Pomalu,
ale běžíme dál
Tyto dny jsou ve znamení loučení, je to můj poslední
týden v Bozoum. Jednou přijde maminka, jako třeba Suzanne, která se přichází
rozloučit s taškou, ve které je deset kilogramů rýže, kterou vypěstovala, je
tam i zelenina z její zahrady. Jindy přijde babička a přináší kohouta. Jsou to
symbolická gesta, ale jsou naplněná spoustou emocí na obou stranách. (Nezeptal
jsem se tedy kohouta, ale možná i on byl dojatý. Stručně řečeno - pozval jsem
ho k našemu stolu!)
Dojemné bylo i to, když studenti naší střední školy Sv. Augustina, kteří vždy v
pondělí ráno nastupují v areálu školy ke slavnostnímu vztyčování vlajky,
přečetli projev. Nebo jejich učitelé, kteří mě dnes odpoledne pozvali na setkání,
kde mi darovali dřevěnou sochu moudrého staříka (asi abych měl trpělivost se
stářím, ale ta moudrost... ta snad ještě přijde).
Když v neděli sloužím mši, mám obzvlášť rád dva momenty: když se vracím k
oltáři poté, kdy jsem prošel kostelem a všem přítomným žehnal gestem, při
kterém je kropím svěcenou vodou. A druhý moment je chvíle poté, kdy jsem
rozdával eucharistii. Na začátku mše prosíme o odpuštění za naše hříchy,
kněz potom projde kostelem a požehná věřícím svěcenou vodou, která je symbolem
křtu. Když se vrátím k oltáři, vždy mě naplňuje krásný dojem: z bytí, jednak
mého a také z přítomnosti lidí, kdy jsme čistí a bylo nám odpuštěno. A na konci
rozdávání eucharistie, Kristova těla, nastává nádherná chvíle, kterou si vždy
vyhrazuji pro sebe: přicházím do té části kostela, kde sedí nemocní, nejchudší,
slepí a ti, kteří se nemohou pohybovat, přicházím až k nim, abych jim podal
eucharistii. Potom se vracím k oltáři. Nejsem tím, kdo nese v hostii Ježíše,
ale je to On, kdo nese mě. Kdo nese nás všechny.
Končím dobrou zprávou:
Tento týden v České republice vychází
kniha „Komenský by zajásal. Příběh SIRIRI “. Je to vyprávění o SIRIRI, české
nevládní organizaci, která pomáhá karmelitánským misím tady ve Středoafrické
republice. Knihu napsala Ludmila Böhmova ve spolupráci s
Kateřinou Lachmanovou, autorkou řady knih s duchovností tématikou, která
Ludmilu vyzvala k vyprávění tohoto zajímavého příběhu. Kniha popisuje začátek
naší spolupráce se SIRIRI od roku 2006 a mnohá dobrodružství, která s tím byla
spojená. A nejen to. Vypráví také o práci karmelitánských misionářů ve
Středoafrické republice, zejména o službě otce Aurelia v Bozoum, který byl
iniciátorem a garantem většiny projektů SIRIRI. Během posledních 15 let byly
mnohé projekty podporované společně. Zpočátku to byla výstavba a podpora
provozu pro Arc en ciel (Centrum pro sirotky), později stavba a podpora střední
školy Sv. Augustina a stavba studentské ubytovny. SIRIRI sehnala peníze na
výstavbu oční kliniky v Bouaru a na podporu Centra Sv. Michel (pro lidi trpící
AIDS). SIRIRI také pravidelně podporuje Centrum pro vzdělávání žen v Bozoum,
učiliště pro automechaniky v Baoru atd. V posledních letech SIRIRI přišla se
vzdělávacím programem „Škola hrou“, který vychází z pedagogických principů Jana
Ámose Komenského (odtud také název knihy). Knihu (v češtině) najdete zde:
https://www.doron.cz/obchod/detail/Komensky-by-zajasal-aneb-pribeh-Siriri".
 |
| Con gli insegnanti del St.Augustin Avec les enseignants du Lycée St.Augustin |
 |
| Mario, al tornio, a Baoro Mario, au tour, à Baoro |
Žádné komentáře:
Okomentovat