neděle 22. ledna 2017

Bozoum-Bangui-Johannesburg


Bozoum-Bangui-Johannesburg
Poslední víkend byl v Bozoum tak trochu hektický... V pátek večer, když jsem připravoval text blogu, bylo slyšet z města mnoho výstřelů, zejména z těžkých zbraní... Druhý den ráno jsme zjišťovali podrobnosti: skupina rebelů z Anti-balaka se vrátila z Bocaranga a Koui, kde trávili minulý měsíc bojůvkami s rebely ze Séléka a s kočovníky MBororo. Zaměřovali se zejména na krádeže a plenění. Po návratu do Bozoum považovali za vhodné, aby oslavili konec roku...

Druhý den ráno přišlo další překvapení: Modré přílby zas odešly z Bozoum... město tak zůstává bez pořádkových sil, bez prefekta, bez zástupce prefekta... Takhle se tu realizuje činnost státní správy!

V sobotu jsme s ministranty uložili Betlém a tak se rozloučili s Vánoci... V úterý se vydávám do Bangui. Tam na mě čekalo velké překvapení: uprchlíci, kteří po dobu delší než tři roky, žili ve stanech a v provizorních chatrčích v těsné blízkosti našeho kláštera, jsou téměř všichni pryč a to díky OSN. Je neuvěřitelné vidět znovu prázdný prostor mezi palmami a vnímat ticho. Doufáme a modlíme se, aby ti, kteří odešli, mohli znovu vybudovat své domovy a především mohli žít v míru a bezpečí...

Ve středu odpoledne vyrážíme s Enricem Massone do Jihoafrické republiky! Cesta je trochu dobrodružná, protože z Bangui odlétáme s více než hodinovým zpožděním a v Nairobi musíme běžet, abychom stihli další let, který na nás naštěstí počkal... V noci přistáváme v Johannesburgu. vydali jsme se sem proto, abychom navštívili továrnu HYDRAFORM, která vyrábí stroje pro výrobu samosvorných cihel, vyráběných z hlíny, s příměsí 8 až 10% cementu. Je to jednoduchá technologie, která využívá místní půdu a snižuje závislost na cementu. Ten se sem musí draze dovážet. Kromě toho tento stroj vytvoří nová pracovní místa...

Chceme rozvinout tuto technologii pro budoucnost dalších staveb, které plánujeme (zemědělská škola a klášter v Bangui) a pro jakékoli další projekty (kaple, školy, zdravotní střediska...). Nemáme moc času (dorazili jsme tam v noci ze středy na čtvrtek, odjíždíme v sobotu večer), takže nemůžeme navštívit tolik míst, která jsme chtěli vidět, ale návštěva je velmi užitečná...
Je velmi povzbuzující vidět, jak jiné africké země prosperují a nacházejí cestu vpřed...




Il sito dei profughi del Carmel, a Bangui. Quasi vuoto, dopo olre 3 anni di permanenza...
Le site des déplacés du Carmel, à Bangui. Presque vide, après plus de 3 ans...

Enrico Massone
 
la sede della ditta Hydraform
le siège de Hydraform







sobota 14. ledna 2017

Čtyři nebo dvě roční období?




Čtyři nebo dvě roční období?
Ve Středoafrické republice máme dvě místo čtyř ročních období: období dešťů a období sucha.
Délka období ale trvá podle toho, ve které části země se nacházíte, ale tady v Bozoum, obecně řečeno, období dešťů začíná v dubnu až květnu a končí v říjnu až listopadu (7 měsíců) a období sucha tu máme od října-listopadu do března-dubna.

Teď tedy máme naplno období sucha. Nepršelo nám už pět měsíců, trochu fouká vítr, jsou tu požáry, které devastují savanu a všude je spousta prachu! Mezi listopadem a lednem teplota v noci značně klesá (dostali jsme se až na 7 stupňů!). Ale během dne slunce koná svou povinnost a teplota stoupá až na 34-38 stupňů. Je velmi sucho, teplo je ale snesitelné. Cestování je v období sucha jednodušší než během dešťů... ale zas je hodně prachu!

Co jsme udělali v tomto týdnu? Trochu od všeho! V pondělí jsme rozdali vysvědčení studentům našeho Lycea Sv. Augustin. V úterý odpoledne proběhlo setkání se zástupci nevládních organizací, které pracují v Bozoum.

Ve středu odpoledne odjíždím do Bouar. Troufnu si jet přímou cestou (vzdálenost je tak totiž jen 110 km namísto 250 km a potřebuji 2,5 hodiny místo 5 hodin...). Od července nebylo možné používat tuto cestu kvůli zničeným mostům a místům, kde jsou brody. Teď můžu jet docela dobře. Co by vás ale dohnalo ke vzteku je to, že tato cesta je opravována už čtyři roky a ještě stále není hotová. Projekt byl svěřen jedné firmě, ale ta ještě cestu nedokončila. Stát pak zasáhl, ale přesto stály stavební stroje v nečinnosti po dobu delší než šest měsíců...

V Bouar návštívím naše komunity v Yole a v St. Elia, kde jsou karmelitáni velmi zapojeni do pedagogické práce a vzdělávání. Jdu z jedné schůzce na druhou, přecházím od jednoho tématu k druhému: aktuální situace v zemi, chov králíků, školy, stavba zdi, formace noviců, činnost Charity a rady Spravedlnost a mír, recepty do kuchyně, zpracování podkladů k projektu pro pomoc lidem s AIDS...

V pátek ráno odjíždím z Bouar do Baoro, kde máme komunitní setkání. Po obědě jsem znovu na cestě a po malé zastávce v Bossemptele dorazím do Bozoum něco před 18. hodinou. Jen se pozdravíme, běžím opravit čerpadlo, protože jsme bez vody... půl hodina práce a čerpadlo začíná znovu pracovat a máme zas vodu...










sobota 7. ledna 2017

A máme tu nový rok!





A máme tu nový rok!

Takže starý rok 2016 skončil, vítáme ten nový. V Bozoum jsme do něj vstoupili klidně a zároveň v radosti. Poslední den roku jsme oslavili eucharistii v 17 hod., poděkovali jsme Bohu za všechno, co jsme v uplynulém roce zažili a děkovali i za to, že nás ve všem provázel! Po mši jsme společně povečeřeli se sestrami, podívali se na pěkný film a kolem 22 hod. šli spát... Zdá se, že nový rok umí začít i bez našeho bdění, takže ráno jsme se do něj probudili. Dole ve městě Bozoum většina lidí noc protančila, zpívalo se, slavilo... Bylo slyšet i oslavné střílení, ale naštěstí nezpůsobilo žádnou škodu (...a navíc tady je prospěšné, když se plýtvá municí, protože pak už nemůže být zneužita...).

Nedělní ráno, 1. ledna jsme se znovu sešli ke slavení eucharistie, a v dalších dnech stále slyšíme vzájemné zdravení se a volání všude kolem "Kráááásný novýýýýýý rok"! V pondělí ráno vyjíždím na sever země, abych navštívil místa, kde žijí a pracují zejména kapucíni. Celá oblast je plná banditů, ve vzduchu doslova visí spousta napětí (dva dny po našem odjezdu byl zabit jeden příslušník mezinárodních mírových sil 25 km od Bocaranga). Když jsme se vzdalovali od jedné bariéry poblíž Bocaranga, viděli jsme přicházet četníky spolu s rebely anti-balaka... V městečku Ndim, zcela na severu země, mi řekly sestry, že tam lidé mají hodně strachu, protože dorazili (rebelové) nejednou dokonce až do nemocnice...

