pondělí 16. září 2013

Strach a naděje



Dnes, v pátek 13. září, oznámil prezident rozpuštění Seleky, koalice povstalců.
Dobrá zprávy. Pokud to je pravda. To jest... zpráva je pravdivá, ale nebyla oznámena žádná vážná iniciativa, která by zajistila, že 25.000 rebelů složí své zbraně.
Doufáme, ale v těchto dnech je napětí velmi vysoké, protože proběhly střety mezi povstalci a ozbrojenými gangy (bývalí vojáci? lidé bývalého prezidenta? jiní rebelové? nebo jen lidé unaveni otrockým životem?). Výsledek je alarmující: nejméně sto mrtvých ... Velkým problémem je, že proběhly represálie proti muslimům (ze strany těchto gangů) a poté proti křesťanům (od hnutí Seleka): ničení, požáry a zabíjení.
Střety se staly v Bouca, Bossangoa a v okolí Paoua ... méně než 150 km od Bozoum.
A mnozí utíkají. V Bozoum je nyní více než 6.400 uprchlíků!
Tento týden rozdělíme potraviny, a přemýšlíme o škole pro více než 3000 vysídlených dětí...
A pokud se situace nezlepší ... Naděje nebude scházet!
Naděje. Právě k nám dorazil Vojtěch, dvacetiletý chlapec z Plzně (Česká republika), který se u nás na rok zdrží jako učitel a jako žák...! Aby sám prožil a pochopil život na této straně světa.
Naděje. Právě dokončujeme výstavbu Centra pro studenty, které v několika dnech přivítá čtyřicet chlapců a dívek naší školy, z Ndim , Bosemptele a dalších vzdálených míst.
Naděje. Na přelomu srpna a září jsme uspořádali dva týdny školení pro 80 učitelů našich škol. Pedagogika, zkvalitnění výuky, ale také vzdělání k občanství, což tato země velmi potřebuje.
Naděje. V těchto dnech se dva týdny asi osmdesát katechetů účastní formace o víře, o Krédu (vyznání víry), a o svátosti manželství.
Naděje. Včera odpoledne jsem strávil hodinu s jedním z rebelů. Zahrál jsem anděla ... pokušitele, abych mu pomohl přemýšlet a abych mu pomohl uvědomit si, že má uvnitř sebe dobro a krásu... a aby změnil způsob života!
Naděje. Zítra, v sobotu 14., se setkáme s náboženskými představiteli, katolíci, protestanté a muslimové, a budeme se společně modlit, přemýšlet a pomáhat našim lidem, aby nevyšli do ulic s nenávistí, strachem a pohrdáním.
Naděje září na tvářích mnoha lidí. A to je víra!
 
 
Ale naděje, praví Bůh, hle to je to, co mne překvapuje.
Je to obdivuhodné.

Že tyto ubohé děti vidí, jak se věci mají, ale věří, že to zítra ráno bude lepší.
Že vidí, jak jak to jde dnes, ale věří, že zítra ráno to bude lepší.
Je to obdivuhodné a je to ten největší zázrak milosti.
A já sám jsem tím udiven.
A je třeba, aby moje milost byla skutečně neobvyklé síly.
A kéž vytryskne z pramene a stane se řekou nevyčerpatelnou.
Od té první chvíle, co vytryskla, vždy dál bude tryskat.

Protože mé tři ctnosti, praví Bůh.
Tři ctnosti, má stvoření.
Jsou i ony jako má ostatní stvoření.
Jsou i ony z rodu lidí.
Víra je věrná Snoubenka.
Láska je jako Matka.

Naděje je holčička z ničeho.
Která přišla na svět o Vánocích minulého roku.
Která si ještě hraje s tatínkem Lednem.

A přesto je to tato dívka, která překročí světy.
Tato holčička z ničeho.
Ona sama, nesouc ty dvě zbylé, překročí završené světy.
 
(Charles Péguy)