neděle 26. února 2017

Kardinálovo turné





Kardinálovo turné
A tady je to avizované překvapení tohoto týdne: návštěva kardinála, arcibiskupa Bangui, Dieudonné Nzapalainga! Poté, co se stal kardinálem, slíbil návštěvu všech diecézí v zemi a začal hned od té naší, tedy od diecéze Bouar. Ve středu ráno odjel z hlavního města, po zastávce ve farnosti (a v nemocnice) v Bossemptele dorazil kolem 17. hodiny do Bozoum. Mnoho lidí ho vítalo přímo u silnice, která vede k nám na misii. Doprovodili jsme kardinála písněmi a radostným voláním do kostela, kde se modlil pak se pozdravil s lidmi.

Lidé jsou více než nadšení, i proto, že je jedinou významnou osobností v zemi. Ve čtvrtek dopoledne má kardinál intenzivní program, který mu umožnil dozvědět se o různých aktivitách ve farnosti a poté vyrazil na další část návštěvy. V 6:30 ráno je mše: navzdory této časné hodině je kostel zcela plný. Krásná slavná mše sv. s tancem, zpěvem, modlitbami, nasloucháním Božímu slovu. Kardinál nám říká následující slova: jsme pozváni stále důvěřovat Bohu, růst ve věrnosti jeho lásce a v lásce ke všem bratřím a sestrám bez rozdílu, dívat se za hranice, brát budoucnost země vážně. Po mši doprovázím kardinála na střední školu sv. Augustina, kde se setkává s učiteli a studenty, vítají ho s velkou radostí. Pozorně naslouchají poselství důvěry v mladé lidi a slova o odpovědnosti každého jednotlivce, který je budoucností plnou naděje. Naděje tkví také v jejich poctivé práci a vážném zájmu o studium.

Přecházíme do naší základní školy, pak následuje setkání s farní radou, která prezentuje realitu života farnosti. Také naslouchala radám a povzbuzením otce kardinála. Den končíme setkáním s anti-balaka, povstalci, kteří zasévají strach a obavy. Poslouchají ho pozorně, i když jeho slova nejsou nijak líbivá...

Pak se pozdraví se sestrami a vyjíždíme směrem na Bocaranga, města vzdáleného 125 km, které bylo 2. února napadeno desítkami banditů z kmenů Peuls. Zabili 21 lidí, vypálili trh a mnoho obchodů, šířili teror po dobu čtyř dlouhých hodin. Lidé před nimi utíkali (někteří přišli až do Bozoum!). A to vše navzdory přítomnosti kontingentu mírových sil, který nezasáhl, ale nechal je ničit...

Během cesty čekají na projíždějící auta v mnoha vesnicích lidé a kardinálovi mávají! Odpojuji se a jedu napřed, abych upozornil v dalších vesnicích na jejich příjezd a zároveň ověřuji, zda nehrozí na cestě nějaké bezpečnostní problémy... Zastavíme se v Tollem, 60 km od Bozoum, kde kardinál vystoupí, aby se pozdravil s lidmi a pomodlil se spolu s nimi. Jedu zase napřed a v 15. hodin jsem v Bocaranga. Je tu spousta lidí, kteří už čekají: je to prakticky první velká slavnost a chvíle uklidnění a povzbuzení pro obyvatele města (a pro tisíce vysídlených osob) po nedávných dramatických událostech. Uvítání je triumfální: v záři písní, křiku, volání pozdravů a ve zvířeném prachu všude kolem, doprovázím kardinála do kostela.

Po chvilce odpočinku se setkáváme misionáři a misionářkami z Bocaranga a z misií z Ndim a Ngaundaye, kteří sem nyní také přijeli. Jedná se o velmi silný zážitek, kdy kardinál vyjadřuje vděčnost církve za jejich věrnou přítomnost, a to i navzdory nebezpečí a válce. Jsou tu mladé sestry i staří otcové, někteří osmdesátníci. Mnozí z těch nejstarších jsou v této zemi už od roku 1960!!!

Pátek ráno začneme mší v 6.30, také ta je zde velmi slavnostní. Kostel je znovu zcela plný, mnozí se dovnitř ani nevejdou.
Po mši následuje setkání se studenty a učiteli, s dalšími lidmi z Bocaranga, končíme zas setkáním s anti-balaka. I jim, podobně jako v Bozoum, kardinál s naléhavostí doporučoval dívat se do budoucna, vyjít na cestu smíření, budování a ne ničení a zabíjení... Asi v 11.30 kardinál pokračuje po silnici směr do Bouar, zatímco já ještě zůstávám, abych absolvoval několik schůzek s lidmi z farní charity a s několika zástupci zemědělských družstev. Hledáme řešení, jak podpořit město a tisíce vysídlených lidí, kteří museli uprchnout... Těžkosti jsou obrovské!

