sobota 31. října 2015

Poslední deště



la Farmacia di Rollin
La Pharmacie de Rollin
Poslední deště
Končí období dešťů (které v těchto končinách začíná v dubnu/květnu a trvá až do října/listopadu). Jedná se o velmi rušné období, protože se intenzivně pracuje v zemědělství. Podnebí je tu velmi vlhké, ale teplo snesitelné. Silnice... ty se horší ze dne na den, je to něco mezi rybníky plné vody, ​​mořem bahna, výmoly a kaňony...
V těchto dnech v hlavním městě proběhly další střety mezi muslimy a nemuslimy. V této chvíli je napětí tak vysoké, že stačí málo a propukne běsnění. Zabíjení, utlačování druhých; vypálené domy, kostely a mešity. Lidé prchají a směřují do uprchlických táborů, které jsou na letišti, v některých školách a na mnoha misiích. I do našeho kláštera Karmel přišlo nejméně nově tisíc lidí!
Tady v Bozoum situace zůstává poměrně klidná, ale silnice jsou stále nebezpečné, zejména cesta do Bangui. Je blokována bandity, kteří využívají chaosu k útokům, drancování a zabíjení...
Tady v Bozoum naše školy pokračují. V těchto dnech jsem navštívil některé z malých podniků "start-up", které, s pomocí přátel ze SIRIRI.org (http://www.siriri.org) z Prahy (na plakátech se z ní stala... Traha !!!), otevřeli je studenti našeho lycea po dosažení maturity. Jedná se o obchod, zahrady, lékárnu, "centrum informačních služeb", prodejnu nápojů. Představivost nechybí, a tak doufáme, že jim tak pomůžeme vybudovat něco pevného a trvanlivého.
V těchto dnech je "ve stáncích" k dostání "Le saint Michel", noviny Bozoum. Hodně zábavy při čtení!
 


scrivere richiede impegno!
pour écrire, il faut s'y mettre!


il centro servizi informatici
le Centre de services informatiques



la rivendita bevande
le depots de Boisson de Peo Amos

il mercato di Bozoum
le marché de Bozoum





neděle 25. října 2015

Návrat domů!




Návrat domů!
Jsem zpátky doma, v Bozoum!
Ve čtvrtek 15. října jsem opustil Lisabon a po mezipřistání v Paříži dorážím kolem 15. hodiny do Turína. A odtud mě Valter, jeden kamarád, bere autem do naší farnosti sv. Terezie z Avily. Dnes je svátek této veliké světice, a při příležitosti 500. výročí jejího narození je celebrována slavnostní eucharistie s kardinálem Amatem, který přijel kvůli této příležitosti z Říma, s naším provinciálem otcem Giustinem, se sestrami karmelitkami sv. Terezie z Turína, a s mnoha dalšími lidmi.
Mši sloužím s asi dvacítkou kněží a po té, co se pozdravím se sestrami, s otci a přáteli, přijíždí v půl deváté Paolo, další kamarád, který mě veze do Cunea, kam dorážíme kolem desáté večer. Pozdravy a objetí se sestrou, synovcem a neteří, a pak také s maminkou, a konečně můžu jít spát!
V Cuneu zůstanu odpočívat několik dní a trávím čas zejména s rodinou.
V úterý ráno mám budíček ve tři ráno, jedu na turínské letiště. Odtud mám v šest hodin odlet do Paříže, a večer přijíždím do Bangui.
Zde se setkávám s naší komunitou na Karmelu, která je obklopená jako obvykle téměř 3000 uprchlíky (počet vzrostl v posledních týdnech kvůli bojům...).
Ve středu se informuji o situaci na silnici, která vede z Bangui do Bozoum (a až k hranici s Kamerunem). Je to jediná možná trasa, jak dopravit zboží a jídlo do hlavního města a přitom je od 26. září prakticky zablokována: jsou tam bariéry postavené bandity, kteří zneužívají chaotickou situaci, aby rabovali a kradli...
Naštěstí se mi podaří svézt se letadlem Organizace spojených národů (UNHAS), takže ve čtvrtek ráno odlétám a kolem desáté jsem v Bouar.
Zde pozdravím naše komunity v St. Elie a v Yole a večer příjíždím do Baora. Tady je otec Lionello a bratr Martial a také dorazil "děkan" otec Carlo Cencio (misionář, který je ve Středoafrické republice od roku 1971 !!!). V pátek ráno jsem opět na cestě a kolem poledne přijíždím do Bozoum, kde se pozdravím s komunitou spolubratrů a s novými sestrami, které sem přijely během mé nepřítomnosti.
Konečně doma!












