neděle 22. prosince 2013

Jeden velice dlouhý týden






Neděle 15. Prosince
Vojáci... nedorazili... ani Francouzi, ani FOMAC z Kamerunu...
Velmi jsem v jejich příjezd doufal, přijeli by v pravou chvíli, zvenčí jsme ohrožování Anti-balaka, Seleka se uzavřela na své základně... ale nic, nepřijeli.V každém případě... pokračujeme…
Uprchlíků máme na misii více než 5700.
Proces smiřování přesto pokračuje. U muslimů pokračuje organizování odzbrojení, v konečném důsledku je možné vidět ve městě mnohem méně lidí s mačetami. Včera jsme předložili plukovníkovi Yahayovi ze Seleka ultimátum. Měl na návrh reagovat do 11h. Bylo 15h, 16h a pak nakonec přece jen vzkázal, že přijímá druhou možnost, tj. že bude izolovat své lidi a že se nebudou pohybovat po městě ozbrojení... Je to dobré řešení, zvlášť když se vezme v úvahu skutečnost, že:

1) určitý počet rebelů ze Seleka (alespoň 3) utekli, což je dobře
2) jeden nebo dva jsou od dnes v nemocnici, vymohli si nechat se bezplatně ošetřovat...

To odpoledne jsem odjel na setkání v 16 hod s Anti-Balaka, protože jsme měli dohodnutou schůzku, abychom si vyměnili informace.
Neměl jsem mnoho nových zpráv... protože jsem ještě nedostal odpověď na naše návrhy plukovníka ze Seleka, stále jsem nevěděl nic o příjezdu francouzské armády nebo vojáků z FOMAC... Vysvětlil jsem jim důrazně, že je třeba odzbrojování nechat na profesionální armádu. Z jejich reakce se mi zdálo, že méně tlačí než včera, kdy dali Seleka své třídenní ultimátum). Včerejší setkání s muslimy přineslo své ovoce, zdá se, že je vůči nim Anti-balaka méně násilně naladěná... Slíbil jsem, že se vrátím znovu zítra v odpoledních hodinách.
Zítra se pokusím dostat se do kontaktu s jinými skupinami Anti-balaka... a uvidíme .
Pondělí 16. prosince
Kolem půl deváté ráno jsem odjel s pracovníky Červeného kříže do města ještě pro jednoho mrtvého, abychom ho mohli pohřbít. Na cestě zpět jsem ve městě viděl devět pěších ozbrojenců ze Séléky.
Přesto, že plukovník Yahaya souhlasil, že je bude držet izolované na jejich základně. Mezitím jsme v prostorách misie našli příslušníka Séléky. Naložil jsem ho do auta a odvezl ho ven, zatímco on říkal, že přišel s dobrými úmysly, bla bla bla... Ověřili jsme si to a potvrdilo se, že skutečně jednomu člověku vyhrožoval, přišel od něj vymáhat peníze...V jedenáct hodin se sešel „Výbor pro vyjednávání“, jak jsme jej nazvali. Prověřili jsme situaci a shodli jsme se, že zavoláme plukovníka a vytkneme mu porušování podmínky, kterou slíbil dodržet, totiž že jeho lidé zůstanou izolováni u nich na základně. Dorazil v 11.30. Vyjádřili jsme své rozladění nad chováním jeho mužů, kteří nerespektují daný režim o nevycházení a nadále neoprávněně vymáhají peníze. Musí si uvědomit závažnost situace a nebezpečí, do něhož takovým jednáním uvrhuje všechny lidi. V 16 hod. jsme zahájili schůzku se zástupci Anti-balaka. Vysvětlujeme jim situaci, navrhovaný režim „izolace příslušníků Séléky“ a další návrhy, jednak s vyhlídkou na příjezd francouzských vojáků a sil FOMAC, které by zastavily svévolné jednání Seleka. Po návratu ze schůze jsme ještě řešili problém týkající se zabavení motorky jedním členem Séléky a ve městě jsme potkali nejméně sedm ozbrojených pěších příslušníků Séléky... Není snadné je přimět, aby ustoupili a zůstali na základně.
Hlavu vzhůru!
Úterý 17. Prosince
Dnes ráno kolem 8.30 jsme vytvořili vyjednávací skupinu: sekretář z prefektury, p. Aurelio a 4 muslimové. Udělali jsme projížďku městem, abychom zkontrolovali, zda Seleka respektuje, že se nemá pohybovat po městě ozbrojená. Našli jsme je, jak se radili, ale pokračovali jsme na cestě ven z města, protože jsme dostali včera zprávy, že Seleka zas obnovila jednu z bariér na silnici. Lidé nám říkali, že rebelové zas žádají "formality" při průjezdu aut. Dělat "formality" ovšem znamená... vymáhat peníze. Po dalších 2 hodinách se ukázalo, že se velitel Seleka chystá odjet a někteří další už utekli. Po 12. hod. se začaly šířit zprávy o příchodu francouzské armády, kterou už někdo viděl jet kolem města v obrněných autech. A ve 13. hod ... přijeli sem k nám na misii... Byli bouřlivě vítáni jako skuteční osvoboditelé!
Kapitán mě požádal, abych mu popsal aktuální situaci a já jsem mu vysvětlil celou historii posledních dnů, proces usmiřování a zklidnění. Byl zcela ohromen ze vší té práce a radoval se, protože podpořit tento proces je přesně cíl jejich poslání.
Po tomto prvním setkání určil místo, kde se vojsko utáboří. Patnáct se nás pak vydalo na společnou cestu směrem za Anti-balaka. Přijeli jsme na místo setkání. Jakmile Anti-balaka uviděli dva obrněné vozy francouzské armády, byli velice šťastní. Kapitán jim vysvětlil, že jeho cílem je zastavit vydírání a zločiny a odzbrojit každého, kdo bude mít zbraně.
Anti-Balaka byli velmi šťastní, souhlasili s tím, že složí zbraně, neboť jejich cílem bylo dosáhnout odzbrojení Seleka, muslimů a M´Bororo.
