pondělí 9. září 2013

Už toho bylo dost !




Středa ráno, odjezd ve 04:30, směr Bouar (vzdálený 250 km). Tady jsme se v odpoledních hodinách sešli jako zástupci Charity a papežské rady Spravedlnost a mír, protože tu je velký problém: od 16. srpna v Bohong došlo k násilí, které si vyžádalo nejméně třicet mrtvých a zničení více než 2000 domů, které byly spáleny, aby bylo obyvatelům zabráněno zůstat. Poslouchali jsme svědectví kněze, otce Michela, který stejně jako sestry, musel uprchnout. Část obyvatelstva uprchla do Bouar (80 km) a další zůstali v táborech v okolí Bohong.
Ve večerních hodinách přijel arcibiskup z Bangui, předseda Biskupské konference Středoafrické republiky a prezident Charity. Jeho přítomnost je velmi důležitá, protože přináší velké povzbuzení a úlevu. Ale také proto, že pak veřejně podává svědectví o tom, co se odehrává.
Ve čtvrtek v 6 hodin ráno jsme odjeli. Ve Forte, 20 km od Bohong, začíná rudá zóna: stovky spálených domů. Pak jsme minuli Ndakaya a konečně dorazili do Bohong. Zatímco čekám, než dorazí zbytek delegace, tak jsem se díval kolem sebe. Ležely tu na zemi opuštěně kostry a lebky...
S příchodem arcibiskupa se počet lidí zvýšil. Setkali jsme se v kostele, a to i s protestantskou komunitou (která tu měla malou nemocnici, také později vyrabovanou). Kostel byl plný. Začali jsme slavením mše svaté, účast byla veliká.
Hned po mši jsme ponechali prostor pro lidi, kteří přišli s velkou odvahou promluvit. Slyšeli jsme dojemné příběhy žen, které ztratily své manžely, příběhy otců, kteří viděli, jak zabili jejich vlastní děti. Byla to veliká bolest, ale ne hněv. Jeden z nich říkal: "Copak my nejsme Středoafričané?". Další říkal: "Jsme tu jako otroci" ...
Tisíce domů bylo spáleno. To, co měli, bylo ukradeno... Co máme dělat ?
To, co znepokojuje, je propast, která vzniká mezi muslimskou komunitou a ostatními obyvateli: žádný muslimský dům nebyl spálen... Kromě toho někteří místní mladí lidé označují rebelům domy jednoho nebo druhého, dispenzář, nemocnici ...
Bude to trvat dlouho, než se vše znovu postaví, ale mnohem více času bude třeba k vytvoření nového mírové soužití...
Po schůzce jsem zůstat v kostele s představiteli vesnic, abychom zorganizovali sběr údajů o vypálených domech a obětech, aby se jim dalo rychle pomoci. Arcibiskup a delegace odešli do obecního úřadu. Já jsem se k nim přidal později, když už setkání začalo ... Bylo tam velké množství lidí. Po mém příchodu jsem slyšel arabštinu, a tak jsem se zeptal polohlasně (ovšem tak, že mě bylo dostatečně slyšet minimálně na 30 metrů), jestli jsme tu ještě ve Středoafrické republice nebo kde?... Hovořil arabsky velitel rebelů. Tlumočník překládal to, co říkal: "Všude je tu klid, my jsme nikomu neublížili, nic se tu nestalo" .....
Starosta řekl, že se obyvatelé mohou vrá !@#$%^&* do vesnice, že to, co se stalo, stalo se .... atd. Vikář diecéze, otec Mirek, reagoval ovšem dotazem - "Vrá !@#$%^&* se? Ale kam? Vždyť všechny domy byly spáleny!" Ozval se veliký souhlasný potlesk. 
Po schůzce jsme se šli podívat na malou porodnici, kterou tu provozovala luteránská církev. I zde rebelové stříleli (v nemocnici!), ukradli léky, mikroskopy, solární panely, motorku, motor od auta...
Pokračovali jsme v cestě dál s velkou bolestí. Bohong... Kolik dalších takových vesnic jako Bohong asi je? Kolik vesnic potkal stejný osud? A kdy to všechno skončí?