středa 13. února 2013

Kozy atd....




V pondělí odpoledne jsem se vypravil na cestu na sever: Bocaranga (125 km), Ndim (40) Ngaundaye (40 km), Bocaranga (75 km). Celkem přibližně 500 km cest ve špatném stavu, nepředstavitelných mostů (na kterých často chyběla všechna prkna), děr, kamenů a hromady prachu. Odjezd v pondělí ve 14:00 s Karolem a Ludmilou, manželským párem z Prahy. Karol je architekt, který navrhl naši college a do Bozoum se vrátil, aby započal práce na ubytovně pro studenty: dvě budovy pro studenty a studentky, kteří jsou zdaleka (Ndim vzdálené 160 km a Bossemptélé 90 km). Oba tu zastupují českou neziskovou organizaci SIRIRI.

Kolem 17. hodiny (za 3 hodiny jízdy ujeto 125 km), jsme v Bocaranga. Jdeme pozdravit otce a řeholnice a vydáváme se na posledních 38 km (jednu a čtvrt hodiny). Ve městě Ndim jsme přijati řeholnicemi z řádu Milosrdných sester ze Rwandy. Večeře a dobrá postel na nabrání dechu.

V úterý ráno, zatímco Karol s Ludmilou navštěvují školní třídy a malou nemocnici v doprovodu řeholnic, které je spravují, stavuji se na kontrolu ve spořitelně, jejíž pobočka se zde nachází.
Později se začínám zabývat hlavním důvodem této cesty: nákupem léků pro kozy!
Od loňského května spolufinancujeme s Finn Church Aid (finská nevládní organizace luteránské církve) pomoc sedmi vesnicím mezi Bocaranga a Mann, kde docházelo k mnoha střetům rebelovů s armádou. Mnoho lidí odtud uprchlo. Abychom obyvatelům pomohli vrátit se a podpořili je, v květnu jsme jim dodali semena kukuřice, arašídů a fazolí. Úroda byla dostačující natolik, že se mohli zúčastnit letošního veletrhu v Bozoum 26. - 27. ledna a prodali své produkty za přibližně 12 000 euro. 
Poslední fáze projektu s finskou organizací spočívala v nákupu 350 koz, poté je přidělit osobám v nejsvízelnějších situacích, nakonec jim pomoci rozjet menší chov.
V Ndim jsme u veterináře udělali nákup. Je třeba, aby kozy mohly zůstat v karanténě před jejich vyšetřením a očkováním, aby pak mohly být ve zdraví předány.

Před polednem přijíždíme do Ngaundaye, poslední vesnice před hranicemi s Kamerunem. Zde míříme k otcům kapucínům a do jedné komunity, ve které působí polští řeholníci, jedna Italka (z Vinadia) a jedna Francouzka.

Během odpoledne se vydáme na veliký trh v Mbaiboum v Kamerunu, kde nakoupím léky pro kozy... Vracíme se večer (těsně před uzavřením hranice před nocí...) a večeříme se sestrami. Karol a Ludmila si během toho povídají s Poláky...

Ve středu ráno odjíždíme do Bocaranga jinou cestou. Právě na této cestě se nacházejí vesnice, kterým pomáháme. Zastavujeme v Mann, potom v Bereguili, kde se setkáváme s lidmi z vesnice, abychom jim odpověděli na otázky týkajících se koz... Na konci setkání nás náčelník vesnice zve do svého domu (má 5 žen a 35 dětí...) a nabízí nám jako pohoštění kuře s maniokem. Opravdu výborné!

Přijetí a pozornost těchto lidí je dojemná... pomáhá nám zapomenout na bolavá záda, která dostávají zabrat při hodinách cestování autem po naprosto rozbitých cestách.

Kolem jedné hodiny odpoledne přijíždíme do Bocaranga a po obědě s otci kapucíny jedeme pozdravit 3 katechety z Bozoum, kteří pracují ve škole a žijí zde v rámci ročního vzdělávacího formačního kurzu se svými rodinami, kvůli přípravě jejich budoucí práce katechetů... Zde, ve Středoafrické republice, jsou katecheti, zejména ti z vesnic, velmi důležití. Jsou záchytným bodem pro křesťanskou komunitu, do které se kněz dostaně jen asi 2 až 3 krát za rok. 

Ve dvě hodiny odpoledne jsme už zas na cestě... a nakonec vpodvečer přijíždíme do Bozoum na misii, která nás vítá svou krásnou terasou!