pátek 27. října 2017

Řeholník, kněz a pět banditů



Řeholník, kněz a pět banditů

Máme za sebou velmi rušný týden! V sobotu 21. října složil náš mladý středoafrický karmelitánský spolubratr jménem Christo slavnostní slib, zavázal se na celý život žít v čistotě, chudobě a poslušnosti. V pátek, den předtím, jsem přijel z Bozoum do Baora, kde probíhaly chvíle intenzivních modliteb a pak oslav. Bratra Christo "doprovodili" jeho rodiče tradičním rituálem, který připomíná předání syna jeho novomanželce. Později jsme se za něj během prostrace (obřad, kdy dotyčný v pokoře leží s obličejem na zemi), společně modlili. Po tomto zasvěcení byl bratr Christo přijat jako kandidát kněžství všemi přítomnými karmelitány a jeho spolužáci se kolem něj roztančili.
Této slavnosti se zúčastnili také další otcové z Itálie (otec provinciál, P. Saverio, P. Anastasio, P. Davide, P. Andrea Maria a P. Lorenzo), další hosté byli z Kamerunu a přijeli i mnozí další z naší komunity ve Středoafrické republice. Odpoledne jsme odjeli na misii v Bouar, abychom připravili druhou část slavnosti, a to kněžské svěcení. V neděli se totiž tři mladí muži stali jáhny a tři byli nově vysvěceni ke kněžské službě. Vedle našich dvou mladých mužů (bratr Christo a bratr Odilon), to jsou ještě čtyři mladí seminaristé z diecéze Bouar. Je to poprvé za padesát let, kdy máme tolik nových povolání! Bratr Christo a bratr Odilon vstoupili do našeho semináře v Yolé v roce 2000 (mimo jiné já jsem se tam stal v roce 1997 ředitelem), nastoupili dlouhou cestu zrání, hledání a rozlišování. Druhý den v pondělí slavil otec Odilon svou první mši v semináři: jaká radost a veliké emoce!

Ve středu odpoledne, poté, kdy jsem strávil den v Bozoum (kde situace uprchlíků zůstává nadále znepokojivá), jsem se vrátil zpět do Bouar, protože jsem tam měl několik schůzek. Ve 21 hodin večer přišla náhlá zpráva, že v semináři v Yolé jsou ozbrojení muži. Poslal jsem rychle někoho, aby se pokusil sehnat pomoc a vyjel jsem do Yolé. Bylo tam skutečně pět mladých mužů, ozbrojených kalašnikovy a puškami, kteří křičeli a vyhrožovali. Zajali hlídače, který hlídal u vstupní brány a hrozili, že ho zabijí. Chtěli peníze, klíče od auta... P. Marcello na ně začal mluvit a uklidňoval je, ať zachovají klid, že tu máme děti atd. Já jsem začal dělat "zlého" a trval na tom, že jim nic nedáme... Zatímco jsme mluvili, přesunovali jsme se po nádvoří postupně ke vstupní bráně. Jeden z banditů byl zdrogovaný a když začal ztrácet rovnováhu, využili jsme toho a dostali ze zajetí našeho hlídače a osvobodili ho. To už jsme byli u brány, bandity jsme vystrčili ven a rychle ji zavřeli... Ozvalo se několik výstřelů, křik, výhrůžky, ale už byli venku! Po chvíli začali přibíhat k bráně ozbrojení mladí muži z okolních vesnic a asi po hodině dorazili i místní četníci, teorve pak se dali banditi na útěk.
Zažili jsme spoustu strachu, ale Bohu díky, nedošlo k žádným zraněním a nevznikly nám žádné škody!






l'ordinazione di p.Odilon



Fr Christo, diacono





da sinistra: p.Federico, p.Andrea Maria, p.Odilon, p.Lorenzo, p.Saverio

Prima Messa di p.Odilon

sobota 21. října 2017

Svatá Terezie a spol.





Svatá Terezie a spol.

V neděli 15. října jsme oslavili svátek svaté Terezie. My karmelitáni ji oslovujeme "požehnaná matka", protože reformovala karmelitánskou rodinu. Byla to silná žena plná lásky k Bohu a k církvi, podařilo se jí vytvořit novou rodinu. Začala reformou společenství řeholnic a pokračovala u otců. Jedna z kaplí v Bozoum je zasvěcena této světici. V neděli jsme zde proto slavili mši. Po třech dnech příprav přišel nádherný čas modliteb a radosti.