pátek 16. října 2015

Fatima 2015




 





Fatima 2015
Po dobrodružném odjezdu z Bouar jsme v pátek ráno stihli let do Kamerunu. Cestujeme spolu s Ludmilou, která zastupuje o.p.s. SIRIRI z Prahy. V Douala jsme pozdravili "nové" sestry z Bozoum, z kongregace P. Marie Milosrdné, které nás přivítaly s velkou radostí.
Ve 23.00 jsme odletěli do Paříže a odtamtud jsem se pokračoval do Lisabonu, kam jsem přiletěl v 11.00 hodin v sobotu.
Přijel jsem tam na pozvání organizace "Církve v nouzi", abych mluvil o těžké situaci ve Středoafrické republice. Ještě tu je sestra Annie Demerjian, která žije a pracuje v Sýrii, biskup z Nigérie, a otec Andreas, který se zabývá situací křesťanů na Blízkém východě. Sejít se s lidmi tak výjimečnými a podělit se s nimi o zájem o církev a sdílet s nimi utrpení tak mnoha mužů a žen, kteří jsou pronásledováni kvůli své víře, je působivé. V Sýrii žijí pod padajícími bombami a v moři ničení. Přesto jsou sestra Annie s dalšími sestrami schopné pomáhat lidem v nouzi, a to s radostí a s respektem k lidské důstojnosti. V Nigérii žijí pod neustálou hrozbou teroristických útoků na kostely (každou neděli tam jsou masakry).
Je to velmi obtížná a nebezpečná situace, hluboce se mě to dotýká. Často si, alespoň na Západě, myslíme, že mučednictví je něco z minulých století, ale ve skutečnosti je realitou pro tisíce lidí, kteří i nadále vydávají svědectví a s radostí svědčí o kráse křesťanské víry! Kéž jejich víra a jejich oběti posílí naši víru!
Po příjezdu jsem byl uvítán Catarinou Martins a Felixem Lungu z portugalské pobočky "Církve v nouzi" a vyrazili jsme v dešti na sever. Po cca 350 km přijíždíme kolem 16.30 hod. do Bragy, kde jsme téměř okamžitě pozváni na jeviště, abychom představili situaci v našich zemích (v Sýrii, Nigérii a Středoafrické republice).
Druhý den jsme v poutním místě zasvěceném svatému Benediktovi (San Benito Puerta Aberta), kde slavíme s mnoha lidmi eucharistii na památku a na podporu pronásledovaných křesťanů. Setkáváme se zde také s malou komunitou cisterciáckých řádových sester, s nimiž se modlíme.
Ten večer jedeme ještě do Fatimy, kam jsme dorazili kolem 23.00.
 V těchto dnech zde probíhají velké oslavy k výročí posledního zjevení Panny Marie 13. října 1917. Zde, v této malé vesničce malého či spíše žádného významu, se Panna zjevila třem dětem, malým pastýřům a předala jim aktuální poselství, ve  kterém volá všechny k modlitbě a obrácení.
Ráno 12. října jsem přišel na velké prostranství. Je tam jen pár lidí a já mám čas vyzpovídat se, modlit se a zapálit tři svíčky: jednu za Středoafrickou republiku, jednu za naši karmelitánského rodinu a jednu za rodinu a přátele. Ve 12.30 jsem sloužil mši v italštině a narazil jsem na několik přátel z Itálie.
Ve večerních hodinách začíná modlitba růžence, pak následuje průvod se sochou Madony. Prší, ale náměstí je plné a je krásné a je nesmírně působivé vidět tolik žité víry.
13. říjen je den oslav. Po růženci začíná průvodu. Je nás 500 kněží, biskupů je dvacet, a hodně lidí. Svítí slunce a slavení eucharistie je důstojné a usebrané.
Končíme průvodem, který přináší sochu zpět na její místo a já se ocitl hned vedle trůnu, na kterém je umístěna. V odpoledních hodinách odjedeme do Lisabonu, kam se vrátíme prezentovat naše země v sále geografické společnosti Portugalska. Od 14. hod. jsme zaměstnáni různými interview pro TV, radia a noviny, nicméně jsme si našli i čas na rychlou prohlídku Lisabonu (kostel st. Antonína, katedrálu a Jeronýmský klášter Belém). A nyní jsem na cestě do Itálie, odkud - jak doufám - se budu 20. října zas vracet...

 

La casa natale di Lucia, una dei 3 veggenti di Fatima
la maison de Lucie, une des 3 voyants de Fatima
















pondělí 12. října 2015

Bude vůbec možné odcestovat????



Bude vůbec možné odcestovat????
V těchto dnech se znovu vydávám na cesty. V pondělí odjíždím do Bouar, 250 km od Bozoum. Stav silnic v zemi se na konci období dešťů rapidně zhoršuje…
V Bossemptélé, 87 km od Bozoum, potkávám několik stovek téměř dva týdny zablokovaných kamiónů, které nemohou pokračovat do Bangui, z důvodu pokračujících bojů. V příštích dnech se Modré přilby mají pokusit zprůjezdnit a uvolnit hlavní tah směrem na Bangui, protože je na něm velmi mnoho bariér. Postavili je příslušníci Antibalaka, kteří tam útočí na kamióny a vykrádají je...
Jedu do Bouar, kde se koná každoroční diecézní pastorační setkání zástupců všech farností. Za přítomnosti biskupa diskutujeme a prezentujeme situaci v každé z dvanácti farností diecéze, která má celkovou rozlohu 300 km na šířku a 250 km na délku.
Jde o velmi krásné chvíle výměny názorů, zážitku bratrství, práce, ale také radosti. Chvíle velmi intenzivních zkušeností a svědectví víry a lásky k zemi a k lidem, kteří na nás spoléhají.
Končíme ve středu krásným slavením mše, při které svěřujeme Panně Marii růžencové naši práci, naše sny a naši naději, že se tato země může pozdvihnout.
Ve čtvrtek musím odcestovat do Bangui, silnice je ale stále nesjízdná. Ve středu se vojáci Organizace spojených národů pokusili odstranit bariéry vytvořené Antibalakou, ale konvoj byl napaden a byli tam mrtví a zranění. Obávám se, že po určitou dobu zůstane silnice do Bangui dál uzavřená!
Ve čtvrtek ráno zázračně nacházím místo v letadle z Bouar do Bangui pro sebe a pro Ludmilu z Prahy, z organizace SIRIRI, která pracuje v Bozoum na projektu vzdělávání učitelů. (Doma má šestnáct vnoučat, a protože ji očekávají, vrátit se prostě potřebuje!!!).
Letíme letadlem UNHAS (jedna z agentur OSN), ve kterém je mnoho pracovníků neziskových organizací, kteří zůstali po dobu dvou týdnů zablokováni na různých základnách roztroušených po celé zemi.
Po zastávce v Berberati dorážíme kolem jedné hodiny do Bangui. Je zde v ovzduší cítit hodně napětí, vidíme velmi dlouhé fronty před čerpacími stanicemi. Z důvodu zablokovaných silnic začíná být velmi těžké sehnat základní věci nezbytné pro život…
V pátek dopoledne znovu odlétám, tentokrát do Douala v Kamerunu, abych v sobotu večer pokračoval do Paříže a Lisabonu, kam jsem byl pozván přáteli z Církve v nouzi (l'Aide à l'Eglise en Détresse), kde budu mít přednášku o situaci ve Středoafrické republice…








Code a Bangui per cercare il carburante...
les queues à Bangui pour acheter du carburant


sobota 3. října 2015

Naděje i obavy



(Photo Ludmila)
Naděje i obavy

Několik posledních dnů byla Středoafrická republika opět ve víru dění. V období mezi 26. a 29. září, bylo podle údajů OSN jen v Bangui 41 mrtvých a 266 zraněných. Všechno to začalo nálezem zavražděného muslima, v tom okamžiku situace explodovala. Zabíjení, střílení, loupeže a vandalismus, mnoho kanceláří, skladů a základen nevládních organizací bylo vypleněno a zničeno. To vše znovu dohnalo k útěku z domovů 42.575 lidí, kteří našli útočiště na různých místech - ve farnostech, na misiích, v prostoru mezinárodního letiště, zkrátka všude, kde byly vytvořeny v prosinci 2013 uprchlické tábory...
Takže teď, kdy se zdálo, že se tu vše trochu uklidnilo, kdy se očekávalo, že se brzy uskuteční volby, se může zase začít od začátku... Je ještě velmi mnoho práce, která se musí odehrát hluboko v srdcích lidí.

Znovu je třeba začít od nuly, je potřeba stanovit dlouhodobou strategii, ale vidět i okamžitou naléhavost.
Je nutné skutečně odzbrojit ty, kteří opravdu nechtějí mír... V tom je skryté ještě velmi mnoho neudělané práce. Obávám se, že se udělalo zatím velmi málo, dokonce i ze strany tak velkých organizací, jako je Organizace spojených národů. V několika městech tu využilo chaotickou situaci také mnoho zločinců, zaútočili na vězení, došlo k osvobození mnoha věznů a vznikají opět problémy... Tady v Bozoum došlo k nějakým výstřelům, vyhrožování nevládním organizacím, ale celkově byly naštěstí obavy větší než že by k něčemu konkrétnímu došlo. Nějaký hlupák si dovolil napadnout jednoho z našich žáků, muslimské dítě, když se vracelo domů ze školy! K takovým situacím mě několikrát zavolali, ale vlastně jen stačilo zajet dolů do města ukázat se a už to na útočníky stačilo, aby je to odradilo.

V neděli byl svátek st. Vincenta, je to svatý "velikán": "vynalezl" charitu. Ne v tom smyslu, že by snad neexistovala dříve, ale v tom smyslu, že ji promýšlel, snil o ní a pak ji realizoval. Byl to on, kdo organizoval a vedl bohaté i chudé, vznešené a střední třídy mužů a žen, aby uměli jít na pomoc lidem v nouzi. Aby uměli s láskou a moudrostí dávat svůj čas, peníze a věci. A aby to uměli dělat především s něhou a milosrdenstvím, ve jménu Boha. I tady v Bozoum existují Společenství sv. Vincenta, v neděli jsem využil této příležitosti, abych promluvil o tomto světci a charitě konané inteligentně a s milujícím srdcem.

V pondělí ráno se slavila zahajovací školní mše pro studenty a žáky našich škol. Jak působivé bylo vidět mnoho, mnoho, ale skutečně velmi mnoho dětí v kostele! Bylo jich více než 1200! Slavnost byla velmi temperamentní, chválilo se zpívalo, děkovalo a tleskalo, i s těmi nejmenšími z mateřské školky!
Naše školy si vedou dobře, a to i díky změnám, se kterými nám pomáhají naši dlouhodobí přátelé ze SIRIRI, nevládní organizace, která sídlí v Praze. Jedna z nich, Ludmila, tady teď zůstala po dobu prvních několika týdnů školního roku, aby pomohla učitelům s novými metodami. Chcete-li se naučit číst, tak všechno může pomoci: třeba i tričko FC Inter (jestli si dobře pamatuji) s nápisem Samsung...


(Photo Ludmila)

(Photo Ludmila)