sobota 21. února 2015

Cestování, popelec a práce





Cestování, popelec a práce
V neděli 15. února jsme asi ve čtyři hodiny odpoledne dorazili do Hlavního města Bangui bez překvapení nebo problémů...
Pondělí a úterý tráviím v Bangui kvůli různým setkáním. Situace v hlavním městě je i nadále napjatá. V úterý se objevují nějaké problémy (demonstrace, napadené a vypálené auto), já se ale po městě pohybuji bez větších problémů.
V úterý večer přiletí s AirFrance 4 lidé: otec Carlo, karmelitán, který se plný nadšení vrací učit; Mario Mazzali, pracovník non-stop z Pegognaga; Paolo Silvestro, přítel z Cunea; a Maurizio, můj synovec, který se vrací, aby nám pomohl.
Ve středu ráno jsme vyjíždíme z Bangui v krásném dešti, který nás provází prvních 220 km. Po krátké zastávce v Bossemptélé přijíždíme do Bozoum kolem třetí odpoledne.
Dnes je Popeleční středa, den modlitby, reflexe a půstu, který otevírá postní dobu. Několik set křesťanů tento den začalo na Binonu, což je kopec nad Bozoum. V pět odpoledne slavíme eucharistii, ve které připomínám sobě i všem ostatním, že je třeba reagovat na lhostejnost a bojovat proti ní (ať už se týká Boha a nebo bratrů a sester), která představuje důležité téma této postní doby, ve které jsme před Božím milosrdenstvím. To se projevilo ve smrti a utrpení Ježíše.
Ve čtvrtek jdou Mario, Maurizio a Paolo pracovat: jedná se o montáž a instalaci solárních panelů. Dlouhá a těžká práce, ale to neznamená, že by je to vyděsilo!
Pracovní tempo je ostré, ale přestávky jsou naplněné dobrou náladou.
V pátek, když jdu na návštěvu za jednou starou paní, procházím kolem zahrad (těch z veletrhu...), a jsem rád, že jsou stále krásné a že "jedou" na plný výkon.



Youssouf con il suo mulino per il mangime delle galline ovaiole

Sosta a Bossemptele
Pause à Bossemptele







Paolo in visita agli Orti di Bozoum
La visite aux Jardins potagers de Bozoum

Maurizio e Mario



pondělí 16. února 2015

Setkání, kilometry a smích



Riunione con i novizi a St Elie - Bouar


Setkání, kilometry a smích 

Návštěva provinciála o. Giustina a jeho provinciální rady (o. Franco, o. Marco a o. Davide) pokračuje a tento je u konce. V pondělí jsme stále v Bouaru a navštěvujem Yolé, kde se setkáváme s otci, kteří pracují zde ve škole, a se sedmdesáti chlapci z Lycée. Odpoledne se setkáme se všemi středoafrickými bratry, kteří pracují v oblasti vzdělávání mladých: probíhají diskuze o různých etapách vzdělávání (ze malého semináře k lycée, od noviciátu ke studentům filosofie a teologie). 

V úterý ráno uzavíráme středoafrickou část této návštěvy společnou radou: setkání všech otců delegace ve Středoafrické republice (je nás 15 – Italové, Středoafričané a jeden Čech). Otec provinciál vysvětluje důvod této navštěvy: svědectví vděčnosti karmelitánské provincie z Janova za řeholníky, kteří žijí a pracují ve Středoafrické republice, zvláště pak poděkování všem za odvahu a oddanost během dvou let války...

Během setkání diskutujeme o různých věcech a projektech a celé to ukončíme slavením mše svaté. Po obědě (obohaceném o ravioly Filomeny - maminky o. Federica, na které dohlížel jeho tatínek Giuseppe...) kolem 13:15 odjíždíme k hranicím s Kamerunem, kde se chystáme navštívit naše středoafrické studenty bratry Rodrigua a Christa, a dva spolubratry, kteří pracují v hlavním městě Yaoundé. 

Přijíždíme na hranici, kam se dostáváme dost rychle (za hodinu a půl). Jdeme navštívit Youssoufa, muslimského přítele, který byl v Bangui naším blízkým. Minulý rok, kvůli válce, musel všechno opustit a odjet, aby zachránil sebe a svou rodinu. Zde ve městě Garoua Boulaye nyní chová 26 000 nosnic! Ve městě přenocujem a ve středu ráno vyrážíme na poslední kus cesty dlouhý 600 km. Cesty jsou dobré a posádka je veselá, aby cesta dobře ubíhala. V 14:15 konečně dorazíme do naší farnosti v Yaoundé ve čtvrti Nkoabang. Odtud se dostáváme do dalšího kláštera, kde se shledáváme s našimi studenty a o. Dominicem a o. Marcem, ale také s dalšími: o. Marie Joseph (francouz) a kamerunští studenti. Čtvrtek rychle utíká z jedné schůzky na další a svlaží nás krásný déšť (první letošní). 

