Loučení a vítání...
I
když se to opakuje už od roku 1974, pokaždé, kdy odjíždím (tehdy šlo o
odjezdy vlakem z Cuneo do Arenzano, kde jsem jezdil do semináře, pak do
Janova a od roku 1992 jsou to odjezdy do Afriky), stejně jsem si nezvykl
na odjezdy. Rozloučit se s přáteli,
příbuznými, bratry z kláštera, není tak snadné, když vím, že vzájemné
vzdálení se (v prostoru, ale i v čase) bude zase na dlouho. Dny před
odjezdem jsou naplněné vším, co je potřeba ještě stihnout a zdá se, že
čas utíká jednou rychle, jindy pomalu. Ale to, co je nejtěžší, jsou
poslední návštěvy, setkání a loučení. A
přesto vím, že to je život a odjíždění k němu patří. I ono je krásné.
Utrpení zvyšuje hodnotu toho, když se člověk rozhodne odejít jinam a žít
daleko. A vlastně až tak o velké odloučení nejde: modlitba a přátelství
se vzdáleností neměří!
Minulý
víkend jsem strávil v rodném Cuneo. Setkal jsem se s mnoha milými
lidmi. V neděli ráno jsem slavil ve farnosti svátek Neposkvrněného srdce
Panny Marie a pak v 11 hod v Montanera, nedaleké vesničce uprostřed
přírody. Tamní pan farář získal celou vesnici k solidaritě se
Středoafrickou republikou.
V
úterý ráno mi zvoní budík už před třetí ráno. Naložím kufry a jedu
vyzvednout svou sestru Marisu. Je to jen krátká zastávka, ale s velkým
překvapením - ve 3:20 v noci! vidím přítele Paolo Silvestro, který
přijel, aby nás doprovodil do Turína. Dáme si poslední společné
capucino, pak už vyzvedávám palubní lístek, odevzdám zavazadla a přijde
čas na poslední obejmutí. Odcházím k letadlu a po posledních kontrolách a
pozdravech už letíme. V 6 hod. letadlo odlétá směrem na Paříž. Z Paříže
jsem v Bangui kolem 16.30, přiletěli jsme jen s malým zpožděním.
Kontrola dokladů, výdej zavazadel a konečně jsem venku z haly!
Druhý
den máme setkání s otci z komunity a pak odjíždím do Bozoum. Mám plné
auto (kromě svých zavazadel vezu také osivo, které bude distribuováno.
Je to dar od Seed Programs International z USA. Cesta je dlouhá, ale po
400 km, kolem 17.hod. konečně přijíždím do Bozoum.
Ve
čtvrtek 25. května slavíme slavnost Nanebevstoupení, předsedám
eucharistii, což mi umožňuje, abych se pozdravil a setkal v modlitbě se
svými farníky. A tak znovu zahajuji svůj život v Bozoum... A všechno nejlepší k narozeninám!
Žádné komentáře:
Okomentovat