Dar es Salaam

la cattedrale di Dar es Salaam

Dar es Salaam

Několik dní po návratu do Bozoum jsem opět na cestách.

V neděli 3. června jsem v naší farnosti slavil mši a mohl se zas po delší době setkat s "mými" lidmi. Návrat do Bozoum pro mne znamená i návrat ke krásným liturgickým oslavám, které jsou plné písní, tanců, ale i tichého naslouchání.

Druhý den dopoledne odjíždím do Bangui. Cesta (dlouhá 400 km) se neustále zhoršuje a cestování nyní trvá asi 7 hodin. V pondělí ráno odlétám do Tanzanie: 3 hodiny trvá let do Nairobi, kde přestupuji a pak přílétám kolem 21. hod. do hlavního města Dar es Salaam.

Tady se vítám s indickými sestrami z Kongregace Matky Karmelu. Jsou z prvního ženského řádu, který v roce 1800 v Indii založili sv. Cyriak Chavara a italský karmelitán Leopold Beccaro, pozdější zakladatel i kláštera v Arenzanu.

S indickými sestrami spolupracujeme ve Středoafrické republice od roku 1991 a moje návštěva zde u nich je projevem vděčnosti za všechnu práci, kterou sestry dělají v našem semináři v Yole, v blízkém dispensáři a ve školách.

Dalším důvodem mé přítomnosti zde v Tanzánii je to, že tři mladé dívky (z Tanzánie a z Keni) ve čtvrtek 7. června dokončily noviciát a skládají své první řeholní sliby: slibují Bohu žít v čistotě, chudobě a poslušnosti.

V 8 hodin ráno jsme v kapli komunity, kde je jejich rodiny doprovázejí na cestě k Bohu. Všechny tři jsou ustrojené jako nevěsty.

V 9.30 začíná slavení mše v blízké farnosti: je tam dvacet kněží, příbuzní a sestry z kongregace. Přijely sem z mnoha afrických klášterů, ve kterých pracují (Súdán, Střední Afrika, Tanzanie, Keňa, Jižní Afrika, Malawi). Po promluvě skládají tyto tři novicky sliby do rukou své generální představené. A pak přijímají hábit, který je u zasvěcených osob znamením nového života.

Liturgie trvá asi 3 hodiny, je provázena písněmi a tanci, to vše ve svahilštině, která je společným jazykem mnoho východoafrických zemí.

Následuje oběd, jednoduchý, ale pečlivě připravený a večer jsem pozván na oslavu, při které zástupci všech komunit Kongregace přinášejí nějaké jednoduché dary, sestry tancují nebo hrají různé scénky.

Je krásné vidět, jak ženy z různých zemí (z Indie i Afriky, Keni, Malawi, Súdánu, Tanzanie), z různých věkových skupin a z různých formací, umí žít s radostí ze svého zasvěcení. Svahilština se střídá s angličtinou a s jazykem malayalam (je to jazyk Keraly v Indii). A radost, která září na těchto tvářích je jedinečná, je to radost Vzkříšeného.