Konec školního roku - 1. díl

Konec školního roku - 1. díl

Také ve Středoafrické republice je červen měsícem, kdy máme konec školního roku.

Krátce po návratu do Středoafrické republiky odjíždím s otcem Davidem Sollami (je odpovědný za podporu misií v Arenzanu, v Itálii) a Federikem Materazzi (je z Toskánska, často naše misie navštěvuje) na sever země. Po zastávce v Baoro pokračujeme do Bouar a poté, co jsme krátce navštívili spolubratry v st. Elie a v Yolé, vracíme se zpět do Bozoum, kam přijíždíme kolem 18:30, po absolvování asi 600 km na silnicích.

V neděli ráno po mši mě zavolali, abych šel zaopatřit jednoho nemocného člověka, který bydlí ve čtvrti v blízkosti misie. Na cestě z misie dolů se setkávám s jednou maminkou, která mi představuje svá dvojčata, dcery Luisellu a Terezu: narodila se v roce 2013, během války, když jejich matka našla útočiště spolu s tisíci dalšími uprchlíky na naší misii. Děvčatům se daří dobře a jak vyrostla!

V neděli odpoledne probíhá v našem centru pro sirotky Arc en Ciel před ukončením školního roku závěrečná besídka: máme tu víc než 200 dětí, které rozdováděně tancují a zpívají při různých scénkách. Příští měsíce sirotci stráví u příbuzných, kteří se jich ujali a budou jim pomáhat při práci na políčkách a v zahradách. Ta jsou v období dešťů, které tu teď máme, pro zdejší obyvatele zdrojem obživy, místní lidé si v tomto období vypěstují většinu jídla pro celý rok.

V úterý probíhá pro chlapce a dívky druhého stupně základní školy a studenty střední školy sv. Augustina ukončení školního roku. Prvním krokem je pedagogická porada profesorů, při které hodnotíme každého studenta a rozhodujeme také o příp. pomoci (stipendiích) nebo o vyloučení...

Ve čtvrtek odpoledne předáváme studentům vysvědčení. Pro studenty je to významný okamžik. Mají za sebou dlouhé měsíce studia, práce a radosti, to vše je korunováno známkami a hodnocením učitelů.

Díky darům od přátel můžeme studentům s nejlepšími výsledky nabídnout i stipendia. Vybraní studenti pak za studium platit nemusí.

V letošním roce začala ještě jedna novinka: tzv. "růžová" stipendia. Dívky, které se umístily se svými výsledky mezi prvními šesti ve třídě, také obdrží stipendium. Pokrývá náklady za zápisné pro příští školní rok. Je to způsob, jak ještě více podpořit především dívky v jejich studijním úsilí. Pro dívky je tu život mnohem těžší (čeká je práce pro zajištění rodiny, odpovědnost za děti atd.) Snažíme se jim tedy pomoci, aby co nejlépe mohly využít čas, kdy jsou ve věku školního vzdělání.

 

danza
danse

Luiselle et Thérèse, née en 2013 pendant la guerre...

le borse di studio "rosa"
les bourses d'étude pour les meilleures élèves

Dar es Salaam

la cattedrale di Dar es Salaam

Dar es Salaam

Několik dní po návratu do Bozoum jsem opět na cestách.

V neděli 3. června jsem v naší farnosti slavil mši a mohl se zas po delší době setkat s "mými" lidmi. Návrat do Bozoum pro mne znamená i návrat ke krásným liturgickým oslavám, které jsou plné písní, tanců, ale i tichého naslouchání.

Druhý den dopoledne odjíždím do Bangui. Cesta (dlouhá 400 km) se neustále zhoršuje a cestování nyní trvá asi 7 hodin. V pondělí ráno odlétám do Tanzanie: 3 hodiny trvá let do Nairobi, kde přestupuji a pak přílétám kolem 21. hod. do hlavního města Dar es Salaam.

Tady se vítám s indickými sestrami z Kongregace Matky Karmelu. Jsou z prvního ženského řádu, který v roce 1800 v Indii založili sv. Cyriak Chavara a italský karmelitán Leopold Beccaro, pozdější zakladatel i kláštera v Arenzanu.

S indickými sestrami spolupracujeme ve Středoafrické republice od roku 1991 a moje návštěva zde u nich je projevem vděčnosti za všechnu práci, kterou sestry dělají v našem semináři v Yole, v blízkém dispensáři a ve školách.

Dalším důvodem mé přítomnosti zde v Tanzánii je to, že tři mladé dívky (z Tanzánie a z Keni) ve čtvrtek 7. června dokončily noviciát a skládají své první řeholní sliby: slibují Bohu žít v čistotě, chudobě a poslušnosti.

