neděle 19. října 2014

Misionáři, které jsem navštívil, byli rozptýlení na trase více než 720 km... a další jsou ještě mnohem dál!






Misionáři, které jsem navštívil, byli rozptýlení na trase více než 720 km... a další jsou ještě mnohem dál!

Dnes je
Světový den misií. Církev slaví tento základní rozměr křesťanského života: hlásat Ježíšovo poselství všem národům.
Je pravda, že každý křesťan, dojatý krásou a radostí ze svého vlastního křtu, je také vyzýván hlásat toto poselství. Ale pro některé to má zvláštní rozměr - pro misionáře! Je to jako u vojáků. Všichni slouží vlasti, ale někteří jsou v první linii. A pokud někdy musí o něco víc než druzí riskovat, jsou také o něco více hrdí na to, co dělají!
Tento týden jsem zas po čase mohl absolvovat svou obvyklou okružní jízdu: Bozoum - Bossemptélé - Baoro - Bouar - Bocaranga - Ngaundaye - Ndim - Bozoum (720 km). Mohl jsem zas jednou zakusit krásu evangelia a podílet se na radostech misionářů.
Ve středu 15. října brzy ráno jsem vyjel z Bozoum. V Bossemptélé se setkávám se sestrami karmelitkami a s otci camilliany, všichni se naplno angažují v nemocnici Jana Pavla II. Je to jediná nemocnice na dobré úrovni v širokém okruhu 200 km.
V Baoro se sejdu s P. Renato, P. Dieudonné a P. Lionello, kteří právě slouží mši a slaví svátek sv. Terezie z Avilyvelké misionářky! V Bouar se pozdravím se spolubratry v klášteře st. Elie (je tu teď v noviciátě 6 středoafrických a kamerunských noviců). V Yole slavnostně přivítáme 8 nových mladých absolventů střední školy, kteří se připravují na vstup do našeho řádu.
To je také náš misijní úkol: společně s mladými Středoafričany přípravovat novou setbu Církve. Návštěva Bouaru je ale smutná tím, že se dozvídám špatné zprávy: v neděli 12. října tucet ozbrojenců zaútočilo na misii v Baboua (50 km od hranic s Kamerunem) a unesli mladého polského kněze, P. Mateusze Dziedzice. Únosci ho odvezli do buše. Je dalším z mnoha rukojmí, která drží bandité v zajetí téměř měsíc... Ozbrojenci požadují propuštění svého velitele,
Abdoulaye Miskine, drženého ve vězení v kamerunském městě Yaoundé, za zločiny spáchané v Kamerunu i ve Středoafrické republice.
V pátek se vydávám na cestu na sever. Bláto, zarostlé cesty, díry, ale nějak se mi daří pokračovat dál. Večer přijíždím do Ngaundaye, kde se setkávám s italskými a polskými kapucíny a řeholnicemi, mezi nimiž je i Renata Dutton, z Vinadio, což je oblast poblíž mého rodného města. Je zde už od roku 1967. A navzdory obtížím a překážkám všeho druhu, pokračuje tato řeholnice v díle, které koná, dál doufá a stále "zasévá"...!
V sobotu ráno máme společné setkání se spolupracovníky z Charity a farních společenství. Pracují s velkou moudrostí v oblasti pomoci nejchudším ve farnosti a všem, kteří jsou v nesnázích. Pokračuji do Ndim. Tady potkávám P. Roberta, kapucína, s kterým hledáme řešení, jak pomoci lidem opravit už mnoho let opuštěnou silnici. Byla by potřebná k tomu, aby umožnila distribuci potravinové pomoci WFP do vzdálených vesnic. V komunitě Ndim nacházím krásné společenství Milosrdných sester ze Savony: jsou to řeholnice z Konga, Rwandy, Kamerunu... všechny jsou úžasně aktivní v jejich misijní škole, nemocnici a mateřské školce. Je krásné vidět, jak misii všichni z okolí vyhledávají a navštěvují!
Odpoledne odjíždím do Bocaranga, kde jsem si dal dobrou kávu s P. Robertem, polským kapucínem. Jsou tu i P. Valentino a P. Cipriano, žijí v SAR už od roku 1962 a 1960...
V sobotu večer kolem 18.30 přijíždím už bez velkých potíží do Bozoum.
Se spoustou svědectví o spokojených misionářích!



Un convoglio dell'ONU
un convoi des Nations Unies

Bouar: le strade diventano fiumi
Une route de Bouar, transformée en rivière

il Convento di Sant'Elia a Bouar
Notre couvent de Saint Elie à Bouar

è la strada... spero!
C'est la route, j'espère!