sobota 20. června 2015

Úsměvy a škola




Úsměvy a škola
V neděli 14. června, za doprovodu slabší malárie..., jsem slavil mši v kostele svatého Antonína, u příležitosti jeho svátku. Bylo tam mnoho lidí, tancování, zpěvů a radosti téměř nekonečné!
V pondělní odpoledne zahájili přátelé z Prahy, ze SIRIRI (jsou tu Hana, Pavel, Ludmila a Vojtěch) setkání s učiteli na naší základní škole "Isidore Bakanja", aby je připravili na kurz, který se bude konat v září. Cílem je pomoct učitelům učit s chutí a dětem učit se tak, aby je to zároveň bavilo. Na zdejších školách kvůli nedostatku knih a zaměstnanců obvykle připadá jeden učitel na sto dětí (v naší škole/třídě je to "jen" 30 až 35 dětí). Učitel píše na tabuli látku a nechává děti učit se ji zpaměti... Něco si žáci zapamatují, ale hodně zapomenou. Skutečnost je taková, že když někdo vejde do třídy, tak děti často pozdraví pěkným "Bon-jour-Ma-Soeur" (Dobré ráno, sestro)... Je toho tolik na práci a učitelé jsou rádi, že se sami něco vůbec naučí.
Když už mluvíme o školách, tak se blížíme ke konci školního roku. Ve čtvrtek dopoledne jsem řídil poradu učitelů gymnázia "Svatý Augustin" a v sobotu jsme rozdali vysvědčení.

Ve čtvrtek odpoledne jsme byli v centru pro sirotky "Arc en Ciel", které navštěvuje více než 200 dětí ve věku 3-14 let a které jsou pod dohledem sester (sestra Chiara a sestra Solange). Centrum funguje díky spojené pomoci od SIRIRI a od farnosti Cassina Amata (Itálie). Bohužel za pár měsíců se františkánské sestry definitivně vrátí do Itálie a tak je to pro ně poslední oslava s chlapci a dívkami z Arc en Ciel. A děti se vyřádily v přípravě scének, v recitování básní a v tančení.

Jak nemůžeme děkovat Bohu za dar života a za dětí? Oči mají jasně zářící a pohledy s hloubkou světa a intenzitou oblohy. Úsměvy jsou život, otevírají se a kvetou pro budoucnost, která - jak věříme a doufáme (a pracujeme na tom!) bude plná Života!

Několik fotek... Dal bych jich sem více, kdyby bylo více místa.