středa 31. července 2013

Společně za mír














Tento týden jsem odjel na několik dní do Bouaru, jednak abych udělal vitráže v tamější kapli našeho konventu st. Elie, ale také proto, abych se setkal s hlavními představiteli třech náboženských komunit (katolíky, protestanty a muslimy). Cesta byla celkem poklidná, s klasickými scénami na závorách s rebely. V Baoro mě zastavil jeden rebel za účelem vyřízení nějakých “formalit.“ Řekl jsem mu tedy, ať si vezme papír a tužku, aby si mohl zapsat moje údaje a poznávací značku auta. Odpověděl mi, že to není ten důvod, proč mě zastavil, ale že požaduje peníze. Na to jsem mu řekl, že “formalitou“ se nesmyslí nic jiného, než to, že si do sešitu napíše údaje a SPZ aut, které tudy projedou... Takže jsem mu ještě položil otázku: „A máte vůbec nějaký sešit? A jenom tak náhodou, umíte vůbec psát?“ Trochu ho to naštvalo, ale nějaký jeho “kolega“ ho vzal za ruku a dal mi signál, že můžu pokračovat...
Práce na oknech dopadla dobře (až na nějaká zranění).
Setkání s představiteli dalších náboženství bylo pro mě velmi hezkým momentem.
Zde je shrnutí a závěrečná zpráva:

Setkání náboženských představitelů s cílem řešení konfliktů, obnovení míru a zprostředkovávání informací
(Bouar, 19. července 2013)

„Bůh nám ukazuje cestu, ale my po ní nekráčíme!“ (Imám z Bangui)

19. července 2013 se na popud otce Mirka, generálního vikáře diecéze v Bouaru, sešli hlavní představitelé Protestantské komunity, Muslimské komunity a Katolické církve v Mládežnickém domě. Celkem se sešlo 31 účastníků.
Celé setkání mělo hned několik cílů: společná modlitba, výměna názorů a postřehů ohledně situace v zemi a v regionu, vytvoření platformy náboženských představitelů a napsání zprávy všem věřícím, státním autoritám a všem ozbrojeným mužům. Setkání začalo v 8:30 společnou modlitbou vedenou vždy jedním představitelem z řady protestantů, katolíků a muslimů. Následně se všichni navzájem představili a poté o. Aurelio Gazzera zahájil rozpravu: „Když vypukne požár... všichni sousedé si pomohou, i když se předtím pohádali.... Stejně tak je během této aktuální krize důležité, že se muži a ženy rozdílné víry chtějí sjednotit, aby se společně zasadili o mír.
Všechno špatné je k něčemu dobré... například také tento fakt, že se scházíme i přes naši rozdílnost. Tímto způsobem nám může tato krize pomoct k větší svornosti.“
Dále pak o. Aurelio Gazzera podtrhl společné hodnoty křesťanů a muslimů: je jeden Bůh, který nás pobízí k tomu, abychom nesli všechny problémy a starosti druhých a je jeden boží zákon, který odsuzuje všechny násilné činy proti mužům a ženám. O. Aurelio také mluvil o riziku napětí mezi náboženskými komunitami. Po krátké pauze (která umožnila všem účastníkům se lépe poznat) následovalo představení hlavních témat k projednání: situace v zemi, situace v Bouaru, justice, vzdělávání, přítomnost Seleky a nedostatek lokálních autorit, napětí mezi osobami jiného náboženského vyznání. Účastníci byli rozděleni do tří skupin (katolíci, protestanti, muslimové), čítajících zhruba okolo deseti lidí, aby pak představili svoji činnost v SAR.
Následně proběhla volba delegátů (2 za každou náboženskou komunitu): Bassala Ferdinand a Dkabo-Kette Jeovin za protestanty, Felicité Saidu a Bayere Jacques za katolíky, Abdourahmane Goni a Oumarou Sanda za muslimy.
Po volbě delegátů byla schůze ukončena s tím, že 6 nově zvolených delegátů budou pokračovat v další práci. Ve tři hodiny odpoledne šlo všech 6 delegátů představit výsledky této schůze prokurátorovi SAR (prefekt, podprefekt atd. nebyli přítomni, a tak prokurátor byl nejvyšší dostupná autorita). 
20. července ráno delegáti připravili zprávu, která bude citovaná jak v katolických a protestantských kostelích tak i v muslimských mešitách. Také se dohodli na společné modlitbě, která proběhne 12. srpna 2013, v předvečer oslav výročí nezávislosti SAR. Protestanti, katolíci a muslimové přijdou ze tří rozdílných modlitebních míst, aby se sešli na stadionu v Bouaru.
20. července odpoledne 6 delegátů předalo následující zprávu velení Seleky.
ZPRÁVA

