Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Dvě bílé růže

Dvě bílé růže

Už víc než tři měsíce jsem nebyl v Bouaru, v sídle diecéze a ostatních karmelitánských společenství... V pondělí jsem tam konečně odjel, společně s diecézním vikářem Mirkem, který nás přijel navštívit.

Cestou jsme potkali velkou skupinu nákladních vozů směřujících do Bangui: přeprava je stále nebezpečná a vozy doprovázejí vojáci sil MISCA.

V Baoru jsem se konečně setkal s P. Dieudonném, P. Danielem a řádovými sestrami. Po dobu skoro jednoho měsíce se starali o 3 700 lidí, z čehož na 1 400 lidí byli muslimové. Zrovna před pár dny tito muslimové odjeli do Kamerunu a odešli i jiní, kteří se vraceli do svých domovů. Ale do jakých domovů? V uplynulých týdnech Séléka vypálila více než 1 300 domů!

V Bouaru jsem se k svému potěšení setkal s knězi a řádovými sestrami, s těmi odvážnými misionáři, kteří vzdor tomu všemu zůstali! V úterý odpoledne jsme uspořádali setkání Charity, abychom zhodnotili situaci a možnosti dalšího postupu. Je působivé pozorovat, že skoro všechny fary a církevní objekty jsou otevřené pro přijetí uprchlíků, aniž by se přitom rozlišovalo mezi křesťany a muslimy! Kněží, řádové sestry i laici různého věku a z různých zemí (ze Středoafrické republiky, Kamerunu, Čadu, Madagaskaru, Indie, Uruguaye, Itálie, Francie, Polska, České epubliky...), prostě mezinárodní Charita!

A právě tehdy dostal generální vikář bosých karmelitánů P. Emilio Martinez, který tu byl v těch dnech na návštěvě, úžasný nápad: přivezl papeži Františkovi dvě růže, jako symbol práce, kterou zde misionáři s uprchlíky odvádění. A toto nám napsal:

Při úterní audienci jsem měl možnost předat tyto dvě bílé růže do rukou papeže Františka.

Řekl jsem mu: „Vaše Svatosti, tady tyto dvě bílé růže jsem vám přivezl ze Střední Afriky.“ A on se zeptal: „Odkud že?“ A tak jsem zopakoval: „Ze Středoafrické republiky, vaše Svatosti, je to poselství od karmelitánských misionářů a od uprchlíků, o něž se starají.“

Jak rád bych vám zprostředkoval to pohnutí, jež jsem pocítil, když se papež obrátil na svého pomocníka, a něžně a jakoby slavnostně mu řekl: „esto me lo sube arriba, a mi despacho“, tedy „odneste mi je nahoru do pracovny.“

Vaše tváře, vaše životy, stejně tak jako tváře a životy našich spolusester a přátel, tvář každého jednoho uprchlíka, zvláště pak dětí... vše, co jsem nosil ve svém srdci poté, co jsem vás navštívil, jsem nakonec svěřil do rukou papeže Františka a byl jsem šťastný, že jsem mohl být vaším poslem a doručovatelem takového velikého pokladu. Bohu díky!!!

Prosím vás, abyste vyřídili všem spolubratrům a spolusestrám toto: papež je s vámi a vy jste s Františkem!!!

Ještě jednou díky za vše.

Váš menší bratr Emilio

V úterý jsem společně s několika novináři z agentury Associated Press (AP) odjel na sever. Projíždíme Bohongem, který působí dojmem, že i po měsících bojů je soužití mezi muslimy a nemuslimy možné.

Na cestě projíždíme mnoha vesnicemi, jež během ledna vypálila Séléka. Skoro všechny kaple nesou stopy po střelbě z automatických zbraní, v jejich zdech jasně zejí díry po kulkách!

V obci Ngaundaye jsem potkal kapucíny, kteří se chystali na zahájení oprav. Bratr Francesco mě provedl po svém hospodářství (které je vzdálené tři kilometry, a protože mu členové Séléky ukradli auto, a tak tam musí docházet pěšky, ač to už není žádný mladík!). Jsou tu k vidění stovky sazenic a štěpů mangovníku.

A dnes, v pátek, jsou děti ze základní školy celé divé, protože končí trimestr a dává se vysvědčení. Možná se to zdá být málo, ale je to moc důležitá událost, zvlášť v dané situaci...