V 8 hodin ráno jsme v kapli komunity, kde je jejich rodiny doprovázejí na cestě k Bohu. Všechny tři jsou ustrojené jako nevěsty.

V 9.30 začíná slavení mše v blízké farnosti: je tam dvacet kněží, příbuzní a sestry z kongregace. Přijely sem z mnoha afrických klášterů, ve kterých pracují (Súdán, Střední Afrika, Tanzanie, Keňa, Jižní Afrika, Malawi). Po promluvě skládají tyto tři novicky sliby do rukou své generální představené. A pak přijímají hábit, který je u zasvěcených osob znamením nového života.

Liturgie trvá asi 3 hodiny, je provázena písněmi a tanci, to vše ve svahilštině, která je společným jazykem mnoho východoafrických zemí.

Následuje oběd, jednoduchý, ale pečlivě připravený a večer jsem pozván na oslavu, při které zástupci všech komunit Kongregace přinášejí nějaké jednoduché dary, sestry tancují nebo hrají různé scénky.

Je krásné vidět, jak ženy z různých zemí (z Indie i Afriky, Keni, Malawi, Súdánu, Tanzanie), z různých věkových skupin a z různých formací, umí žít s radostí ze svého zasvěcení. Svahilština se střídá s angličtinou a s jazykem malayalam (je to jazyk Keraly v Indii). A radost, která září na těchto tvářích je jedinečná, je to radost Vzkříšeného.

Návraty domů

Aeroporto di Parigi

Návraty domů

Odjezdy jsou pro mnoho lidí konstantou života a pro misionáře to platí o to více.

Po několika týdnech dovolené v Itálii se opět vracím do Bozoum. Čas uběhl nesmírně rychle. Byl to řetěz různých setkání, cestování, večírků (a také společné večeře, posezení u kávy nebo capucina), při tom všem jsem se setkával s mnoha lidmi, společenstvími, farnostmi, sdruženími, školami, univerzitami, navštívil televizní studia a redakce novin. A všude jsem s radostí vnímal velký zájem a sympatie pro Středoafrickou republiku, pro naše misie, pro Bozoum.

Můžu se přímo opřít o sílu a energii, kterou jsem čerpal od tolika lidí, což beru jako závazek a důležitý dar! Velký dar, protože to byly zážitky velké podpory a náklonnosti. Beru to jako závazek, takže se do Bozoum nevracím sám, ale vlastně je se mnou mnoho lidí, kteří nás podporují, pracují pro nás a modlí se za Bozoum.

V úterý ráno, 29. května, mi zvoní budík ve 2:30 v noci: o půl hodiny později už sedím v autě s Paolem, který mě doprovází. Jedeme vyzvednout Marisu, mou sestru a ve 3.10 už odjíždíme za deště z Cunea směrem na Turín. Ve 4.30 jsme na letišti a po odbavení zavazadel přichází čas (nesnadný) na rozloučení. V 6:05 odlétám do Paříže, odkud v 10.10 hodin pokračuji směrem do Bangui. Odlétáme (kupodivu) na čas a s Mariem Mazzali (nenahraditelný všestranný pomocník našich misií) přistáváme na letišti v Bangui krátce před 16. hod. místního času (v Itálii je 17 hod.). Vyzvedneme si všechna naše zavazadla (další malý zázrak) a vyrážíme na naši karmelitánskou misii, kde se setkáváme s komunitu.

Asi v 19 hod. slavím mši. Evangelium toho dne je další dar: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný." (Mk 10,29 - 31).

Ve středu odjíždíme časně ráno, už ve 4:30, ale to proto, že jsem si zapomněl přeřídit čas na hodinkách! Takže jsme u 12. km (výjezd z Bangui) našli ještě uzavřenou závoru. Asi souvisí s napětím posledních týdnů, že se na noc nechává vjezd do města uzavřený. Kolem 05:30 ji ale otevírají a tak vyrážíme na cestu. Kolem 12. hod. přijíždíme do Bozoum, kde nás vítají lidé ve městě a otcové Norberto a Matteo, sestry Annita a Anne Marie.

Je 31. května, svátek Navštívení Panny Marie, který nám připomíná příběh, kdy Marie šla pozdravit svou příbuznou Alžbětou. Květen ukončujeme slavením mše na kopci Talo, kde stojí soška Panny Marie, odkud chrání město a bdí nad ním. 

Vítejte v Bozoum.

La veranda di Bozoum

Cuneo, Miláno, Řím, Cuneo, Bangui

Cuneo, Miláno, Řím, Cuneo, Bangui

Tak jsem zas připraven k odjezdu: v úterý se budu vracet do Středoafrické republiky, sice jsem trochu unavený, ale nabitý zážitky solidarity, modlitbami a podporou, kterou mě zahrnulo tolik lidí. Děkuji!

