neděle 29. března 2015

Marathon, jako obvykle...



Marathon, jako obvykle...

Končí krásný rušný, naplněný týden...
V pondělí a úterý probíhají závěrečné zkoušky z katechismu chlapců, dívek, mládeže a dospělých, kteří o velikonoční noci přijmou křest. Je dojemné slyšet velké slova víry, která pronášejí katechumeni...
Ve stejném čase se objevuje ve stáncích první číslo farního časopisu (pouze v Bozoum nebo on-line zde: https://drive.google.com/open?id=0B8xHb5_hvSzRWVZjYjhzcWdnSGs&authuser=0) "LE SAINT MICHEL". Tím začínáme nové dobrodružství v zemi, kde noviny téměř neexistují nebo jsou jen velmi obtížně dostupné (omezeně jen v Bangui). V zemi, kde jsou obecně knihy, časopisy a noviny velkou vzácností. Farní časopis v Bozoum chce nabízet možnost číst, přemýšlet a diskutovat...
Tento časopis je výsledkem dobré spolupráce a velké solidarity: začínající impulz přichází od Mimmo, následuje nákup stroje, pokračuje těmi, kteří texty připravili, těmi, kteří časopis financují, kteří nabídli papír, až po Paula, který texty upravil na stránku.... Děkuji vám všem!

Středa – den odjezdu! Začínáme velkou pouť mladých lidí z Bozoum až do Bossemptélé (téměř 90 km!). Zapsaných je víc než 200 a další poutníci se přidávají během cesty. Cílem pouti je společně putovat, společně se modlit a zasít do srdcí a vesnic, kterými procházíme, mír Božího slova.
Cesta se dělí na čtyři fáze:
• Středa: Bozoum - Bokongo (17 km). Odchod ve 14:30 - příchod do 17 hodin.
• Čtvrtek: Bokongo - Bombalou (33 km). Odchod v 05:30 - příchod do 11 hodin
• Pátek: Bombalou - Boyaram (17 km). Odchod v 08:30 – příchod do 11 hodin
• Sobota: Boyaram - Bossemptélé (25 km). Odchod v 6:00 – příchod v 10 hodin

Tento týden si připomínáme pětisté výročí narození svaté Terezie z Avily (28. března 1515), ženu, která hodně putovala, ženu plnou radosti a víry. Naše pouť je dlouhá, je velice horko (ve čtvrtek jsme měli kolem 41 °), ale poutníky to nijak neodrazuje. Část cesty kráčíme v modlitbě, ve zbývající části zpíváme... dokud nám stačí dech... Je s námi také Gauthier, postižený mladý muž na vozíku..., který s námi drží krok na svém invalidním vozíku (a někdy ho kus cesty někdo sveze autem, takže nás dokonce občas i předjede!).
Jdu s nimi první dvě části cesty a pak mě střídá otec Enrico a Ciriaque, jednak mě volají jiné závazky (a taky mám zničené nohy...).
V pátek odpoledne se účastním zasedání profesorského sboru, protože končí druhý trimestr naší střední školy St. Augustin.
Šťastnou cestu!







P.Enrico

Arrivo a Bombalou