pátek 17. listopadu 2017

Senegal a Keňa - návrat





Senegal a Keňa - návrat
V pátek 10. listopadu jsme po třech dnech, které byly nabité různými setkáními s frankofonními karmelitánskými spolubratry z Afriky, jsme opustili Kaolack a vydali se do Dakaru. Zastavili jsme se u benediktinského opatství v Koeur Moussa, které bylo založeno v roce 1961. Nacházíme tu příklad úspěšné inkulturace liturgie, kdy je zpěv doprovázený hrou na kora, tradiční nástroj z velké dýně. Slavili jsme mši s celou benediktinskou komunitou, která nás pak pozvala ke společnému obědu.
Po nešporách, které jsme měli v klášteře našich karmelitánských sester v Sébhikotane, jsme se vydali do Dakaru, kde jsme přenocovali. P. Saverio odjel už v noci a já jsem sobotu dopoledne využil k návštěvě některých mých bývalých seminaristů a studentů, kteří žijí nebo studují právě zde: Junior a Evariste Yekatom, Wilfried Ahoundara, Tite Wratchet, Prince Gbae, Sainteté. Bylo to velmi příjemné setkání.
V sobotu odpoledne jsem odjel z Dakaru. Cesta trvá obyčejně asi deset hodin. Přijel jsem do Nairobi, ale jaké překvapení! Letadlo do Bangui mělo nejprve dvakrát zpoždění, ale poté byl let úplně zrušen. Takže nás společnost Kenya Airways ubytovala v krásném hotelu, a po půldenním odpočinku jsem nakonec přece jen v pondělí ráno do Bangui odletěl, dorazili jsme tam v 8:40.
Tady jsem se setkal s Enricem Massone, který právě přijel do SAR na 10 denní pobyt. V pondělí jsme zahájili práce na dvou velkých projektech na Karmelu v Bangui: jde o vybudování domu pro indické sestry CMC a hledání místa pro stavbu objektu pro výrobu cihel, s využitím stroje HYDRAFORM, který jsme koupili v Jižní Africe.
V úterý ráno jsem odjel do Bozoum, kam jsem dorazil kolem poledne. Konečně doma!
Ve středu odpoledne jsem jel do Konkere, malé vesnice asi 30 km od Bozoum, kde hloubíme studnu hned vedle školy, kterou jsme právě postavili.