Během těchto týdnů, kdy jsem měl dovolenou, jsem se snažil, jak jen to bylo možné, abych se setkat s co největším počtem lidí a zareagovat na jejich přání, abych k nim přijel vyprávět o životě ve Středoafrické republice. Nemohl jsem přijmout úplně všechna pozvání, ale aspoň "skoro" všechna!

Kniha "Odvahu...!" se prodává skvěle. Prvních 1000 kusů je téměř vyprodáno! Konec týdne jsem trávil v Ligurii, kde jsem se setkal se spolubratry z naší karmelitánské komunity. Byl tam také emeritní biskup z Bouar a mnoho přátel. V sobotu 19. května jsem se účastnil narozeninové oslavy - někteří spolubratři slavili 70 let kněžství, jiní 50 let řeholního života. Byla to krásná příležitost oslavit dar bratrství.

Minulý týden jsem trávil několik večerů vyprávěním o Středoafrické republice v Como, v Cassina Amata a v Miláně. Také jsem na skok odletěl do Říma, kde jsem se ve čtvrtek ráno účastnil živého vysílání na TV2000 (velmi vřelé přivítání!). A "přetrpěl" několik rozhovorů (na RAI 3 a s „Církev v tísni "):

TV2000: https://www.youtube.com/watch?v=AkxP_AG_GSU&feature=share

TG 3: http://www.tg3.rai.it/dl/tg3/rubriche/PublishingBlock-1ce52f03-24c1-45ae-80c8-660dd085502a.html?refresh_ce#

Po návratu z Říma jsem absolvoval s P. Fredericem Trinchero schůzku v Nadaci Minoprio, abychom zjistili, zda s námi mohou spolupracovat, až otevřeme náš Zemědělský institut v Bangui. V úterý odjíždím zpět do Středoafrické republiky. Bylo hezké zažít, vidět a dotýkat se takové spousty projevů sympatií. Beru vás všechny s sebou. Já, který odjíždím, společně s vámi, kteří tu zůstáváte, budeme i nadále spolu dál pokračovat, žít a pracovat, modlit se a konat ve prospěch Bozoum i Středoafrické republiky.

Děkuji!

Arenzano

Fondazione Minoprio

Itálie Itálie

 

Itálie Itálie

v těchto dnech jsem trochu ubral ve své aktivitě psaní blogu a plnými doušky si užívám svou přítomnost zde v Itálii.

V těchto dnech se snažím být tak trochu se všemi: s příbuznými, s naší karmelitánskou rodinou a s okruhem dalších lidí, kteří se chtějí dozvědět více o Středoafrické republice a Bozoum.

Pokud jde o mou rodinu - matka snáší svých 91 let skvěle, snad až na únavu při chůzi. Mám také sestru Marisa s její rodinou a jejich barem Baramo (což je slovo v sangu, národním jazyce Středoafrické republiky, které znamená pozdrav) a bratra Giovanni. A vlastně je to i farnost, kde stále potkávám a zdravím se s mnoha dalšími lidmi.

Tento týden jsem v Ligurii, kde se setkávám s našimi karmelitánskými komunitami. Opakují se srdečná přivítání, zážitky bratrství, sympatická ujištění o podpoře a modlitbách sester i bratří v našich klášterech.

Minulý týden (za 3 dny jsem absolvoval 1 500 kilometrů) jsem byl v Miláně (účast v médiích, rozhovory pro časopisy - Lidé a misie, Křesťanská rodina a budoucnost), kde jsem se setkal s přáteli a zas jsme mluvili o Středoafrické republice, církvi, Bozoum... Druhý den jsem byl v Pegognagu u Maria Mazzali, našeho dobrovolníka, kterému se nikdo nevyrovná a jeho manželky Luiginy. Potom jsem pokračoval do Ferrary a Lendinara (Rovigo), kde jsem se setkal s dalšími přáteli, kteří byli v Bozoum. Třetí den jsem jel do Turína na veletrh knih. Tady se setkávám s dalšími lidmi, mimo jiné také s mimořádným člověkem: Grégoirem Ahongbononem. Narodil se v Beninu a roky se věnuje duševně nemocným v mnoha afrických zemích, doslova je osvobozuje od řetězů a stará se o ně. Je to zajímavá inspirace také pro Bozoum...

Pozdravím se s lidmi v redakci La Stampy a vracím se zpět do Cunea.

A cestování pokračuje. Budu v Itálii až do 29. května, ještě mě čeká řada dalších setkání s mnoha krásnými lidmi.

 

Grégoire Ahongbon