pondělí 29. prosince 2014

Šťastný nový rok




Šťastný nový rok
Vánoce nekončí 25. prosince, ale slavíme je dále! Děti z Centra pro sirotky Arc en Ciel v Bozoum slavily a to dokonce už dopředu: Tři krále!
V těchto dnech se i nadále setkávám s přáteli, s farnostmi a ve společenstvích. Ve dnech před Vánocemi jsem byl v oblasti Como u Milána, nejprve jsem se setkal se Sdružením přátel pro Středoafrickou republiku, a pak s farnosti z Cassina Amata, kde jsem mohl setkat s těmi, kteří jsou k dispozici a pozorní k lidem v nouzi.
Úterý je dnem, kdy je v Cuneu (IT) trh. Měl jsem radost ze setkání s plukovníkem Lanterim, který mě v srpnu přijal a léčil v polní nemocnici francouzské armády v Bangui. Vrátil se už do Francie a přijel s rodinou do Cunea, aby si prohlédli město.
V sobotu večer jsem slavil eucharistii ve farnosti San Lorenzo v Peveragno. Malá komunita, ale i ta je velmi pozorná a otevřená.
A tak jsme na konci roku.
Co popřát? Mnoho přání... zdraví, práci, klid, mír...
Mír pro Středoafrickou republiku. Mír pro celý svět. Mír v srdcích všech.
A nejdůležitější přání: nechat se osvítit Bohem, který nás miluje k šílenství.
Jak říká sv. Augustin:
A jaká větší Boží milost nám mohla zazářit? Bůh mající jediného Syna učinil svého Syna člověkem, a to proto, aby zas naopak učinil z dětí lidí Boží děti. Hledej zásluhu, příčinu, spravedlnost a uvidíme, jestli najdeš něco jiného než milost.
Šťastný nový rok všem!



Aggiungi didascalia










neděle 21. prosince 2014

Vánoce 2014




Vánoce 2014
Šťastné Vánoce!
Je to přání "obvyklé", ale ne vždy samozřejmé!!!
Ve Středoafrické republice byly Vánoce 2013 podivnější než obvykle: půlnoční mše proběhla ve 4 odpoledne, ráno 25. pršelo... olovo: střílelo se od 5.30 do 8, střelba skončila právě včas, aby bylo možné začít slavit mši od 8.30. Se skromnou oslavou - jen pár balónků pro děti, které měly ještě večer sílu zpívat a tancovat: "zastavte zabíjení, přestaňte s masakry, chceme mír a ne válku...".
Vánoce v Bozoum budou tento rok mnohem klidnější. Díky Bohu za vše! Tady v Itálii a vůbec v Evropě se mi zdá, že jsme ztratili schopnost žasnout, být naplněni obdivem, děkovat a slavit. A přitom... Vánoce nejsou žert: je to Bůh, kdo se stal člověkem. Nedělejme jakože se nic neděje! Vždyť jde o VŠECHNO! 
A Dítě, které oslavujeme, to je konkrétní gesto Boha, kterým mi říká, tobě říká: miluji tě! A dělá to tím nejjednodušším možným způsobem. 
Přeju vám všechno nejlepší!
Ať jsou tyto Vánoce chvílemi pokoje a radosti. Chvílemi něžnosti a obdivu, pro dítě, které je Bohem. Pro dítě, které v nás stále je (ještě!).
Přeju vám všechno nejlepší!



Radostné Vánoce a šťastný Nový rok!

To, co podle všeho odpovídá zkušenosti většiny mých přátel, je pravým opakem toho, co se přihodilo mně. Santa Claus, místo aby se z mého života postupem času docela vytratil, zaujímal v něm stále více místa, až jej zaplnil bezmála celý.
Stalo se to takto:
Jako dítě jsem se setkával s jedním úkazem, který si žádal vysvětlení. Na roh své postele jsem večer zavěsil prázdnou punčochu, která se do rána stala punčochou plnou. Pro to, aby se objevily všechny ty věci, jimiž byla ona punčocha naplněna, jsem přitom neudělal zhola nic. Nevydělal jsem si na ně,nevyrobil jsem je, ani jsem jejich vzniku nijak nenapomohlDokonce jsem ani nebyl hodný – do toho mi scházelo vskutku mnoho.
Vysvětlení bylo, že jakási bytost, jíž lidé říkají Santa Claus, mi byla velkoryse nakloněna. Měli jsmeza to, že všechny ty hračky nám dal jakýsi dobročinný orgán, a to zcela bez našich zásluh.
A jak říkávám, věřím tomu dosud. Celou tuto myšlenku jsem prostě jen rozvedl a rozšířil.
Tehdy jsem se podivoval jen tomu, kdo že to dal všechny ty hračky do punčochy; dnes přemítám nad tím, kdo dal punčochu k posteli, postel do pokoje, pokoj do domu, dům na Zemi, a celou tu velikou Zemi do prázdna.
Kdysi jsem byl Santa Clausovi vděčný za těch pár prostých hraček a sušenek, dnes mu děkuji za hvězdy, za tváře, jež vidím v ulicích, za víno a za veliké moře. Kdysi pro mě bylo radostné a úžasné najít dárek tak veliký, že se do punčochy vešel sotva z půlky. Dnes zažívám radost a úžas každé ráno, když nacházím dar tak veliký, na který nejenže je potřeba dvou punčoch, ale který z nich i tak ještě z veliké části přečuhuje; jedná se o rozměrný, veliký a bláhově velkorysý dar mě samotného. A pokud jde o původce tohoto daru, nenapadá mě nic, než že mi jej v jakémsi záchvatu mimořádně pošetilé přízně dal Santa Claus.

