Proč zůstáváme?

O velikonoční neděli mi volal můj bratranec a ptal se mne (mluví jen v piemontském nářečí): "Fate nen masè, pitost ven via." (nenech se zabít, radši běž pryč).

Řekl jsem mu, že je všude klid, i když to tak úplně nebyla pravda...

Když je země v takové situaci jako je Středoafrická republika, může se stát cokoliv. Povstalci dobyli jedno město za druhým a všude se opakovalo plenění a ničení.

Když je v této zemi neklid, tak první, kdo utíká, jsou občanské a vojenské úřady... Tedy stejní lidé, kteří až donedávna tvrdě vládli a týrali slabé; dnes se schovávají jako malé děti a tváří se, že jsou neviditelní...

Pryč jsou lékaři, zdravotní sestry a ošetřovatelé, učitelé... Zkrátka město není "v provozu".

Děsivé ticho a všichni čekají na nejhorší... Každý zvuk je podezřelý... i zvuk motocyklu nás děsí, štěkající pes... co bude? Kolují zprávy... rebelové jsou tady, jsou tam, udělali to a to... hledají otce Aurelia, hledají auto....

Pak začne střílba. Srdce začne nekontrolovatelně bít, přidají se bolesti břicha, bolesti žaludku... je to jako kdyby tělo podlehlo strachu, zatímco hlava se snaží myslet... i když ani to vždy nejde...

A když se situace stane ještě obtížnější, když si uvědomíte, že jste jednou z mála "osobností", které zůstaly ... tak se začnete ptát proč...?

Proč lidé potřebují Otce, Matku, Sestru? I když nebudete dělat nic, tak pouhá skutečnost, že jste zde, dodává naději a pomoc. Je to jako být u nemocného člověka nebo u spícího dítěte. Oni ví, že jste tam. A vaše přítomnost je také znamením jiné Přítomnosti...

Protože víte, že když odejdete, tak to, co bylo v průběhu mnoha let vybudováno, bude zničeno: školy, nemocnice, zemědělská družstva, spořitelny... Všechno může být zničeno ve velmi krátké době. A máte strach, že už nebudete mít sílu začít znovu... A nemusíte mít ani tolik strach proto, že jste na tom či onom sami pracovali, ale proto, že v tom všem je práce i ostatních lidí; jejich vzdělávání a odborná příprava se budují velmi pomalu, a nyní je pravděpodobné, že toto vše bude trvale zablokováno...

Protože víte, že On je vždy na vaší straně, i když se zdá, že se loď potápí...

Protože každou chvilku přijde nějaký muž nebo žena a řeknou: děkuji vám, protože jste zůstali! Nebo dítě, které je schopné přijít do školy, a přes to všechno dění se na vás dívá a usmívá se...

Takže i přes strach, žaludeční bolesti, minulé noci z poloviny probdělé, víte, že děláte něco dobrého a důležitého: dáváte pohlazení Nazaretského těm, kteří to nejvíce potřebují!

Odvaha? Trochu i té, ale je naplněna také strachem. Ale také přítomnost Někoho, kdo nás nikdy neopustí!

Toto jsou fotografie ze spořitelny, kterou jsme otevřeli v Ndim (160 km od Bozoum) vloni. Byla rebely vyrabovaná... naštěstí... trezor vykrást nemohli, protože byl prázdný...

A tady je Bozoum na Velikonoční neděli... A ...včera jsme znovu otevřeli školy... Navzdory rebelům! I to je Vzkříšení!