Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Sestry a cesty

gli strilloni!

Sestry a cesty

Minulou neděli byli ministranti při mši pověřeni, aby rozdávali farní časopis „Svatý Michal“. Během mše jsem z něj nechal číst, protože v něm byly články o nadcházejících volbách v říjnu a listopadu 2015, abych lidem pomohl si to promyslet a nenechat se ovlivnit někým jenom proto, že je ze stejné etnické skupiny nebo proto, že rozdává peníze, pivo nebo oblečení…

V pondělí bylo setkání s dobrovolníky z farního „Centra naslouchání“: každý týden je třicet osob připraveno pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Doprovázejí nemocné do nemocnice, jiné na policii nebo k soudům, aby pomohli zjednat alespoň nějakou spravedlnost, další dobrovolníci informují organizace, které mohou přinést pomoc, opravit střechu, připravit jídlo, nalézt dříví na topení nebo vodu…

Ve středu přijely indické sestry, které s námi pracují v Boaru, v Yolé. Doprovázejí sestru Ritu, představenou pro oblast Afriky, kterou jsem potkal v listopadu v Dar es Salaamu v Tanzanii. Sestry jsou zde v SAR od roku 1991 a pracují jako učitelky a ošetřovatelky a nabízejí cennou pomoc vylepšenou svou výraznou ženskostí a velkou radostností.

Ve čtvrtek jsem s nimi odjel do Bangui a doprovodil sestru představenou před jejím odjezdem do Tanzanie. Na cestě jsme potkali konvoj asi dvou set kamiónů, které směřovaly do hlavního města. Předjížděl jsem je jednoho po druhém, ale trvalo to hodně času, protože cesta je úzká a není v dobrém stavu. Náklaďáky jezdí v konvoji, protože samostatně jsou podél cesty napadány a v konvoji jsou doprovázeny Modrými přilbami.

Právě včera jsem dostal zprávu od žáka našeho lycea, který odjel do Kamerunu, kde navštěvuje univerzitu. Napsal mi:

Dobrý den 0tče,

používám této příležitosti, abych Vás informoval o své zpáteční cestě do Kamerunu. Podle plánu jsem opustil Bozoum v pondělí 25.8. a musel jsem strávit dvě noci v Bouaru kvůli dopravě. Proto jsem odjel z Bouaru do Garua-Boulay až ve středu. Během cesty asi 25 km za Baboua byl náš automobil zastaven rebely, kteří nás zavedli asi dvacet metrů do houští, kde nás přinutili si lehnout na zem a začali nás okrádat o věci ze zavazadel a z kapes… Díky Bohu ušetřili naše životy poté, co ukořistili téměř milión a půl místních franků (asi 2250 euro). Co se mě týče, podařilo se mně zachránit to, co jsem měl na studium, protože jsem to měl ukryté. Vzali mně můj telefon a asi 5000 franků v bankovkách, které jsem měl schválně v kapse…

A toto se děje na té samé cestě do Kamerunu, po které se jako po jediné komunikaci dopravuje do SAR zboží! To nás nutí si uvědomovat, jak moc je zde situace křehká a jak málo je uděláno pro zabezpečení alespoň několika strategických bodů… Neříkám, že OSN nedělá nic, ale možná by nás mohli ušetřit kulatých stolů a tiskových konferencí, při kterých pořád tvrdí, jak se situace zlepšuje, že je vše pod kontrolou a podobně. Možná že pro ně ano, v jejich klimatizovaných kancelářích a v těch stovkách aut, jimiž křižují silnice v Bangui… Nic už neříkám, mlčím…

V Bangui jsem navštívil naší komunitu na Karmelu, stále „obklopenou“ více než dvěma a půl tisíci běženců (od prosince 2013) a přivítali jsme dvě Milosrdné sestry, které přijely z Konga: sestru Francinu a sestru Christinu. Sestry z tohoto řádu budou střídat františkánky v Bozoum. Sestra Francine bude pokračovat do Ndim (160 km od Bozoum) a sestra Christine zůstane v Bozoum.

V neděli v 6 hodin jsme odjeli z Bangui a ve 12 hodin jsem konečně dorazili do Bozoum, kde sestry Francine a Christine mohly obejmout sestru Paulu, která je už očekávala, a mohly takto začít své dobrodružství milosrdenství v Bozoum!