Po návratu na misii jsem svolal uprchlíky do kostela. Oznámil jsem jim dobré zprávy, že je znovu MÍR. Vysvětlit jsem jim celý průběh posledních událostí a objasnil práci francouzské vojenské mise. Mohl jsem jim říct, že zločinům Seleka JE KONEC. A pokud se něco znovu stane, musí to přijít nahlásit a bude to urychleně vyšetřeno a potrestáno. Požádal jsem je všechny o trpělivost. A také o to, aby se zítra všichni sbalili a vrátili se do svých domovů. Zakončili jsme setkání velkým
GLORIA, při kterém se zpívalo a tančilo ve velkém...
Dnes je tu úžasná, radostná atmosféra: je to jako bychom už měli Vánoce!
Středa 18. Prosince
Mnozí z uprchlíků přišli na mši a modlili se o ochranu v těchto dnech, za mír a usmíření. Ihned poté si lidé začali chystat zavazadla k odstěhování. Během necelých dvou hodin byla misie prázdná. Čtyřicítka místností obývaných uprchlíky nebyla jenom prázdná, ale bylo uklizeno: uprchlíci vše opustili a zanechali po sobě pořádek! Malý zázrak a velmi milé gesto vděčnosti!
Později jsem odjel do města a viděl jsem klidné lidi, kteří znovu obnovili prodej na trhu: život se sem vrátil! Francouzští vojáci se pohybují po městě s tanky a v obrněných automobilech, dobře viditelní, rebely ze Seleka drží v izolaci. Prošel jsem i muslimskými čtvrtěmi, lidé mě zdravili s radostí, je to dnes skoro jako svátek. Ještě sice jen malý svátek, často narušovaný zvěstmi o útocích, nebo obavami, že rebelové mají někde poschovávané zbraně... Z těchto důvodů jsem musel během dne zajet dolů do města ještě několikrát.
V 15.30 hodin přistál vrtulník s generálem Soriano, šéfem francouzských vojsk. Setkal se na misii s malou skupinou zástupců města, vyslechl si, co vše jsme zde odpracovali, naslouchal našim starostem a obavám, ale i o našem zadostiučinění a vděčnosti ohledně příjezdu francouzských sil do Bozoum.
Po jeho odletu jsem odjel se sekretářem prefektury na jedno místo 5 km od města, protože Anti-balaka se tam usadila a instalovali tam dokonce bariéru, aby zabránili úniku zbraní. Dlouho jsme pak spolu mluvili, přesvědčili jsme je, aby tu závoru dali pryč, protože lidé v Bozoum jsou klidnější a už není tolik strachu. Ochotně to akceptovali. Odzbrojování pokračuje, ale není to jednoduché... Vyžaduje to zapojení všech!
Čtvrtek 19. prosince
Noc byla klidná: první noc už bez uprchlíků, bez hluku, bez věčného kašlání, bez pláče dětí... Imám mě požádal, abych mu pomohl s pohřbem jedné ženy, obává se Anti-balaka... Obrátil jsem se na francouzské vojáky, jestli by nás mohli při pohřbívání doprovodit. Poté jsem ještě odešel do nemocnice vyzvednout jednoho zraněného a dopravil jsem ho na místní letiště, kde čekalo letadlo Červeného kříže. Odveze ho do Paoua, kde ho svěří Lékařům bez hranic.
V 14 hodin 30 jsem jel se sekretářem prefektury na setkání s Anti-balaka. Našli jsme je v poklidu, skutečně téměř neozbrojené. Diskutovali jsme společně o dalším vývoji věcí. Po návratu do města jsme rychle hledali způsob, jak najít M´Bororo, kteří - podle našich informací, skrývají zbraně.... Při projíždění městem, jsme potkali auto Seleka, jeden z rebelů byl ozbrojen, ačkoli podle dohody neměl být.
Přišel jsem na misii, kde mi lidé řekli, že viděli jinou skupinu Anti-balaka, tak jsem se za nimi vydal. Byl jsem rád, když jsem se s nimi setkal, chvíli jsme spolu mluvili, naslouchal jsem jim a radil jim, aby trpělivě čekali na efektivní odzbrojení všech stran, rebelů, M´Bororo i muslimů. Mohl jsem si ověřit, že ačkoli koluje mnoho zvěstí, (např. že Anti-balaka ukradla stáda s počtem 700-800 zvířat, a že útočili na auto), všechny tyto zprávy jsou falešné.
Práce postupuje velmi pomalu, ale přece postupuje.
Pátek 20. prosince
Ráno odjíždím se sekretářem prefektury směrem na Kosso, vesnici vzdálenou jen 9 km, ale jedeme po hrozné silnici. Jsem doprovázen francouzskými vojáky. Zde máme schůzku s jednou ze skupin Anti-balaka, se kterou jsme se dosud nesetkali: jsou to prostí lidé, kteří vyjadřují svůj hněv po měsících vydírání a násilí ze strany Seleka. vyslechneme je a vysvětlíme jim úsilí o smíření, o které se snažíme v těchto dnech. Francouzský kapitán (velitel) vysvětluje svou roli a své poslání.
Než jsme se vrátili, tak se stavujeme u Ímáma, abychom uklidnili lidi, kteří jsou ještě ve velkém strachu z hrozby útoku Anti-balaka. Také jsou tam ovšem lidé, kteří si vymýšlejí incidenty, jako např. jeden mladý muž, jehož vůz měl být zastaven Anti-balaka, kteří mu měli ukrást peníze (a částka - pokaždé, když o tom vypravoval - se zvyšovala!). Poté, co jsme věci ověřili, tak jsme zjistili, že ho Anti-balaka nikdy nezastavili.
Odpoledne proběhne dlouhé zasedání "Mediačního (Zprostředkovatelského) výboru". Společně přemýšlíme a vybízíme všechny, aby zachovali klid a ověřovali si různé fámy, které se šíří. Během setkání přijíždí auto se sedmi členy Seleka, všichni jsou ozbrojeni. Napomenu je, protože nemají vycházet ven z jejich základny se zbraněmi ... Udělal jsem pár fotek, až pak s reptáním odcházejí. Konečně vojáci začínají vybírat od lidí aspoň některé zbraně, které měli poschovávané. Ale stále tu je mnoho práce, kterou je třeba udělat!



