Orchideje vykvetly právě včas

Když jsem 12. srpna přijel do Bozoum, okamžitě jsem šel hledal orchideje, které rostou na mangovníkách poblíž misie. Každý rok v srpnu touto dobou rozkvetou. Mezi větvemi mangovníku - a vlastně kdo ví, proč zrovna jen na mangovníkách? a kdo ví, proč téměř jen tady kolem mise v Bozoum? - zasvítily bílé hvězdy.

Nacházíme se teď uprostřed období dešťů a stav silnic mi to často připomíná, jsou plné kaluží a bláta. Ve středu ráno jsem ukončil karanténu (po svém návratu z Itálie) a odjíždím do Yaloke, města vzdáleného 170 km od Bozoum. Na četnické stanici tam musím vyzvednout dokumenty od auta a zprávu o nehodě. Pokračuji pak do Baora, kde se zastavím v naší komunitě, odpoledne pokračuji do Bouaru, kde zůstávám do druhého dne a absolvuji schůzky s pracovníky Charity. Především jsem tu ale proto, abych se setkal se spolubratry a domluvil různé termíny, které souvisejí s našimi mladými studenty.

Ve čtvrtek večer se v dešti vracím do Bozoum. A orchideje na mě čekají.

 

 

"Je tu tolik lidí, kteří tě mají rádi!"

 

Gauthier

"Je tu tolik lidí, kteří tě mají rádi!"

Návrat do Bozoum, navzdory dramatu kolem dopravní nehody, je už naplněný mnoha činnostmi.

Je sobota 15. srpna, velký svátek: Nanebevzetí Panny Marie. Jako každý rok je to příležitost vykonat malou pěší pouť do Doussy, vesnice, vzdálené 4 km od Bozoum. Zde slavíme po příchodu společně mši a vesničané se nevzdávají tradice přinést jako děkovnou oběť první plody své práce z políček (zejména arašídy). Na závěr poutě nastává intenzivní moment modlitby, když přijdeme k velkému mostu přes řeku Ouham. Tam se modlíme růženec. Postavili ho italští vězni v letech 1941-42, odolává síle řeky, jejíž vody v období deštů stoupají někdy 8 až 10 metrů nad normální hladinu.

Požehnám řeku a prosím Boha, aby chránil ty, kteří v její blízkosti pracují, a aby požehnal jejich práci na polích. A také se modlíme za desítky obětí, které zde v minulém roce zemřeli. V důsledku vykořisťování čínskými společnostmi tu přišlo o život mnoho lidí, mnozí se utopili v jámách, které tu Číňané zanechali v korytu řeky, jiné zabili vojáci, jiní zemřeli kvůli nemocem nebo na podvýživu, další ohrožovalo násilí všeho druhu.

Během uplynulého týdne jsme pokračovali na stavbě v kaple ve vesnici Bokongo. Nyní dokončujeme podhledy. Střecha je hotová, v přední části je umístěn kříž a stejná část stavby bude sloužit jako zvonice. Lavičky a oltář sice zatím stále chybí, zato jsme osadili barevná okna a obraz, představující Svatou rodinu.

Dnes jsem dostal mnoho zpráv. V neděli ráno mi jeden přítel z Turína, který se dozvěděl o mé dopravní nehodě, napsal: „Ve špatných zprávách je útěcha, skrz níž děkujeme Bohu, že nehoda nebyla úplně zničující. Šířím tuto zprávu do všech stran, protože existuje tolik lidí, kteří tě mají rádi! ".

A krátce poté mě kontaktoval italský televizní kanál Rai a natočili se mnou krátký rozhovor. Ve 13 hodin byl odvysílaný na regionálním kanálu TG3 (zde odkaz: https://www.rainews.it/tgr/piemonte/notiziari/index.html?/tgr/rainews.html).

A okamžitě přicházejí reakce z několika italských regionů, ale také z Německa, Francie, Španělsku atd. Tam-tamy šíří zprávu, v níž se vznáší dík Bohu za to, že mě ochránil a dostávám zprávy o ochotě podat mi pomocnou ruku.

Děkuji mnohokrát!

Doussa

La benedizione del fiume Ouham
La bénédiction du fleuve Ouham

Orchidee a Bozoum

La cappelle in costruzione a Bokongo
La nouvelle chapelle de Bokongo

Dost tvrdé přistání!

 

Partenza da Nizza
Au depart de Nice

 

Dost tvrdé přistání!

Jsem v Bozoum.

Poslední dny před mým odjezdem z Itálie proběhly v atmosféře naplněné přátelstvím, pozorností ze všech stran a loučením. Měl jsem možnost strávit nějaký čas se svou rodinou. A následné loučení, zejména s maminkou a příbuznými, to je vždy těžké. (Navzdory tomu, že mé odjezdy se opakují už od roku 1974: ať už šlo o odjezdy do semináře a na střední školy, nebo později do Afriky.)

