gli strilloni! |
Sestry a cesty
Minulou
neděli byli ministranti při mši pověřeni, aby rozdávali farní časopis
„Svatý Michal“. Během mše jsem z něj nechal číst, protože v něm byly
články o nadcházejících volbách v říjnu a listopadu 2015, abych lidem
pomohl si to promyslet a nenechat se ovlivnit někým jenom proto, že je
ze stejné etnické skupiny nebo proto, že rozdává peníze, pivo nebo
oblečení…
V
pondělí bylo setkání s dobrovolníky z farního „Centra naslouchání“:
každý týden je třicet osob připraveno pomoci těm, kteří pomoc potřebují.
Doprovázejí nemocné do nemocnice, jiné na policii nebo k soudům, aby
pomohli zjednat alespoň nějakou spravedlnost, další dobrovolníci
informují organizace, které mohou přinést pomoc, opravit střechu,
připravit jídlo, nalézt dříví na topení nebo vodu…
Ve
středu přijely indické sestry, které s námi pracují v Boaru, v Yolé.
Doprovázejí sestru Ritu, představenou pro oblast Afriky, kterou jsem
potkal v listopadu v Dar es Salaamu v Tanzanii. Sestry jsou zde v SAR od
roku 1991 a pracují jako učitelky a ošetřovatelky a nabízejí cennou
pomoc vylepšenou svou výraznou ženskostí a velkou radostností.
Ve
čtvrtek jsem s nimi odjel do Bangui a doprovodil sestru představenou
před jejím odjezdem do Tanzanie. Na cestě jsme potkali konvoj asi dvou
set kamiónů, které směřovaly do hlavního města. Předjížděl jsem je
jednoho po druhém, ale trvalo to hodně času, protože cesta je úzká a
není v dobrém stavu. Náklaďáky jezdí v konvoji, protože samostatně jsou
podél cesty napadány a v konvoji jsou doprovázeny Modrými přilbami.
Právě včera jsem dostal zprávu od žáka našeho lycea, který odjel do Kamerunu, kde navštěvuje univerzitu. Napsal mi:
Dobrý den 0tče,
používám
této příležitosti, abych Vás informoval o své zpáteční cestě do
Kamerunu. Podle plánu jsem opustil Bozoum v pondělí 25.8. a musel jsem
strávit dvě noci v Bouaru kvůli dopravě. Proto jsem odjel z Bouaru do
Garua-Boulay až ve středu. Během cesty asi 25 km za Baboua byl náš
automobil zastaven rebely, kteří nás zavedli asi dvacet metrů do houští,
kde nás přinutili si lehnout na zem a začali nás okrádat o věci ze
zavazadel a z kapes… Díky Bohu ušetřili naše životy poté, co ukořistili
téměř milión a půl místních franků (asi 2250 euro). Co se mě týče,
podařilo se mně zachránit to, co jsem měl na studium, protože jsem to
měl ukryté. Vzali mně můj telefon a asi 5000 franků v bankovkách, které
jsem měl schválně v kapse…
A
toto se děje na té samé cestě do Kamerunu, po které se jako po jediné
komunikaci dopravuje do SAR zboží! To nás nutí si uvědomovat, jak moc
je zde situace křehká a jak málo je uděláno pro zabezpečení alespoň
několika strategických bodů… Neříkám, že OSN nedělá nic, ale možná by
nás mohli ušetřit kulatých stolů a tiskových konferencí, při kterých
pořád tvrdí, jak se situace zlepšuje, že je vše pod kontrolou a podobně.
Možná že pro ně ano, v jejich klimatizovaných kancelářích a v
těch stovkách aut, jimiž křižují silnice v Bangui… Nic už neříkám,
mlčím…
V Bangui
jsem navštívil naší komunitu na Karmelu, stále „obklopenou“ více než
dvěma a půl tisíci běženců (od prosince 2013) a přivítali jsme dvě
Milosrdné sestry, které přijely z Konga: sestru Francinu a sestru
Christinu. Sestry z tohoto řádu budou střídat františkánky v Bozoum.
Sestra Francine bude pokračovat do Ndim (160 km od Bozoum) a sestra
Christine zůstane v Bozoum.
V neděli
v 6 hodin jsme odjeli z Bangui a ve 12 hodin jsem konečně dorazili do
Bozoum, kde sestry Francine a Christine mohly obejmout sestru Paulu,
která je už očekávala, a mohly takto začít své dobrodružství
milosrdenství v Bozoum!
Camions sulla strada verso Bangui: tutto regolare e a norma! Des camions sur la route vers Bangui: tout selon les règles! |
Sr Payton, in Centrafrica dal 1991 Sr Payton, en Centrafrique depuis 1991 |