úterý 20. srpna 2013

Veliký dar



V těchto dnech jsme dostali skvělý dárek: návštěvu arcibiskupa z Bangui, Dieudonné Nzapalainga. Je to jeden z mála hlasů v zemi, který se vzepřel bezpráví a násilí. Je také předsedou Biskupské konference SAR a prezidentem Charity.

Přinesl nám poselství solidarity církve a velké povzbuzení. Přišel také proto, aby viděl situaci více než 2400 uprchlíků, kteří utekli z vesnic na silnici mezi Bozoum a Bossangoa a přišli do Bozoum.

V sobotu proběhlo setkání se zástupci osmi vesnic. Popsali svá svědectví a vyjádřili, co jsou jejich potřeby. Za prvé: mír a bezpečnost. A pak: léky, potraviny, přístřeší na spaní atd...

V 10.00  jsme našli jednoho z mála úředníků, kteří zbyli ve městě. Ten ale nemá prakticky žádnou pravomoc, protože všechno je v rukou rebelů, kteří si dělají, co chtějí, a dokonce vykonávají i spravedlnost ...

V 11.00  jsme se setkali s konzulem Čadu (mnoho rebelů pochází z této země ...) a pak s vůdcem rebelů ... Mluvili jsme, mluvili... a to už něco znamená. Snažil jsem se mu vysvětlit, proč jsme přišli ... a říct mu, že vesnice, ze kterých museli uprchnout tito lidé, by měli nechat žít v klidu, a že musí osvobodit vězně ....

V odpoledních hodinách jsme se vydali navštívit několik rodin. Téměř každá z rodin je přijata příbuznými nebo přáteli ... Do jedné z nich přišlo 38 lidí!

V 15.00  jsme se setkali s uprchlíky. Je tu více než 500 uprchlíků, kteří přišli!

Neděle 19. srpna

Začali jsme slavením mše svaté, které předsedal arcibiskup. Bál jsem se, že kvůli změně začátku mše přijde málo lidí, ale kostel byl plný. Arcibiskup z Bangui byl s námi sjednocen v modlitbě, a také nám pomohl dál věřit a doufat.

Bezprostředně po mši v 9 hodin, jsme se vydali na cestu. Jel jsem napřed svým autem, protože arcibiskupa doprovází jednotky z Gabonu FOMAC. A tak jsem se obával, že lidé, jakmile zahlédnou armádu, utečou ...

Ve Voudou jsem zastavil. Byli tam i rebelové, kteří měli zrovna nějaké setkání ... zvali i mě (a já nemohl říct ne ...). Přišli, aby tu shromáždili zbraně (muškety vyrobené z vodních trubek). Snažil jsem se uklidnit lidi, protože rebelové, kteří nadělali nejvíce problémů, byli ti z Bossangoa, ne ti z Bozoum. Po asi deseti minutách dorazil arcibiskup a také on místní lidi povzbuzoval.

Pak jsme odjeli až do Bossa, kde povstalci zabili člověka (který byl mimochodem postižený ...). Lidé z vesnice se ukryli a vyšli ven, teprve až si uvědomili, kdo jsme ... Mezi tím, co jsme s nimi mluvili, přijeli rebelové: nastala panika a hromadný úprk. Volali jsme na lidi, ať zůstanou v klidu, a ti se až s váháním odhodlali zůstat.

Bódalo ... Liduprázdná vesnice. Ani jeden člověk. Pouze při návratu jsme našli 4 (čtyři!) lidi!

A v Kemo byli lidé přítomní, ale velmi vyděšení. Někteří z nich byli svázáni a zbiti.

Přejeli jsme řeku a jeli vstříc rebelům ... těm horším! Jejich hlavy se hrbily v křeslech, nemluvili nijak jinak než arabsky... zástupce velitele působil jako tlumočník ... Řekli jsme jim, že jsme přišli návštívit vesnice, které byly postiženy jejich násilím a vražděním ... na to velitel rebelů řekl, že to není pravda, že nic z toho se nestalo: "Nestalo se nic" ...  já jsem ale svoje slova podruhé zopakoval...


Ze své "základny", na druhé straně ulice, přišli vesničané. Setkali jsme se s nimi a povzbudili je ...

A pak arcibiskup ve své misi pokračoval dál do Bossangoa. Vrátili jsme se zpět do Bozoum ... s trochou naděje, ale také s velkým smutkem. To, co jsme viděli, byla jen velmi malá část všech bolestí a utrpení, kterými země trpí už pět měsíců. A mezi tím, co jsme tady, tak v Bangui samozvaný prezident skládal přísahu ... Kolik pochybností, kolik otázek!