V pátek ráno vstáváme ve 3 hodiny, abychom doprovodili o. Giustina a jeho provinční radu na letiště. Rozloučení a odjezd: oni do Evropy a já se vracím do města na nákupy. Ve 13 hodin odjíždím z Yaoundé a po přibližně 400 km, ve městě Bertoua, přespávám. Zde se setkávám s Juniorem, jedním z našich studentů z Lyceé St. Augustin z Bozoum, kterého podporuji v jeho studiu zde na Univerzitě ekonomických věd. V sobotu ráno přijíždím k hranicím, které přejíždím bez větších problémů, a v poledne jsem po asi 400 km zpět v Bouaru. 

V neděli znovu vyrážím na několik dní do Bangui (...dalších 450 km) na jedno setkání a abych přivítal přátele, kteří přijedou z Itálie...

Arrivo alla Yolé - Bouar



Les Suore indiane della Yolé

I ravioli a St Elie con mamma Filomena e papà Giuseppe, e il figlio p Federico



L'allevamento di Yussuf a Garoua Boulaye


Sosta in Camerun


il Coro dei Carmelitani a Yaounde

Momento di preghiera sulla tomba di fr Thierry

Riunione in Cameroun

pátek 13. února 2015

Od jednoho veletrhu k druhému...


Fiera di Bozoum: la mamma di Hyppolite (Concorso orti)
Foire de Bozoum: la maman de Hyppolite (cooncours jardins potagers)




Od jednoho veletrhu k druhému...
Odpoledne 1. února jsme uzavřeli 12. veletrh v Bozoum, krátkým obřadem, kterému předcházela scénka studentů naší střední školy St. Augustin. Byl jsem ohromen jejich schopností reflexe a kritiky některých rysů společnosti v SAR. V této scénce-parodii skupina vesničanů diskutuje s vůdcem vesnice (byla to žena!) o některých zlozvycích mezi lidmi: někteří, když dostanou jídlo od WFP (Světový potravinový program) nebo od nestátních neziskových organizací, tak ho jdou prodat, dále prodávají za pár drobných zemědělské nástroje, které dostali jako dar, jiní, když dostanou sítě proti komárům, tak místo toho, aby je zavěsili na postelích, tak je používají, na lov ryb nebo pro práci na polích. Stručně řečeno, poselství je jasné: pokud něco dostaneme, važme si toho a používejme to tak, jak se má: tímto způsobem bude naše vesnice růst!

Po scénce je čas na ocenění nejlepších vystavovatelů a zahrad: někteří dostanou zemědělské nářadí, a pro prvních deset je připravená medaile. Kolik hrdosti v těch prostých tvářích a rukách!
Na konci veletrhu, trochu počítáme, a zjišťujeme, že prodejem zemědělských produktů a vedlejšími aktivitami (restaurace a bary) je letošní obrat 20 milionů franků CFA (30 000 EUR): není to špatný výsledek na to, že je válka!

V pondělí jsem odjel do Bangui, kam mě doprovodil Alessio, zedník, který se vracel do Itálie, a zároveň jsem jel přivítat zvláštní hosty: otce Giustina našeho otce provinciála s jeho radou (otcové Franco Rudasso, Marco Pesce a Davide Sollami). Je to vlastně taková vláda naší provincie. Dorazili i kvůli 500. výročí narození svaté Terezie z Avily (naší zakladatelky), aby tak vyjádřili lásku a blízkost našim spolubratřím.
Návštěva je ve znamení modlitby, setkání, osobních rozhovorů, plánování projektů, ověřování stavu situace, ale také se hodně nasmějeme! Bible říká: "Jak je milé a jak je příjemné, že jsou bratři pohromadě."
Ve čtvrtek ráno jsme vyjeli už v 5,00 z Bangui, abychom se vyhnuli bariérám antibalaka (v pondělí při cestě jsem jednu prorazil, bylo to 26 km od Bangui, protože si čekali, že jim zaplatím...).

Ve 12,00 jsme v Bozoum, po krátké zastávce v Bossemptele.
I zde setkání a schůzky, nemluvě o dobré pizze...
V sobotu jsme se odjeli směr Baoro, kde se setkáváme s otci Renatem, Lionellem a Dieudonné.

V neděli ráno jsme se vydali do Bouaru, a poté, co jsem doprovodil naši návštěvu do našeho kláštera svatého Eliáše (St. Elia), jdu do města navštívit veletrh, který za Caritas pořádáme každý rok. Je tu mnoho lidí, zemědělských družstev a dokonce i některé organizace včetně Organizace spojených národů.