Dakar

Dakar

Nairobi

Nairobi

Pozzo a Konkere
Forage à Konkere

La nuova scuola ed il pozzo a Konkere
La nouvelle école et le forage à Konkere

čtvrtek 9. listopadu 2017

Keňa a Senegal



Keňa a Senegal
V současné době jsem na cestách, a to proto, abych se zúčastnil setkání představených Řádu karmelitánů z frankofonní části Afriky.
V pátek odpoledne odjíždíme s otcem Saveriem, provinčním představeným, do Nairobi, kam dorazíme večer. Zde nás mile vítají naši karmelitánští spolubratři. V sobotu ráno jedu pozdravit otce Nicolu Fogliacco z Řádu misionářů Panny Marie Těšitelky. Působí zde asi čtyřicet let a stále vyučuje mladou generaci z celé Afriky teologii. Rád ho znovu vidím také proto, že jsme oba původem ze stejného města Cuneo, které leží v Itálii. Odpoledne si prohlédneme město a v neděli ráno odlétáme směr Dakarh . Po desetihodinovém letu se konečně dostaneme do Dakaru v Senegalu.
Zde se potkáváme s bratry z Konga, Kamerunu, Madagaskaru, Malawi, Burkina Faso, Rwandy-Burundi a Senegalu. Někteří otcové přicestovali i z našeho generálního domu v Římě. V nadcházejících dnech společně diskutujeme o různých zkušenostech z karmelitánského života v různých zemích.
V pondělí ráno, dříve než se vydáme do kláštera Kaolack, navštívíme velmi symbolické místo: ostrov Gorée. Nachází se asi 3 km od Dakaru, k tomuto malému ostrovu (900 m x 300 m) přistávaly lodě, aby nabíraly otroky. Mnohé ze zdejších domů byly „domy otroků“, kde zajatí Afričané z celého kontinentu byli tříděni, váženi a prohmatáni jako dobytek, a potom po stovkách nakládáni do lodí v hrozných podmínkách, aby cestovali po dobu 2-3 měsíců směrem do Ameriky, kde byly prodáni jako otroci.
Papež Jan Pavel II., který navštívil tento ostrov v únoru 1992, řekl:
"Jak dlouhou cestu musí lidská rodina ujít před tím, než se její členové naučí vzájemně se respektovat jako Boží obraz a na konec se i milovat jako synové a dcery stejného Nebeského Otce."
Večer dorazíme do Kaolacku, kde mají naši francouzští spolubratři uprostřed savany nádherný klášter. Podnebí zde je velmi horké.
Dny jsou velmi nabité, ale začínají brzy ráno v tichosti kaple hodinovou modlitbou, po níž následuje mše. Během setkání jsou prezentovány zkušenosti ze všech oblastí našeho života. V mnoha zemích (Středoafrická republika, Kongo, Burundi) je situace velmi obtížná, ale ve všech oblastech je vidět spolupráce s narůstajícím počtem mladých lidí, kteří svou přítomností a hledáním rozsévají všude kolem sebe bohatství karmelitánské spirituality.


Incontro con il Cardinal Nzapalainga, arcivescovo di Bangui, p.Saverio e p.Mesmin


P.Nicola Fogliacco

la cattedrale di Nairobi


Reusrrection Garden - Nairobi

le strade di Gorée


La parrocchia dell'Isola di Gorée
la paroisse de l'Ile de Gorée

la porta attraverso la quale gli schiavi salivano sulle navi


Couvent des Carmes Déchaux de Kaolack









čtvrtek 2. listopadu 2017

Bez banditů!





Bez banditů!
Tento týden proběhl bez banditů! Ve čtvrtek 26. října jsme sice měli ještě v paměti divokou předešlou noc, kdy nás ohrožovali banditi, ale přesto jsme podle plánu vyjeli v 5 hodin ráno do Bangui. Doprovázím čtyři indické sestry (z nichž dvě jsou představené, obě budou v pátek pokračovat do Súdánu) a několik otců - P. Andrea, P. Lorenzo a P. Davide, kteří se přijeli zúčastnit slavnostních řeholních slibů a kněžského svěcení.
Navzdory konvojům kamionů (doprovází je eskorty OSN "modré přilby"), které místy blokují silnici, se nám podaří dorazit do Bangui ve 13 hodin. Během odpoledne a další den dopoledne se účastním různých setkání. V sobotu ráno se vydávám zas zpět do Bozoum. Během posledních tří týdnů jsem nacestoval mezi Bozoum, Bangui a Bouar celkem 3 800 km, 19 dní jsem jezdil sem a tam. Odhodlání mi nechybí! Dny od neděle do středy konečně trávím v Bozoum. V pondělí máme letošní první setkání s učiteli naší střední školy  St. Augustin. Je potřeba ověřit, jak probíhá práce ve třídách. V úterý navštěvuji školu pro děti vysídlených obyvatel: má 8 tříd, počet žáků, kteří ji navštěvují, je ale velmi proměnlivý. Pohybuje se od 210 až po 400... Uprchlíci se těchto dnech obtížně rozhodují, zda zůstat zde v Bozoum nebo jestli se vrátit do Bocaranga. Proces vzdělávání zůstává dál jako klíčové téma. Právě v posledních týdnech dokončujeme díky našim dobrodincům (od Spojených států až po naše spolubratry v České republice) stavbu dvou škol: jedna je ve vesnici Kpari a druhů v Konkere. Ani tady nám odvaha nechybí!

la scuola in costruzione a Kpari, e a fianco la "scuola" attuale

la scuola di Kpari... adesso!





