neděle 22. listopadu 2020

Připravit, pozor, teď!

 

 

Připravit, pozor, teď! 

V pátek odpoledne mi připravily rozloučení děti z Centra pro sirotky, svou vděčnost a radost vyjadřovaly písněmi, tancováním, kresbami a básněmi. Jako dárek jsem dokonce dostal kozu! Zároveň tento pátek už přijíždí otec Marco Poggi, který mě jako faráře v Bozoum od 6. prosince vystřídá.

Neděle byla dnem velkého loučení s farností. Slavím mši v 8:30, je tu spousta lidí, bylo to velmi emotivní! Přišel čas, abych poděkoval Bohu za dar strávit uplynulých 17 let v Bozoum. Jsou to chvíle díků za to, co jsme tu společně prožili, a to s křesťany i všemi ostatními lidmi. Vděčnost za otevřenost a dobro lidí, kteří teď přicházejí a v jednoduchosti se loučí a také děkují, mnozí se slzami v očích. Není to ani tak chvíle vděčnosti, vztahující se k osobě otce Aurelia, ale především ke společenství a ještě více k Bohu, který důvěřoval nejen mně, ale i nám všem. Evangelium můžeme vnímat jako podobenství o darech, které každý přijímáme podle svých schopností. A je dobré vědět, že Bůh je nadšený, když dáme vše, co můžeme, k dispozici, když své dary a nadání neskrýváme, ale přimějeme je přinášet ovoce.

Odpoledne absolvuji poslední procházku po městě. Začínám návštěvou domu Thierry Kanghala, dlouholetého zaměstnance místní Charity. V jeho domě se právě dnes koná setkání Společenství Sv. Vincence a protože je zrovna Světový den chudých, rád začínám loučení s Bozoum právě tady, tím, že se pozdravím s nimi. Pak mířím do nemocnice, navštívit jednoho pacienta, setkávám se tu i s lékařem, se kterým jsme roky spolupracovali.

V pondělí ráno probíhá poslední vztyčení vlajky, čímž vždy zahajujeme nový školní týden na naší střední škole v St. Augustina. Pak pokračuji dál a zdravím se s žáky naší základní školy „Isidore Bakanjia“: školní dvůr je plný dětí, je jich tu víc než tisíc!

Kolem 13:30 konečně opouštím Bozoum. Cesta do Baoro je dlouhá, velmi dlouhá (i když je to vlastně jen 180 km): z kilometrů se mi stává obrazovka, na které se mi promítá mnoho krásných a těžkých okamžiků těch 17 let. Před očima mi defiluje mnoho tváří, mnoho lidí. Je zvláštní, jak pružný je někdy čas: jsou dny, které uplynou během několika sekund, jiné jakoby trvaly celé hodiny! Konec minulého týdne a dny do pondělního odjezdu byly velmi, velmi rušné. Pro mě i pro komunitu v Bozoum. Je večer, přijíždím do Baora. Poznám tu další farnost, další komunitu (jsme tu tři otcové), přijdou nové aktivity. Znovu zahájíme výuku ve škole pro mechaniky, obnovíme prací ve vesnicích a tamních školách. Otočím stránku a začnu novou kapitolu.

S vděčností a odvahou!



I bambini del Centro orfani "Arc en ciel"
Les Enfants du Centre pour les orphelins "Arc en ciel"


P.Marco Poggi, il nuovo parroco di Bozoum
Le p.Marco, nouveau curé de Bozoum

La Messa di saluto a Bozoum, domenica 15 novembre
La Messe d'au revoir, dimanche 15 novembre



Con alcuni degli alunni del nostro Liceo St Augustin
Avec certains des élèves de notre Lycée St Augustin




La scuola elementare "Isidore Bakanjia"
L'école primaire "Isidore Bakanjia"




Scuola Meccanica di Baoro
Ecole mécanique de Baoro


 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat