sobota 26. března 2016

Pašijový týden


Pašijový týden
Liturgie nás vede k velikonočnímu tajemství: k utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše.
Svatý týden začíná Květnou nedělí. Tady v Bozoum se kolem osmé hodiny scházíme před školou "Isidore Bakanjia": je tu hodně lidí, s krásnými palmovými ratolestmi (velmi dovedně propletenými): atmosféra je slavnostní jako před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě, když lidé radostně vítali Ježíše.
Po čtení evangelia a po požehnání palem jsme vstoupili průvodem (více či méně uspořádaným...) do kostela. Zde pokračuje mše obvyklým způsobem četbou dlouhého úryvku z evangelia tzv. pašijí.
V úterý... opět vyrážím na cesty. Už odpoledne jsem v Bouar. Po poledni do našeho semináře v Yole přijel apoštolský nuncius. Je to vlastně velvyslanec Svatého stolce a vzhledem k tomu, že náš biskup je ze zdravotních důvodů v Itálii, tak je to on, kdo bude předsedat mši, při které se světí oleje (Missa chrismatis).
Při příjezdu zní písně, pak trávíme nějaký čas v kapli, kde se nuncius setkává s chlapci a mladými z našeho semináře. Mluví o výjimečné události, kterou byla návštěva papeže ve Středoafrické republice ve dnech 29. a 30. listopadu. Pak se zastaví a dává se do hovoru s mládeží, která byla v Bangui při této události. Vyzve chlapce, aby s námi sdíleli to, co tam zažili. A mladí lidé vyjadřují hluboké a krásné myšlenky. Řadu svědectví končí Léonce, kterému se podařilo dostat se k papeži ke zpovědi (pátý ze šesti kajícníků...).
Ve středu ráno v osm hodin jsme v katedrále na mši se svěcením olejů: je to mše, při které se sejdou kněží diecéze a připomínají si závazek svého kněžství. Během slavení mše kněží obnoví své kněžské sliby, pak biskup žehná oleje, které budou použity při udílení svátostí.
Po společném obědě okamžitě odjíždím do Bozoum, kam jsem dorazím až v 19:30. Ve čtvrtek ráno mám setkání s katechumeny, pak následuje chvíle modlitby a reflexe, a v odpoledních hodinách slavíme mši na památku "Večeře Páně" (Poslední večeře), připomínku daru kněžství, eucharistii a přikázání lásky (stejně jako Ježíš při poslední večeři, tak jsem i já umyl nohy dvanácti osobám vybraným mezi chudými z farnosti).
Pátek je den ticha a modlitby. V dopoledních hodinách se setkávám s chlapci a dívkami, s mladými i dospělými, kteří 10. dubna přijmou svátost biřmování. V odpoledních hodinách jsme v kostele, abychom sloužili liturgii na památku umučení Ježíše.
Blíží se Velikonoce, kterým předchází sobota. Den čekání, ve kterém jsme si již ale jistí, že On zvítězí!
Chtěl bych se s vámi nakonec podělit o velikonoční přání...

Radostné Velikonoce z Bozoum!
V těchto "normálních" dnech se stalo něco výjimečného: Ježíš trpí, je zrazen a umírá pro nás!
Modlím se a prosím vás všechny, abyste mi pomohli a abychom si navzájem pomohli nikdy si "nezvyknout" na Boha, nespokojit se jen s nějakou chvilkou s ním nebo myšlenkou na něj, ale pomáhejme si žít Památku onoho gesta nekonečné lásky, kterou je celý život Ježíšův.
Modlím se a prosím vás všechny, abyste mi pomohli a abychom si navzájem pomohli "nezvyknout" si na bolesti a utrpení ostatních, ale spíš ať jim umíme zůstat nablízku, možná i bez mnoha slov, ale celou láskou možnou i nemožnou!
Radostné Velikonoce, 
 P. Aurelio











Žádné komentáře:

Okomentovat