Mléko a popel

 Mléko a popel

Po sedmi letech se konečně do Bozoum vrátilo mléko! Ve Středoafrické republice žije etnická skupina kočovného kmene Peuls (někdy jsou označovaní jako Fulani), kterou tvoří v podstatě kočovní pastýři. Původně jsou z Nigérie, cestují se svými stády ze severu na jih a hledají pro ně pastviny.

Mnoho rodin se v posledních letech usadilo kolem Bozoum. Ti, kteří mívali stáda, nám dříve dvakrát nebo třikrát do týdně přinášeli čerstvé mléko. A zatímco stáda patří mužům, výlučnou výsadou žen je starat se o produkty těch stád, což je také mléko (včetně másla nebo jogurtu). V době války bohužel téměř všichni Peuls opustili náš region. Minulý pátek mě čekalo příjemné překvapení, když jsem na misii zahlédl ženy, které přišly prodávat mléko! Je to malé, ale krásné znamení, že se situace pomalu zlepšuje.

V neděli probíhá slavnost skládání skautských slibů, veřejně je skládalo devět mladých lidí. Toto hnutí zde ve Středoafrické republice funguje krásně a je velmi aktivní. V pondělí odjíždím do Bouaru, v úterý pokračuji do Bocarangy. Jedu s otcem Matteem, spolu navštěvujeme naše tři katechety, kteří tam absolvují první ročník formace ve škole pro katechety. Studium a formaci mají v režii otcové kapucíni. Formace se účastní ještě dalších 15 rodin. Katecheta hraje v africké církvi významnou roli: vede modlitby ve vesnicích a v jejich blízkém okolí, vysvětluje katechismus, doprovází křesťanskou komunitu. Ve vesnicích, které kněz navštěvuje pouze dvakrát nebo třikrát ročně, je to katecheta, kdo je tam se svou rodinou stále přítomen. A zatímco se ve formačním centru ve městě Bocaranga muži školí v dopoledních hodinách v porozumění svátostem, dovednosti vysvětlovat Boží slovo, znát dějiny Církve, jejich manželky si doplňují vzdělávání, osvojují si poznatky v oblasti péče o děti a další dovednosti jako je šití a vaření.

A ve středu jsme vkročili do postní doby a začali jsme udílením popela. Je znamením, které nám připomíná, jak jsme křehcí, slabí a hříšní. Ale to znamení přijímáme také jako gesto přijetí, kterým bychom se měli "nechat zcela obejmout otevřenou náručí Krista na kříži", jak píše papež František. A toto otevření se nás vyzývá k důvěře, k víře v Jeho milosrdenství, které nás osvobozuje od všech hříchů.

Přeji dobré vykročení na postní cestu!

Peul - Mbororo

Scuola dei Catechisti - Bocaranga
Ecole des Catéchistes de Bocaranga

Bozoum-Bocaranga

V tichosti!

V tichosti!

Jak už to u nás bývá, také tento týden na misii v Bozoum byl rušný. Nicméně mám jedno téma, které nemohu vynechat, ale to si nechám až na konec.

Víkend měl v režii otec Federico, který sem z Bangui přijel s 11 mladými karmelitány, kteří tam studují filozofii. Nejdřív navštívili město Bossangoa a pak dorazili do Bozoum, aby si tu několik dní odpočinuli a dopřáli si krátký čas dovolené. I tak se s námi ale podíleli na mnoha různých aktivitách, které se uskutečňují díky pracovnímu nasazení řady vzácných lidí, kteří nám tu teď pomáhali. Zrovna zítra budou dva z našich přátel už odjíždět, jeden je lékař Giulio Zannini a druhý Enrico Massone, který hodně pomáhal otci Norbertovi při stavbě kostela ve vesnici Kpare. Stavba se realizuje 10 km od Bozoum, Giulio se mezitím věnoval v nemocnici pacientům. Podařilo se nám dokončit přebudování skladu na tělocvičnu a tím vznikl nový prostor pro sportovní aktivity, které tam bude moci provozovat mládež z Bozoum. Podařilo se to díky podpoře italské sportovní organizace CSI ze Savony.

Všechno by tedy mohlo být v pořádku, kdyby dál nepokračovalo rozsáhlá divoká těžba zlata, kterou tu provozují některé čínské společnosti. Mnoho lidí se domnívalo, že jejich aktivity skončily. Bohužel tomu tak není! Navzdory slibům, v rozporu s rozhodnutím parlamentní vyšetřovací komise, přestože se uskutečnila analýza kvality vody z místní řeky Ouham, která v ní potvrdila přítomnost rtuti, čínské společnosti na plno dál v těžbě pracují a dokonce těžební místa podél řeky ještě rozšiřují. Voda v řece Ouham je nyní hnědá, téměř hustá. Přitom uprostřed období sucha bývá voda v řekách téměř průsvitná. Bahnitá voda v řece je pozorovatelná v délce stovek kilometrů od Bozoum. Pokud jde o jejich sliby, že se ve městě vybudují některé stavby - jedna škola a dvě zdravotní centra, nic nesplnili. Zato místní úřady postavily tribunu pro úředníky, aby se na ní mohli usadit ve stínu v den národních oslav 1. prosince, když se ve městě koná slavnostní defilé. Takže tribuna místo školy. A pokud jde o slíbená zdravotní centra, je postaveno jen jedno a pouze z poloviny. A každý den tisícům lidí nezbývá než pít vodu, která je kontaminovaná rtutí, v té vodě se koupou, perou prádlo a tuto znečištěnou vodu používají k vaření. 