Ve večerních hodinách se konečně dostáváme do Ngaundaye, 205 km od Bozoum. Zde žije P. Piotr, který nám popisuje, jak jsou u nich skoro všechny aktivity, které tady dosud realizovali, kvůli přítomnosti rebelů téměř paralyzovány. Nemohl odjet ani o vánočních svátcích do blízkých vesnic slavit s lidmi mši, protože rebelové jim v tom zabránili. Hovor probíhal se sestrami z různých zemí, včetně řeholní sestry Renata Dutto z venkovské oblasti Vinadio (můj rodný kraj v Itálii), takže se mluvilo ve směsi francouzštiny, polštiny a nářečí z oblasti Piemonte. Setkali jsme se také s Františkem, 84letým misionářem, který sice chodí o holi (ale když se přiblíží k nějakému políčku, zapomíná na hůlku a téměř se rozběhne!). Po celá léta na polích pracoval, mimo jiné vyšlechtil ze sazenic více než 30 druhů mangovníků! Druhý den ráno jsme vyrazili směrem k dalšímu našemu cíli, do Ndim, tam se sestry přece jen rozhodly k znovu otevření škol, které spravují. Pracují zde učitelé, kteří absolvovali seminář, organizovaný v září 2016 v Bozoum českou neziskovou organizací SIRIRI z Prahy, v rámci vzdělávacího programu "Škola hrou". Procházím učebnami, kde se učí prvňáčci a vidím, že děti začínají číst a psát v Sango...

Vracíme se, ujeli jsme 410 km a přijíždíme kolem 19.30 zas zpět do Bozoum. Máme za sebou cestování po silnicích ve strašném stavu, výsledkem čehož jsou také tři proražené pneumatiky... V následujících dnech začínám s přípravou dalšího čísla farního zpravodaje "Le Saint Michel". Tady si ho můžete přečíst:https://www.dropbox.com/s/6hswcjh8wbmxjo6/Le%20Saint%20Michel%2014%20web.pdf?dl=0
                         



i manghi innestati di Fra Francesco
les manguiers greffés du frère Francesco


strade
les routes...



con l'aiuto del maestro
avec l'aide du maitre

e da solo
et maintenant tout seul





antibalaka all'opera
un antibalaka à Bocaranga

sobota 31. prosince 2016

Šťastný nový rok!





Šťastný nový rok!
Tak jsem zase zpátky ve Středoafrické republice, konečně!
Odjel jsem z Turína v pátek 22. prosince. Poté, co jsem strávil noc v Paříži, jsem dorazil do Bangui o jedenácté hodině večer, cesta byla dobrá. V sobotu 24. jsem kolem 5:30 vyrazil na cestu z Bangui a něco před polednem jsem byl tady v Bozoum, po 400 km na prašných a zničených cestách (především posledních 90 km).

Na celé misii panuje určitý předvánoční neklid, kvůli přípravám: připravit jesličky, ozdoby, dokončit zkoušky zpěváků a ministrantů... V 19 jsme zahájili půlnoční mši. Velmi slavnostní, s krásnými písněmi, tanci a celým "plukem" ministrantů (je jich totiž asi šedesát). Důvod, proč začínáme v tuto večerní hodinu je jednak zvyk, ale taky kvůli bezpečnosti, stále tu není zcela klid. Druhý den ráno na Boží hod slavíme vánoční mši v 8:30. Přichází velké množství lidí, nový kostel je úplně plný! Mnoho dětí přichází na mši s nějakou hračkou, panenkou, balónkem. "Ježíšek" prošel i tudy! V těchto dnech je tu hodně prachu, což omezuje viditelnost na sto metrů. Neměli jsme tu tedy sice sníh, ale celkově jsme pod závojem z prachu!

V těchto dnech za mnou přicházejí mnozí lidé, aby se se mnou pozdravili a abychom si trochu popovídali. Jsou to příjemná setkání! V těchto dnech k nám také z Bangui přicházejí naši mladí studenti, kteří absolvují etapu formace. Přijeli spolu s otcem Federicem. Úžasný závan naděje! 

V Bozoum jsem se doslechl také jednu novinu: "Modré přílby" (které odsud odešly v listopadu) jsou konečně zase zpátky, aby tu zajišťovaly bezpečnost. Je jich sice málo, ale je to lepší než nic!

Také začínáme připravovat Zemědělský veletrh 2017, naplánovaný je na konec ledna. Doufáme, že se nám podaří jej zorganizovat, bude to ale napjaté, protože jsme dosud, i přes sliby, neobdrželi žádné finanční prostředky! 

