pátek 14. července 2017

O cestování a lidech



Una sfida all'ortografia. NE CHERCHE PAS A SAVOIR
Vive l'orthographe: NE CHERCHE  PAS A SAVOIR



O cestování a lidech

Je pátek 7. července, odjíždíme z města Bouar do Yaoundé, kamerunského hlavního města. Máme před sebou něco málo přes 700 km, s úsekem, kde se přejíždějí hranice a kde panuje nadále víceméně nejistá situace, proto tamtudy jedeme raději velmi opatrně. Je nás pět: já, P. Saverio, P. Cyriaque, bratr Louis Blaise a sestra Christine, která se vrací z Bozoum zpět do Konga. Na hranicích šlo vše hladce, i když nám zabraly administrativní úkony dobrou hodinu a půl. Po krátké zastávce v Garoua Boulay pokračujeme do Bertoua, kde přenocujeme. Cestování je tu vždycky velké dobrodružství. Pozorujeme okolní provoz, nápisy na autech, na různých kamionech jsou zajímavé texty, vždycky stojí za to sledovat okolní krajinu a všude kolem se pohybující spousty lidí.

V sobotu ráno vyrážíme v 5:30 a v 10 hodin už jsme v Yaoundé. Zde má náš řád - karmelitáni - dvě komunity. Zastavujeme na chvíli ve farnosti Nkoabang na okraji města, pak pokračujeme směrem do druhého místa, do kláštera Nkolbisson. Jako obvykle je ve městě velmi silný provoz, přesun z jednoho místa do druhého nám trvá asi hodinu. V neděli během odpoledních hodin se setkáváme s rodiči našich studentů. Setkáváme se tam také se dvěma otci, kteří patří do naší provincie, jsou to P. Domenico Rossi a P. Marco Gazzoli. Později k večeru jsem doprovodil P. Saveria na letiště v Yaounde, odkud se vracel do Itálie. 

V pondělí ráno jsem slavil mši sv. a potom dával nějaké rady ohledně provozu jejich kuchyňských kamen, ve kterých topí dřevem. V odpoledních hodinách jsem se s P. Cyriaque vydal na zpáteční cestu. Znovu přenocujeme v Bertoua, v úterý ráno brzy vyrážíme, abychom byli v 11:30 v Bouar. Dál už pokračuji sám směrem do Bozoum, kam přijíždím ve večerních hodinách. V těchto dnech se v městě a okolí šíří neblahé zvěsti o hrozícím útoku ze strany rebelů z exSéléka, jsou zřejmě asi sto kilometrů od Bozoum. Mnoho obchodníků z města uprchlo, snažíme se zdejší lidi uklidňovat, děláme i takové jednoduché věci, jako například jít na trh nakoupit od místních zemědělců rajčata...
A doufáme...!