Gilbert Keith Chesterton, příspěvek do listu The Tablet of London














pátek 12. prosince 2014

Bozoum, přímý přenos z Madridu...






Bozoum, přímý přenos z Madridu...

Jméno města Bozoum – s jeho barvami, s jeho utrpením, ale i s jeho úsměvy – v těchto dnech zaznívá Madridem, hlavním městem Španělska.
Španělská advokátní komora (Consejo General de la Abogacía Española) pořádá každým rokem u příležitosti výročí vyhlášení Deklarace lidských práv slavnostní shromáždění, které vrcholí předáváním ocenění osobnostem a institucím, jež pracují a působí ve prospěch dodržování lidských práv. Letos byla mezi oceněnými zastoupena i Středoafrická republika, konkrétně Mons. Juan José Aguirre (biskup z Bangassou) a já...
Zajímavé bylo zdůvodnění:
„Prostředník míru, člověk, který přijímá potřebné a s nasazením života pomáhá a brání křesťany i muslimy, blogger činný v oblasti obrany lidských práv.“

Vyrazil jsem tedy v úterý z Turína a přes Paříž jsem dojel sem do Madridu, který je opravdu krásným městem. Ve středu dopoledne jsem měl schůzku s pořadateli, kteří slavnost připravují a začal jsem dávat rozhovory.
Kolem 13. hodiny přijely, rovněž z Itálie, má sestra Marisa a neteř Luisella, které mi dělají v těchto dnech společnost.
Večer jsem šel pozdravit P. Juana Montera, který překládá můj blog do španělštiny.
Čtvrtek je velký den. Další rozhovory, pak v 18.30 začíná slavnost, jíž zahajuje ministr spravedlnosti. Oceněných je nás pět: novinář Henrique Cyberman, který pracoval na uspořádání vatikánského setkání mezi Šimonem Peresem a Mahmúdem Abbásem; „Ciudad de Escuela de los Muchachos“ a  Iñigo Ortiz de Mendibil, dvě instituce zabývající se prací s ohroženými dětmi a mládeží; já a bratr Mons. Aguirra.
Každý z oceněných něco řekl... a tak jsem si připravil tuto řeč:

Dobrý večer. Jsem velmi dojatý. A omlouvám se, pokud moje výslovnost nebude dokonalá... Je to velká čest být tady s vámi dnes večer, děkuji vám ze srdce za toto pozvání. Pro mě jako karmelitána, syna svaté Terezie z Avily, je to důvodem k hrdosti... 
Děkuji vám za toto ocenění, které umožní zaměřit pozornost na zapomenutou krizi v zapomenuté zemi, kterou je Středoafrická republika. Krize, která trvá už dva roky, má už tisíce obětí a více než milion lidí (čtvrtina obyvatel) museli opustit domovy a hledat útočiště v jiné části země (často v katolických misiích) a nebo ze země odešli.
V prosinci 2013 - po více než osmi měsících - rebelové Séléka (mnozí z nich pocházeli z Čadu a Súdánu a mluvili pouze arabsky) ukončili svou vládu teroru. Po měsících mučení, krádeží, rabování, zabíjení, znásilňování a ničení všeho, se část obyvatel (antibalaka) chopila zbraní proti Séléka a bohužel také proti muslimskému obyvatelstvu (které částečně podporovalo Séléka). V Bozoum se tisíce lidí dalo na útěk: někteří do buše a 4 000-6 000 lidí přišlo k nám na misii. Příjetí těchto lidí, zajišťování potravin, starost o bezpečnost a udržet při životě naději: to byla moje a naše práce po více než měsíc a půl.
Mezitím jsme spolu s muži a ženami dobré vůle vytvořili mediační výbor, abychom našli mírovou alternativu k válce. Sešli jsme se spolu: katolíci, protestanti, muslimové, abychom šli diskutovat se Séléka, s antibalaka, s muslimy i nemuslimy. Toto trpělivé a odvážné dílo omezilo počet zraněných a mrtvých a vedlo k odchodu rebelů Séléka.
Právě s těmito lidmi: Bartolomeo Mondele, Jonasem Nodjitouloum, Thierryem Kanghal, pastorem Samuelem Laoue, Monikou, Josephem a pěti muslimy se chci podělit o tuto cenu.