NEPOŽADUJEME NIC JINÉHO, NEŽ MÍR! - v sangu: E ye gui siriri
Zpráva náboženských představitelů Bouaru

My, muži a ženy víry z Bouaru, katolíci, muslimové a protestanti, jsme se sešli dne 19. července 2013, abychom odpověděli na křik, který se ozývá v našem svědomí, tváří v tvář situaci v celé zemi a zvláště pak v Bouaru.
Naše víra v Boha, ať jako křesťanů nebo muslimů, nás vyzývá, abychom naslouchali úzkostnému křiku, který se ozývá od našich sester a bratří již několik měsíců.
Žádná víra, ať už křesťanská nebo muslimská, nepřipouští násilí, vraždy, krádeže, plenění, znásilňování. Tyto skutky s přesvědčením odsuzujeme.
Prosíme za odpuštění za každého křesťana a muslima, který učinil něco špatného. Za všechny, kteří kradli, zabíjeli, plenili a ohrožovali ostatní. Za všechny, kteří využili situace, aby se obohatili nebo se pomstili.
Nechceme, aby se naše země, odjakživa charakteristická klidným a konstruktivním soužitím mužů a žen rozdílného etnika a náboženství, ponořila do noční můry válek mezi náboženskými nebo etnickými skupinami.


Proto rozesíláme tuto výzvu:


Našim bratřím a sestrám ve víře:
vybízíme všechny k věrnosti Bohu, Jeho zákonu a k soudržnosti naší víry: pokud všichni věřící boudou respektovat Boží zákon, válka nebude!
Připomínáme, že Bůh nám svěřil vše, co stvořil, každý by měl převzít zodpovědnost za zemi a za sestry a bratry, kteří v ní trpí.
Žádáme všechny naše komunity, aby se otevřely a aby se účastnily na cestěpřeměny srdce, což je nutnou podmínkou ke vnějším změnám.
Vybízíme všechny, křesťany a muslimy, aby se snažili o milost a usmíření tak, aby zamezili všem napětím mezi rozdílnými náboženstvími a etniky



Autoritám

Nabádáme všechny autority, aby urychleně znovu zaujaly svá místa! Právní stát je podmínkou pro znovuobnovení míru.
Připomínáme všem civilním autoritám, že jejich úkolem je také poslouchat jejich svědomí. Dále pak připomínáme, že každý se zodpovídá před Bohem nejen za zlo, které učinil, ale také za dobro, které neučinil!
Vyzýváme všechny muže a ženy, kteří věří v Boha a kteří mají určitou veřejnou zodpovědnost, aby dodržovali jejich víru a Boží zákon.
Ať všechny civilní a vojenské autority dodržují jejich slavnostní přísahu, že budou sloužit zemi. Ať muži a ženy jsou poctiví, aby měli ducha sloužit a aby respektovali všechna etnika, náboženství, pohlaví a politické příslušnosti.
Některé sektory ve veřejných funkcích jsou citlivější než ostatní, zejména pak v oblasti školství a zdravotnictví. Stát má jeden konkrétní úkol: vzít si na starost všechny úředníky. Ale jsou tady i povinnosti ze strany úředníků! Prosíme je, aby se vrátili do práce, abychom k nim mohli obnovit respekt a důvěru.