Je smutné vidět opuštěnou velkou část území. Velkou vinu na tom nese stát. Zdá se, že vláda má jen práva a žádné povinnosti: silnice jsou v katastrofálním stavu, školy a nemocnice jsou ponechány na dobré vůli farností a ochotě nevládních organizací a lidí dobré vůle; policie chybí nebo je bezmocná... A to vše za stálé přítomnosti misí OSN, které i přes impozantní nasazení lidí a finančních zdrojů nemají - jak se zdá - jednoznačnou snahu obnovit mír... Tento stav symbolizovalo např. to, čeho jsem byl dnes ráno svědkem. Při setkání s žáky a studenty přišla jedna dívka ve věku 14-15 let a přinesla dopis, ve kterém popisuje situaci v jejím městě prezidentovi republiky. Napsala (cituji): "Předávám vám tento dopis Vám, Vaše Eminence, abyste ho odevzdal do rukou prezidenta republiky, neboť kdybych dopis dala někomu jinému, nikdy by nepřišel do jeho rukou"!!!





Bozoum, Lycée St Augustin


Bozoum, école Bakanjia


Bozoum, école Maternelle


Tolle

Un antibalaka... armato e non disturbato da nessuno!
Un antibalaka, armé...

Bocaranga, riunione con i religiosi e le religiose


Bocaranga, riunione con gli antibalaka

sobota 18. února 2017

Mezi Bouar a Bozoum





 



Mezi Bouar a Bozoum
V pátek večer jsem se vrátil do Středoafrické republiky z Kamerunu. Zastavil jsem se v Bouar, kde jsem se mohl zúčastnit zahájení Zemědělského veletrhu, který zdejší Charita pořádá již sedm let, a to díky úsilí otce Beniamina Gusmana. V sobotu odpoledne odjíždím s otcem Enricem a volíme přímou trasu. Ve večerních hodinách konečně přijíždíme do Bozoum! V těchto dnech jsme pokročili ještě s nějakou prací v kostele. Nainstaloval jsem šest ventilátorů s cílem vylepšit trochu proudění vzduchu ve staré části kostela, kde je právě v tomto období velmi horko. Enrico Massone začal pokládat dlažbu v presbytáři. Díky mému příteli Cesare Biancinimu (a jeho rodině) dorazily dlaždice, které umožní, aby se v kostele lépe udržovala čistota a prostředí více odpovídalo důstojnosti místa. Je to zdlouhavá a namáhavá práce, ale Enrico Massone je zvyklý: v tomto roce slaví 30 let práce ve Středoafrické republice, kam pravidelně jezdí každý rok na jeden nebo dva měsíce, a to už od roku 1987! A příští týden ... se těšte na překvapení!














 

sobota 11. února 2017

Kamerun 2017



Kamerun 2017
Právě jsem přijel do Bouar, po návratu z Yaoundé (Kamerun), ujeli jsme více než 2000 km.

Tento týden byl - jako téměř každý - velmi výživný! V neděli jsme ukončili Zemědělský veletrh v Bozoum. Výsledky, i přes různá rizika, nejistoty a absenci mnoha zemědělských družstev, byly dobré - prodejní obrat odhadujeme kolem 22 až 30 tisíc eur. V průběhu závěrečného nedělního odpoledne jsme oceňovali nejlepší vystavovatele a nejkrásnější zahrady.

V pondělí ráno jsme zahájili v naší škole sv. Augustina "kulturní týden". Celých šest dní věnujeme kulturním akcím (promítání filmů, debaty, přednášky, tance, soutěže, atd), zapojují se aktivně studenti, učitelé a vše probíhá pod vedením sestry Annity. V pozdním dopoledni spěchám na letiště Bozoum, abych malým letadlem UN odletěl do Bangui, za necelou hodinku jsem na místě a můžu vyrazit na několik schůzek, na kterých jednáme o chystaných stavebních projektech.