Pátek 20. Prosince
Ráno jsem odjel spolu s generálním sekretářem naší prefektury a francouzskými vojáky do vesnice Kosso, která se nachází 9 km od Bozoum. Cesta byla v hrozném stavu.
Měli jsme domluvené setkání s další skupinou “anti-balaka“: jednalo se především o názorovou výměnu a zejména pak o dohodnutí se na procesu obnovy míru v Bozoum. Francouzský kapitán vysvětlil úlohu a cíle jeho jednotky v Bozoum a naznačil, jak bude dále postupovat.“Anti-balaka,“ prostí lidé, kteří již nemohli dále snášet vydírání ze strany rebelů ze Seleka, pak popsali svojí frustraci z počínání rebelů.
Než jsem se vrátil na misii, zajel jsem ještě navštívit imáma, abych trochu uklidnil situaci. Muslimové žili totiž ještě v panické hrůze a strachu z útoku “anti-balaka.“ Navíc se mezi nimi objevili i takoví, kteří si začali vymýšlet různé historky. Jeden mladík si například vymyslel, že když cestoval autem za Bozoum, “anti-balaka“ ho napadli, zbili, a okradli ho o určitou sumu peněz (legrační na tom je, že pokaždé, když někomu tuto historku převyprávěl, suma peněz, o kterou ho “anti-balaka“ okradli, se pokaždé zvýšila...). Nakonec jsme si ale mohli ověřit, že se nic takového nestalo.
Odpoledne se uskutečnilo další dlouhé setkání zástupců všech komunit a bozumských představitelů, s nimiž jsme vytvořili jakýsi vyjednávací výbor. Cílem tohoto setkání bylo jednak se společně zamyslet nad celou situací a vyzvat všechny komunity ke klidu, v druhé řadě pak ověřit všechny možné historky, které se začaly šířit. Během setkání přijelo z nenadání auto se 7 ozbrojenými rebely ze Seleka. Vynadal jsem jim, protože již nemají dovoleno opustit jejich základnu se zbraněmi. Pak jsem je začal fotit, abych měl důkazní materiál, což se jim moc nelíbilo...
Dobrou zprávou je, že se podařilo objevit prvních pár úkrytů se zbraněmi. Ale ještě nás čeká spousta práce.
 
