Bozoum v přímém přenosu

pátek 16. listopadu 2018

Madagaskar, díl 3.

Madagaskar, díl 3.

Tak jsem zase doma v Bozoum.

Minulý týden jsme Madagaskar opustili. Setkání zástupců karmelitánů z frankofonních zemí Afriky skončilo v pátek ráno. Před odjezdem jsem ještě navštívil sestru Erneste, karmelitku, která dlouho pracovala ve Středoafrické republice. Je už několik let vážně nemocná, zdravím ji v sangu, jazyce Středoafrické republiky a ona reaguje s úsměvem. Povídáme si o její misi ve farnosti Baoro, kde dlouhodobě pracovala jako zdravotní sestra. Poslední dny na Madagaskaru mi umožnily setkání i s ostatními karmelitánskými řeholnicemi z Turína, které ve Středoafrické republice pracovaly. Je potěšením se tu s nimi setkat, jejich práci považuji s vděčností za velký poklad.

V sobotu ráno odjíždíme s těmito sestrami na východ ostrova, což je 160 km daleko od Antananariva. Zvládneme převýšení 1600 metrů v kopcovité krajině. Je působivé vidět, jak se všechny dostupné pozemky kultivují. I malá políčka jsou osázena, zejména se pěstuje rýže. Právě v Madagaskaru se zrodila technika pěstování rýže, kterou jsme převzali i v Bozoum. V šedesátých letech minulého století zde vyvinul otec Henri de Laulanie tento způsob pěstování. Spočívá v tom, že několik dní po vysetí - a nikoliv až za několik týdnů - dojde k třídění rýžových rostlin, v jamce zůstane pouze jedna rostlina a sází se s přiměřeným odstupem od sebe. To umožňuje vypěstovat mnohem víc rýže než tradiční technikou. S touto technikou se v Bozoum některým zemědělcům podařilo vypěstovat 11 tun rýže z jednoho hektaru (přitom obvyklé bylo dříve cca 2 až 3 tuny z hektaru - v Itálii je to 5,6 tuny).

Kolem 11. dopoledne dorazíme do Andasibe, které leží uprostřed lesa. I když máme málo času, stihneme navštívit část národního parku. Vegetace je impozantní. A také zvířata. Můžeme pozorovat krokodýly, tedy zpovzdálí... A slavné lemury: jsou to jakési malé opice, žijící výhradně na Madagaskaru. Jakmile překonáme malou říčku a dorazíme do oblasti, kde žijí, přicházejí k nám. Zatímco fotím, další opička mi usedá na rameni! Poté navštěvujeme turínské sestry karmelitky, které nás srdečně vítají. Setkávám se tu se sestrou Michelle, také také dlouhodobě pracovala ve Středoafrické republice. Společně si dáme jídlo a s potěšením si povídáme o tom, na co vzpomíná a co se děje ve Středoafrické republice, sdílíme to smutné i to radostné.

Večer se vracíme do Antananariva a v neděli odpoledne odjíždíme do Bangui, kam dorazím následující den. V Nairobi jsem potkal Martu Scarzellu, mladou dobrovolnici z Janova, která strávila v Bozoum vloni tři měsíce. Nyní pracuje v Tanzanii (je porodní asistentkou) a přijede se občerstvit zas na pár týdnů do kouzelného Bozoum.

pátek 9. listopadu 2018

Madagaskar, díl 2.

Madagaskar, díl 2.

Probíhá druhý týden, který trávím na Madagaskaru. Je nás tu dvanáct otců karmelitánů z různých frankofonních zemí Afriky (Burkina Faso, Pobřeží slonoviny, Togo, Kamerun, Středoafrická republika, Kongo, Madagaskar a Senegal), je tu také jeden otec z Malawi a jeden otec z našeho generálního domu v Nigérii.

Prakticky každý den věnujeme dlouhým, ale zajímavým jednáním. Církev a Karmel se rozvíjejí v mnoha afrických zemích. Mnoho mladých lidí klepe na naše dveře a my se snažíme přinést - a to ve velmi odlišných zemích a kulturách - bohatství a krásu evangelia a zkušenosti ze života s Bohem a z modliteb k našim svatým.

Středeční ráno je pro zdejší zemi důležitým dnem: volí se prezident. Využíváme tuto příležitost pro různá setkání a odpočinek. Ráno navštívíme karmelitány v Amposanimalo, žijí v klášteře Antananarivo. Žije jich tam čtrnáct a působí velmi vyrovnaně a odhodlaně. Trávíme s nimi dost času a sdílíme zkušenosti o našich komunitách a zemích, ve kterých žijeme. Odpoledne jedeme navštívit katedrálu a hrob Victorie Rasoamanarivo, která byla za svého života velkým dobrodincem, první blahoslavenou Madagaskaru (blahoslavil ji papež Jan Paul II). Ve večerních hodinách jsme navštívili malou komunitu karmelitánských misionářek a společně jsme s nimi slavili svátek jejich zakladatelky. Sdíleli jsme společně sváteční večeři (a společné mytí nádobí), večer jsme zakončili v nádherné atmosféře odpočinku, písních a tanci.

V pátek naše setkání zakončíme a v neděli se vydám na zpáteční cestu do Středoafrické republiky, kam bych měl dorazit v pondělí odpoledne.

le Monache Carmelitane
les carmélites de Antananarivo

Cathédrale de Antananarivo

neděle 4. listopadu 2018

Létání

Nairobi

Létání

Tak se zase hlásím, i když tentokrát s malým zpožděním! V posledních dnech jsem víc cestoval, proto jsem blog nemohl připravit v čase, kdy ho obvykle píšu. Jsem nyní v Antananarivo, hlavním městě Madagaskaru.

Dne 1. listopadu jsem opustil Bozoum, ale i když jsem měl cestou nějaké problémy se spojkou u mého auta, podařilo se mi dostat se do Bouar. Moji spolubratři mi půjčili jiné auto, takže jsem mohl pokračovat dál. Přenocoval jsem na naší misii v Baoro, odkud jsem vyrazil 2. listopadu ve čtyři hodiny nad ránem, abych dorazil do Bangui v 9 hodin dopoledne. Absolvoval jsem několik schůzek a odpoledne jsem odletěl z Bangui. Strávil jsem noc v Nairobi a v sobotu 3. listopadu jsem dorazil sem do Antananariva. Cestou jsem mohl z letadla pozorovat Kilimanjaro.

Účastním se zde setkání karmelitánských otců z frankofonní Afriky, zítra zahájíme naše týdenní rokování.

Zdejší země je velmi krásná, je zajímavé vidět rozmanité lidské tváře: typické orientální rysy se tu nádherně mísí s těmi africkými. Původní obyvatelé tohoto ostrova jsou velmi rozdílní: pocházejí z Indonésie, jižní a severní Afriky až po arabské země. Kromě otců karmelitánů - v jejichž farnosti sv. Michaela slavíme nedělní mši - jsou zde také karmelitánské sestry z Turína. Je to řád, ke kterému patří i sestry, s nimiž spolupracujeme také u nás v SAR (v Bossemptélé a v Baoro). Po nedělní mši si zavolám taxi (je to Citroën 2CV, který musí být nejméně 50 let starý a při startování je třeba ho roztlačit), ale do cíle jsem dojel. Vidím obrovskou práci, kterou zde sestry a bratři vytvořili: jsou zde zdravotní centra, školy - od mateřských po střední, vzdělávací centrum pro ženy, zubní a oční ordinace, kostel a noviciát. Každý den přichází 1500 chlapců a dívek a obklopuje je klidné, čisté a nádherné prostředí.