Scuola rifugiati: guardando al futuro.

pátek 27. října 2017

Řeholník, kněz a pět banditů



Řeholník, kněz a pět banditů

Máme za sebou velmi rušný týden! V sobotu 21. října složil náš mladý středoafrický karmelitánský spolubratr jménem Christo slavnostní slib, zavázal se na celý život žít v čistotě, chudobě a poslušnosti. V pátek, den předtím, jsem přijel z Bozoum do Baora, kde probíhaly chvíle intenzivních modliteb a pak oslav. Bratra Christo "doprovodili" jeho rodiče tradičním rituálem, který připomíná předání syna jeho novomanželce. Později jsme se za něj během prostrace (obřad, kdy dotyčný v pokoře leží s obličejem na zemi), společně modlili. Po tomto zasvěcení byl bratr Christo přijat jako kandidát kněžství všemi přítomnými karmelitány a jeho spolužáci se kolem něj roztančili.
Této slavnosti se zúčastnili také další otcové z Itálie (otec provinciál, P. Saverio, P. Anastasio, P. Davide, P. Andrea Maria a P. Lorenzo), další hosté byli z Kamerunu a přijeli i mnozí další z naší komunity ve Středoafrické republice. Odpoledne jsme odjeli na misii v Bouar, abychom připravili druhou část slavnosti, a to kněžské svěcení. V neděli se totiž tři mladí muži stali jáhny a tři byli nově vysvěceni ke kněžské službě. Vedle našich dvou mladých mužů (bratr Christo a bratr Odilon), to jsou ještě čtyři mladí seminaristé z diecéze Bouar. Je to poprvé za padesát let, kdy máme tolik nových povolání! Bratr Christo a bratr Odilon vstoupili do našeho semináře v Yolé v roce 2000 (mimo jiné já jsem se tam stal v roce 1997 ředitelem), nastoupili dlouhou cestu zrání, hledání a rozlišování. Druhý den v pondělí slavil otec Odilon svou první mši v semináři: jaká radost a veliké emoce!

Ve středu odpoledne, poté, kdy jsem strávil den v Bozoum (kde situace uprchlíků zůstává nadále znepokojivá), jsem se vrátil zpět do Bouar, protože jsem tam měl několik schůzek. Ve 21 hodin večer přišla náhlá zpráva, že v semináři v Yolé jsou ozbrojení muži. Poslal jsem rychle někoho, aby se pokusil sehnat pomoc a vyjel jsem do Yolé. Bylo tam skutečně pět mladých mužů, ozbrojených kalašnikovy a puškami, kteří křičeli a vyhrožovali. Zajali hlídače, který hlídal u vstupní brány a hrozili, že ho zabijí. Chtěli peníze, klíče od auta... P. Marcello na ně začal mluvit a uklidňoval je, ať zachovají klid, že tu máme děti atd. Já jsem začal dělat "zlého" a trval na tom, že jim nic nedáme... Zatímco jsme mluvili, přesunovali jsme se po nádvoří postupně ke vstupní bráně. Jeden z banditů byl zdrogovaný a když začal ztrácet rovnováhu, využili jsme toho a dostali ze zajetí našeho hlídače a osvobodili ho. To už jsme byli u brány, bandity jsme vystrčili ven a rychle ji zavřeli... Ozvalo se několik výstřelů, křik, výhrůžky, ale už byli venku! Po chvíli začali přibíhat k bráně ozbrojení mladí muži z okolních vesnic a asi po hodině dorazili i místní četníci, teorve pak se dali banditi na útěk.
Zažili jsme spoustu strachu, ale Bohu díky, nedošlo k žádným zraněním a nevznikly nám žádné škody!






l'ordinazione di p.Odilon



Fr Christo, diacono





da sinistra: p.Federico, p.Andrea Maria, p.Odilon, p.Lorenzo, p.Saverio

Prima Messa di p.Odilon