 







Alessio

Celebrazione al Carmel (Bangui)

Con l'Arcivescovo di Bangui



le risaie di Bozoum
le riz à Bozoum

Fiera di Bouar
Foire de Bouar

neděle 1. února 2015

"Pěstovat mír"






"Pěstovat mír"

Konečně je to tady – velký Zemědělský veletrh v Bozoum! Naposledy jsme pořádali veletrh v roce 2013, těsně před státním převratem, který provedla Séléka. Pak jsme museli počkat dva roky a vynechali tak ročník 2014, kvůli bojům mezi povstalci z Antibalaka a Séléka. A konečně dnes, v sobotu 31. ledna, jsme oficiálně zahájili 12. ročník Zemědělského veletrhu v Bozoum, který potrvá až do zítřka, neděle 1. února. 
 
Je to sázka na Naději, sázka na Mír, sázka na Krásu, na Dobro, na Budoucnost, sázka na Zemi, na Práci, na hrdost těch, kteří pracují poctivě na polích, aby se najedli, ale také, aby živili svou důstojnost jako ženy i jako muže. Dorazilo 178 sdružení z měst Bozoum, Bocaranga, Ndim, Ngaundaye, Bossemptélé, Taley... Někteří přicestovali z míst vzdálených až 210 km! My z Caritas, spolu s katolickou nizozemskou nevládní organizací Cordaid jsme na přípravách pracovali téměř měsíc! Pozvánky oficiálním představitelům, různým organizacím, pozvánky zemědělským skupinám (jedná se o více než 600 skupin, které podporujeme, což znamená přes 16 500 členů těchto skupin). Probíhaly návštěvy měst kvůli koordinaci a organizaci. A tento týden, pár dní před zahájením, odjely kamiony, aby přivezli plodiny (a lidi). Až do včerejška mě svíraly pochybnosti ohledně úspěchu Veletrhu. Uspořádat ho teď, v ovzduší napětí, které stále trvá, s ozbrojenými muži na každém kroku, uprostřed doznívající války, která tu proběhla. Byla to sázka. A v tuto chvíli... ji právě vyhráváme! Když jsem uviděl přijíždět první kamion, oddechl jsem si s velkou úlevou. Už v pátek zde bylo velké očekávání mezi lidmi v Bozoum a krásná slavnostní atmosféra. 
 
Veletrh se koná mezi stromy, v místě bývalé továrny na bavlnu. Umístili jsme zde třicet stánků, kolem kterých spolky a účastníci (zejména ženy) rychle postavili stany s cedulemi: „restaurace“ a „bufet“. Dnes v sedm ráno jsem byl na místě. Po půl hodině přišli studenti posledního ročníku Lycee St. Augustin. To jsou ti, kteří se starají o příjem účastníků, ale také o shromážďování údajů o produktech a o jejich prodeji. Velmi hrdí ve svých uniformách, které jim dávají vyniknout v davu. S dobrou vůlí společně přikládaji ruku ke společnému dílu, které je něčemu naučí. V 9 hodin ráno začíná zahajovací ceremonie průvodem všech přítomných zemědělských sdružení – krásný sváteční čas, který oslavuje důstojnost těch, kteří pracují na polích. 
 
Po nejrůznějších projevech je Veletrh zahájen a my začínáme návštěvou stánků. První je stánek Caritas, druhý je našeho Centra vzdělávání žen „Cana“, a hned vedle něj stánek našich chlapců a dívek z dětského stacionáře pro sirotky Arc en Ciel, kteří prezentují svou práci: náramky, rohože, košíky, sandále... Dále následují stánky nejrůznějších sdružení s rýží, arašídami, kukuřicí, prosem, sezamem, fazolemi a mnoho dalších produktů jejich práce. Oslava barev a tváří, konečně šťastných – po dvou letech války. Odpoledne jsme navštívili 13 zahrad. Smyslem je hledat další možnost, jak podpořit a povzbudit ty, kteří pracují během období sucha, starají se o neobydlené části města a povzbudit zdejší zemědělce a jejich zahrádky. S příchodem do „údolí zahrad“ nás čeká impozantní pohled na sytě zelenou zeleninu, červenou zem, vše krásně uklizené a čisté. Gratuluji všem! 

Nedělní den, po mši svaté, je ještě zasvěcen prodeji, a odpoledne se Veletrh uzavře vyhlášením cen nejlepším vystavovatelům a nejlepším zahradám... Veletrh může být tak momentem radosti a pokoje. Mottem těchto dnů je „pěstování míru“. 

Pěstování Míru vyžaduje čas, snahu, pokoru. Je to stejné jako obdělávat zem: vyčkat na správný čas a déšť, nenechat se odradit únavou, pokorně se sklánět. Pak ale přijdou plody.
Je to to samé, stejný je boj za Mír!








I nostri ragazzi del Liceo St.Augustin al lavoro!
Les élèves de notre Lycée St.Augustin au travail!


I ragazzi e ragazze del Centro Orfani Arc en Ciel con i loro lavoretti...
Les filles et les garçons de notre Centre pour Orphelins Arc en Ciel, avec leurs oeuvres