Před koncem roku 2016 patří slova poděkování otci Raffaelovi, Regině, Ludmile, Terezii a Martinovi, otci Juanovi Montero a sestře Marii Nazaré: jsou to oni, kteří překládají blog do angličtiny, němčiny, češtiny, španělštiny a portugalštiny.
Grazie, Merci, Thank you, Danke, Děkujeme, Muchas gracias, Obrigado!
Langue
n° post
 vues 2016
Italien
219
           94.751
Français
191
           50.274
Anglais
163
           33.529
Tchèque
181
           21.254
Allemand
144
           14.802
Espagnol
147
           13.050
Portugués
10
                 473
Total

         228.133


A vše nejlepší přeji vám všem do nového roku, který je nám darován. Mnoho naděje a především jistotu, že jsme vždy v dobrých rukou: totiž těch Božích.










entrando per la Messa di Mezzanotte
l'entrée pour la Messe de Minuit



non è nebbia... è polvere
ce n'est pas de brouillard... c'est la poussière




středa 21. prosince 2016

Zdravím tě, Itálie!





Zdravím tě, Itálie!
Všechno je bílé... Včera napadlo trochu sněhu. Je to jeden z (mnoha) darů, které dostávám tady v Itálii. Ve čtvrtek 22. prosince se vracím do Bozoum, dorazím tam 24. prosince, právě včas na půlnoční mši (kterou budeme slavit kolem 19 h, jednak z důvodů bezpečnosti a jednak je to tu tak obvyklé).

Je to pro mě výjimečné, být v Evropě před Vánocemi... Žít v Itálii je nádherné. Jsou tu krásná místa, poznamenaná staletým úsilím, které nechávalo v průběhu mnoha let krásu pro ty, kteří přicházejí po nás. Krása je vidět ve městech, v kostelích, na cestách, polích, vinicích, rýžovištích i v krajině... Žijí tu nádherné lidé, otevření a vnímaví. Potkal jsem jich mnoho. Na svých cestách jsem najezdil podle tachometru téměř 7000 kilometrů. Vždycky mě ohromí zahlédnout tolik vřelosti a ochoty pro Bozoum a Středoafrickou republiku.

Setkal jsem se 200 studenty na Universitě v Cuneu, měl jsem řadu dalších setkání, přednášek a promítání o Bozoum v mnoha farnostech a komunitách. Setkal jsem se s velkým zájmem. Prostí lidé, kteří mají jen to nutné k životu, ale jsou ochotni dělit se s těmi, kteří mají ještě méně. Muži a ženy plní naděje, kteří i přes vlastní obtíže vědí, jak je důležité milovat, věřit a doufat. Muži a ženy, kteří bez ohledu na svůj věk a vrásky zmírňují únavu a strádání druhých a často přes obtíže svědčí o Radosti a Víře.

Děkuji vám všem. Děkuji svým spolubratrům, kteří mě vždy přijímají s radostí. Děkuji své rodině, která mě doprovází s pochopením, ale také s bolestí, protože žijeme od sebe příliš daleko. Děkuji přátelům. Děkuji mnoha dalším, jejichž oči září sdílením lásky. Je pravda, že v tomto období před Vánocemi nás všude obklopuje mnoho rozptýlení a tolik věcí, které se zdají nezbytné, jsou zvučné, blýskavé, ale od Světla jsou velmi vzdálené...

Za pár dní už budu budu v Africe, v Bozoum, přijedu tam právě v době, kdy tam budeme slavit Vánoce. Rozhodně tam jsou Vánoce jednodušší a já doufám, že budu i méně nepozorný.

Přeji vám co nejhlubší prožití Vánoc. Vánočních svátků, ve kterých je Světlo toho, který je Bůh a vzal na sebe lidské tělo, aby v nás víc a víc mohl působit Bůh... a skrz nás také v dalších mužích a ženách, kteří se mohou stávat víc a víc svobodní.
Šťastné a radostné Vánoce!



le grandi Marisa e Luisella del Baramò (sorella e nipote...)

Bologna