Všem členům Seleky
Jakožto náboženské autority, modlíme se za vaše obrácení, aby skončil tento dlouhý řetězec zločinů, vražd, znásilnění a plenění.
Tímto se dovoláváme Božího zákona, aby se násilí a nenávist přeměnily skrze dobrou vůli na Lásku, Spravedlnost a Mír.
Žádáme všechny ozbrojené muže, aby respektovali lidskou bytost, aby respektovali stát a jeho obyvatele, aby respektovali všechny lidi, především ženy, nemocné a děti!
Upozorňujeme všechny členy Seleky, že SAR musí znovu začít fungovat, a že k tomu potřebuje prostředky: jak ty lidské, tak ty finanční! K rozvoji země nedojde za použití zbraní, krádeží nebo drancováním!



Ženám
My všichni, křesťané i muslimové, uznáváme, že je to právě žena, která z lidí nejvíce trpí. Vy, jakožto dívky, matky, manželky, nesete velké břemeno. Přejeme vám důstojný život a modlíme se, aby se vaši synové, vaši bratři, vaši manželé podařilo najít. Díky vaší modlitbě a vaší věrnosti Božímu zákonu vám přejeme radost z počestného života.

Mladým:
Proto, abychom mohli žít ve Středoafrické republice, je dnes zapotřebí mnoho kuráže. Vzhledem k událostem z posledních měsíců je velice obtížné zachovávat si naději v zemi zredukované jen na bídu. Znovu vám tedy oznamujeme, že pro ty, kteří věří v Boha, je tu stále naděje. Neklesejte tedy na mysli, ale buďte schopni se zapojit do budování nové země.
Nenechte se svést na cestu násilí, pomsty, rychlých peněz, krádeží, znásilnění, drog a síly zbraní! Je to totiž cesta smrti!
Vraťte se se zápalem do škol, protože je to právě škola, která vám zajistí lepší zítřek. Mějte chuť pracovat!

Nakonec se obracíme ke všem rodičům: myslete na budoucnost vašich dětí, pošlete je do školy. Je to vaše právo a je to váš úkol!

Nechť Bůh žehná našemu snažení pro znovuobnovení Míru, Práva a Sociální soudržnosti ve Středoafrické republice, zvláště pak v našem regionu.


Delegáti:

Evangelíci      Pastor Bassala Jeovin          Ferdinand Dakabo-Kette 
Katolíci          Sr. Felicité Saidu                  Bayere Jacques
Muslimové     Abdourahmane Goni                      OumarouSanda





















pondělí 15. července 2013

Několik pohledů z Bozoum






Tento týden nechám mluvit fotografie: několik pohledů pro vás z misie
v Bozoum: dvůr, veranda, kostel...



 

 


 

 


A časový průřez z verandy v Bozoum: od 5 hodin ráno do 8 hodin večera
(a v 8 hodin večer - je vidět světlo jen asi ve dvou nebo třech
bodech....)



































pondělí 8. července 2013

Ať nám Bůh pomáhá... ale přiložme ruku k dílu!






























 
Relativně klidný týden...
 
V Bangui, hlavním městě, začalo odzbrojování rebelů. Kteří jako mávnutím kouzelného proutku zmizeli z ulic... Odzbrojování je prováděno celkem důkladně, ale kdo zabrání rebelům, aby se schovali? Panuje strach, že až skončí bouře kolem odzbrojování, rebelové se znovu objeví se svými zbraněmi, které si ukryli, a budou pokračovat se svým ra-ta-ta, ...střelbou, násilím a rabováním...
 
V pátek jsem jel do Ndim, 165 km od Bozoum. Když jsem projížděl Bacarangou, sledovala nás motorka se třemi rebely, předjeli nás a troubili klaksonem, dívali se na nás, a pak jeli dál... asi si mysleli, že jsme někdo jiný? Při výjezdu z Bocarangy nás čekala závora. Zastavuji a oni mi říkají ať počkám, že přijde někdo z Bocarangy. Ptám se, kdo má být tento někdo... ale oni že to neví!?!?!? Přišel další z rebelů a nevrle mi řekl, že musím počkat a že musím respektovat “právo”. Ptám se: “Jaké právo? Jediné právo, které máš, je právo tvé zbraně, kterou máš v ruce, a žádné jiné...” Naštval se! Zeptal se mě: “Tak proč jsi zastavil?” Odpovídám: “Protože jsi na zem položil závoru a já nemohu projet...” Nakonec už byl z toho unavený a nechal mě projet...
 