Počet uprchlíků v Bozoum zůstává stále vysoký. Situace na severu zůstává bohužel nadále napjatá. Jak se dalo očekávat,  operace mírových jednotek OSN "modrých přileb" k "osvobození" města a okolí Bocaranga, se ukázala jako pouhá fasáda. Rebelové nebyli poraženi, jen se přesunuli o několik kilometrů dál a pokračují dál v páchání zločinů. Včera jsem se o sexuálním násilí, ke kterému došlo v Nzoro, nedaleko Ngaundaye, jehož se dopustili rebelové z MPC...

Od soboty do pondělí probíhala distribuce humanitární pomoci pro vysídlené osoby. Potraviny věnovala organizace WFP (Světový potravinový program), zapojila se i organizace UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky), která jim poskytla základní kuchyňské potřeby, přikrývky, karimatky, plachty a lopaty. V úterý jsme mohli pro děti uprchlíků zahájit výuku. Místní inspektor dal k dispozici jednu školu, ve které může probíhat odpolední vyučování. Máme osm tříd, začínáme s 210 žáky, jejich počty ale stále narůstají.

V úterý brzo ráno jsem vyrazil na cestu do Bangui, abych přivítal řeholnice z indické kongregace Karmel Matky Boží. Jedná se o významný okamžik, protože se chystá otevření jejich druhého domu v této zemi, po Bouar tentokrát v Bangui. Přijely tři sestry (sestry Nirmal a Pradeeba z Indie a sestra Catherine z Malawi), které doprovází jejich generální představená.

Ve čtvrtek odpoledne vyrážíme společně do Bouar, kam přijíždíme až pozdě v noci. Děti ze semináře v Yole přivítaly návštěvu velikou party. Je to chvíle, kdy se otevírá nová kapitola. Spolupracujeme v této zemi s indickými sestrami již více než 25 let. Nové sestry zůstanou několik měsíců v Bouar a pak se přestěhují do Bangui, kde se začnou věnovat zejména ženám a dívkám.

Cappella Santa Teresa
la Chapelle de Sainte Thérèse





distribuzione viveri
distribution des vivres


Distribuzione secchi, coperte, zanzariere, materiale cucina
Distribution de seaux, couvertures, moustiquières, oustensiles de cuisine

école déplacés

l'arcobaleno, segno di benevenuto per le suore indiane


Sr Grace, sr Catherine, Sr Pradeeba, Sr Nirmal

neděle 15. října 2017

Vysídlení podruhé




Vysídlení podruhé

Pokračujeme v práci s vysídlenými lidmi. Jejich počet zůstává poměrně stabilní kolem 3800. "Systém" práce nevládních organizací a agentur OSN se ukázal tentokrát efektivní a počáteční reakce přináší úspěchy. Byť často trvá dlouhou dobu, než se vyřídí veškeré nutné administrativní úkony. Ale mohli jsme zakoupit dostatečné množství léků a také 2,6 tuny rýže, kterou jsme okamžitě rozdělili mezi více než 700 rodin. A to zejména díky rychlé podpoře českého ministerstva zahraničních věcí a nevládní organizaci SIRIRI.org.

S Červeným křížem jsme otevřeli malé zdravotní středisko, které se stará především o vysídlené osoby. Nemocní sem přicházejí nechat se ošetřit, mají evidenční kartu, kterou jsme vystavili pro každou domácnost. A právě nyní shromažďujeme jména dětí, abychom mohli uskutečnit zápisy do škol a doufáme, že do pondělí zvládneme otevřít školu pro děti uprchlíky. Solidarita je veliká, možná i proto, že mají mnozí z obyvatel Bozoum stále ještě ve svém srdci to, co zažívali po dobu téměř dvou měsíců v období od prosince 2013 do ledna 2014, kdy se oni stali uprchlíky zde na misii. V neděli proběhla během nedělní mše sbírka, kterou organizovalo hnutí sv. Vincence. Lidé přinesli potraviny a mýdlo, všechno jsme potřebným okamžitě rozdělili.

Situace v Bocaranga zůstává velmi nejistá. Díky zásahu mírových jednotek OSN došlo k vojenské operaci, kdy byli rebelové vyhnáni, ale obáváme se toho, že se přesunuli jen o pár kilometrů dál. Mohou se tedy za pár týdnů zase vrátit, jakmile "modré helmy" město znovu opustí. V sobotu odpoledne dorazil i do Bozoum kontingent mírových sil. Museli jsme obtížně přesvědčovat obyvatele města, aby je přijali. Vznikly totiž vážné obavy, že jejich přítomnost se může stát impulzem k útoku rebelů na Bozoum...

