jakýsi zlodějíček se měl skrývat v okolí. Naštěstí byl zasažen jen jedinou kulkou, která mu příliš neublížila, a podařilo se mu utéct...
Školy v Bozoum jsou otevřeny a tak nyní více než 10 000 dětí navštěvuje základní školy ve městě. Dokonce i děti uprchlíků jsou ve škole. To se mohlo stát díky pomoci České republiky, dál budeme rozdělovat studentům školní potřeby, propisky a sešity. Dokonce i francouzská televize France 24 o tom brzy odvysílá reportáž, měla zájem publikoval článek o této skutečnosti, která je nyní ve střední Africe unikátní: školy jsou otevřené!
Pro povzbuzení rodičů, aby dál posílali své děti do školy, posílá OSN jídlo, které jim rodiče vaří a rozdávají v průběhu přestávek...
V těchto dnech také oslavíme konec Roku víry. Od úterý se každé odpoledne více než 300 lidí shromážďuje, aby přemýšleli o víře, o vyznání víry. Je působivé, když se společně zamýšlíme nad slovy, která po staletí představují víru církve. Která po staletí sjednocují a vyjadřují to nejhezčí, co můžeme najít v životě člověka: katolickou víru. 
Chesterton říká, že víra je "něco příliš krásného, aby to byla pravda, ale přesto je to pravda."






úterý 19. listopadu 2013

Palubní deník








Pondělí
Chodívají ke mně do kanceláře někteří zaměstnanci Charity. Jeden z nich měl uplynulou noc nepříjemnou návštěvu: tři rebelové ze Seleka o půlnoci přišli k němu domů. Je to dobrovolník, jeden z těch, kteří pomáhají s distribucí potravin ze Světového potravinového fondu uprchlíkům. Očekávali, že u něho najdou potraviny, ale on nic neměl. A pak jemu i jeho manželce vyhrožovali smrtí. Prý se vrátí v devět hodin a řekli si mu, ať si přichystá 150 000 f CFA (cca 225 eur).
Telefonoval jsem na několik míst a pak se vydal přímo do doupěte rebelů... Setkávám se s "plukovníkem". Řekl jsem mu, co se stalo, a uvedl jsem i jména autorů hrozeb. Říká, že neví, kdo to je... Navzdory tomu, že jedním z těch dvou je slavný Goni, známý už s incidentu "s fackou"... Chvíli jsme diskutovali, pak jsem odešel. Ten dobrovolník se nakonec rozhodl uchýlit se mimo Bozoum, alespoň na nějakou dobu...

Úterý
V 5.30 jsem odjel do Bangui. Vyjel jsem hodně brzy, protože v 08:30 musím moderovat setkání s náboženskými vůdci v Bossemptele, v městečku 90 km od Bozoum. Je nás asi patnáct katolíků i protestantů. Muslimové nepřišli, ale rozhodli jsme se spolupracovat tak jako tak, a pak se s nimi setkat a pohovořit později. Přemýšleli jsme společně, jako věřící, o situaci a o problémech, kterými země prochází. Krize je výsledkem chyb a omylů dlouhé cesty. A řešit je vyžaduje obrovské odhodlání, obrácení cestou reflexe a odborné přípravy, která bude dlouhá. Ale věřící se na něm chtějí podílet!
Asi v poledne jsem odjel směr Bangui. Počty bariér se stále zvyšují (mezi Bozoum a Bangui je jich nyní 13), ale nesetkali jsme se s příliš velkými problémy.
Středa až sobota
Ráno jsem běhal od jedné schůzky k druhé. Začal jsem s UNICEF, která chce pomoci školám na území Bossentele a Bozoum, kde jsou školy stále zavřené. Tak by se dalo umožnit dalším 8 000 dětem chodit do školy! Potkal jsem spoustu lidí a přátel a mnozí se prý obávají o své bezpečí (já taky!). Dokonce mě zdravil i majitel jedné restaurace a pak mě pozval na oběd (Díky F.......!).
Pak následovala návštěva Světového potravinového programu a dalších organizací a odpoledne jednání s Caritas. Představitelé devíti diecézí ve Středoafrické republice se setkávají, aby jednali o tom, jak lépe pracovat v této hrozné situaci. Celá země je vzhůru nohama! V městě Bossangoa je stále asi 41.000 uprchlíků (z toho 34 000 přímo v katedrále). V Berberati mrtvé již nepočítají. V jiné oblasti se rebelové rozhodli chodit od vesnice k vesnici a nechávají zde prázdné pytle pro každého zemědělce, a požadují po nich, aby je naplnily...
Formátoři pocházejí z různých Charit: Charita Afrika, Caritas Internationalis a Caritas Anglie (CAFOD): Je hezké vidět církev v její rozmanitosti a v její jednotě. Čtyři formátoři ze čtyř různých zemí: Indie, Švýcarsko, Anglie a Kongo...
Charita je ve střední Africe jednou z mála organizací, která byla vždy blízko lidem. Jako nikdy předtím, tak v poslední době cítíme jako skutečně pravdivé slovo papeže, který říká, že charita je "pohlazení Matky církve jejímu lidu."
Zasedání zakončil v sobotu ráno arcibiskup Bangui Dieudonné Nzapalainga, který je také prezidentem Charity. Jeho činy, a to jak uvnitř tak i vně země jsou opravdu prorocké!
Ve 13.00 konečně odjíždím. Auto je přetíženo barvou, a vezu také 350 kuřat. Pípají po celou dobu jízdy. Na 12. km... zase moment napětí: Ptají se mě na cestovní povolení, přešel jsem to, že ho mám. Říkají mi, že ho chtějí vidět, ale odmítl jsem. Vysvětlil jsem jim, že jsem kněz a ke své práci potřebuji cestovat a tak dále, pak se omlouvali a nechali mě projet. Ještě se pak sice ozval jeden týpek u bariéry, nechtěl mě pustit projet, ale po chvíli mě i on nechal jet...
A konečně ve 20:00 večer jsem zase v Bozoum.