Mám dojem, že tak 3-4 andělé strážní, kteří mě provázejí (mám přátele, kteří mi propůjčují i ty své...), to sledují s šedivými a naježenými vlasy..., a když večer dorazím domů, cítím ohromnou úlevu!!!
 
Přijel jsem do Ndim, potkal se s chlapci a dívkami z našich středních škol a gymnázia. Mnozí z nich jsou ze základních škol v Ndim a v Bossentele, a teď jsou doma na prázdninách. Proběhlo setkání s rodiči a studenty, abychom se bavili a rozhodli ohledně začátku školního roku. Tento rok chystáme jednu novinku: budujeme centrum s ubytovnou, kuchyní a sociálním zařízením přímo pro ně. A navzdory válce... práce pokračují! Bude tam i nádrž na dešťovou vodu, na zalévání zahrady...
 
Po setkání se studenty a jejich rodinami jsem měl další setkání s personálem ze spořitelen. Kromě té v Bozoum máme ještě další 4 pobočky: jednu v Bozoum, a další tři v Koui, Ngaundaye a Ndim. V tomto období je jejich činnost pozastavena... i když pomalinku a diskrétně opět začínáme. Přijel jsem do Ndim také proto, abych řešil problém s pokladnou v Ndim, která byla vyloupena rebely v březnu... Díky štědrosti přátel z Itálie, z Prahy a z dalších míst se nám podařilo znovu sesbírat vklady lidí z Ndim, chceme jim je vrá !@#$%^&* a nějaký čas teď tyto aktivity vést trochu jinak...
 
Večer se vracím do Bozoum: cesta byla ok, nepršelo, ale cesty a mosty jsou ve stále horším stavu...
 
Ale pojďme dál. V těchto dnech se mi dostala do rukou věta Johanky z Arku. Soudci se ji snažili chytit do léčky, ale tato sedmnáctiletá dívka měla v sobě jednoduchost a sílu Pravdy. Ptali se jí, proč se pouštěla do boje, když věří v Boha. Copak Bůh by nemohl vyhrát válku svou vlastní silou? Johanka odpovídá: “Je třeba bojovat, aby Bůh mohl zvítězit.” To je dokonalá věta. Lidská práce je podmínkou Boží pomoci!
 
Doufáme a modlíme se, aby Středoafrická republika opět povstala! Tady se často říká: “Nzapa a yeke” (Bůh je tu). To je pravda, ale nemůžeme zůstat s rukama v klíně a čekat, že On udělá to, co máme dělat my...
 
Mimochodem... kdo chce pomoci Středoafrické republice, může to udělat podpisem této petice":

Ať nám Bůh pomáhá! Ale přiložme ruku k dílu!





 
 






















pondělí 1. července 2013

Zvláštní ticho, zvláštní hluk





Je sobota. Trochu moc klid na můj vkus. Je krásné, že je tu teď asi stovka dětí z hnutí Katolická Akce (zde se jmenuje Aita kwe, což znamená "všichni bratři"), ale něco zde chybí: žáci z našich škol!
Mateřská škola, základní škola, střední škola, Centrum pro alfabetizaci a Centrum pro vzdělávání žen, čítají dohromady víc než 1300 žáků, kteří přicházejí každý den do misijních škol...

V sobotu a v neděli jsme uzavřeli školní rok, což doprovázela spousta aktivit - recitace, zpěvy a předávání vysvědčení. Konec školního roku byl letos trochu specifický, to proto že si uvědomujeme, že naše školy patří k ojedinělým školám, které fungovaly i po letošním březnovém státním převratu... A teď mě těší,  když vidím zadostiučinění a hrdost na tvářích dětí a jejich rodičů!

