neděle 28. května 2017

Loučení a vítání...



Loučení a vítání...
I když se to opakuje už od roku 1974, pokaždé, kdy odjíždím (tehdy šlo o odjezdy vlakem z Cuneo do Arenzano, kde jsem jezdil do semináře, pak do Janova a od roku 1992 jsou to odjezdy do Afriky), stejně jsem si nezvykl na odjezdy. Rozloučit se s přáteli, příbuznými, bratry z kláštera, není tak snadné, když vím, že vzájemné vzdálení se (v prostoru, ale i v čase) bude zase na dlouho. Dny před odjezdem jsou naplněné vším, co je potřeba ještě stihnout a zdá se, že čas utíká jednou rychle, jindy pomalu. Ale to, co je nejtěžší, jsou poslední návštěvy, setkání a loučení. A přesto vím, že to je život a odjíždění k němu patří. I ono je krásné. Utrpení zvyšuje hodnotu toho, když se člověk rozhodne odejít jinam a žít daleko. A vlastně až tak o velké odloučení nejde: modlitba a přátelství se vzdáleností neměří!

Minulý víkend jsem strávil v rodném Cuneo. Setkal jsem se s mnoha milými lidmi. V neděli ráno jsem slavil ve farnosti svátek Neposkvrněného srdce Panny Marie a pak v 11 hod v Montanera, nedaleké vesničce uprostřed přírody. Tamní pan farář získal celou vesnici k solidaritě se Středoafrickou republikou.

V úterý ráno mi zvoní budík už před třetí ráno. Naložím kufry a jedu vyzvednout svou sestru Marisu. Je to jen krátká zastávka, ale s velkým překvapením - ve 3:20 v noci! vidím přítele Paolo Silvestro, který přijel, aby nás doprovodil do Turína. Dáme si poslední společné capucino, pak už vyzvedávám palubní lístek, odevzdám zavazadla a přijde čas na poslední obejmutí. Odcházím k letadlu a po posledních kontrolách a pozdravech už letíme. V 6 hod. letadlo odlétá směrem na Paříž. Z Paříže jsem v Bangui kolem 16.30, přiletěli jsme jen s malým zpožděním. Kontrola dokladů, výdej zavazadel a konečně jsem venku z haly!

Druhý den máme setkání s otci z komunity a pak odjíždím do Bozoum. Mám plné auto (kromě svých zavazadel vezu také osivo, které bude distribuováno. Je to dar od Seed Programs International z USA. Cesta je dlouhá, ale po 400 km, kolem 17.hod. konečně přijíždím do Bozoum.

Ve čtvrtek 25. května slavíme slavnost Nanebevstoupení, předsedám eucharistii, což mi umožňuje, abych se pozdravil a setkal v modlitbě se svými farníky. A tak znovu zahajuji svůj život v Bozoum... A všechno nejlepší k narozeninám!