Děkuji vám za tuto cenu.
Ale... není to první ocenění, které dostávám. Jsou i další, které jsem obdržel během těchto dvou let války. Ceny, ke kterým mám zvláštní citový vztah...
První byla facka, kterou jsem obdržel od Goniho, jednoho z rebelů Séléka, naštvaného, protože jsem si šel k němu stěžovat na mučení a svévolné zatýkání, které bylo pácháno na lidech.
Druhé bylo rozbité okno mého auta, které napadl dav muslimů, bránící odchodu rebelů Séléka.
Třetí byl aplaus, když jsem se vrátil na misii 13. ledna po konečném dosažení odchodu rebelů Séléka (ale i házení kamenů a vyhrožování zbraněmi ze strany muslimů...). Lidé křičeli radostí, když jsem na misii přijel, protože se předtím rozšířila fáma, že jsem byl zabit. Pokládali z vděčnosti kusy oblečení před kola mého auta... Zdálo se, že je Květná neděle!
Čtvrtým oceněním byl pohled mladého muslima ze Séléka - "10/15", což byla jeho neobvyklá přezdívka. Zabránil davu muslimů, aby mě zabili a nebo zranili...
Pátým oceněním byly tisíce úsměvů tisíců dětí v průběhu onoho měsíce a půl, kdy byli uprchlíci na misii. Hodně z mého úsilí, kromě organizování, jsem vědomě věnoval úsměvům pro druhé, abych dodal důvěru a naději. A ujišťuji vás, že i já na oplátku dostal téhož nepočítaně!
Šestou cenou bylo více než 15.000 dětí, které mohly chodit do školy, a to jak v loňském roce, tak i letos! V zemi ve válečném stavu jsou otevřené školy výzvou a fackou všemu násilí! Chystat se do školy znamená zasívat budoucnost, znamená to odvést pozornost dětí od násilí a dát rodičům naději a důvod žít v míru.
Sedmou cenou jsou telefonické rozhovory s muslimskými přáteli, kteří volají z Čadu nebo Kamerunu, aby věděli, jak mi je.
Osmou cenou je sbírka, kterou jsme uspořádali před měsícem v mé farnosti v Bozoum. Požádal jsem, abychom vybrali něco pro asi 200 muslimů, kteří zůstali v Bozoum (převážně ženy a děti). Za normálních okolností děláme tuto druhou sbírku pro potřebné jednou za měsíc a lidé přinesou trochu potravin pro sirotky a trochu peněz (mezi 15 a 20 Euro). V neděli mě moji křesťané dojali: přinesli spoustu věcí k jídlu a vybrali jsme téměř 70 Euro!
Jsem šťastný člověk. A děkuji Bohu každý den za dar, že mohu žít a pracovat ve Středoafrické republice.
Děkuji za váš zájem, za vaši pozornost a za vaši každodenní práci.

Díky.
 

 
















sobota 6. prosince 2014

Cuneo!!!





Cuneo!!!
Po několika dnech v nemocnici jsem byl v pondělí 1. prosince (což je i shodou okolností svátek ve Středoafrické republice) propuštěn a jel jsem na pár dní ke své rodině.
Propustili mě právě včas, abych se odpoledne mohl zúčastnit iniciativy za Mír, která proběhla v reprezentačních prostorách Magistrátu Cuneo. Po rychlé přípravě jsem prezentoval Bozoum, válku a mír...
Ve středu jsem měl setkání se čtyřiceti řeholnicemi svatého Josefa. V rámci odborné přípravy k tématu "světovost", mě požádaly, abych mluvil o Středoafrické republice. Mluvil jsem více než hodinu a půl, je hezké vidět, jak tyto řeholnice vše sledovaly s nadšením a pozorností!
Pátek večer je speciální večer cukrárny Arion (je to historická cukrárna v Cuneu, proslavená díky zákuskům "Cuneesi al Rhum"...). Malé kulturní sdružení, "SALINZUCCA - chuť vědění", zorganizovalo jedno ze svých slavných setkání, aby oficiálně prezentovalo "Traité de Philosophie" (Traktát o filozofii), čerstvě vytištěný. Je to učebnice pro střední školy, kterou napsal před časem Giancarlo Cencio, pro žáky našeho Lycea v Bozoum.
Velmi pěkný večer, ve kterém jsem představil sérii fotografií ze Středoafrické republiky, z Bozoum, z naší práce pro mír (můžete je vidět zde:https://www.dropbox.com/s/0tbmh8x6n4rpaxi/Italia%202014.pptx?dl= 0). Týden rekonvalescence... plný krásných věcí, ve městě Cuneo, které je plné krásných lidí...