Zvláštní ticho. Ještě něco zde chybí - sestry! Tento týden odjely do Itálie na krátký odpočinek. A jako vždy... když někdo odjede, teprve pak si uvědomíme, co to je, když je s námi! O to víc si uvědomuji přítomnost  sester, protože umějí být velmi diskrétní, ale také velmi spolehlivé. 
Sestra Sira se svými nemocnými ve zdravotním centru, její kuchyně a její povaha - trochu ostrá z hor, ale také její schopnost být nekonečně pozorná.
Sestra Graziana se svými chudými, nemocnými ve zdejších čtvrtích, její  nespočetné pěší návštěvy k ošetřování chudých v jejich domovech, a její návštěvy naší zahrádky, kde okukuje, co by se zde mohlo tak trochu ukrást...
Sestra Solange, se svými dětmi ze Stacionáře pro sirotky a její věčné maté (je to uruguayka).
Sestra Chiara, se svými dětmi a dívkami, často obklopena kuchařkami ze Stacionáře pro sirotky, nebo animátory. Od konce března je v Itálii i s mladou novickou - sestrou Rosalií...
Zvláštní ticho. Přepadlo mě ve čtvrtek odpoledne, když mi zavolali, že Giorgio Grandicelli zemřel. Zdravotník z Janova, který sem začal jezdit před několik let (od roku 2006) a opakovaně jezdil, aby nabízel
svou práci zdravotníka, ale ne jenom... S nekonečnou trpělivostí a s utrpením, protože mnohé zde má sklon se nikdy neuzdravit. K dispozici byl všem, hlavně dětem.
Za jeho knírem byla často ironie i dobrá nálada, občas také nějaké to bručení, jako všichni praví janované...
Když jsem zde v Bozoum oznámil zprávu, že zemřel, mnoho lidí reagovalo, jako by jim umřel někdo z rodiny, velmi drahá osoba...
Minulý rok mu diagnostikovali rakovinu plic. Operace, chemoterapie..., ale dva týdny poté byl znovu zde v Bozoum... Před několika měsíci sem měl se mnou znovu přijet, ale nemoc ho dostihla. Až do konce snil o návratu do Afriky.
Ciao Giorgio. Jdi v pokoji!

Zvláštní hluk. Během posledních týdnů se zdálo, že se situace dostává zpět do jakéhosi normálu. Ale k tomu máme ještě daleko!
V těchto dnech jsem odjel do Bouaru, poté do Bangui.
Doprovázel jsem Ludmilu a dva filmaře Martina a Květu, kteří sem přijeli vytvořit dokument o přítomnosti a projektech Čechů, kteří se angažují v rozvojovém světě. Tady, ve Středoafrické republice, sledují aktivity neziskové organizace SIRIRI, kterou zastupovala Ludmila. Patřili mezi velmi málo lidí, kteří se nyní odvážili přijet do SAR... jejich přítomnost nás hodně povzbudila, zejména proto, že jsme si vědomi, jak málo informací je teď ve světě k dispozici o tom, co se děje v této zemi v těchto dnech, týdnech...
1200 km napětí při přejíždění od jedné bariéry k druhé, s rebely, kteří si dělají, co chtějí, bez jakékohokoli řádu či respektování autority.
V pátek 28. června se znovu v hlavním městě Bangui střílelo, další rabování, další násilí, s nejméně 6 mrtvými. Skončí to někdy?
V neděli 23. června středoafričtí biskupové zveřejnili velmi zajímavý dopis o situaci v zemi.
Napsali také prezidentovi... Dopisy můžete vidět zde: https://docs.google.com/file/d/0BzLhgSffbc9QbVRNSzBXTC1zZ3c/edit
https://docs.google.com/a/bozoum.com/file/d/0BzLhgSffbc9QdnFFRkdsX0JpWXc/edit?pli=1
Téma je: DU JAMAIS VU, tedy NIKDY NEVIDĚNO.
Nezbývá doufat, že mezi zvláštním tichem a zvláštním hlukem se přece jen může zas vrá !@#$%^&* mír!