pondělí 11. listopadu 2013

Proti proudu





Proti proudu
Život, obzvláště pak život křesťana, často bývá během proti proudu...
Tento týden se rebelové zdáli být poněkud nervózní, poněvadž tu nastoupili vojáci náležející k silám MISCA (Mezinárodní podpůrná mise pod vedením afrických zemí“, mnohonárodnostní síly ze zemí z oblasti střední Afriky), kteří začali držet noční hlídky. A rebelovéTi se během několika dní začali vytrácet; odložili vojenské uniformy a oblékli si obyčejné košile a kalhoty jako má každý jiný, schovali své zbraně...
Ale násilí a zatýkání ještě nepřestalo. V úterý měli jednání, na němž si stěžovali, že P. Aurelio nahlašuje jejich zločiny... Však ono na ně dříve či později dojde!
Školy nadále fungují a počty žáků se z týdne na týden zvyšují. Čtyři měsíce po otevření čítají státní školy více než 8 500 žáků. Loni jich bylo na začátku školního roku 2012/13 na 9 100, což je skvělý výsledek, který jde nyní naprosto proti vývoji v této zemi!
V pátek jsem rozděloval školní pomůcky, jaká byla radost vyzařovala z tváří chlapců a dívek, když dostali  tabulku, sešit, pár propisek nebo tužku!
Připravujeme se nyní na uzavření Roku víry a chceme uvažovat o samotné podstatě našeho křesťanského života. A tak i tady znamená prožívání radosti a velikosti křtu, jít proti proudu a působit proti smyslu toho, jak se věci mají. Ale stojí to za to!

Název školy
14.–18říjen
21.–25říjen
4.–9listopad
počet dívek
podíl dívek v procentech
Bakandjia
712
712
712


EPM 1 A
317
066
270
1.001
44 %
EPM 1 B
369
955
1 625
625
38 %
EPM 2
308
159
663
276
48 %
PLATEAU
99
290
993
422
42 %
ST MICHEL
103
266
933
396
42 %
MARTYRS
-  
15
80
25
31 %
Škola pro děti uprchlíků
-  
700
700


