sobota 6. září 2014

Tak jsem ještě naživu...






Tak jsem ještě naživu... 

Musím poděkovat Dítěti Ježíši, otci Enricovi (který trval na tom, že mám odjet z Bozoum), otci Federicovi (kterému se jako zázrakem podařilo najít pro mě místo ve vrtulníku) a francouzské armádě, která mě vzala do Bangui, do jejich nemocnice, kde se o mně starali na jednotce intenzivní péče... 
Minulé pondělí 25. srpna jsem dostal malárii. Začal jsem se léčit, na první pohled to vypadalo jako běžná lehká malárie, ale pak se to začalo zhoršovat, došlo na zvracení, krev v moči, a tak dále. Středa byla ještě horší, ve čtvrtek přišel lékař, který mě připojil na kapačku, ale stejně se dál můj stav zhoršoval. 
Enrico se snažil zjistit, zda existuje možnost leteckého převozu, ale to nebylo možné. Otec Federico, který byl v Bouar, kontaktoval francouzskou armádu, která byla ochotna mně převézt vrtulníkem, ten v 16,30 hodin odletěl z Bossangoa. Asi v 17h15 přistál na stadionu v Bozoum, tam jsem do něj nastoupil. Vrtulník... je to jako cestování po polní cestě v kamionu... Dělá to hodně hluku, vibrací, ale zdravotní sestry jsou přesto schopny nasadit kapačky... 
Přiletěli jsme do Bangui po hodině a půl. Nemocnice leží prakticky na letecké dráze vojenské základny. Zde se mi představil francouzský plukovník, šéf zdravotníků, který mě pozdravil v italštině! Jemnuje se Lanteri, a narodil se v Brig (v obci pár kilometrů od italských hranic), následující dny se o mne staral s velkou pozorností a vstřícností (třetí den jsme začali mluvit v piemontském nářečí). 
Francouzi mají polní nemocnici velmi dobře organizovanou, vybavenou jednotkou intenzivní péče, operačním sálem a vším potřebným. Hned jsem byl hospitalizovaný a pod lékařsky dozorem, napojen a sledován přes kabely, bezdrátové alarmy atd.
Prvních pár dní jsem mi bylo hodně zle... Měl jsem velmi nízký tlak, ztratil jsem spoustu krve. Ale pečovali o mě velmi dobře, s velkou profesionalitou a lidskostí. Nemohl jsem jíst (poprvé, co se mi podařilo něco spolknout, bylo v úterý) a až v pondělí jsem se na několik minut postavil. 
Ve středu jsem odešel z nemocnice, a teď jsem tady, v Centre d'Accueil, kde budu pár dní odpočívat. Čtu, modlím se, připravuji si různé materiály, odpočívám... 
Velké díky všem za solidaritu a modlitbu! Prvních pár dní, když jsem na to byl nejhůř, mi hlava nefungovala úplně dobře (hůř než obvykle!), tak jsem často viděl - nebo měl pocit, že vidím - spoustu lidí kolem své postele: přátele, známé, řadu lidí, kteří byli blízko mně a modlili se. Děkuji vám!