V pondělí ráno se loučím v mém rodném Cuneu ve farnosti Neposkvrněného Srdce Panny Marie, která mě dlouhodobě provází v modlitbách a v níž vnímám velkou náklonnost a podporu. Odpoledne se vydávám do Arenzana, pak do Nice, kam mě doprovází moje drahá sestra Marisa s manželem Flaviem. Vzhledem k tomu, že letadlo do Paříže poletí až v úterý ráno v 6:20, můžeme spolu ještě strávit trochu času.

V úterý odlétám. Pravidelné spoje už fungují, z Paříže přilétám do Bangui v 15:20. Letadlo je plné a v Bangui na letišti probíhají obvyklé zmatky, navzdory přetrvávajícím problémům s Covidem...

Přenocuji u spolubratrů v Bangui a ve středu ráno vyrážím do Bozoum. Po 250 km dochází ke kolizi - ztrácím kontrolu nad řízením, auto sjede ze silnice a převrátí se. Škody na autě jsou rozsáhlé, ale Bohu díky nikdo z nás není zraněn a s nikým jsme se nesrazili. Auto skončilo na boku, vylézáme ven okny a děkujeme Bohu za to, že jsme zdraví, zachránění. Kromě auta!

Podařilo se mi zavolat na misii v Baoru, je od nás vzdálená 140 km. Mají tam učiliště pro automechaniky, posílají nám mechaniky a auto. Mezitím jsme díky kamionu, který projížděl kolem, zvládli postavit auto zpět na kola a dostat ho na silnici. Mechanik přijíždí po 3 hodinách a podaří se mu auto nastartovat (motor je kupodivu jedinou celkem nezničenou částí auta).

Vyrážíme a podaří se nám dorazit do Bozoum ve 23 hodin. Zpráva o kolizi se v Africe šíří bleskově. Jak večer, tak i následující den mi volá mnoho lidí a ptají se mě, jak se mi daří a dělají si o mě starosti.

Ve čtvrtek 13.8. se slaví 60. výročí nezávislosti Středoafrické republiky, je to významný den. Na jedné straně cítíme mnoho hořkosti z toho, že tato bohatá a požehnaná země, žije v extrémní chudobě. Na druhou stranu vnímáme, že je třeba udělat vše pro to, aby se tato země změnila a rozkvetla.

A v sobotu si připomínáme velký svátek Nanebevzetí Panny Marie. Připomínáme si, že každý muž a každá žena si zaslouží úctu a důstojnost. Protože Bůh nás miluje. A protože i my máme schopnost milovat.

Cuneo, Viale Angeli

Bozoum

 

 

Takže na značky, připravit se a jedem

 

Takže na značky, připravit se a jedem

Po několika týdnech odmlky se vracím k blogu. Ve dnech 20. až 25. července jsem se v Itálii účastnil provinční kapituly karmelitánských otců janovské provincie, která sdružuje sedm klášterů. V Itálii jsou to domy v Loanu, Varazze, Savoně, Arenzanu, dva v Janově - Sv. Anna a Bocca di Magra, dva jsou v České republice, a to v Praze a ve Slaném. Pět misií je ve Středoafrické republice - v Bozoum, Baoru, v Bouar Yolé a Bouar St. Elie a Carmel v Bangui.

Každé tři roky se na dobu dvou týdnů schází kolem dvaceti karmelitánských kněží, zástupců z každé komunity, aby zvolili nového provinčního představeného a jeho radu. Aby naslouchali a přemýšleli o společné cestě a o tom, co je třeba učinit ve prospěch celého společenství v rámci celé provincie.

Je to krásný zážitek bratrství a modlitby. Kapitula znovu zvolila jako provinčního představeného otce Saveria Gavottu. Nově zvolenou radu tvoří tým otců, jsou to Roberto Nava, Michele Goegano, Paolo Galbiati a Marco Chiesa.

Po kapitule jsem odjel do Cunea, kde žije moje maminka, je jí 93 let. Bylo krásné být chvíli s ní a se širší rodinou.

Moc jsem sice necestoval, ale obtíže, způsobené coronavirovou epidemií jsem mohl mnohde pozorovat: čeká nás tolik nejistoty a obtíží... Ale navzdory všemu jsem zažil i hodně štědrosti a naslouchání.

Také jsem měl možnost vidět krásná místa. Místa stvořená Bohem a ta, která stovky let vytvářeli muži a ženy. Navzdory mnohým obtížím vytvořili krásu a harmonii. Doufáme a modlíme se za to, abychom i přes všechno mohli do tohoto světa dál přinášet něco krásného.

A v úterý 11. srpna se vracím do Středoafrické republiky.

Battistero - Cattedrale di Savona

Belvedere di La Morra (Langhe)

Cappella Le Brunate  - La Morra CN