sobota 2. listopadu 2013

Církev, která přijímá





V těchto dnech dorazila do Bozoum mise OSN, aby tady prošetřovala porušování lidských práv. Od března, kdy se rebelové ze Seleka v Bozoum samozvaně ujali moci, dochází neustále k porušování práv: svévolné zatýkání, nelegální zadržování, mučení, ponižující a pokořující zacházení a zabíjení.
Mise OSN se setkala s oběťmi, a pak se setkala i s "katy", tedy s rebely, kteří všechno popřeli... a to přímo před celami, ve kterých bylo zadrženo několik lidí zatčených během návštěvy mise OSN...
Od minulé soboty 27. října nastala vážná krize v Bouar. Všechno začalo útokem několika set (ale přesný počet není znám) lidí, kteří se vzbouřili proti rebelům ze Seleka. Říká se jim anti-balaka. Není v tom asi nic politického, ale jedná se spíše o reakci zoufalých lidí, kterým vypálili domy, pozabíjeli přátele a rodinu, ukradli jim všechno možné, a zabraňují jim ve volném pohybu...
V sobotu ráno se anti-balaka snažili obsadit letiště a vojenský tábor, ale střetli se s rebely ze Seleka, a pak se vzdali.
Na střelbu reagovali obyvatelé v Bouar panikou a hledali útočiště v různých farnostech města: Fatima, St. Laurent (1400 osob) a v katedrále (více než 6000 lidí).
Naštěstí byli ve městě vojenské síly MISCA (Mnohonárodnostní vojenské síly ze střední Afriky), které kromě obrany proti rebelům ze Seleka, zajistily i bezpečnost všech uprchlíků.
Ve středu ráno jsem odjel do Bouar, 250 km vzdáleném, kam jsem dorazil kolem 15.30. Setkal jsem se s civilními orgány (včetně prefekta, který na počátku nepokojů odjel z města a až nyní se vrátil) i vojenské jednotky FOMAC, dále zástupce rebelů ze Seleka a několik zástupců obyvatel. Lidé byli velmi deprimováni nečinností státních orgánů v době krize, a celkovým klimatem napětí, které tu vzniklo: někteří mladí muslimové se vyzbrojili noži, protože se bojí útoků anti-balaka, a populace se cítí zcela bezmocná.
Po schůzkách jsem odešel do katedrály: bylo tam moře lidí! Bylo velice působivé vidět tolik lidí, žen, dětí, mládeže, dospělých... Všichni celkem klidní a každý něčím zaneprázdněn: někdo připravoval něco k jídlu, jiný myl děti, další si povídali. Ale všichni cítili silné obavy z návratu, který stále není bezpečný. K dispozici jsou tu vojenské síly FOMAC, z Gabonu, vojáci odvádějí skvělou práci. Jsou tu také dobrovolníci z farnosti, z Charity a z organizace Spravedlnost a mír, kteří zajišťují pořádek, bezpečnost a hygienu. Je tu i neúnavný polský otec Mirek, generální vikář. K dispozici má tým zdravotních sester, kteří spolu s lékařem zřídili malou nemocnici ve staré katedrále. Tam jsou sestry klarisky, které se modlí, a u nich, na jejich verandě, jedna žena porodila holčičku!
Asi v 18 hodin se počet lidí zvyšuje: někteří strávili den v okolí, ale dávají přednost tomu, strávit noc tady. Všechny farní sály jsou plné, stejně i verandy a Farní centrum. Katedrála se stává noclehárnou...
Ve čtvrtek ráno jsem odešel ke katedrále a ke kostelu St. Laurent, kde lidé, i přes výzvy, aby se vrátili do svých domovů, zůstávají, bojí opustit bezpečné místo jako je toto.
Kolem jedenácté se chystám na cestu zpět. V Baoro mi přestala fungovat spojka. Moji spolubratři mi půjčili své auto, Suzuki, které je 21 let staré!
Až do Bossemptele je všechno v pořádku. Pak, asi 50 km od Bozoum, motor vypne. Naštěstí projíždí jeden kamarád, který mi vyčistí filtr, a tak mohu jet dál. Ale pouze dalších 10 km. Zde se vše zopakovalo... Vyčistil jsem filtr a hadičky a auto se rozjelo, roztlačili ho dva pastevci, kteří šli zrovna kolem.
Zvládl jsem dojet do misie v Bozoum, ale auto nakonec zastavilo 50 metrů od brány! Ale to už jsem byl vlastně na místě.
Dnes je svátek Všech svatých. Stále před sebou vidím katedrálu v Bouar, kde ti, kteří jsou slabí a bezbranní našli útočiště a útěchu. Jsem hrdý na takovou Církev!