Sobota 21. prosince
 
Francouzská armáda odjela! A není nikdo, kdo by je nahradil… Už dnes ráno znovu rebelové ohrožují lidi zbraněmi, ačkoli dostali zákaz opouštět svou základnu. Kolem 9. hod. jsem musel odejít dolů do města, protože zatkli jednoho mladíka a pokusil jsem se ho osvobodit. Odzbrojování právě začalo, ale neumím si představit, jak bude teď pokračovat. Znovu bude docházet k násilnostem ze strany Seleka a zřejmě k odvetě Anti-balaka.V odpoledních hodinách k nám na misii znovu začali přicházet lidé hledat útočiště… Přemlouval jsem je, ať se nestrachují, ale říkali, že viděli mnoho muslimů s puškami a noži. Odjel jsem do města, ale byl tam celkem klid.
Při zpáteční cestě jsem potkal skupinu Anti-balaka, byli rozmístěni v těsné blízkosti města. Žádal jsem je o klid, o to, aby neútočili. Diskuze byla klidná až do momentu, kdy jeden z nich přijel se zprávou, že ozbrojení opustili svou základnu, pohybují se po městě a znovu ohrožují lidi. Ovzduší zase začíná těžknout, nevím, na jak dlouho se podaří odvrátit jejich útok na město.
Ale lidi se bojí, znovu je na misii skoro 200 lidí.
Odjezd armády je veliký problém. Začít s tak delikátní operací jako je odzbrojování a nedokončit ji, je velice nebezpečné. Snad by bývalo lepší ji raději nezačínat… Přijedou jiní vojáci? Jak dlouho zůstanou? Je to už podruhé, kdy přijeli, odjeli a nechali nás napospas našim problémům…