V úterý ráno vstávám ve 4:30, po slavení ranní mše vyjíždíme s P. Federicem do Kamerunu. Není to tedy úplně blízký cíl! Ve 12:30 jsme v Bouar, v odpoledních hodinách se k nám přidává P. Enrico a pokračujeme směrem k hranicím. Průjezd přes hranice je pokaždé spojen s nejistotou - někdy trvá čekání na vyřízení formalit hodinu, někdy 3 - 4 hodiny... Ale tentokrát máme docela štěstí, čekáme "jen" hodinu a půl. Konečně pokračujeme dál a v 19:30 jsme v Bertoua, kde přenocujeme. Zde se setkáváme s několika přáteli ze SAR, kteří v roce 2014 museli uprchnout ze země. Zachránili se a nyní se snaží znovu rozvíjet podnikání, aby uživili sebe a své rodiny. Loučíme se s nimi ve středu ráno a v poledne jsme v Yaoundé, 1200 km od Bangui.

Přijeli jsme sem proto, abychom se setkali s našimi spolubratry a mladými muži, kteří zde tráví formaci. Také nakupujeme mnoho věcí - např. osivo, léky, lepidlo na dřevo apod. Využíváme čas také k setkání s italskou velvyslankyní zde v Kamerunu, vloni v říjnu nás navštívila v Bozoum. V pátek ráno v 5:45 jsme vyjeli z Yaoundé, abychom večer dorazili do Bouar. Cestou na území Středoafrické straně potkáváme skupinu rebelů, která táboří dokonce už několik měsíců poblíž hlavní silnice, aniž by byla rušena pořádkovými silami nebo vojáky mezinárodních mírových sil...

V městě Bouar panuje velmi napjatá atmosféra, je tu velký strach z možných útoků a střetů... Zvlášť v noci ze čtvrtka na pátek se tu šíří veliká všeobecná panika, koluje tu mnoho různých "fám"...

Suzanne, la vincitrice del concorso degli orti
Suzanne, le lauréat du concours des jardins potagers





Bozoum

La comunità dei Carmelitani a Yaounde

Acquisto di sementi
Achat de semences à Yaounde



Forno a legna a Bertoua
le four à bois à Bertoua


neděle 5. února 2017

Zemědělský veletrh 2017






Zemědělský veletrh 2017
Navzdory všem a všemu... ano, i v tomto roce se nám podařilo zorganizovat v Bozoum velký Zemědělský veletrh. Začali jsme s touto tradicí v roce 2004, takže máme letos už 13. ročník! Vznikl s cílem podporovat rolníky a zemědělská družstva. Je to velký den rolníků.

Vždycky jsem věřil a všichni věříme, že neexistuje mír bez rozvoje, proto i nadále budeme podporovat snahu žen a mužů dobré vůle. Jsme přesvědčeni, že pouze na základě práce, trpělivosti a nadšení se vytváří lidská důstojnost. Bohužel ale ročník 2017 proběhl v těžké době. Ve čtvrtek 2. února zaútočila skupina rebelů na město Bocaranga (125 km od Bozoum), vypálili a vyrabovali tržiště a mnoho domů, plenili a zabíjeli, zemřelo nejméně 18 lidí. Vzhledem k bezpečnostním rizikům jsme tedy nemohli pozvat zemědělská družstva z oblastí kolem Bocaranga, Koui, Ndim, Ngaundaye a Paoua. A to výrazně snížilo počet přítomných vystavovatelů a množství vystaveného zboží, které se prodávalo...

Kromě těchto těžkostí jsme letos - na rozdíl od předchozích let - nedostali finanční podporu od žádné nevládní organizace. Ale Prozřetelnost je úžasná, i když máme jen velmi malé zdroje! Veletrh jsme připravovali asi měsíc. Angažovali se dobrovolníci, zaměstnanci i studenti nejvyšších gymnázia. S hrdostí a velkorysostí vítali skupiny účastníků, dělali jejich registraci a průběžně se zapojovali do veškeré organizace.

V sobotu ráno jsme byli všichni připraveni začít. Prostor pro výstaviště je čisté, stánky na svých místech. Zahajujeme den v 9 hodin slavnostním průvodem. Pak probíhají proslovy, i když tentokrát bez prefekta, dokonce i bez podprefekta, město žije už celé měsíce bez přítomnosti jakékoli státní autority. 

Veletrh je čas a prostor pro expozici, pro zviditelnění krásné "tváře" zemědělství, prodeje vypěstovaných produktů. V odpoledních hodinách navštěvujeme desítky nádherných zahrad... I v tomto případě je to pastva pro oči a srdce! Prostí lidé, kteří tvrdě pracují a s hrdostí ukazují plody své práce! A to je moc dobrá zpráva!




gli alunni del nostro Liceo
les élèves de notre Lycée St Augustin