Celkem ve středisku Bozoum
     1 908
     5 163
  9 976
   3 745

z čehož ve státních školách
1196
3751
8564
3745
44 %






sobota 2. listopadu 2013

Církev, která přijímá





V těchto dnech dorazila do Bozoum mise OSN, aby tady prošetřovala porušování lidských práv. Od března, kdy se rebelové ze Seleka v Bozoum samozvaně ujali moci, dochází neustále k porušování práv: svévolné zatýkání, nelegální zadržování, mučení, ponižující a pokořující zacházení a zabíjení.
Mise OSN se setkala s oběťmi, a pak se setkala i s "katy", tedy s rebely, kteří všechno popřeli... a to přímo před celami, ve kterých bylo zadrženo několik lidí zatčených během návštěvy mise OSN...
Od minulé soboty 27. října nastala vážná krize v Bouar. Všechno začalo útokem několika set (ale přesný počet není znám) lidí, kteří se vzbouřili proti rebelům ze Seleka. Říká se jim anti-balaka. Není v tom asi nic politického, ale jedná se spíše o reakci zoufalých lidí, kterým vypálili domy, pozabíjeli přátele a rodinu, ukradli jim všechno možné, a zabraňují jim ve volném pohybu...
V sobotu ráno se anti-balaka snažili obsadit letiště a vojenský tábor, ale střetli se s rebely ze Seleka, a pak se vzdali.
Na střelbu reagovali obyvatelé v Bouar panikou a hledali útočiště v různých farnostech města: Fatima, St. Laurent (1400 osob) a v katedrále (více než 6000 lidí).
Naštěstí byli ve městě vojenské síly MISCA (Mnohonárodnostní vojenské síly ze střední Afriky), které kromě obrany proti rebelům ze Seleka, zajistily i bezpečnost všech uprchlíků.
Ve středu ráno jsem odjel do Bouar, 250 km vzdáleném, kam jsem dorazil kolem 15.30. Setkal jsem se s civilními orgány (včetně prefekta, který na počátku nepokojů odjel z města a až nyní se vrátil) i vojenské jednotky FOMAC, dále zástupce rebelů ze Seleka a několik zástupců obyvatel. Lidé byli velmi deprimováni nečinností státních orgánů v době krize, a celkovým klimatem napětí, které tu vzniklo: někteří mladí muslimové se vyzbrojili noži, protože se bojí útoků anti-balaka, a populace se cítí zcela bezmocná.
Po schůzkách jsem odešel do katedrály: bylo tam moře lidí! Bylo velice působivé vidět tolik lidí, žen, dětí, mládeže, dospělých... Všichni celkem klidní a každý něčím zaneprázdněn: někdo připravoval něco k jídlu, jiný myl děti, další si povídali. Ale všichni cítili silné obavy z návratu, který stále není bezpečný. K dispozici jsou tu vojenské síly FOMAC, z Gabonu, vojáci odvádějí skvělou práci. Jsou tu také dobrovolníci z farnosti, z Charity a z organizace Spravedlnost a mír, kteří zajišťují pořádek, bezpečnost a hygienu. Je tu i neúnavný polský otec Mirek, generální vikář. K dispozici má tým zdravotních sester, kteří spolu s lékařem zřídili malou nemocnici ve staré katedrále. Tam jsou sestry klarisky, které se modlí, a u nich, na jejich verandě, jedna žena porodila holčičku!
Asi v 18 hodin se počet lidí zvyšuje: někteří strávili den v okolí, ale dávají přednost tomu, strávit noc tady. Všechny farní sály jsou plné, stejně i verandy a Farní centrum. Katedrála se stává noclehárnou...
Ve čtvrtek ráno jsem odešel ke katedrále a ke kostelu St. Laurent, kde lidé, i přes výzvy, aby se vrátili do svých domovů, zůstávají, bojí opustit bezpečné místo jako je toto.
Kolem jedenácté se chystám na cestu zpět. V Baoro mi přestala fungovat spojka. Moji spolubratři mi půjčili své auto, Suzuki, které je 21 let staré!
Až do Bossemptele je všechno v pořádku. Pak, asi 50 km od Bozoum, motor vypne. Naštěstí projíždí jeden kamarád, který mi vyčistí filtr, a tak mohu jet dál. Ale pouze dalších 10 km. Zde se vše zopakovalo... Vyčistil jsem filtr a hadičky a auto se rozjelo, roztlačili ho dva pastevci, kteří šli zrovna kolem.
Zvládl jsem dojet do misie v Bozoum, ale auto nakonec zastavilo 50 metrů od brány! Ale to už jsem byl vlastně na místě.
Dnes je svátek Všech svatých. Stále před sebou vidím katedrálu v Bouar, kde ti, kteří jsou slabí a bezbranní našli útočiště a útěchu. Jsem hrdý na takovou Církev!