A to se děje každý den za absolutní lhostejnosti místních úřadů. Stovky lidí (hlavně ženy a děti) chodí na ta kontaminovaná místa, a tam, kde probíhala těžba, se pokoušejí hledat zbytky zlata. Mnoho těchto žen je těhotných a nosí s sebou malé děti. Až začneme vidět důsledky těchto škod, způsobených škodlivostí rtuti, bude už příliš pozdě!

A to vše se děje v tichosti!

Il fiume Ouham, o quello che ne resta
Le fleuve Ouham, après...

 

Non è l'Ouham
ce n'est pas l'Ouham

l'Ouham

dr Giulio

Kpare

La vecchia cappellina e la nuova...
La vieille chapelle et la nouvelle

Piccole cercatrici d'oro
Petites chercheuses d'or...

Palestra (CSI)
Salle de sport (CSI)

Světový den nemocných

Světový den nemocných

Dne 11. února slavíme jako každý rok, svátek Panny Marie Lurdské, je to chvíle k zamyšlení, ale také příležitost setkat se s nemocnými. Světlo ve tmě bolesti, semínko naděje, zárodek vzkříšení.

Ve Středoafrické republice je systém zdravotní péče velmi křehký. Je tu malá síť zdravotních zařízení, málo lékařů (jsou soustředěni především v hlavním městě), velmi málo nabízených služeb. A za všechno se musí platit! Včetně převazů a pomoci u porodů. Pro rodinu či jednotlivce, zejména pokud jsou někteří lidé osamělí nebo už starší, je téměř nemožné zaplatit si potřebné vyšetření. Někdy je pro ně složité zaplatit zdravotní sestře nebo lékaři (pokud vůbec někdo takový je v jejich dosahu!) pouhých 500 nebo 1 000 cefa (přibližně 1 euro). Pokud jsou přece jen vyšetřeni, je téměř nemožné koupit si pak potřebné léky nebo zaplatit náklady za chirurgický zákrok. Operace kýly tu vyjde zhruba na 100 eur, a to v zemi, kde je průměrný plat (člověka, který má zaměstnání!) 30–50 eur.

Církev se proto ve zdravotnictví angažuje velice intenzivně, provozuje zdravotní ambulance, malé porodnice, zdravotní střediska, nemocnice. Ale také se zaměřuje na distribuci kvalitních léků, jejichž nákup zajišťuje ve velkém v Evropě a poté léky zpřístupňuje různým zdravotnickým zařízením, ať už soukromým či veřejným, za dostupné, velmi nízké ceny. Nemluvě o pomoci, která je poskytovaná stovkám nemocných, kteří nás přicházejí žádat o pomoc s léčbou.

Proto jsme se 11. února, jako každý rok, setkali v nemocnici, kde jsme společně slavili eucharistii a žehnali všem nemocným. Bylo milé vidět aktivity různých farních skupin a sdružení, jak jsou zapojené do práce kolem úklidu areálu nemocnice, darují potraviny a mýdla nemocným.

V těchto dnech jsem narychlo odjel do Bangui, abych tam odvezl Giacoma, jednoho z našich dobrovolníků, který se po třech měsících, strávených v Bozoum, vracel zpět do Itálie.

Giacomo

 

Veletrh v Bouaru

Veletrh v Bouaru

Vrátil jsem se zrovna z Bouaru, kam jsem odvezl několik našich pacientů ke kontrole na oční kliniku. Museli jsme ujet 120 km, abychom ji mohli navštívit, ale i tak máme velké štěstí, že ji tu máme, protože tohle vlastně není "až tak příliš daleko“.

Oční klinika se nachází v areálu centra Sv. Michel, což je nemocnice, která se zaměřuje na léčbu a péči o pacienty s AIDS. Před časem se nám s podporou Ministerstva zahraničních věcí České republiky podařilo kliniku vybudovat a vybavit. Funguje dobře a je nenahraditelná pro mnoho lidí, kteří ji mohou navštěvovat, být tu léčeni a dostat tu léky a brýle.

Do Bouaru jsem přijel ještě z jiného důvodu: také tady se koná Zemědělský veletrh a právě dnes bude zahájen. Letos se tu koná po desáté, začali ho pořádat několik let poté, co už probíhaly veletrhy v Bozoum a teď už se tu pořádá zcela nezávisle, s podporou italské organizace Jiango Be Africa, Sdružení křesťanských a katolických žen z Bouaru, FAO a WFP.

Také tady se odehrála úžasná podívaná (s početnou účastní zejména žen), prezentovalo se tu se mnoho družstev z vesnic v oblasti Bouar a k vidění bylo spousta produktů. O čem sním? Kéž by se takové veletrhy konaly v každém okresním městě ve všech 16 středoafrických prefekturách každý rok!