Kardinálovo turné
A tady je to avizované překvapení tohoto týdne: návštěva kardinála, arcibiskupa Bangui, Dieudonné Nzapalainga! Poté, co se stal kardinálem, slíbil návštěvu všech diecézí v zemi a začal hned od té naší, tedy od diecéze Bouar. Ve
středu ráno odjel z hlavního města, po zastávce ve farnosti (a v
nemocnice) v Bossemptele dorazil kolem 17. hodiny do Bozoum. Mnoho lidí
ho vítalo přímo u silnice, která vede k nám na misii. Doprovodili jsme
kardinála písněmi a radostným voláním do kostela, kde se modlil pak se
pozdravil s lidmi.
Lidé jsou více než nadšení, i proto, že je jedinou významnou osobností v zemi. Ve čtvrtek dopoledne má kardinál intenzivní program, který mu umožnil dozvědět se o různých aktivitách ve farnosti a poté vyrazil na další část návštěvy. V
6:30 ráno je mše: navzdory této časné hodině je kostel zcela plný.
Krásná slavná mše sv. s tancem, zpěvem, modlitbami, nasloucháním Božímu
slovu. Kardinál nám říká následující slova: jsme pozváni stále důvěřovat
Bohu, růst ve věrnosti jeho lásce a v lásce ke všem bratřím a sestrám
bez rozdílu, dívat se za hranice, brát budoucnost země vážně. Po
mši doprovázím kardinála na střední školu sv. Augustina, kde se setkává
s učiteli a studenty, vítají ho s velkou radostí. Pozorně naslouchají
poselství důvěry v mladé lidi a slova o odpovědnosti každého
jednotlivce, který je budoucností plnou naděje. Naděje tkví také v
jejich poctivé práci a vážném zájmu o studium.
Přecházíme
do naší základní školy, pak následuje setkání s farní radou, která
prezentuje realitu života farnosti. Také naslouchala radám a povzbuzením
otce kardinála. Den končíme setkáním s
anti-balaka, povstalci, kteří zasévají strach a obavy. Poslouchají ho
pozorně, i když jeho slova nejsou nijak líbivá...
Pak
se pozdraví se sestrami a vyjíždíme směrem na Bocaranga, města
vzdáleného 125 km, které bylo 2. února napadeno desítkami banditů z
kmenů Peuls. Zabili 21 lidí, vypálili trh a mnoho obchodů, šířili teror
po dobu čtyř dlouhých hodin. Lidé před nimi utíkali (někteří přišli až
do Bozoum!). A to vše navzdory přítomnosti kontingentu mírových sil,
který nezasáhl, ale nechal je ničit...
Během
cesty čekají na projíždějící auta v mnoha vesnicích lidé a kardinálovi
mávají! Odpojuji se a jedu napřed, abych upozornil v dalších vesnicích
na jejich příjezd a zároveň ověřuji, zda nehrozí na cestě nějaké
bezpečnostní problémy... Zastavíme se v
Tollem, 60 km od Bozoum, kde kardinál vystoupí, aby se pozdravil s lidmi
a pomodlil se spolu s nimi. Jedu zase napřed a v 15. hodin jsem v
Bocaranga. Je tu spousta lidí, kteří už čekají: je to prakticky první
velká slavnost a chvíle uklidnění a povzbuzení pro obyvatele města (a
pro tisíce vysídlených osob) po nedávných dramatických událostech.
Uvítání je triumfální: v záři písní, křiku, volání pozdravů a ve
zvířeném prachu všude kolem, doprovázím kardinála do kostela.
Po
chvilce odpočinku se setkáváme misionáři a misionářkami z Bocaranga a z
misií z Ndim a Ngaundaye, kteří sem nyní také přijeli. Jedná se o velmi
silný zážitek, kdy kardinál vyjadřuje vděčnost církve za jejich věrnou
přítomnost, a to i navzdory nebezpečí a válce. Jsou tu mladé sestry i
staří otcové, někteří osmdesátníci. Mnozí z těch nejstarších jsou v této
zemi už od roku 1960!!!
Pátek ráno začneme mší v 6.30, také ta je zde velmi slavnostní. Kostel je znovu zcela plný, mnozí se dovnitř ani nevejdou.
Po
mši následuje setkání se studenty a učiteli, s dalšími lidmi z
Bocaranga, končíme zas setkáním s anti-balaka. I jim, podobně jako v
Bozoum, kardinál s naléhavostí doporučoval dívat se do budoucna, vyjít
na cestu smíření, budování a ne ničení a zabíjení... Asi
v 11.30 kardinál pokračuje po silnici směr do Bouar, zatímco já ještě
zůstávám, abych absolvoval několik schůzek s lidmi z farní charity a s
několika zástupci zemědělských družstev. Hledáme řešení, jak podpořit
město a tisíce vysídlených lidí, kteří museli uprchnout... Těžkosti jsou
obrovské!
Je
smutné vidět opuštěnou velkou část území. Velkou vinu na tom nese stát.
Zdá se, že vláda má jen práva a žádné povinnosti: silnice jsou v
katastrofálním stavu, školy a nemocnice jsou ponechány na dobré vůli
farností a ochotě nevládních organizací a lidí dobré vůle; policie chybí
nebo je bezmocná... A to vše za stálé přítomnosti misí OSN, které i
přes impozantní nasazení lidí a finančních zdrojů nemají - jak se zdá -
jednoznačnou snahu obnovit mír... Tento stav symbolizovalo např. to,
čeho jsem byl dnes ráno svědkem. Při setkání s žáky a studenty přišla
jedna dívka ve věku 14-15 let a přinesla dopis, ve kterém popisuje
situaci v jejím městě prezidentovi republiky. Napsala (cituji):
"Předávám vám tento dopis Vám, Vaše Eminence, abyste ho odevzdal do
rukou prezidenta republiky, neboť kdybych dopis dala někomu jinému,
nikdy by nepřišel do jeho rukou"!!!
Bozoum, Lycée St Augustin |
Bozoum, école Bakanjia |
Bozoum, école Maternelle |
Tolle |
Un antibalaka... armato e non disturbato da nessuno! Un antibalaka, armé... |
Bocaranga, riunione con i religiosi e le religiose |
Bocaranga, riunione con gli antibalaka |