pátek 16. října 2015

Fatima 2015




 





Fatima 2015
Po dobrodružném odjezdu z Bouar jsme v pátek ráno stihli let do Kamerunu. Cestujeme spolu s Ludmilou, která zastupuje o.p.s. SIRIRI z Prahy. V Douala jsme pozdravili "nové" sestry z Bozoum, z kongregace P. Marie Milosrdné, které nás přivítaly s velkou radostí.
Ve 23.00 jsme odletěli do Paříže a odtamtud jsem se pokračoval do Lisabonu, kam jsem přiletěl v 11.00 hodin v sobotu.
Přijel jsem tam na pozvání organizace "Církve v nouzi", abych mluvil o těžké situaci ve Středoafrické republice. Ještě tu je sestra Annie Demerjian, která žije a pracuje v Sýrii, biskup z Nigérie, a otec Andreas, který se zabývá situací křesťanů na Blízkém východě. Sejít se s lidmi tak výjimečnými a podělit se s nimi o zájem o církev a sdílet s nimi utrpení tak mnoha mužů a žen, kteří jsou pronásledováni kvůli své víře, je působivé. V Sýrii žijí pod padajícími bombami a v moři ničení. Přesto jsou sestra Annie s dalšími sestrami schopné pomáhat lidem v nouzi, a to s radostí a s respektem k lidské důstojnosti. V Nigérii žijí pod neustálou hrozbou teroristických útoků na kostely (každou neděli tam jsou masakry).
Je to velmi obtížná a nebezpečná situace, hluboce se mě to dotýká. Často si, alespoň na Západě, myslíme, že mučednictví je něco z minulých století, ale ve skutečnosti je realitou pro tisíce lidí, kteří i nadále vydávají svědectví a s radostí svědčí o kráse křesťanské víry! Kéž jejich víra a jejich oběti posílí naši víru!
Po příjezdu jsem byl uvítán Catarinou Martins a Felixem Lungu z portugalské pobočky "Církve v nouzi" a vyrazili jsme v dešti na sever. Po cca 350 km přijíždíme kolem 16.30 hod. do Bragy, kde jsme téměř okamžitě pozváni na jeviště, abychom představili situaci v našich zemích (v Sýrii, Nigérii a Středoafrické republice).
Druhý den jsme v poutním místě zasvěceném svatému Benediktovi (San Benito Puerta Aberta), kde slavíme s mnoha lidmi eucharistii na památku a na podporu pronásledovaných křesťanů. Setkáváme se zde také s malou komunitou cisterciáckých řádových sester, s nimiž se modlíme.
Ten večer jedeme ještě do Fatimy, kam jsme dorazili kolem 23.00.
 V těchto dnech zde probíhají velké oslavy k výročí posledního zjevení Panny Marie 13. října 1917. Zde, v této malé vesničce malého či spíše žádného významu, se Panna zjevila třem dětem, malým pastýřům a předala jim aktuální poselství, ve  kterém volá všechny k modlitbě a obrácení.
Ráno 12. října jsem přišel na velké prostranství. Je tam jen pár lidí a já mám čas vyzpovídat se, modlit se a zapálit tři svíčky: jednu za Středoafrickou republiku, jednu za naši karmelitánského rodinu a jednu za rodinu a přátele. Ve 12.30 jsem sloužil mši v italštině a narazil jsem na několik přátel z Itálie.
Ve večerních hodinách začíná modlitba růžence, pak následuje průvod se sochou Madony. Prší, ale náměstí je plné a je krásné a je nesmírně působivé vidět tolik žité víry.
13. říjen je den oslav. Po růženci začíná průvodu. Je nás 500 kněží, biskupů je dvacet, a hodně lidí. Svítí slunce a slavení eucharistie je důstojné a usebrané.
Končíme průvodem, který přináší sochu zpět na její místo a já se ocitl hned vedle trůnu, na kterém je umístěna. V odpoledních hodinách odjedeme do Lisabonu, kam se vrátíme prezentovat naše země v sále geografické společnosti Portugalska. Od 14. hod. jsme zaměstnáni různými interview pro TV, radia a noviny, nicméně jsme si našli i čas na rychlou prohlídku Lisabonu (kostel st. Antonína, katedrálu a Jeronýmský klášter Belém). A nyní jsem na cestě do Itálie, odkud - jak doufám - se budu 20. října zas vracet...

 

La casa natale di Lucia, una dei 3 veggenti di Fatima
la maison de Lucie, une des 3 voyants de Fatima