V úterý ráno odjíždím do Bangui, abych přivítal našeho provinčního nadřízeného P. Saveria a představeného indických sester, jejichž komunita sídlí v Bouaru. V plánu je otevření jejich dalšího domu v Bangui. Ve čtvrtek v 5 ráno odjíždíme do Bouar, dorazíme tam ve 13 hodin. Po jednání se rozloučím se sestrami a pokračuji do Bozoum, kam po 600 km a 11 hodinách za volantem šťastně přijíždím.
i doni della San Vincenzo


il riso di Bozoum




p.Saverio e p.Federico




neděle 8. října 2017

3.222 (tři tisíce dvěstě dvacet dva)






3.222 (tři tisíce dvěstě dvacet dva)

A stále přicházejí další: další stovky lidí (děti, dospělí, starší lidé, těhotné ženy), kteří utíkají z nejhoršího. Město Bocaranga, které obsadili dne 23. září povstalci z hnutí 3R, je pro tuto chvíli pevně v jejich rukou a kdo mohl, tak utekl.
V sobotu jsme začali se sčítáním lidí. S pomocí delegátů, vybraných samotnými uprchlíky, s dobrovolníky Charity a s dalšími nevládními organizacemi je každá rodina zapsaná, zvláštní pozornost je věnovaná dětem. Zadáváme údaje do počítače a prozatím tam je zapsaných 3.222 lidí, z toho 2137 dětí.
Solidarita mnoha lidí je veliká: někdo otevírá dveře svého domu, někdo přináší něco k jídlu, jiní  pomáhají při úklidu a přípravách prostor, kde se mohou rodiny uložit. V neděli ráno je mše a členové sdružení "Mariina legie" rychle organizují pro uprchlíky sbírku. Vybralo se toho hodně: arašídy, maniok, rýže, chléb, mýdlo, oblečení.
Mnoho organizací nám pomáhá. Přichází rychlá pomoc z Prahy, jak od SIRIRI, tak od českého Ministerstva zahraničních věcí. Dokonce i malá skupina italských přátel, která se sešla u grilování, se složila a poslala nám 150 eur! Nádherná štědrost!
V úterý ráno jsme sloužili mši pro všechny studenty v našich školách (z mateřské, základní, střední, z kurzů alfabetizace): je to ohromný proud dětí, které přichází a zaplňuje kostel!
Ve středu odpoledne odjíždím do Bouaru. Během prvních 70 km projíždím 17 bariér se závorami a strážemi, které jsou vyzbrojené puškami a různými po domácku vyrobenými zbraněmi. Kontroly jsou od sebe ve vzdálenostech jen něco málo přes 4 km! Samozřejmě jsem se zastavil u každé bariéry a vždy jsem vedl stejný surrealistického dialog s těmito mladými muži, kteří tvrdí, že jsou tu proto, aby bránili tuto zemi, ale zároveň nutí každého, aby zastavil a něco jim zaplatil.
Ve čtvrtek ráno jsme na diecézním zasedání: výroční setkání, které sdružuje zástupce všech farností. Letos, vzhledem k současné situaci, schůzku zkracujeme na jeden den. Je tak dojemné slyšet svědectví tolika kněží, sester a katechetů, kteří pracují v nejnebezpečnějších oblastech, jak jsou v těch mistech svědectvím Boží přítomnosti. Téměř polovina diecéze je ohrožena: některá města jsou dějištěm střetů (Ngaundaye, Ndim, Bocaranga, Niem), proto mnoho lidí uprchlo do oblastí méně ohrožených (Bozoum, Bouar).
V pátek ráno se scházíme s ostatními kněžími, sestrami a katechety z nejvíce postižených oblastí a snažíme se co nejlépe zorganizovat pro ně pomoc. A mnozí mohou odjíždět a odvážet s sebou základní léky, které pomohou uprchlíkům.
Říjen je měsíc misií a my ho začínáme s tolika bolestmi chudých lidi, kteří trpí a prchají. Cítíme bolest kvůli obětem (zabíjení, drancování, násilí). Cítíme bolest i kvůli ozbrojeným skupinám, které za tím vším stojí. A cítíme velikou bolest i vůči těm, kteří by mohli a měli něco proti tomuto zlu udělat, ale nic nedělají.
 



i doni dell'offertorio per gli sfollati



Alzabandiera al Lycée St Augustin

Messa per gli alunni




I medicinali per gli sfollati
Les médicaments pour les déplacés