Pašijový týden
Liturgie nás vede k velikonočnímu tajemství: k utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše.
Svatý
týden začíná Květnou nedělí. Tady v Bozoum se kolem osmé hodiny
scházíme před školou "Isidore Bakanjia": je tu hodně lidí, s krásnými
palmovými ratolestmi (velmi dovedně propletenými): atmosféra je
slavnostní jako před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě, když lidé radostně
vítali Ježíše.
Po
čtení evangelia a po požehnání palem jsme vstoupili průvodem (více či
méně uspořádaným...) do kostela. Zde pokračuje mše obvyklým způsobem
četbou dlouhého úryvku z evangelia tzv. pašijí.
V
úterý... opět vyrážím na cesty. Už odpoledne jsem v Bouar. Po
poledni do našeho semináře v Yole přijel apoštolský nuncius. Je to
vlastně velvyslanec Svatého stolce a vzhledem k tomu, že náš biskup je
ze zdravotních důvodů v Itálii, tak je to on, kdo bude předsedat mši,
při které se světí oleje (Missa chrismatis).
Při
příjezdu zní písně, pak trávíme nějaký čas v kapli, kde se nuncius
setkává s chlapci a mladými z našeho semináře. Mluví o výjimečné
události, kterou byla návštěva papeže ve Středoafrické republice ve
dnech 29. a 30. listopadu. Pak se zastaví a dává se do hovoru s mládeží,
která byla v Bangui při této události. Vyzve chlapce, aby s námi
sdíleli to, co tam zažili. A mladí lidé vyjadřují hluboké a krásné
myšlenky. Řadu svědectví končí Léonce, kterému se podařilo dostat se k
papeži ke zpovědi (pátý ze šesti kajícníků...).
Ve
středu ráno v osm hodin jsme v katedrále na mši se svěcením olejů: je
to mše, při které se sejdou kněží diecéze a připomínají si
závazek svého kněžství. Během slavení mše kněží obnoví své kněžské
sliby, pak biskup žehná oleje, které budou použity při udílení svátostí.
Po
společném obědě okamžitě odjíždím do Bozoum, kam jsem dorazím až v
19:30. Ve čtvrtek ráno mám setkání s katechumeny, pak následuje chvíle
modlitby a reflexe, a v odpoledních hodinách slavíme mši na památku
"Večeře Páně" (Poslední večeře), připomínku daru kněžství, eucharistii a
přikázání lásky (stejně jako Ježíš při poslední večeři, tak jsem i já
umyl nohy dvanácti osobám vybraným mezi chudými z farnosti).
Pátek
je den ticha a modlitby. V dopoledních hodinách se setkávám s chlapci a
dívkami, s mladými i dospělými, kteří 10. dubna přijmou svátost
biřmování. V odpoledních hodinách jsme v kostele, abychom sloužili
liturgii na památku umučení Ježíše.
Blíží se Velikonoce, kterým předchází sobota. Den čekání, ve kterém jsme si již ale jistí, že On zvítězí!
Chtěl bych se s vámi nakonec podělit o velikonoční přání...
Radostné Velikonoce z Bozoum!
V těchto "normálních" dnech se stalo něco výjimečného: Ježíš trpí, je zrazen a umírá pro nás!
Modlím
se a prosím vás všechny, abyste mi pomohli a abychom si navzájem
pomohli nikdy si "nezvyknout" na Boha, nespokojit se jen s nějakou
chvilkou s ním nebo myšlenkou na něj, ale pomáhejme si žít Památku onoho
gesta nekonečné lásky, kterou je celý život Ježíšův.
Modlím
se a prosím vás všechny, abyste mi pomohli a abychom si navzájem
pomohli "nezvyknout" si na bolesti a utrpení ostatních, ale spíš ať jim
umíme zůstat nablízku, možná i bez mnoha slov, ale celou láskou možnou i
nemožnou!
Radostné Velikonoce,
P. Aurelio